Na psychiatriích po celém Slovensku se objevují pacienti s diagnózou klient nebankovní instituce, napsal slovenský list Sme v souvislosti s vlnou krachů investičních společností, donedávna slibujících mimořádné zúročení vkladů od obyvatelstva.
Angíny, alergie, kandidózy, deprese, ... Proč mě vlastní zkušenosti dovedly k názoru, že lékaři často vůbec nevědí, jak pacienty doopravdy léčit. Už mnohokrát jsem si nakonec musela pomoci sama. Dočkám se poděkování od zdravotní pojišťovny?
Pohybuji se hodně mezi lidmi, kteří se zabývají duchovnem. Často slýchávám výrazy: "Mé právo, mé rozhodnutí, moje názory, cítím se použitý, zneužitý, zmatený, rušíš mi mé hranice, moje aura stojí tak, opustil jsem tělo" atd. Říkám si, co ti lidé pořád blbnou?
Každý rok jsem si dávala ty samá předsevzetí: zhubnu, přestanu kouřit a dám si do pořádku svůj osobní život. No nikdy se to nepovedlo. Loni jsem se tedy rozhodla s novoročními předsevzetími skoncovat a šla jsem na to trochu jinak.
V době, kdy jsem se přistěhoval do vojenského městečka mi bylo kolem třiceti let, ženatý a tři děti. Nastoupil jsem jako voják do místních kasáren, dostal byt a moje manželka si našla práci. Přehouply se první vánoce a já dostal větší byt o jeden pokoj. A tam to začalo.
Alora Galeová z coloradského Boulderu vypadá jako ostatní dívky jejího věku. Je studentkou druhého ročníku místní střední školy a nemá se školou potíže. Doufá, že za měsíc, kdy jí bude šestnáct, udělá řidičskou zkoušku a že se jí podaří najít brigádu, aby se mohla oddávat své nákupní vášni. Přece je na ní něco mimořádného - vypadá, jako by byla stále ve střehu, a taky je křehčí než ostatní. Před osmi lety lékaři zjistili, že její matka má AIDS.
Nedávno jsem četl knihu od brazilského spisovatele Pauola Coelho VERONIKA SE ROZHODLA ZEMŘÍT. Je to kniha z prostředí psychiatrické léčebny a pojednává o osudech lidí, kteří se nějak "zbláznili". Velmi mě oslovil následující úryvek, který popisuje rozhovor jedné pacientky s tamním primářem, kterého se ptá na to, jestli je vyléčena:
Cítil jsem, že dělám opravdu pokroky a téměř vše, o co jsem se snažil, se mi podařilo rozvinout. Snažil jsem se být trpělivý a nevšímat si vedlejších efektů a nezdarů a nějakej šok elektrickým proudem mě nedokázal odradit. Ale přece jen mi ta elektřina pomohla - teda rozsvítilo se mi. Usiloval jsem o osvícení, jež se mi dostalo v podobě elektrického proudu. A začal jsem vydávat elektřinu.Vzal jsem do ruky žehličku a ona se rozpálila, aniž bych ji zapnul do zásuvky. To byla opět nová dimenze.

Stránky