Osudy lidí, co přežili ebolu

Profesoři lékařské fakulty už Kadiatouu Fantaovou ve své posluchárně nechtějí. Její přítel se s ní rozešel. Každý den obědvá 26letá žena sama a sama také usíná, napsala agentura AP. Dokonce její vlastní rodina má strach se jí dotknout, i když od doby, co přežila ebolu, už uplynulo několik měsíců.

 Už je tomu dávno, co zvracela krev a blouznila v horečkách. I když má v ruce osvědčení, že se uzdravila, cítí prý stále jakoby měla cejch s nápisem “přežila ebolu“ vypálený na čele. “Ebola mi zničila život, i když jsem se z ní vyléčila,“ říká. “Nikdo se mnou nechce strávit byť jen minutu času ze strachu, aby se nenakazil.“

    Virus eboly se přenáší jen přímým kontaktem s tělními tekutinami nemocného jako jsou krev, sliny, moč, pot a sperma. Když se v březnu v Guineji objevil první případ, nikdo si nedokázal představit, jaké hrozné následky bude v této části Afriky virus mít.

    Současná epidemie zabila podle posledních čísel Světové zdravotnické organizace (WHO) více než 1000 lidí. V předchozích případech vypuknutí nemoci byla úmrtnost až 90 procent, lékaři ale tvrdí, že tentokrát přežije až polovina nakažených.

    Dvacetiletého Sulaimana Kemokaiho propustili z nemocnice v neděli po 25 dnech. Stále ho bolí klouby, ale sílu prý nabírá každým dnem. “Když jsem onemocněl, měl jsem strach jít do nemocnice. Schovával jsem se před rodinou i před lékaři. Po čtyřech dnech už jsem se dál ukrývat nemohl - bylo mi příliš zle. Záchranka mě odvezla přímo do nemocnice,“ vzpomíná.

    Někteří z jeho komunity se však kontaktu se Sulaimanem stále vyhýbají. Lidé, které zdravotníci propustili z nemocnice, už sice nejsou nakažliví, virus eboly však může být přítomen například v mužském spermatu ještě dalších sedm týdnů. Sulaimanovi se ale dostalo větší podpory od rodiny, než tomu je u většiny ostatních. Také jeho starší bratr a sestra totiž přežili onemocnění ebolou. Jejich matka ale tolik štěstí neměla a nemoci podlehla.

    Kadiatou Fantaová, guinejská studentka medicíny, pracovala jako stážistka na klinice v metropoli Konakry, když tam dorazil muž z venkova s horečkou. Lékaři se zpočátku domnívali, že má malárii. Když o muže pečovala, neměla - jak je v Guineji běžné - ani ochranné rukavice ani roušku.

    Asi za dva týdny, v polovině března, dostala průjem a krátce poté zvracela krev. Její problémy ale pokračovaly i poté, co ji lékaři na počátku dubna prohlásili za zdravou a propustili z karantény. Zprávy o její nemoci i návratu se po chudém předměstí Tanene, kde žila s rozvětvenou rodinou, rozšířily velmi rychle.

    Přítel, se nímž se vídala každý den, zmizel, když se dozvěděl, že měla ebolu. Na telefonáty jí neodpovídá ani po několika měsících. Snažila se tak aspoň pokračovat ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Gamála Abdan Násira. Ukázalo se však, že i tamní profesoři jsou o chorobě špatně informovaní a Kafiatou ve svých učebnách nechtěli.

    “Stále jsem nesložila všechny zkoušky, i když mí spolužáci už postoupili do dalšího semestru,“ stěžuje si. “Profesoři mi řekli, že mě vyzkouší po telefonu.“

    Nyní žije z toho mála, co jí můžou její rodiče poslat z rodné vesnice, a sní o dokončení studia. “Chci se starat o nemocné,“ říká. “Důvod, proč jsem naživu a mohu tu s vámi mluvit, je, že mě lékaři zachránili.“

Zdroj: ČTK

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (1)

  • Obrázek uživatele Miluj bližního..
    Miluj bližního.. (anonym)

    jo,miluj a věř,že bůh tě i fyzicky spojil s tím,kdo ti dá lásku a ty jemu.ten,kdo jedem plive po bližních,má eboly a jiné sračky!

    Feb 03, 2015

Přidat komentář

Reklama

Reklama