Můj body list aneb opravdoví hrdinové

Když jsem si poprvé koupil počítač, měl jsem z něho radost a dělal jsem si legraci a říkal známým, že mám novou girlfriend, že je moc hodná, nekouše, neškrábe a nenadává, že se mnou mluví, že má i oči /pc videokamera /, že po mne nic nechce, jen poznat jaká je, že je blonďatá a jmenuje se Compaq a já jí říkám kompíku. Prostě ideální girlfriend. Milá, chytrá, vždycky odpoví a když ne, tak alespoň poradí, kde najít odpověď. Kdybych mohl, tak spí vedle mne v posteli, ale bohužel ho mám ve svém pokoji a tak se na něj alespoň mohu dívat. Hehe.

Ale byla to legrace, objevovat nové prostředí a pojmy, nejdřív je člověk nadšenej z nových lidí a pak se naučí tříbit. O to víc je to horší, když musíte komunikovat v angličtině a tak jsem poprvé zůstal zkoprnělý, když mi pořád někdo nadával jménem LOL a už jsem se chtěl rozčilovat a myslel, že je to internetová nadávka, ale pak jsem se naštěstí dozvěděl, že je to zkratka pro smích.



A nebo IMAO - a můj mozek, co studoval veterinu si zase myslel, že mi píše nějaký cvok zalezlý v laboratoři, co pěstuje mouchy.

Zkrátka, počítač je anonymní a můžete říct a předstírat cokoli. Ale mám v životě opravdu štěstí, a tak potkávám spoustu opravdových hrdinů. Jak jsem je našel? Nevím, snad je to část mých jasnovidných schopností a nebo se nitky osudu sešly. A když se mě někdo zeptá, co furt dělám u toho počítače, že z toho zmagořím, tak si dělám legraci a říkám, ze komunikuju s lidma a začnu povídat o své "galerce". Mám na mém body list 6 homosexualů ,7 lesesb , 5 sebevrahů, 12 úchyláků /jak o nich tvrdí ostatní, protože jsou samotáři / a ......

Ne, jsou to skutečně vzácní lidé, od kterých mám možnost se hodně naučit. Tak třeba Sean - homosexualní muž, můj kámoš - on mě pořád přesvědčuje o výhodách homosexuálního života a já naopak, jak je krásný vidět ženské pohyby a směje se a popichujeme ,ale jinak je to člověk, co mu amputovaly jednu nohu a chodí s protézou. Je to jeden z těch geniálních malířů, co sedí doma a maluje geniálně obličeje lidí a jeho talent se objevil jednoho dne, když přišel o nohu. Mohl by vydělávat obrovské peníze za portréty, ale je líný.

Další je opět homosexuál Jerry, muž kolem čtyřicítky a sbírá léčivé bylinky, je chiropraktik a co je na tom zajímavé, zná i evropské bylinky, aniž by kdy byl v Evropě. Prostě jeho mozek funguje jinak než známe.

A stejně odlišně funguje mozek i mých pěti přátel "tvrdých alkoholiků" - je jich celkem 5 a každý má jiné důvody k pití, ale dva z nich jsou spisovatelé - z kategorie těch vyjimečných, kam patřil třeba Bradbury, E. A. Poe a prostě občas opravdu dost pijí a říkají, že potřebujou spláchnout .... .



Další tvrdej alkoholik byl člověk, co skončil na ulici, když ho žena vyhodila a osud se postavil proti němu a justice zapracovala, 5 let na ulici a hodně poznal, a začal psát, skutečné příběhy.

Moje 2 internetové lesbické známé - jedna procestovala půlku Asie a 3 krát se osobně setkala s dalajlámou na různých místech - štěstí a osud, druhá ačkoli je lesbického zaměření je majitelkou soukromého ústavu pro opuštěné děti, zámožná žena, ale skutečná osobnost.

A nebo třeba žena, co vyrůstala bez táty a v 16 utekla z domova, viděla svého bráchu umírat na leukémii, byla několikrát znásilněna a skončila na psychiatrii, potratila dvě děti, ale má 18 letého syna a přesto je dneska choreografkou v divadle, dobrou malířkou umělkyni a učitelkou výtvarného umění. Trochu zakomplexovaná z minulosti, ale kdo nemá nějaký ten komplex, ale jinak obdivuhodná žena.



A žena z Nového Zélandu, kterou manžel bil a mlátil, až ho zavřeli a ona sebrala dvě děti a utekla se schovat do divočiny k přítelkyni. Žijou dvě ženy, každá má dvě děti a snaží se žít dobře svůj život, a ona zmiňovaná je opět jasnovidkou, a prožila pár svých minulých životů ve speciálních maorských meditativních praktikách. A vypraví o Maorské magii a technikách a vždycky se směju, protože jednou se zmínila o lidojedech na Novém Zélandu a že ještě dnes, když vaří vepřové a přidávají maorské "puha", což je jako náš špenát, nebo kopřiva - tak říkají, že to je jídlo předků a součástí byl mozek ulovených nepřátel, aby získali jejich sílu, odvahu a moudrost. A tak vždycky, když začnem komunikovat, se zasměju a zeptám, jestli už jedla .......... .


