Reklama

Můj život změnil pes

Byl jsem workoholik, zapřísáhlý starý mládenec a vyznavač dobrého moku a značkových cigaret. Výživu jsem přijímal pouze podle zákona chutě. Na pohyb mi nezbýval čas. Dobré auto mi téměř nahradilo nohy. Připadalo mi, že žiji spokojený život.

Krátce po mých pětačtyřicátých narozeninách se však poprvé objevila pálivá bolest na hrudi vystřelující do levé ruky. V běhu obchodních schůzek jsem tyto potíže nebral na zřetel. Asi tak za dva měsíce po prvních varovných signálech jsem se ocitl v nemocnici na kardiologii s diagnózou infarkt myokardu.

Po několikatýdenní léčbě mi ošetřující lékař doporučil pozvolný návrat do normálního života, zákaz alkoholu a kouření a mírný pohyb, nejlépe prý chůzi. Představa normálního života se však neslučovala s mým dosavadním podnikatelským tempem. Jak se rychle zbavit svých několikaletých neřestí, jsem nevěděl. A nedovedl jsem si představit, že bych se měl sám někde procházet po parku.

Bylo jasné, že jsem se dostal do bodu, kdy budu muset svůj život změnit, budu - li chtít žít ještě nějaký ten pátek.Své obchodní aktivity jsem omezil. Ostatně již několik let jsem nebyl nucen pracovat kvůli penězům. Ovšem najednou jsem nevěděl, co s volným časem a chuť na skleničku s cigárkem byla veliká.

Kamarádka mi poradila, abych si od ní koupil štěně. Se psem prý budu nucen chodit pravidelně na procházky a nebudu si při tom připadat divně. A tak se stalo. Pořídil jsem si tříměsíční fenku foxteriéra a započal totální přestavbu svého života.

Reklama

V knihách a od kamarádky jsem se dověděl,že pes nesmí jíst slané potraviny a sladkosti. Kupodivu by neměl jíst ani uzeniny. Mně je doktor též zakázal. A tak jsme neslanou dietu bez sladkých zákusků drželi spolu. Báře kromě libového masíčka, chutnaly i těstoviny, zelenina a ovoce.

Ven na procházku mne Bára vytáhla někdy až třikrát denně. Problém mi dělalo, jak jí vysvětlit, že já smím pouze mírnou chůzi a ne divoký úprk přes park.

Když jsem si nalil skleničku, Bára začala vrčet, když jsem si zapálil cigaretu, tak začala zběsile štěkat. Musel jsem tedy chodit kouřit na chodbu, což mne postupně přestávalo bavit a tak jsem cigarety pomalu, ale jistě omezoval. Dnes se považuji za nekuřáka.

No a největší zásah do mého života udělala Bára letos na jaře, když se seznámila s teriérem Rexem. Našli v sobě takové zalíbení, že já byl nucen začít komunikovat s Rexovou paničkou. Nyní již přes půl roku chodíme na společné procházky ve čtyřech a kdoví, jak dál se změní můj staromládenecký život.

Pan doktor chválí mých shozených osm kil, pokles krevního tlaku i hladiny cholesterolu.

