Mezi nebem a peklem

Seděli jsme v baru a slavili narozeniny. Můj známý, tedy oslavenec, ke mě v jednu chvíli pronesl:

"Ty pacholku jeden. Já vím, co se skrývá za tvou klidnou tváří, já tě znám moc dobře a pamatuju si, co jsme vyváděli o Tvých narozeninách, jak jsme proháněli šlapky na Petronia street, převlečený za transvestity. Chudáci holky nechápaly, co se děje. A nebo, jak jsme U Capitain Tonny dělali, že jsme homosexuálové a ty navíc retardovanej. Tehdy ti barmanka ani nechtěla nalejt .Hele, já tě znám dost dobře a jseš můj nejlepší kámoš, navíc na tebe se vždycky můžu spolehnout. A mám pocit, že až jednou odejdem, Ty i Já, tak se určitě zase sejdem, i kdyby to bylo třena v pekle, a to asi nejspíš."

Smál se na mě a to, co mi teď řekl, mě potěšilo. Byla to poklona, i když to znělo divně. A hned jsem si v duchu představil scénu, jak jdu peklem a kolem mě všichni rohatí, pára z kotlů a bublání.A já tam potkám Billiho a on se na mě zdálky směje a křičí tak, jak to měl ve zvyku: "Ty pacholku jeden, já to věděl, že tě tady potkám, tak jdem na to? Pojď, vyvedem těm lotrům rohatejm nějakou lumpárnu, převrhnem jim kotle,svážeme jim tkaničky a nebo je všechny opijem .." A opravdu jsem se v duchu smál téhle představě.

Jo, s Billim jsme se navyváděli lumpáren. Jeho heslo bylo: "Tak a teď všechny opijem a až se budou válet pod stolem, tak teprve pak bude čas vypadnout odsud." To samé říkal když vedle nás seděly nějaké dámy. Bill se řehtal jako kůň a říkal: " Tak a teď je opijem a pak budou naše". Ale zrovna v tu chvíli přišli do baru policajti a Bill se chechtal a dodával ..."a tyhle kluky chlupatý taky opijem, aby byla legrace". A já už to smíchy nevydržel.

Ne, Bill nebyl opilec, byl to humorista. A dokonce měl za sebou i kariéru humoristy a vystupoval v barech a divadle na severu Států.Hrál v Chicagu , Mineapolis apod. A sem na ten konec světa, na ten poslední ostrov Ameriky,do tohohle zapadákova o kterém inzerují, že je to ráj pro turisty, sem přijel Bill dožít. Měl AIDS. Lékaři mu dávali jen několik měsíců, ale on je neposlouchal.A říkal že nebude zbytek svýho života trávit ve strachu a ve špitále. Chtěl se smát a rozesmívat lidi a měl na to secsakramentskej talent. Obdivoval jsem ho.

Podle lékařů už měl bejt dávno pod drnem a tam někde v tom pekle vyvádět lumpárny těm rohatejm pacholkům. Ale žil tady už rok a.... Sice stále hubl a bylo vidět, že se zhoršuje. Ale už tak, neměl tady už dávno být a přesto se mnou seděl u baru a řehtal se veselej a spokojenej.

Za pár týdnů se jeho stav zhoršil a další týden nato ho odvezli do nemocnice. Byl jsem za ním, řekl mi to jeho kamarád. Ale nechtěl mě vidět. Nadával, že nechce abych viděl, jak je napojenej na ty trubice a že teď asi poprvý v životě vypadá opravdu směšně. Teď by ho lidi měli vidět. Odešel jsem a nebylo mi moc dobře.

Ale šel jsem za ním ještě jednou, věděl jsem od doktora, že mu zbývá jen pár dní. Doktor také říkal, že Bill musel posledních pár týdnů trpět velkými bolestmi a jeho konec se blíží rychle.

Odešel jsem z nemocnice a sedl si do baru, kde jsme sedávali spolu. Musel jsem se opít. Ale někdo mi tam chyběl, jeho místo bylo prázdný a kdo teď všechny opije? Jak teď poznám, že je ten pravej čas jít domů?

Domů jsem se dostal až ráno a ani si na to nepamatuju.

Když jsem za ním byl naposledy, neměl hadičky ani nebyl na nic napojen. Prostě seděl na posteli a smál se, jako by se ani nic nestalo. Jen říkal, že se mu ulevilo. Ale já už tušil, o co asi jde. Člověku se před smrtí uleví, je to nějaká výsada a možná to Bůh tak zařídil, aby si člověk ještě před smrtí mohl podat ruku s nejbližšíma a říct jim něco naposled. Bill se prostě sebral a nechal se propustit na vlastní riziko z nemocnice. Doktor se na mě díval s porozuměním a než jsme odešli, řekl mi, že to bylo poslední Billiho přání, smát se a vidět ....

