Buddhistická ekonomika

Buddhisté vidí podstatu civilizace nikoliv v rozmnožování potřeb a zvyšování konzumace, ale v očišťování lidské povahy. Práce je pro ty, kteří ji vykonávají, a v konečném důsledku i pro ty, kteří užívají takto vzniklých výrobků, požehnáním. Materialista se zajímá o zboží, buddhista se zajímá o osvobození.

Buddhismus je ale velmi tolerantní světonázor a není proti fyzickému blahobytu. Není to podle něj bohatství, co stojí v cestě osvobození, ale připoutanost k tomuto bohatství. Není to potěšení z příjemných věcí, ale touha po nich, co brání lidem být šťastní a svobodní. Proto je základem buddhistické ekonomiky prostota a nenásilí. Jinak řečeno, podivuhodně malé prostředky vedou k mimořádně uspokojivým výsledkům.

Mimochodem, přál bych vám popovídat si s japonským nebo barmským řemeslníkem, jehož výrobky jsou maximálně účelné, ale také navýsost krásné, a který , čím je starší, tím je i lidsky moudřejší.

Moderní ekonom je zvyklý měřit životní úroveň množstvím roční spotřeby: věří, že ten, kdo spotřebuje více, je i šťastnější. Buddhistický ekonom by rád dosáhl maximálního blahobytu s minimální spotřebou: ví, že čím méně času člověk spotřebuje například na výrobu a tvorbu oděvu, tím více času zbude na tvůrčí činnosti a zábavu.

Z jeho hlediska je např. oděvní návrhářství, svět vysoké módy a každoročních nových kolekcí, nebo výroba látky, která se musí rychle obnosit, aby bylo nutno koupit novou, nesmyslné. Moderní ekonomika považuje spotřebu za cíl a výrobní činitele - půdu, práci, kapitál - za prostředky. Její svět je tedy plný tlaků, napětí. Ve světě buddhismu lidé uspokojují své potřeby v té nejskromnější míře, a tak neohrožují jiné: činí dobro.

Vyrábí se z místních zdrojů pro místní potřeby. Zatímco západní ekonom se chlubí tím, že dokáže na trh v Praze dovézt "lacinější" brambory z Nového Zélandu a že pomeranče jsou levnější než domácí jablka, pro buddhistu, který je schopen vidět i vnější souvislosti (dopravní náklady a jejich vliv na životní prostředí), je to neúspěch. Zatímco západní ekonom ctí jen výsledky, a neohlíží se na to, kolik nerostného bohatství vyplýtvá a živého zničí, buddhista uctívá všechno živé i neživé: zvířata, stromy, krajinu.

Mimochodem, i západní varianta alternativního přístupu k práci, je dokladem o nutné změně postoje, nejen k tomu, čemu říkáme práce. Tři pozitivní příklady.

Ray Anderson je druhým největším výrobcem průmyslových podlahových krytin v USA, takových těch jakoby koberce, které se používají v hotelích, v letištních halách atd. Tyhle "koberce" se samozřejmě vyrábějí z umělých hmot, přesněji, z ropy. Tedy značně znečišťující surovina i značně na prostor náročná výroba. Ray Anderson se před dvěma lety, když si přečetl knih Paula Hawkena Ekologie obchodu, rozhodl ukončit závislost své společnosti na ropě. Jeho společnost vyvinula naprosto nové druhy krytin z recyklovaných surovin a samy koberce jsou také dokonale recyklovatelné. Tedy žádné znečištění, žádný odpad. Navíc se snaží přesvědčit zákazníky, aby si koberce jen pronajali, a až bude opotřebovaný, tak ho vrátí výrobci, který ho zrecykluje a dostanou nový. Jinými slovy, z Andersona je dnes trvale udržitelný průmyslník. Řeknete si, že na rozdíl od vás má Ray Anderson možnost takovou změnu prosadit. Jenže jde o to, že udělal, co mohl udělat. A na světě neexistuje člověk, který by byl bez jakékoliv možnosti cokoliv kolem sebe změnit. Musíme se zbavit ideje, že sami nic nezmůžeme.

V roce 1972 se rodilý Bangladéšan Muhammad Yunus, profesor na univerzitě v USA, rozhodl vrátit do své hladomorem zpustošené vlasti.V roce 1996 přednesl na Světovém fóru v San Francisku strhující referát, popisující jeho dlouhodobý ekonomický experiment, který začal s jednoduchou hypotézou: Chudí lidé v Bangladéši, pokud se jim poskytne malá finanční půjčka na nízký úrok, budou schopni za několik let půjčku vrátit. Čtyřicet dva lidí v jedné malé vesnici dostali každý 27 dolarů. Za rok peníze do centu vrátili a v rámci svých možností už podnikali, takže nikdo z nich už neměl hlad. Pak dostali půjčku obyvatelé dvou vesnic, pak pěti vesnic. Muhammad Yunus dva roky přemlouval banky, aby přispěly na program, který by poskytl půjčku padesáti, nebo stu vesnicím. Nakonec jednu banku našel, program se rozjel, je velmi úspěšný, a Grameen Bank je dnes celosvětově uznávaná za přínos k řešení ekonomických problémů třetího světa. Nakonec si vesničané založili vlastní banku, a dnes, po dvaceti letech, je v projektu zapojeno 36 000 vesnic a banka s dvanácti tisíci zaměstnanci půjčila peníze na stavbu domku a začátek podnikání více jako dvěma miliónům vesničanů.

Již několik let získávají bývalí rybáři z turistického "průmyslu" pozorování velryb 10x více zisku než by získali, kdyby velryby lovili.

Autor: Vlastmil Marek