Autor: Karel Hájek, Brno

Reklama

Komentáře

Majka (Út, 26. 7. 2005 - 12:07)
Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit vynikající vliv psa na zdraví člověka. Před čtyřmi roky jsem chtěla odejít do důchodu a pořídila jsem si (víceméně proti vůli manžela) fenku Zlatého retrievera. Místo mne však odešel do důchodu manžel. S vysokým krevním tlakem, zvýšenou hladinou cholesterolu a jinými chorobami. Protože já jsem chodila do práce stále, musel při venčení psa zaskočit manžel. Zprvu nerad, později ochotně. Denní trasa se psem za každého počasí včetně odbočení do hospůdky) činí 5 - 8 km chůze. Většinou dosti svižné, protože retriever miluje pohyb. Během dvou let byl ve všech parametrech zdraví na normálu, nevadí mu alkohol ani nezdravé jídlo, a teď, kdy se musí starat i o štěňata naší Barči (a to je práce na plný úvazek), dokonce shodil i pár kilo, což se mu za celá ta léta důchodu nepodařilo.
nina (So, 21. 7. 2001 - 23:07)
Nápad pořídit si psa byl jeden z mých nejlepších nápadů vůbec.Necítila jsem se už hodně dlouho dobře psychicky a tak jsem přemýšlela,co s tím udělám.A pak mě napadlo,že dám domov nějakému opuštěnému psisku z útulku.Přivedla jsem si chlupatou fenu americ.kokra,bylo jí 8 měsíců a od první chvíle jsme se milovaly.Už ji máme 5 let a řeknu vám,přesně tohle mi v životě chybělo.Je to stoprocentní kamarádka,vždycky přesně ví,jak jsem na tom.Je to milé zvíře a přitom dobře hlídá.Zpočátku jsem měla takové ty řeči,že pes bude na dvoře v kotci,ale týden utekl a už jsem ji nedala,bydlí s námi a každému to doporučuji.Pes chce jen trochu Vaší lásky,ale sám Vám ji dá celou a umí ji dát najevo.Miluje Vás nezištně a věrně a to lidé moc neumí.
Mirka (Po, 28. 5. 2001 - 20:05)
Myslím si, že pes je úplně nejlepší recept na hubnutí a zlepšení své životosprávy. Když má člověk psa, nemůže řici
Jitka (Ne, 14. 5. 2006 - 20:05)