A pak další můj známý, co žije na ulici už 10 let a opět v tom byla žena a rozvod. Měl svou firmu a byl velice dobrý muzikant a vždycky, když se potkáme v baru, tak vypraví o minulosti, o turné s kapelou, o lidech a jejich dobrotě, co potkal na cestách jako tulák. Jeho filozofie je, že Kristus učil o "nahotě lidí" a nic nemít, je být blíže k bohu. Mimochodem, píše svoje zážitky, ale nikdy je nevydal a nosí je ve svém batohu a když vidím tu tlustou složku, bylo by to nejméně na 10 knih, protože to jsou jen záznamy. Já se jen modlím, aby měl čas to sepsat a lidé se mohli poučit. Skromný stařičký poutník.

A mohl bych v tom seznamu pokračovat a jsou tam i lidé, co se pokusili o sebevraždu - někdo z nich byl na psychiatrii kvůli svým jasnovidným snům. Další co byl milionář, ale jednoho dne mu ruplo v bedně a skočil z mostu, naštěstí tak dobře, že se spíš málem utopil, ale rychle vyplaval, protože v mu v mozku zablesklo, že jednomu člověku zkazil život, protože zruinoval jeho firmu a tak vyplaval a dal to do pořádku, udělal z něj ředitele, aby uživil svých 6 dětí a získal tak jednoho z nejvěrnějších zaměstnanců, navíc dobrého herce a basníka.

Jo - to jsou skromné příběhy neobyčejných lidí, o kterých se nepíše a mělo by se psát. A mě to jenom zase utvrzuje o tom, co je schopen člověk dokázat v životě a že stačí jen málo, aby se z nuly stal opravdový hrdina. Někdy tomu pomůže osud, v podobě katastrofy, aby se ten pacholek konečně vzpamatoval - a je tomu tak většinou. Ale je to o krásných proměnách v životě a je to mnohem víc než přijít domů, otevřít pivo z lednice, čumět do bedny a ubít tak svůj život. A je to i víc než nechat sebou manipulovat politiky, vládou, církví či nedostatkem vzdělání.

Všichni z těch lidí jsou "otevřenější" a vyrovnanější. A já též, protože jsem toho v živote také dost prožil a třeba jsem už taky seděl na mostě a přemýšlel, jak a co asi cítí lidé. Ale zbylo ve mne někde uvnitř dost síly, abych dokončil nějaký nový obraz nebo zavolal někomu, kdo mě kdysi dost zradil, přestože mi zase položí telefon, kvůli kterému jsem opustil všechno a začal znova na druhém konci světa, abych našel "něco ".

Dělal jsem si rozbory těch lidí a zase zůstávám s otevřenou hubou stát nad tím, jak se věci propojují a jak jsou jednoduché a přitom tak vzdálené a blízké. A proto tvrdím, že tituly, diplomy apod., jsou jen image. Když jsme schopni podívat se za "image", najednou získáme přátele, a nebo se z nepřítele stane ten nejlepší přítel, protože pochopíme. A nebo se zasmějem nad ubohostí veškerého dogmatismu.

A tak vždycky přijdu z práce utahanej a zbitej a zasednu k počítači, pozdravím svou známou a zeptám se, jestli už pojedla, a známého, jestli si naleštil svou protézu nebo...... .Přečtu si novinky z vědy, jak zase někdo objevuje, že marihuana předchází šedému zákalu a někdo naopak, jak je to nebezpečná a zákeřná droga. Popovídám si s pár známými, co věří na UFO a nechám si vyprávět o jejich únosech /a to je seriózní vyprávění a snad jen díky internetu jsou o tom schopni mluvit /. A když vstoupím domů do svého pokoje, slyším mroukání, jak můj malý kočičí darebáček mňouká a nadává, kde jsem byl tak dlouho a pak si mi sedne do klína a začne příst nebo "lovit "moji ruku kmitající po klávesnici - malý kočičí darebák, kterého někdo nechal na ulici a já ho našel se slepenými chloupky a vyhublého.

A vždycky než zavřu všechny programy na počítači, nechám jeden otevřený - můj "body list ", protože je mi nějak líto zavřít ty historie neobyčejných lidí. A nebo je mi občas třeba líto, že tam není jeden člověk, co by tam měl být, co by to měl vědět a co by se měl poučit.


Autor: Peter Kulík