Je to jeho poslední výlet, žádnej další už nebude a nakonec mi doktor nařídil, abych až to přijde, abych zavolal jeho telefon a dal mi vizitku, že bude na telefonu nepřetržitě. Nebyl jsem u jeho konce, ale prožil jsem s ním poslední lumpárnu.

A tak jsme se šli projít k moři a já celou cestu mlčel. Nevěděl jsem, co mám říct. Nakonec Bill odešel domů, že musí ještě zařídit pár telefonátů a že se uvidíme asi za 4 hodiny v našem baru.

Seděl jsem tam a tupě zíral na dno sklenice.V hlavě zataženo, stejně jako v duši a .... Když vtom se někdo vřítil do baru se smíchem a já viděl Billa, jak se vřítil do dveří a s ním dvě sexy slečny. Pacholek jeden, to byl celej on. Pak si sedl vedle mě a já se zeptal, co s těma holkama budeme dělat. Ale jeho oči se na mě podívaly a pak jsme oba jednohlasně pronesli "Opijeme a......" A oba jsme se dali do hlasitýho smíchu.

V baru jsme udělali pěkný halo a během hodiny byl zaplněnej k prasknutí. Bill obvolal všechny svoje známé. Nevím, jestli ti jeho známí věděli o co jde, ale byli tam. Nejspíš o tom nevěděli.

A já byl hodně v rozpacích, co dělat. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo truchlit, ale nakonec jsem si uvědomil, že ten chlap si chce ještě naposledy něco užít a tak jsme se do toho dali. Nebyl to jenom jeden bar. Prošli jsme skoro celé město a vždycky jsme se někde zastavili, kde měl Bill nějakého známého, napil se s náma a pak jsme se vlekli dál. Najednou mě zastavil a říkal: "Hele víš co nám zbývá ještě?" A udělal na mě pošklebek retardovanýho. A já se zarazil a automaticky řekl, že ne, že ....Ale nepomohlo to. Prostě mě vedl za ruku do nejluxusnějšího podniku a před vchodem na mě mrknul, že znám svojí roli.

Jo, znal jsem svou roli, ale teď byla jiná situace, tuhle roli jsem měl zahrát pro něj naposled v jeho životě a nemohl jsem odřeknout. Ale než jsem se vzpamatoval, Bill už vstupoval do dveří a vedl mě za ruku a já rychle zkroutil svoje tělo a napodoboval pohyby retardovaného člověka.

Vstoupili jsme do baru a všichni se nás podívali. Podivná dvojka, asi si každej pomyslel. A Bill pustil mojí ruku a šel ke stolu a já dál předstíral retardovaného a šel jsem ke zdi a tam dělal grimasy a snažil se očichávat kytky. Najednou jsem se do jedné zakousl, ale to už u mě byl Bill a odváděl mě pryč, protože ve stejnou chvíli ke mě přicházel číšník, ale Bill na něho, že to je OK, že jsem jeho brácha.

A tak mě chtěl posadit ke stolu, ale já se schválně nemohl trefit na židli a nemotorně jsem zavadil rukou o vázu a ta se překlopila na stůl. A číšník už byl opravdu nervosní. Jo, jenže pohotovej Bill byl pohotovej a vyhrknul na číšníka, že jsem jeho brácha a zrovna mě pustili a že mi chce ukázat tenhle paradise, tenhle ráj.

A tak jsme si objednali a já přitom dělal grimasy na lidi.Viděl jsem nějaký slušně oblečený pár, jak sedí u stolu jako prkna a diplomaticky se spolu baví.A šklebili se na nás a já slyšel, jak ona dáma říká číšníkovi, aby nás vyvedl, ale on ji usadil a odpověděl, že to je proti jeho přesvědčení. Normálně mě to naštvalo a tak jsem se nemotorně zvedl a přišoural se k jejich stolu a hned se zakousl do kytek, jež měli na stole ve váze.Byli oba vyděšeni, ale já s kytkou v puse jsem se plížil zpět k našemu stolu a Bill na mě zdálky křičí, abych nechal ty zatracený kytky napokoji, že už objednal jídlo.

A přišel jiný číšník a pochopil jsem, že je to Billův známý a vysvětlil mu, že jsem jeho brácha a ...prostě starou historii.