Ahojky,ajá mohu potvrdit,že mě můj pes pomáhá v nemoci.Jsem chronicky nemocná a tak se u mě střídají období kdy je mi špatně,hůře a zle.Přezto musím se psem minimálně třikrát denně ven i mi chodíme ven za každého počasí.Do nopohody jsem jemu i sobě pořídila nepromokavé oblečení.I když se mi nechce tak jdu a vždy se mi na procházce uleví.Když je mi zle a lehnu si tak se ke mě přitulí a říká mi celým tělem to bude dobré,zase bude dobře.Jsme na sobě závislí jsme spolu většinou 24hodin denně.CHodí se mnou i do práce.Kdybych ho neměla tak bych ven tak často určitě nechodila.To že musím mě donutí přemoci bolest a jít.Má mě moc rád a já jeho je to moje zlatíčko.Nikdo vás nepřivítá s takovou upřímnou radostí že vás vidí byť jse jen byli vysypat kybl jako váš pes.Přeji hodně zdravíčka a štěstíčka vám i vašim čtyřnohým kamarádům.Ahojky
EVA (Čt, 1. 6. 2006 - 23:06)
AHOJ,MÁ ZKUŠENOST SE PSY??
VŠE,CO O TĚCHTO 4NOHÝCH KAMARÁDECH NAPSÁNO
JE PRAVDA.PES NA SVÉHO PÁNA NIKDY NEŠTĚKÁ,
CHCE ZABRÁNIT ZAŘAZENÍ ČLOVĚKA DO ČELEDĚ
LENOCHODŮ.MNĚ SE PŘIHODILA NEPŘÍJEMNÁ UDÁLOST,UMŘELI MI DVA PEJSCI.MÉMU STRÝCI JSEM VENČILA PSA BROKA,A SEM TAM MU POSKYTLA
NĚJAKOU DOBROTU,DOKONCE JSME HO S TÁTOU U NÁS VYKOUPALI.DOSTAL V ZIMĚ CHŘIPKU,PROCHLADL A DOSTAL RAKOVINU STŘEV.
BYLO TO S NÍM ŠPATNÉ A LETOS V ÚNORU UMŘEL.
ASI ZA MĚSÍC HO NÁSLEDOVAL BABIČIN PES DAK,
NA PODOBNOU DIAGNÓZU:RAKOVINA PLIC.BABIČKA
SE NEMOHLA DÍVAT NA TRPÍCÍHO DAČÍKA,A PO VŠECH ÚVAHÁCH HO DALA UTRATIT.TRÁPIL SE HODNĚ,PŘES DEN SPAL,A V NOCI KAŠLAL SKORO JAKO ČLOVĚK.A PAK NĚKTEŘÍ LIDÉ TVRDÍ,ŽE PSI
A DALŠÍ TVOROVÉ OBÝVAJÍCÍ NAŠI PLANETU NEMAJÍ DUŠI.ONI JI MAJÍ,VĚŘTE,A JEJICH ŽIVOTY MAJÍ STEJNOU VÁHU I CENU JAKO NAŠE LIDSKÉ.PES,TEN NA SEBE NĚKDY PROZRADÍ VÍC,
NEŽ SÁM CHCE.A JÁ? SNAŽÍM SE S TOUTO ZTRÁTOU VYROVNAT.A UŽ MÁM NA TUHLE BOLEST ŘEŠENÍ A RECEPT.VÍTE,BRZY SE BUDU STĚHOVAT DO NOVÉHO.A VÍTE CO UDĚLÁM?POŘÍDÍM SI PEJSKA.UŽ JSEM SE PEVNĚ ROZHODLA.UŽ SE NA SVÉ NOVÉ PROSTŘEDÍ S MÝM KAMARÁDEM TĚŠÍM.
VĚŘÍM,ŽE BUDEME SEHRANÁ DVOJKA A BUDEME SI
ROZUMĚT.MENŠÍ ŽENA A MENŠÍ PES SE BRZY SEZNÁMÍ!!!DRŽTE MI PALCE!!


