O ovečkách, vlcích a pasáčcích

Někteří z těch moudřejších pocítí, že jim narostly křídla a tak se z nich stanou proroci a jasnovidci. Ale někteří z nich naopak zmlknou v jakémsi posvátném klidu a respektu.

 

A nebo jsou lidé, co se vrací každý den unaveni třeba z továrny a někdo z nich sedne s pivem u televize ve stereotypním kolotoči a nebo pokračuje v dalším "pracovním poměru" -postarat se o domácnost. Budiž alespoň občas oceněna každá žena, co přijde z práce a čeká ji zas jen další práce, uvařit večeři, vyprat, napsat s dětmi úkoly .... .A budiž oceněn každý muž, co přestože unaven z práce, přijde domu a přiloží ruku k dílu. A jsou lidé, co se vrací domu sami do prázdného bytu a ..... .

 

Moje známá mi volá ve 3 hodiny ráno, že potřebuje s někým mluvit, že se cítí sama a leze jí všechno krkem-samota ..... prázdny byt, 4 holé stěny. A pak potkám člověka co byl zavřenej 4 roky za ně, co neprovedl-justiční omyl - a popisuje, jak každý den snil o těch holých stěnách -třeba holých, ale soukromých. A každý z nás hledá ten kousek svého štěstí a tak rodinka sedí u televize a ukápne slzička nad šťastným koncem love story. A nebo někdo pravidelně chodí do křesťanského spolku a dodává si sílu. Někdo čte a někdo řádí, někdo se pere a někdo prostě pere-špinavé peníze nebo prádlo.

 

Zkrátka každý jsme jiný, ale každý chceme kousek štěstí. A tak si žijeme ten svůj ustaranej život a ani si nevšimnem, jak nádherně zapadá slunce. A můj známý na invalidním vozíku sedí každé ráno na verandě svého domu a pozoruje západ slunce, píše básně a knihu o lidech a vlcích. A říká, že štěstí je třeba to, když si najednou uvědomí, že za 10 let bude moci zahodit vozík a postavit se na vlastní nohy, protože medicína dokáže tohle spravit pomoci genetiky a plastické chirurgie. A nebo ....

 

A o tom to trochu je, o pomíjivých věcech a pochopení, že všechno se mění. A tak moje známá, co mi volala ve 3 hodiny ráno, že se cítí sama, tvrdí, že je lepší být sám než s někým koho nemiluje a známí, co se doma hádali minimálně jednou týdně, jsou jako hrdličky, protože se jim má narodit dcera. A jistý stařičký pan Murphy chodí každý den do kostela a medituje o proměnách, sedne si do lavice a opře svou stařičkou hůl a přestože byl universitním profesorem uznávaným v oboru psychiatrie, ví, že je něco "Za oponou ". A pak si tenhle pan Murphy sedne na chvíli do baru a mlčky vypije své pivo a tiše se vypaří domu.

 

A pak zapnu internet a nějaký jasnovidný "úchyl " tlačí někomu do hlavy,že mluví osobně s Bohem a že jedině Bible je kniha knih a ostatní knihy je třeba spálit. Jo spalme knihy a budeme místo k doktorům chodit přímo na hřbitov, nebude mít kdo léčit.

 

A někde daleko v Tibetu je jistý mnich, co zrovna v tuto chvíli v klášteře ošetřuje chudáka horolezce, kterého našel pod lavinou. A kolik je na světě budhistů, co žijí poctivě a skromně a přinášejí dobro a rozhodně nepotřebují vytrubovat, že jedině budhismus je ten pravý.

 

A tak jsou někteří lidé jako ovečky, co se potřebujou zařadit do stáda, aby něco znamenali, nebo aby našli ochranu, protože.....různé protože, protože jim třeba chybí sebevědomí. A nebo jsou lidé, co jsou jako vlci a honí se za poznáním a nebo za penězi. A nebo lidé-vlci, co číhají na chudáky ovečky, aby jim urvali to co sami nemají. A nebo vlci samotáři, co jsou buď zklamáni nebo naopak našli kus harmonie a milují klid.

 

A pak -pasáčci, někdo je opravdu "pasák", co pase chudáky holky "na hraně " a ždíme z nich peníze , a holka, protože byla kdysi na drogách a nikdo ji z toho nedostal, bere tuhle jednoduchou příležitost, jak se z toho dostat. A nebo pasáčci ovcí jako faráři, co pasou svoje ovečky k pokoře a míru a nebo další pasáčci, co střeží svoje bližní a přidají "pomocnou ruku ", když někdo potřebuje.Hranice nejsou konstantní a z ovečky se může stát vlk, když dospěje a nebo z vlka se může stát ovečka, když zkrotne a tak se to prolíná jako lidský osud a život.

 

A pak se třeba někdy opravdu stane, že člověk zůstane stát s otevřenou hubou-doslova a do písmene, když ho trkne jak rozmanitej je tenhle svět a že je asi opravdu všechno možné. A najednou je mnohem otevřenější a vyrovnanější, protože dokáže přijmout, že i člověk na drogách dokáže být génius anebo že génius je za mřížemi, protože se někdo spletl. A člověk se pak musí usmát nad touhle hrou života.

