Jak dalece byste měli být svému miminku k dispozici?

Dělají si starosti, když jejich devítiměsíční dítě není schopno postavit dvě kostky na sebe. A přitom je na krabici jasně napsáno: „Od devíti měsíců“! Nedopřejí mu chvilku oddechu. Je třeba mu za každou cenu dodávat nové podněty. Během jediné čtvrthodinky se přejde od hračky v ruce dítěte přes hru s ručičkama k pohádce pro děti, čtené velmi procítěně, to celé hudebně podbarvené „ best of “ výběrem písniček pro děti, který byl zakoupen za slušné peníze v obchodě na rohu. Toto malé dítě si vůbec neodpočine, protože i při usínání jsou mu na strop promítána písmena abecedy, kterou by už brzy mělo umět odříkávat...

Na druhou stranu stráví některá miminka většinu doby bdění nečinností (kromě jídla): sedí v transu před televizí s plyšovou žirafou na klíně. Spokojíme-li se s tím, že v přítomnosti dítěte jsme jen jakousi pasivní hroudou hlíny, je to také velmi diskutabilní přístup.

Už jste asi pochopili, že co se týče způsobu, jakým jste dítěti k dispozici, je nejlepší zlatá střední cesta...

Nejprve se podíváme, jak je „disponibilní“ matka svému miminku užitečná...

J. F. Sorce a R. N. Emde (1981) se snažili dozvědět, zda by mohla „disponibilita“ matky ovlivnit zkoumání a hry dětí. Pozvali do laboratoře čtyřicet maminek s dětmi (ve věku 15 měsíců) a rozdělili je do dvou skupin:

Matky v první skupině byly označeny jako „nedisponibilní“; znamená to, že měly patnáct minut sedět na židli a číst si časopis.

Během této doby si jejich miminko hrálo na podlaze uprostřed místnosti. Matky nesměly na podněty svého dítěte nijak reagovat.

Matky ve druhé skupině byly označeny jako „disponibilní“. Nečetly žádný časopis. Na rozdíl od první skupiny jim bylo dovoleno se vůči svému dítěti citově projevit.

Dítě sedělo na menší dece a hrálo si s hračkami. V určité chvíli se objevil v místnosti dálkově ovládaný robot a blížil se k dítěti. Vědci podrobně zkoumali chování dětí v těchto dvou situacích (disponibilní a nedisponibilní matky).

Výsledky ukázaly, že dosažitelnost matky měla významný vliv na chování dětí...

Děti nedisponibilních maminek se jevily jako méně hravé a méně aktivní. Navíc bylo v jejich případě velmi vzácné zkoumání robota (zrakové a dotykové). V druhém případě, kdy emotivní informace od matky byla naopak dosažitelná, se situace dětem jevila méně nejasná a děti se snadněji adaptovaly, zvláště při manipulaci s robotem (druhé děti se manipulace neodvážily).

Tento pokus ukazuje, že pouhá matčina přítomnost vedle malého dítěte nepostačuje a že „reálná disponibilita“ zvýší četnost objevitelského chování.

Je ovšem třeba zároveň přesně stanovit kvalitu této disponibility.

Důležitý je totiž především způsob, jakým maminka (nebo otec) reaguje na podněty ze strany dítěte. Maminka může buď své dítě stimulovat (tedy podněcovat ho, mít ho k tomu, aby použilo tu nebo onu hračku), nebo reagovat „přizpůsobivě“ *.

Přizpůsobivost (to znamená schopnost citlivě reagovat na podněty) je účinná, pokud maminka na požadavky dítěte reaguje okamžitě a adekvátně a zároveň pokud je schopna nezasahovat stále místo něho.

Takže: „stimulace“, nebo „přizpůsobivost“?

V roce 1978 vyšla studie, jejíž autorka J. M. Riksen-Walraven sledovala účinky jedné i druhé mateřské strategie. V rámci pokusu naučila rodiče jednoho sta malých dětí ve věku devíti měsíců chovat se během společných činností včetně her určitým způsobem. Vyloučila pak ty rodiče, jejichž úroveň stimulace a přizpůsobení byly výrazně nízké.

Rodiče měli během následujících tří měsíců své dítě buď „stimulovat“, nebo reagovat „přizpůsobivě“. Po uplynutí tří měsíců psycholog zjistil, že děti, které byly stimulovány, si mnohem rychleji než jiné zvykají na předváděné věci; naopak děti, jejichž požadavkům se rodiče „přizpůsobovali“, především věci zkoumaly a lépe rozeznávaly rozdíly mezi nimi.

Zdařilé přizpůsobování posiluje podle J. M. Riksen-Walraven pocity kompetence a následně především objevování a odvážnější chování dětí.

Závěr

Nejmladším dětem - kromě času věnovaného jídlu a tělesné péči - nestačí pouhá přítomnost matky nebo otce zabraných do četby. Je důležité, abychom byli dítěti zjevně k dispozici, protože se to projeví na jeho chování emočním, společenském i „objevitelském“.

Je však také třeba přesně stanovit kvalitu této disponibility.

Mnoho rodičů se musí naučit, jak „se přizpůsobit“ požadavkům dítěte. Díky pravidelným reakcím na podněty dítěte ze strany matky a otce malé dítě pochopí, co asi má vliv na jeho vlastní prostředí, a uhodne, co ti druzí hodlají udělat. Pokud rodiče nereagují pokaždé místo něho a dopřejí mu dostatek času, dítě se bude cítit více kompetentní a zaměří více pozornosti na zkoumání věcí.

Na závěr lze rodičům doporučit, aby se vyhnuli předjímání požadavků nejmladších dětí a aby jim systematicky nepředcházeli.

Prostě zasáhněte ve chvíli, kdy to situace vyžaduje, například když se zdá, že děťátko má potíže se svou novou hračkou nebo když vyžaduje něco, co ho trochu zaujalo...

Zdroj:  Rozumíte svému děťátku? (Portál)