Jitka (Pá, 2. 6. 2006 - 00:06)
Ahojky Evo,to je mi moc líto.Pokud se budete rozhodovat pro pejska zkuste si ho vyhlédnout v nějakém útulku.Jsou to hrozně vděční pejsci.Můj další pes bude taky z útulku.Hodně štěstíčka a radosti v novém bydlení s novým čtyřnohým kamarádem přeje Jitka
Jana (Po, 17. 7. 2006 - 09:07)
vše je pravda, neumíte si představit, jak se o Vás zvíře dokáže postarat, když jste nemocní. Zažila jsem to se svým psem, když jsem měla horečku, jak stále ležel u mně, olizoval mě a pečoval o mně - je to nepopsatelné.
Katka (Po, 17. 7. 2006 - 11:07)
Evo, já bych řekla, že někdy má pes lepší duši než člověk.
Návštěvník (Po, 17. 7. 2006 - 12:07)
Přesně tak, pes není podrazák a závistivec a nepřejícník a lhář a zloděj a grázl a úchyl, a jeho láska nebývá falešná ani podmínečná, když Vás má rád, tak celou svou bytostí, že by za Vás dal i život...
Jana (Út, 5. 12. 2006 - 15:12)
Bez psa si už svůj život neumím ani představit!
Je to on,kdo Vás radostně vítá,at· příjdete odkudkoliv.Má Vás rád se všemi Vašimi chybami i
náladami.Je to on,kdo s Vama jde na procházku
/a rád/ za každého počasí.Jeho lásku k Vám nelze oplácet jinak než jen láskou k němu.
Je to prostě kámoš do nepohody,který Vás nikdy nezradí/na rozdíl od člověka/.
Honza (Út, 5. 12. 2006 - 16:12)
Tvrdím, že pes má lepší duši než mnozí lidé.Má vás rád , nezávidí, netrpí ješitností ani nelže. I když můj jezevec si občas zašvindluje, jak začne pršet, tak kulhá a sleduje, jestli se najde někdo, kdo ho ponese.
Zwetta (Út, 5. 12. 2006 - 16:12)
A já chci potkanku...:-/
Návštěvník (Út, 5. 12. 2006 - 16:12)
Můj život také zcela převrátil sousedovic pes. Teď již má zas nového a toho otrávím jak ty předchozí a zas budu mít klid!
Honza.w (Út, 5. 12. 2006 - 21:12)
Tak to je svatá pravda s těmi psi, taky mám hrozně rád psi a to s tím vítáním, to fakt člověk neumí, psům je to jedno, že přijdete pozdě, nenadávají a jsou rádi, že jsem se vůbec vrátil domů a někdy mi to připadá že ta moje fenka je zakletý člověk a jen už, aby promluvila. Pes je dobrý přítel člověka a já jsem moc rád, že jí mám a ona je ráda, že má mě. Nechápu, jak může někdo nemít rád psi a zvířata vůbec.
Milena (St, 13. 12. 2006 - 09:12)
Ty - co jsi otrávil sousedova psa a chystáš se otrávit dalšího - co se s tebou děje? Uznáváš vůbec nějaký cit ? Měl by ses nad sebou zamyslet - kolik bolesti způsobuješ!!! Pro tebe je to ,,jen '' pes, ale co ti, kteří si ho pořídili a mají ho pro potěšení... nebo si myslíš, že ti to dělají naschvál? Co ti na tom tak vadí, to, že občas zaštěká?
Monika (St, 13. 12. 2006 - 09:12)
Jsem alkoholička, týden po léčbě. Pila jsem protože jsem nezvládala pocit samoty po rozvodu.Mám doma už 12 let kocourka, ráda bych si pořídila pejska. Ale chci k tomu přistoupit zodpovědně, tak počkám až si budu moci opravdu věřit, že se nenapiju. Pes není kočka, Mates(kocour) mojí nepřítomnost dost špatně snášel, pejsek by na tom byl asi hůř.
Honza (St, 13. 12. 2006 - 11:12)
Moniko, zdá se mi to docela dobré, že dovedeš o sobě naspat, že jsi alkoholička a že by jsi si chtěla pořídit psa, až se na to budeš cítit, věřit si. Pes je dobrý přítel, ale asi by těžko nesl, kdyby jsi ho zanedbávala. On sice nedovede být naštvaný jako člověk, ale asi to sama cítíš, že by to nebylo pro něj dobré a to je moc fajn, že o tom takhle přemýšlíš. Jsi na dobré cestě to všechno změnit a pak až budeš mít toho čtyřnohého přítele, tak to bude fajn pro vás oba. Moc ti přeju, aby jsi se z toho rychle dostala a mohla si užívat se svým psím miláčkem. Ahoj
Návštěvník (Pá, 15. 12. 2006 - 16:12)
Tááák. Vše potřebné je nakoupené. Teď jen vyčíhnout, kdy bude na chvilku bez dozoru a POJEDE!!!!! To zas bude božský klid, teda pokud je nenapadne si pořídit další potvoru terorizující mě hlukem.
Odette (St, 3. 1. 2007 - 01:01)
Fakt je ten,ze kdo chce mit psa si musi byt jist mit nekoho kdo ho muze nahradit!Kdyz na tebe prijde chripka,kdo pujde se psem na vyvenceni???????
