Na smetišti jasnovidců 5 - Nic není černobílé

A tak bojuje věda proti šarlatánům a lidé s mnohaletou zkušeností třeba v akupunktuře proti vědeckým pablbům, kteří tvrdí, že věda dodnes neobjevila žádnou strukturu ani žádnou energii akupunkturních drah. A tak se proti sobě staví věda a duchovno. Materialismus a morálka.


Ale ten, kdo alespoň trochu sleduje dění ve světě a čte trochu noviny, tomu neuniknou i malé články z oblasti vědy, třeba o klonování, třeba o spolupráci evropských lékařů a jejich výměnné stáže na universitách akupunktury v Číně.


Ti z vás, kteří trošku čtou si asi už uvědomili, že hranice mezi dnešní vědou a léčitelstvím, nebo třeba taoismem a starověkými legendami je dnes velice tenká. Staré legendy říkají, že lidé navštěvovali Ameriku mnohem dříve než Kolumbus. Thor Heyerdahl to potvrdil už na začátku druhé poloviny 20 století. Staré legendy mluví o tom, že pyramidy byly stavené pro Bohy planet a mají v sobě informace. Moderní věda přesně měří úhly a parametry pyramid a porovnává je s kosmickou vzdáleností a parametry a zjišťuje, že je na těch legendách přece jen kus pravdy.


Pak jsou zde lidé, kteří opravdu čtou i kuriosní zprávy a dočtou se o nevysvětlitelných jevech jako např. o zmizení lidí v čase a prostoru, o samovznícení, o samovolném vyléčení rakoviny, o přežití člověka jemuž granát vystřelil z hlavy kus mozku apod. A pak za čas přijde zpráva z vědy, že se potvrzuje třeba přítomnost jiných paralelních vesmírů, samovolné štěpení atomu vlivem časoprostorových změn, nebo mimobuněčná komunikace buněk.


To vše mluví o alternativách. To že připustíme alternativy, tím dáváme světu nové rozměry a nové možnosti. Nic není černobílé. A tak bez klasické medicíny bychom ještě dnes umírali na zánět slepého střeva. Bez pohádek v dětství bychom byli jen roboti závislí na tom, co vidíme a ohmatáme.


V čem je tedy odpovědnost - v tomto případe v jasnovidectví? Třeba v tom si uvědomit ony alternativy. Prostě všechny možnosti. Je jich hrozně moc a tak nám jasnovidectví pomáhá určit okruh. Čím lepší jasnovidnost, tím menší okruh možností. Při stoprocentní jasnovidnosti určíme přesně, o co jde. Ale je skutečně jen málo stoprocentních jasnovidců, a tak se pohybujeme v těch alternativách.


Tím by měl člověk začít. tedy uvědomit si, co všechno by se mohlo stát. Co všechno by mohlo být za problémem. Co všechno by se mohlo stát pokud udělíme radu XX a radu XY nebo UQ .... .
Na co narážím? Na ty nezodpovědné šašky, co nabízejí zázraky a ani nejsou schopni si uvědomit dostatečné množství alternativ, na ty jež nemají ony schopnosti a jen tahají z lidí peníze. Na ty, jež prošli jen kursem a nemají dostatek rozumu, aby si uvědomili, co mohou způsobit.


Prostě je velice důležité vzdělání. A každý, kdo se zabývá jasnovidectvím seriosně a nebo má jasnovidné schopnosti se snaží také tyto schopnosti rozvíjet a studovat dál a učit se, protože když člověk přijde k lékaři, svěřuje mu tím do určité míry své zdraví. Pokud přijde někdo k jasnovidci, svěřuje mu tím svůj osud, svojí cestu po které půjde. A kdo z nás je tak moudrý, aby mohl jiným určovat, kam má jít a jak má jít?


Jak můžeme určovat osud jiných, když neznáme svůj vlastní osud? Jak můžeme někomu doporučovat, co je pro něho nejlepší, když sami neznáme svůj talent? Pani Prudilová přijde k numerologovi a stěžuje si, jak je její manžel líný a agresivní, jak je hloupý. Ale dobrý numerolog se podívá třeba na rozbor a zjistí, že paní Prudilová je sama dost agresivní člověk, navíc má tendence dominovat, má sklony se mstít a bránit svůj názor za každou cenu, i kdyby věděla, že pravdu nemá. Dobrý numerolog by se tomu asi zasmál a šel by na to s psychologií. Prostě nic není černobíle.


Chci tím zase připomenout ony alternativy a možnosti.Najít spojitosti a proplétající se nitky. Je hrubě nezodpovědné vynášet jednoznačné rozsudky. Paní Prudilová je možná agresivní. Ale co když je to podmíněno jejím zdravotním stavem, vzpomínkou z dětství nebo ...? A právě tady už jsou potřebné další znalosti. Z její ruky se dá vyčíst sklon k agresivitě, ale ten samý znak může znamenat i tendence k edematosním chorobám a ty se pak opravdu zjistí. Numerologický rozbor navíc zjistí i určité karmické aspekty. A když pátráme dále, zjistíme, že paní Prudilová nějak nedokáže být šťastná a nenachází seberealizaci. Pak objevíme, že má třeba velký talent na aranžování, aniž by si to ona kdy uvědomila. I agresivita je určitý stupeň energie , sice větší energie, která když se neodčerpá, dochází k agresivnímu chování.