"No to jsem nevěděl Bille, že máš taky bráchu. Ale je to od tebe milý, že se o něj tak staráš"....A já najednou prásknul do vidličky a ta letěla obloukem za moje záda a dopadla někam na stůl, kde se někdo začal smát. Otočil jsem se tím směrem, zvedl ruce a začal cosi žvatlat. Bill na to že jsem docela šikovnej a aby se jeho známý podíval, jakou mám radost.

Donesli nám víno, ale já se nemohl trefit, protože jsem měl tiky a tak mi Bill podržel sklenici a já konečně mohl pít. A někde v rohu se pořád někdo řehtal.Ostatní se podívali za tím smíchem, kdo se odvažuje vysmívat se retardovanýmu člověku. Ale Bill na mě jen mrknul a tak jsme pokračovali. V tom rohu, odkud se ozýval smích, seděli naši známí, ale o tom jsme neměli ani tušení ..Já nemohl otevřít kelímek s kapučínem a to polilo celý stůl. Známý číšník k nám opět přišel, jestli něco nepotřebujem a Bill na to, že jsme OK a začal vyprávět o mě, jak jsem šikovnej a co rád dělám a já se přitom šklebil jak kůň.Vyprávěl, že nás v blázinci učili i zpívat a chtěl abych něco zazpíval a tak jsem začal chrochtat, ale Bill mě přerušil, že to není ono. Ale usmál se na lidi, že to ovládám taky dobře - předvádět zvířata. A poprosil mě, abych předvedl opici, ale já začal dělat slona a troubit a lidi už se smáli taky. Ale on na mě, že to není opice, že opice žere banány a ukázat opičí grimasu a já pronesl: "No to jsi měl říct hned, že mám předvést tvou přítelkyni" a začal jsem skákat a předvádět gorilu bijící se do prsou.Lidé už řvali a nějak jim začalo docházet, že to je asi nějaká legrace. Mysleli si, že jsme nějaký placení komici .... .

Nebudu to popisovat celé, ale zdrželi jsme se v tom podniku asi 4 hodiny a musel jsem předvést snad celou zoologickou zahradu.Ale největší úspěch slavil tučňák, protože jsem měl opět kytku v puse a žvatlal, když zase přišel Bill a vyndal kytku a dal mi cigaretu. Já se jakoby uklidnil a kouřil. Ale najednou znova vstal a dělal tučňáka a Bill lidem vysvětloval, že to se občas stává a nemůže mě zastavit.A tak mě posadil ke stolu. Opět jsem byl pár vteřin klidný ale najednou jsem začal chrochtat a Bill řekl: "Dost". Zmlkl jsem, ale zakvákal jsem:

"Dost jsem řekl ....."

"Kvak kva"

"No tak fakt už dost"

"Haf haf"

"Tak krucipísek dost nebo nedostaneš dneska kost k večeři"

"Chro chro ..."

A tak jsem zmlkl a lidi už tleskali a smáli se.

Lidi najednou pochopili že je to legrace a já se mohl konečně posadit normálně, už mě bolela huba a celé tělo z těch pohybů. A pak se od stolu, odkud se smáli lidé už od začátku, kdosi zvedl a začal se s Billem hádat hádkou homosexuálů. A Bill, že se s ním nemá o čem bavit, že má novou přítelkyni a podíval se na mě. Onen nový příchozí se posadil k našemu stolu a podíval se nevraživě na mě. Já na něho taky a zamračil jsem se, jak nejlépe jsem to uměl a zavrčel jsem.

A lidi se opět hlasitě rozchechtali.

"No tak sis našel novýho kamaráda, se mnou už se nebavíš???? Ty hajzle, ty nevěrníku ..."
Ale já se na něho opět podíval, začal vrčet a štěkat a lidé už smíchy nemohli.

Prošli jsme ještě pár barů a všude něco vyvedli, nějakou lumpárnu a nakonec skončili opět v našem baru. Bar byl skoro prázdný a po chvíli odešli i poslední lidé a zůstali jsme tam jen my dva. Já a Bill. A co teď? Přemýšlel jsem v duchu. Pěkně jsme to roztočili a najednou zase skok do reality. Bill do mě šťouchnul a povídá, že je načase opít barmana, a já se opět rozchechtal. A tak jsme nalévali barmanovi a sobě taktéž.

Bylo už hodně pozdě ráno.Oba jsme se zklidnili a povídali a vzpomínali. Najednou Bill povídá, že nemá strach ze smrti. A že s tím žije už dost dlouho a smířil se s tím, ale že mu musím něco slíbit. Musím mu slíbit, že až se jednou potkáme, že i kdyby to bylo v pekle, tak si zase zahrajeme starý role a lumpárny.
Pokusil jsem se o úsměv, ale nějak mi to nešlo.