janko (Út, 16. 1. 2007 - 12:01)
nechapu ,jek neko muze napsat tak spatne veci o pejskovi,co vi treba bude v pristim zivote taky pejsek .ja ted u sebe svyho pejska nemam ,ale verim ,ze za 3mesice bude u mne.nechci ,aby se mu styskalo jako mne,aby se tim nejaktrapil.je to moje zlaticko na tomhle svete.posilam mu moc pusinekkkkkkkkk.
vladka (Út, 16. 1. 2007 - 12:01)
taky preji vsem,kteri nejak ublizujou detem a zviratkum, aby to same ublizovani zazili na vlastni kuzi!!!!!!!!!fakt jim to preju,a to jsem nikdy nikomu nic spatneho neprala!!!ale kdyz vidim jaky jsou nekteri lide k detem ,pejskum akonim tak ohavni , neda se jim prat nic jineho nez totez!!! preju vsem zviratkum vse pekne v jejich zivote.
Návštěvník (Út, 16. 1. 2007 - 13:01)
Děti a psi je to nejhorší, co mě na tomto světě mohlo potkat.
Pavel (Út, 16. 1. 2007 - 22:01)
Můj život taky změnil pes. Kousl mě totiž do ruky. A stalo se mi to jako dvouletému dítěti. Nepamatuju si z toho vůbec nic, až na to, že to ve mě zůstalo napořád a nejspíš zůstane nadosmrti. Pokud jdu po ulici a vidím většího psa, jak jde bez vodítka a košíku (třeba s pánem), přecházím s velkým odstupem na druhou stranu. Pokud jdu třeba parkem a vidím jak někdo venčí psa a nemá ho na vodítku, včas jdu jinam, abych se mu nepletl do rajónu. Jen jakmile slyším psí štěkot, nebo povely Lehni! či K noze! tuhne mi krev v žilách. Při nečekaném setkání se psem reaguju prudkým úlekem, začnu panikařit, rozhazovat rukama a snažím se utéct. Většina, podle majitelů i hodných psů na mě vrčí. Přitom já jsem nikdy žádnému nic neudělal!
Nejhorší na tom je,že pracuju u kabelové televize a k lidem chodit musím. Když jdu do rodinného domku, první na co myslím je, jestli mají psa. Když ne, to byste nevěřili, jak si oddechnu. Když je to v paneláku, a jen slyším psí štěkot za dveřmi bytu kam mám jít, vždy se nejdřív přesvědčím, že porucha je na 100% v bytě, než na ty lidi zazvoním. A stoupám si radši dál od dveří a k výtahu, aby bylo kam se schovat. Děsím se co za potvoru vyběhne. Někdy si připadám jako debil. Moc rád bych se toho problému zbavil, ale ono to prostě nejde!
Milena (Čt, 25. 1. 2007 - 12:01)
Dcera nás přemluvila k pořízení psa. Já souhlasila, protože mám ráda přírodu a tak jsem začala chodit jednou denně na procházku. Teď chodím i 3krát a jde mi to k duhu. Nebojím se v lese, kde mi pes poskytuje ochranu, miluju procházky, protože můžu v klidu přemýšlet a vděčnost našeho pejska je hodně velká. Je to miláček celé rodiny.Slogan pes nejlepší přítel člověka je konkrétně u nás naprosto pravdivý. Všem , kdo se rádi o někoho starají, pořiďte si psa. je to lepší a levnější než všechny jiné sportovní aktivity a láska zvířete vám vynahradí mnohá psychologická traumata.
LIšáček (Po, 5. 2. 2007 - 01:02)
TAky mě kousnul pes asi třikrát. Pokaždé to byl takový malý podvraťák. Pokaždé to byla jan dorbnost ale znamenalo to návštěvu nemocnice tahání s majitelem psa aby doloži že je očkovaný a zdravý jendou musela předvést majitele psa policie. Když vidím psa který je volně s pánem pokud možno ještě bez košíku jak si to ke mě žene není mi moc dobře. Není to tak dávno šel sem v Praze po ulici chodníku kde chodím denně a vím že za plotem amají ostrého vlčáka. Viděl sem paní tak 80 ti letá stařenka je venku zametá listí. NAjednou z vrátek vyběhl onen vlčák a mířil ke mě¨. Zůstal sem stát krve by se ve mě nedořezal. Čekal sem co se bude dít přemáýšlel sem o tom čím se budu bránít foukal vítr sprej něpřipadal v úvahu a tak sem měl jedině b rašnu s NB říkal sem si když tak ho sní praším přes čumák. No stařenka si toho všimla a řekla Bene nesmíš mazej domů a pes se poslušně odebral domů. Inu slušně vychovaný pes. Kdyby nebyl tak vychovaný kdo ví jak by to dopadlo. Takže Vážení za to že pes někoho kousne může jeho majitel...
Psů se bojím také proto že máme doma dvě kočky a tak čekám co bude následovat až pes ucítí kočku ...