To byl ten docela ideálnější případ rozboru. Ale většinou v 80 procentech je tomu naopak. Nehledají se ani souvislosti ani alternativy. Jen se pronese, že Prudilová je agresivní a obviňuje manžela. Tečka. A, aby neměla pocit, že zaplatila zbytečně, předhodí se jí nějaký ten kec o tom, že v numerologii má dvě sedmičky a to samé tam má i například Harrison Ford (jen příklad).


Takže, pokud chceme opravdu pomáhat jiným, tak je nesmíme stavit do pozice robotů, ale ukázat jim, že mají několik alternativ, jak jít dál. Orientální mudrci říkají, že není důležité kam, ale jak jdeme. Pokud jdeme správně a děláme správné kroky, stejně dojdeme ke správnému cíli.


Jenže lidé chtějí všechno hned a teď a je velice těžké v zemi Švejků někoho přesvědčit, aby začal sám u sebe a začal pracovat sám na sobě. Každý má spoustu výmluv.V tom mají věštci velice těžkou pozici.
Ale i to se dá překonat. Důvěru si člověk nezíská nátlakem nebo krásnou řečí ,ale hloubkou. A tak muž, co si účtuje obrovské prachy za numerologický rozbor je možná dobrý numerolog, ale ne tak docela, když pak v hospodě nadává opilci, že jen chlastá. Onen opilec právě ztratil svého psa, žije sám a byl to jeho nejbližší tvor. Ano to jsou ty alternativy. Teda uvědomit si, že nic není takové jak to vidíme. 


Jeden numerolog říká: "vyhněte se zelené barvě, pro vás je vhodnější modrá, protože vám dá hloubku a .... A druhý numerolog už jen při pohledu na vaší nejoblíbenější barvu pozná, že zelená barva je známkou fotosyntézy rostlin, tedy u člověka tendence přeměňovat, asimilovat, měnit, vytvářet a tvořit. Půjde dál a zjistí, že jste kdysi měla zdravotní problémy a právě zelená barva vám instinktivně pomáhá léčit onemocnění ledvin nebo žlučníku či očí. To jsou zase ty nitky, co se spojují. A to je zase o těch vědomostech a poznání a vzdělání.


Odpovědnost. To je to si uvědomit, jak je vůbec těžké někomu pomoci a najít způsob, jak mu pomoci, aby si příště dokázal pomoci sám. Hehehe, tahle věta je tak strašná, že hůř už to ani nenapíšu.


A teď k té důvěře. Sorry, že sem zařadím malou vsuvku o politice, stejně jako vždy. Ale volíme si někoho a ten má dělat vše pro všeobecné blaho. Ale každý den je nám předhazováno nějaké bahno, jak na povodních si někdo mastí kapsu tím, že odmítá nahradit lidem, kteří ztratili střechu nad hlavou, jejich majetek a stěhuje je do menších bytů. Jak se někde tuneluje a pan poslanec se jen usměje. Na druhou stranu obyčejný člověk, co ho vystěhovali z baráku kvůli narušené statice po povodni, nepustí ho tam zpátky, pak vidí jak se dům bourá a v něm zůstaly všechny věci v jeho bytě, včetně TV, nábytku apod. Onen chudák pak nemá ani šanci se bránit, protože mu nikdo včas neřekl, že k demolici dojde, natož aby ho tam pustil odvézt si svůj majetek. A obrana? Zase jen lži kompetentních orgánů.


Zvykli jsme si lhát a zvykli jsme si na to, že je to dnes normální. V politice na sebe hází špínu a ti, co kradou, ani nejsou vedeni k odpovědnosti. A to jsou lidé námi zvolení.Tak narůstá nedůvěra nejen v toho, kdo za nás řídí, ale i v sebe, že to nedokážeme změnit. A z toho nám nepomůže ani ten nejlepší jasnovidec, pokud se nepostavíme sami za sebe a nebudeme chtít sami něco zlepšit. V našich zákonech je takový bordel, že se ani nemůžeme divit, že se toho někdo snaží zneužít. A nebo se dobrovolně přizpůsobíme jiným zákonům jako třeba tomu o zvýšení cen za internet, telefon apod., protože to nařizují směrnice Evropské unie. Ale málokdo si asi dokáže spočítat, kolik je plat ve srovnání s daní v jiných státech. A tak z nás někdo dělá blbečky a my ani neprotestujeme. Tím jsme nuceni víc makat za stejné peníze a tím máme málo času na své vzdělání. A své děti pak posíláme k psychologům, protože je nedokážeme ani zvládnout, ani vést k nějaké pozitivní perspektivě. Myslíte, že tohle je také odpovědnost? Jen přehazujeme problémy z jedné hromady na druhou.


Ano, nic není ideální, ale někteří lidé, co se snaží žít v tomhle prohnilém světě dobře, mají často pocit méněcennosti. Právě oni si uvědomují jakousi marnost. Ale o tom až příště.


Autor: Petr Kulík