"Hele, já vím, ty jsi hodnej chlap , máš vzdělání a jseš docela bedna, máš mozek. No co na plat, ty asi přijdeš do nebe. Ale nevadí. Až se tam jednou dostaneš, tak já ti tam budu nahoru posílat whisky a ty mě tam dolu nějaký andělský kočky dvounohý...." a hlasitě se rozesmál.

"Jo Bille, neboj, nějak to vymyslíme. Třeba se vždycky jednou začas sejdem někde mezi nebem a zemí, já přitáhnu nějaký andělky a ty něco k pití a udělame nějakej mejdan. Neboj, já mám pocit, že našim lumpárnám hned tak neodzvoní ..... "

To bylo naposledy, co jsem ho viděl. Zemřel asi za dva dny. Selhalo mu srdce. Alespoň měl rychlou smrt.A já mám pocit, že zrovna v tuhle chvíli může být na dvou místech. Pokud je v pekle, tak tam mají pěkně veselo a nadávaj nad zauzlovanejma tkaničkama,nebo jim Bill přibil hřebíkama k zemi všechny vidle.
A pokud se dostal do nebe, jako že nejspíš jo, protože Bill přece jenom byl dobrák a rozesmával lidi a snažil se jim udělat radost, tak pokud je někde v nebi, v tom ráji, tak sedí v nějakým nebeským baru a jakobych teď slyšel, jak někomu, kdo s ním sedí , říká:

"Tak a teď je všechny opijeme a........ "

Věřím na minulé životy, věřím v Boha, ale nemusím kvůli tomu chodit do kostela, abych ho našel právě v tom kostele. Nepředstavuji si ho jako moudrého dědečka tam někde nahoře, ale je asi všude, všude kolem nás a ve všem. A někdy se projeví i tam, kde bychom ho nečekali, třeba i na úplném dně.

A také se nepotřebuji zařadit do nějakého stáda věřících, stačí když vím, že Bůh někde skutečně je a je jedno, jestli mu dáváme jméno Bůh, Kristus, Budha, Krišna,..... .

Věřím i na to, že existují mimozemské civilizace. Důkazy stále přibývají, ale to neznamená, že by Bůh najednou přestal existovat. A narozdíl od těch oveček, co sedí s posvátnou hrůzou v kostele v lavici a bojí se, kam je ďábel zase v pokušení pošle, tak radši přijímám život i s tím, že jsme lidé omylní a ... Místo té posvátné hrůzy se směju, nevysmívám, ale směju. Tomu, co je krásný a co je k zasmání. Jistě by mnoho těch hystericky věřících namítlo, že ochlasta a homosexuál nemá cestu k Bohu, ale není to tak.


Prostě jsou lidé, jako byl můj kamarád Bill , co nechodí do kostela a třeba jsou na pokraji alkoholismu, ale když přijde na věc, tak pro Vaši čest a pomoc první i poslední. A naopak lidé, co se drží Bible jako klíšťata Vám v nouzi řeknou aby, jste se obrátili na Boha, že ten Vám pomůže, aby si tak zachránili vlastní neschopnost nebo hloupost.

Nechci se dostat do situace, kdy se budu bát žít, abych neporušil nějaký zákon Bible a bál se zasmát. To radši půjdu a vyvedu nějakou lumpárnu s někým jako byl Bill, protože to mi řekne, že Bůh se skrývá jenom v kostele nebo v Bibli, ale že je všude, že ho najdu i ve vědeckých poznatcích o kvantové fysice, nebo v genetice, kde se diskutuje proč máme spoustu neaktivních genů, jež se dají aktivovat i na dálku.

Kdybych se bál Boha, bál bych se pak všeho, ale on nás dal na tento svět a nemá cenu zavírat oči před zlem, protože i to je část souhry všech prvků universa. Na dně druhých lidí, často najdeme odpovědi na problémy těch, co jsou nahoře a nebo na výsluní.



Peter Kulík

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (13)

  • Obrázek uživatele Vlasta
    Vlasta (anonym)

    Je uzasen slyset svuj postoj ke svetu z ust nekoho jineho...Premyslim co napsat, aby to nevyznelo plytce - snad jen,ze ma-li to tak byt, k setkani zcela nepochybne jeste dojde...TAkovych Billu je na svete treba a nesmime truchlit po jejich ochodu, zustavaji v nas prece dal..Aneb - zivot je jako lod na mori. Kdyz zapluje za obzor, neznamena to, ze neni, jenom ho proste nevidime...