 

Někdo urputně hlásá, že reflexní terapie pochází z Číny a přitom nikdy nečetl, že i římští vojáci používali stejné metody při válečných výpravách a stačí si přečíst trochu z paleogeografie pro střední školy, jak se šířila pradávná lidská populace a ..... .

 

A nebo jsou lidé zvláštní, co se vymykají, někdy je zavřeme do blázince, protože se nedokážou zařadit. Ale co vlastně o nich víme? Třeba o paní Steinové, co se jednoho rána probudila a zjistila, že vidí věci, co by vidět neměla a v bdělém stavu sní o věcech, co se pak stanou a lékaři, ke kterým šla pro radu, ji zavřeli do blázince. Ale před pár desítkou let sedláci utíkali na pole sklidit seno, protože "cítili v kostech ", že přijde déšť ačkoli obloha byla jasná a ani mráčku /pěkná poezie -musím se smát /. 

 

Ale i člověk, co byl opravdu fanatik do věštění a studoval všechno možné až nakonec opravdu něco pochopil a byl schopen velice přesné diagnózy a stal se úspěšným a brali ho za fenomenálního jasnovidce, až se něco stalo a on "zblbnul ". A někdo se toho chytil a začal prohlašovat -"vidíte, já to říkal, Bůh nemá rád jasnovidce, to je odplata, kdyby četl Bibli......." Ale někdo třeba četl Bibli a i staré kumranské spisy, z kterých Bible pochází a zná trochu z historie a najde že i staří křesťanští apoštolové -prorokovali a nebo že je v Bibli spousta zmínek o posmrtném životě, o inkarnacích apod, ale v historii se to někdo snažil vymazat, aby si tak zajistil pokoru a oddanost oveček. A křižáčtí válečníci ve středověku vybíjeli a sráželi hlavy barbarům v dalekém Egypte, protože nechtěli přijmout Boha jediného. 

 

A já chodil kdysi do kostela a chtěl vědět, proč církev odmítá třeba akupunkturu nebo reinkarnaci. A za pár let jsem se dozvěděl o inkarnační regresi coby novém obor lékařském či spíše psychiatrickém. A přesto se ještě někteří lékaři smějí při pomyšlení na nějaký posmrtný život. Ale kdysi dávno kdesi v tom dalekém Egyptě někdo z křižáků složil své roucho s vyšitým křížem, odložil meč a stal se z něho prostý člověk a začal se učit léčit pomocí bylinek, protože potkal prostého, ale moudrého starého muže, jež všichni uctívali pro jeho vědomosti a schopnosti léčit. Izoloval se od křižáků a třeba mu tehdy v jeho hlavě proběhla nesmyslnost jakéhokoli dogmatismu. A ten samý člověk pak založil vlastní misii a pečoval o zubožené lidi s leprou ....... .A přesto ještě někteří lidé vedou své "křižácké výpravy jako ti duchovní, co mě varovali, že jedině Bible je ta pravá a všechno ostatní je od ďábla.

 

Možná se věda za pár let dostane dál a přijde na to, že paní Steinová , co viděla do budoucnosti, nemusela být v blázinci, ale ve výzkumném ústavu nebo profesorkou na universitě a přednášet o "zvláštních stavech vědomi". Víme pořád tak málo a vedeme svoje války.

 

A někde ve stepi se dva psi perou o kus "hovna" /promiňte ten výraz/ a někde opodál sedí třetí vlk a pozoruje a počká až jak to dopadne a pak si v klidu dojde pro tu vzácnou věc. A ten, co prohrál a co je poraněný a utekl, si to zapamatuje a příště je to on kdo sedí opodál a sleduje. Až se po několika generacích vyvine jedinec, co se z těch šarvátek poučí a někdo si k němu přijde pro radu a poučení, protože je bez šrámů a "jak to krucinál dělá, že se nemusí prát a přesto přežil".

 

Směju se zase, protože moje známá před pár týdny u skleničky povídá, že je OK a že našla sama sebe. A mě napadá, že tohle by mělo zkusit spoustu lidí. Načas se zavřít a být sám se sebou, naučit se vydržet sami se sebou a poznat kdo jsou a najít trochu svůj klid a harmonii. Ale většinou nedokážeme být ani trochu sami se sebou, natož sami sebou, nevíme, kdo jsme a co jsme schopni a najdeme si někoho a podle něho poznáváme sami sebe a za čas nám dojde kdo jsme a pak třeba někdo odejde od rodiny, protože zjistil, že je úplně jiný než si myslel a že jeho partner není ten "pravý" a tak zapomene na svědomí a na děti a odejde hledat toho "pravého", ale pořád se diví, že místo toho nachází jenom pořád ty "levé".

 

Dneska jsem chudý a zítra můžu být milionářem, dneska mám hodně a zítra nemusím mít nic- i to je poznaní. A nebo třeba dneska tvrdím, že to, co jsem napsal, je pravda, ale za pár let budu vědět více a zasměju se nad tím.


Peter Kulík