Helena (So, 10. 2. 2007 - 12:02)
U čtení původního článku jsem se musela srdečně smát, když jsem si předtavovala,jak byl pán svým psem převychováván. Po rozvodu jsem si pořídila jezevčíka,fenku. Co vám budu povídat, Těch zážitků s ní je nepřeberné množství. je to moje"třetí dítě".
barny (Čt, 15. 3. 2007 - 09:03)
Pejsek je ten nejlepší lék na vaše deprese, ale i pro fyzické zdraví. Dá vám tolik lásky, že se vám zdá, že ji ani neunesete a naopak od vás vyžaduje pouze trochu pozornosti, nějaké to pohlazení, dobré slovo. Nikdy, ale opravdu nikdy vás nezradí a bude vás milovat až do konce jeho evntuelně vašeho života i přesto, že vám to neslíbil ani před oltářem ani před jiným oddávajícím.Je načase si nějakého pořídit a uvidíte jak moc se vylepší váš život. Nemusí to být vždycky jenom pejsek s rodokmenem, podívejte se do nějakého útulku i tam jsou pejsci a navíc zrazení člověkem.Měl jsem pejska nalezence a prožil jsem s ním mnoho krásných let,za které jsem mu moc vděčný.Moc jsme ho opakali, když musel odejít do psího nebíčka.Tak se nebojte, pořiďte si pejska a uvidíte sami. Budete mi muset dát zapravdu.
Kill.the.Dog (Čt, 15. 3. 2007 - 13:03)
Můj život taky změnil pes. Sousedi si pořídili zasraného vlčáka a ten 24 hodin v kuse nezavře držku, takže se ani nevyspím, ani nevyvětrám. Hajzl štěká ve dne, v noci, a ty idioti ho nechávají. A to nepočítám hovna na chodníku. Všechny čokly utratit a jejich páníky taky!
Pichpíc (Čt, 15. 3. 2007 - 20:03)
Naši sousedé měli psa a potom se jim narodilo dítě ale dítě a pes se vzájemně nesnesli tak museli to dítě dát pryč.
Návštěvník (Po, 26. 3. 2007 - 22:03)
Parádní příběh. Neni nad společnost psa! Pomůže každýmu. I těm protivnejm lidem, co psema opovrhujou - nedali by na ně dopustit!
Miloš (Po, 26. 3. 2007 - 23:03)
Pejsek? Není nic příjemnějšího, když tedy snesete práci s fekáliemi:)
Když si pořídíte dítě, tak vám ho celkem dobře ohlídá a když nic nenamítáte proti olizování dětské prdelky:), klidně si je necháte spolu hrát.