    Pro 19, 2001
  • Obrázek uživatele Kajja
    Kajja (anonym)

    je to úžasné k tomu příběhu prostě není co dodat.prostě mě to nepustilo dokud jsem ho nedočetla.Moc díky za takový článek v tomhle smutným světě je potřeba vědět že takový problémy nemám jen já....

    Čer 26, 2002
  • Obrázek uživatele tazi
    tazi (anonym)

    ...povídku jsem četla jedním dechem...je ohromná,ale potřebuju ji ztrávit....pavoučku,pak ti povím...

    Feb 18, 2002
  • Obrázek uživatele Gíta
    Gíta (anonym)

    Článek je velice povedený.Tolik lidskosti...Tepla.Moc se mi bílí.A smíření s Kruhem...je velice těžké.Obdivuji Člověka,lidi však ne...Je to Něco mezi peklem a peklem.

    Dub 05, 2002
  • Obrázek uživatele Katka
    Katka (anonym)

    Ráda se setkám s Billem taky někde mezi nebem a zemí. Děkuju.

    Pro 11, 2001
  • Obrázek uživatele marie
    marie (anonym)

    Je užasní tenhle článek,po přečtení jsem si jej vytlačila,čtu ho pořád,ráda se s Billem setkám taky někde mezi nebem a zemí. Dík.

    Srp 21, 2002
  • Obrázek uživatele simona
    simona (anonym)

    Vzdy som uvazovala,ako by som sa zachovala,keby som sa dozvedela,ze za nejaky cas zomriem.Zdravy clovek si nedokaze nieco take predstavit.Pocituje smutok.Az toto leto som mala uraz na motorke.V Rime.Vbehol nam chodec do cesty.Vyleteli sme.Ja som na par minut stratila vedomie.Citila som,ze sa musim postavit,a pozret,co sa stalo.Sekunda po sekunde som sa dostavala k sebe.Cez to vsetko to bol nadherny pocit.A viem si asi predstavit,ako sa clovek citi ked umiera.Ked uz neciti ziadnu bolest.Je to nadherny pocit,akoby som bola nesena vlnamy niekde daleko.Viem si predstavit,ked budem umierat,bude to najkrajsi pocit v zivote.Myslim ze to Boh velmi dobre zariadil.

    Pro 09, 2002
  • Obrázek uživatele marketa
    marketa (anonym)

    tenhle pribeh vede opravdu k zamysleni ,je to super ze se nekde lidi takhle dokazou bavit.Opravdu bych chtela potkat nekoho jako byl Bill. dik

    Bře 02, 2003
  • Obrázek uživatele Aneta
    Aneta (anonym)

    Dobry vecer. Nepreji si, aby to nyni vypadalo, ze mne zaujala pouze tato veta, presto prave na tuto bych rada zareagovala. Verite na minule zivoty? Kdyz do pekla nebo do nebe, tak jak?

    Dub 10, 2006
  • Obrázek uživatele Tai Wu Ce
    Tai Wu Ce (anonym)

    Celé je to ako fekálny dekedentný denníček homosexuála, o buzerantoch a chµaste, čo tým chcel trubiroh povedať? Okorení si to somarinami posplietanými cez vieru v minulé životy a vieru v peklo ako keby mohol miešať zeminu s močovkou na lahodnú čokoládu... Fujtajbl, horší nostalgický humus som už dávno nevidel... Pre nepripraveného čitateµa (nevzdelaného) je to na depku a na klozet. Takéto články by mali byť označené ako "literárny hnoj" pre milovníkov fekal-dekadentu.

    Kvě 23, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    :-))

    Kvě 23, 2007
  • Obrázek uživatele VIANA
    VIANA (anonym)

    Pěkné,moc pěkné,ale smutné.Mám kamarádku s touhle samou diagnozou,která leží v nemocnici a taky je jí tak špatně a je na hadičkách.Je to úplně stejná ranařka,taková jaký byl tento Bill.Jen se dostat z té nemocnice,tak to tu těkně roztočí!!! Je tak mladinká a má takovou touhu žít,že je to až nepředstavitelné!!! Neopustím ji ani na chvíli,stále ji píši a jsem ráda,že tu je mezi náma!!

    Lis 25, 2008
  • Obrázek uživatele Anička
    Anička (anonym)

    Je to vážně k zamyšlení,kdo si chce popovídat,napište Anna-Popelka "centrum.cz

    Bře 12, 2009

Přidat komentář

Reklama

Reklama