Jistě, jsou i lidé, kteří si díky své povaze pořídí psa podle barvy tapet a když náhodou, nebo spíš omylem, mají dítě, tak dávají psa pryč, slovo škrkavka jim zní jako kletba a blecha se nesmí vůbec vyslovit:) Co se dá dělat, Pánbůh je má taky rád:)

Jediná potíž je v dožití psa, například německý ovčák nám odešel už po pěti letech, nečekaně...nejlepší je pořídit si hned nového. Nejhorší je to vysvětlovat dětem.

Potíž je taky s "protipsí" kampaní, vedenou dříve myslivci a dnes už i médii, prostě aby bylo o čem psát. Už mě nebaví vysvětlovat lidem, že je ten pejsek kousl proto, když mu zkazili výcvik, nebo jenom jejich děťátko je takový tele, že mu strká prstíčky do očí a okusuje uši.
No, snad se to časem změní:)
Návštěvník (Út, 27. 3. 2007 - 02:03)
Ahoj, no ja se nedivim, ze vas pes odesel, protoze to zvire musi citit ze ho mate radi a starat se o nej. Neni to jenom majetek, je to neco jako dite.
alžběta (Pá, 4. 1. 2008 - 22:01)
souhlasím pomuže každymu
Jarka (Pá, 4. 1. 2008 - 23:01)
Pro ty, co nenavidi sousedovic psy:
ja mam psy rada, ale sousedovic psy jsem take nesnasela. Zdalo se mi, ze ti psi byli presne tak hloupi a agresivni jako oni.
Problem byl v tom, ze jim ti sousedi davali malo zradla. Takze dobra rada: krmit, krmit, krmit. Sousedovic psi vas budou milovat, nebudou tolik stekat, hlavne v noci budou s plnym zaludkem spokojene spat. No a mozna, ze ten pohled na rozjareneho sousedovic psa, vzdycky, kdyz vas uvidi, vam bude prinaset vetsi poteseni nez pohlizet na vami otravenou zdechlinu.
Návštěvník (Pá, 4. 1. 2008 - 23:01)
Naše fenečka je tou nejlepší přítelkyní pro mou malou dcerku.Když na ně nemám čas,vím,že ty dvě si spolu vyhrajou a já si třeba v klidu uvařím.Malá nastaví pusinu a fenka ji oblíže,hází jí míčky a fenka přináší.
Cizí nemá moc ráda,ale od toho je pes,aby hlídala své paničky a střežila své území.
alžběta (So, 5. 1. 2008 - 02:01)
muj pejsek je nejhezčí na světě AHOJ
Ludmila (Čt, 17. 4. 2008 - 17:04)
Reakce na pár příspěvků. Pes není dítě. Je to pes - nikdy Vás neopustí, neopusíte-li ho Vy, většina psů zvládá telepatii. Je to dobrý léčitel - za cenz vlastního života. Není s ním tolik zbytečné práce jako s dětmi. Pokud Vás má rád, rychle pochopí, co chcete a chce Vám udělat radost. Takhle to fungovalo a funguje u nás. Pes je kamarád, i když nemáte náladu. Jsem přesvědčená, že naše Nelinka, vzala vědomě na sebe mojí srdeční patologii. Ona zemřela, já dodnes - 4roky žiji.Děkuji.Když to udělala, bylo jí 10 let.
Mija (Čt, 17. 4. 2008 - 23:04)
Je to možná trochu divné, ale já mám poslední dobou pocit, že investice vložená do mého psa se mi stonásobně vrátila, kdežto o mém již dávno dopělém synovi tohle říci opravdu nemohu.I když investice do něj byly několikanásobně větší, jak finanční, tak citové, mám dojem, že si neváží ničeho.Kdežto můj pes si váží každého laskavého slova, pohlazení a přízně a umí to vracet.Tak koho mám milovat víc?
Sára (So, 19. 4. 2008 - 16:04)
Máš pravdu Mijo,děti jsou nevděčný a ničeho si neváží,všechno je pro ně samozdřejmostí,to znám.Máme taky psa a je to náš miláček,dává nám svou lásku najevo.
mirka (So, 2. 8. 2008 - 09:08)
Také moje Bára mě pomohla asi před 2 měsíci kdy mě probudila bolest na hrudi a tak se mnou spala. Ale včera bylo vše jinak , ale vrátila jsem se kvůli ní,a říkala jsem si v nemocnici bude dobré čeká na zavřena ve volieře, měla jsem strach bouřky, a tak jsem se vrátila. Děti moc času nemají, pracují 12 hod. i více. Nejhorší když člověk zůstane sám a kolem sebe nevidí lidi ochotné pomoci. Mám přítelkyně na moravě a všecny si pomáhají.Je tak lépe !
Anonym (Po, 8. 9. 2008 - 16:09)
HROZNĚ SI PŘEJI PSA ALE NEVÍM JAK RODIČE PŘEMLUVIT ABYCH SI HO MOHLA KOUPIT NEVÍTE NĚJKAOU RADU POKUD ODPOVĚZTE PROSÍM
Lada (Po, 8. 9. 2008 - 21:09)
Anonyme, řekni jim, že to myslíš, vážně, že se o něj budeš starat, pravidelně ho venčit a všechno okolo něho, není to žádná legrace a stojí to dost peněz.Je to jako další dítě v rodině.Měla by sis tedy najít nějakou brigádu, třeba roznášku letáků, abys měla na jeho žrádlo.Protože není nic horšího, než, že si dítě pořídí psa jako hračku a brzy se ho nabaží, když s ním musí za každého počasí několikrát denně ven a nezapomeň na výcvik, aby nerost, jako dříví v lese.
Lili (Pá, 17. 10. 2008 - 20:10)
Ahoj Anonyme, byla jsem ve stejné situaci. Moc jsem si přála psa, ale doma o tom nechtěli slyšet. Pomalu jsem je na to připravovala a vždy jsem se zmínila, až budu mít štěňátko... Vždy se ohrazovali, ale pak jsem přišla a zase jsem řekla, až budu mít štěňátko a když začali protestovat, řekla jsem, že je již zamluvené a kolem vánoc si pro něj pojedem. Nakonec to dopadlo tak, že je to miláček rodiny, všichni se s ním mazlí a hrají a nejraději by s ní snad i spali. Když někam jedeme, nesmí chybět i naše fenečka :o). Zkus to podobně nebo pak jedině zbývá přinést psa domu a nikomu nic neříkat. Moc Ti přeji, aby to vyšlo je to báječné mít psího kamaráda!!!
Jiřina (Út, 7. 7. 2009 - 20:07)
Já zase mám dvě kočky.Kocour je moudrý,doslova mu to kouká z očí.Změnil mi život k lepšímu už jenom tím, že je.Pořídila jsem mu kamarádku.Když si hrají,předčí to všechny televize,kina,.....Jsou oba tak čičaví, ladní, krásní.Jsem šťastná....
.... (Út, 10. 11. 2009 - 19:11)
Ahojky mám na prodej štěnátka labradora retrivra.Jen fenky nemáte někdo zá[email protected] pište
věra třebíč (Út, 22. 12. 2009 - 11:12)
pane HÁjek jen tak dál a hodně štěstí oběma i pejshům
koupit si psa … (Út, 22. 12. 2009 - 19:12)
Psí desatero:
1) Můj život trvá 10 a více let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj : ty sis mě pořídil.
2) Dej mi čas, abych pochopil, co ode mne chceš.
3) Důvěřuj mi. Nikdy Tě úmyslně nezklamu.
4) Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátele a zábavu, já mám jenom Tebe.
5) Povídej si se mnou, i když tvým slovům úplně nerozumím stačí mi, když slyším tvůj hlas.
6) Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám.
7) Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám chyby,nebo jsem líný, uvažuj, že mi třeba není dobře, nebo že jsem unavený.
8) Starej se o mne, jsem-li starý, i ty jednou zestárneš.
9) Budˇ v mých těžkých chvílích vždycky se mnou. S Tebou je pro mne všechno lehčí.
10) Až se můj čas naplní, nenech mě trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen Tě prosím - zůstaň v téhle chvíli se mnou. Pamatuj - všechno je pro mne lehčí, když jsi u mne.
Pavel (Út, 22. 12. 2009 - 21:12)
Téhle paní taky změnil život pes. Sledujte: http://www.bestgore.com/medical/isabelle-dinoire-photos-labrador-dog-attack-face-transplant/
Hlavně nenechávejte NIKDY!!!! svoje malé děti se psem o samotě. Čím víc je takových případů, tím víc mám rád svoje andulky.
Ali (Út, 5. 10. 2010 - 13:10)
Ahoj všichni.Jsem ráda,že jsme psa dostali.Je to skvělý kamarád a všechno vám povídá očima.Jen musíte trochu přemýšlet,co po vás pes chce.Vždycky se na vás tak zadívá a říká - pojď se mnou ven.Mám hlad,pusť mě na dvorek a jiné).Hodně mě pomohl,když jsem byla smutná.Přišel a čumáčkem do mě strkal,pacičku podával a to už vás nenechá,aby jste se mu chvilku nevěnovali.Pomůže vždy,když se necítíte dobře.Je to opravdu výborný kamarád.
Útulek (Po, 6. 12. 2010 - 23:12)
Pejsek Slepoň
Útulek Jimlín hledá AKUTNĚ nový domov pro nalezeného pejska Sleponě -
přišel ve zbědovaném stavu, jak fyzickém, tak psychickém. Dle všeho slepý, odborné
vyšetření ale může říci úplně něco jiného. Je mu 4 - 5 let. Nutně hledá
páníčka, který mu dá lásku a hlavně se mu bude moci v prvních měsících opravdu
hodně věnovat.. Zaslouží si krásný život, v útulku je velice špatný a apatický..
Kdo pomůže němé tváři? 604 451 258 (8:00 - 18:00), útulek Jimlín

http://www.youtube.com/watch?v=6ue8Rf17GwQ&feature=email
Reklama