Krucinál, tak už se konečně proberme

Miluju smích a vždycky jsem byl komik a klaun, co rozesmával lidi. Ale tuhle noc v práci jsem byl příliš tichý a nemluvil. Chtělo se mi skoro brečet a uvažoval jsem, co můžu udělat pro člověka, na kterém se tolik podepsal osud. A pak jsem dojel domu, otevřel dveře a vstoupil do svého pokoje. Byl prázdný.

Položil jsem svůj batoh, kde byla polévka, jídlo, co jsem pro ni uvařil a donesl a pár nezbytných toaletních potřeb z obchodu. A moje oči se zahleděly do prázdna stejně jako moje myšlenky o prázdnotě tohohle života. Myšlenky o ubližování a lidské lhostejnosti. Odešla a vzala si své starosti sebou.

Potkal jsem ji před pár dny v baru, kde seděla a nějaký opilec do ní hustil své rozumy .Ve chvíli, kdy jsem přišel já ,vykázal barman toho opilce z baru, že už má dost a že už mu nenaleje. Ona chudák ani nereagovala. Její oči hleděly do prázdna, někam do minulosti do..... Pak si k ní přisedl další opilec a zase do ní začal hustit nějaké rozumy. Já seděl opodál a sledoval její netečnost. Objednal jsem jí drink, ale nedal se s ní do řeči. Když zavřeli bar ve 4 hodiny ráno, všiml jsem si, jak bere svůj igelitový pytel s pár věcmi a odchází.

Člověk nemusí slyšet a ptát se, některý věci prostě vycítí. A tak jsem zaplatil a vyšel z baru, a viděl její pomalé kroky směřující nikam. Došel jsem k ní a zeptal se, jestli má kde spát, jestli ji mohu zavolat taxík, ale velice skromně odmítla. Už jsem chtěl skoro odejít, ale nakonec jsem se zeptal, jestli ji mohu alespoň doprovodit domu nebo pozvat na kávu. A tak jsme šli a ona cestou začala vyprávět. Není důležité, co říkala, důležitý byl tón a intonace. Došli jsme až ke kafé baru a tam si dali kávu. Povídala a byla jiná než v tom baru, její oči stále hleděly do prázdna, ale už v nich byl alespoň trochu pocit bezpečí.

A pak z ni vylezlo, že nemá, kde spát. A tak jsem nakonec nabídl, že může přespat u mne. Taxíkem jsme dojeli domu. U mne si vzala pivo a pořád ty její oči?Řekla, že právě přišla z jail /vězení v Americe / a začala vyprávět příběh.

Bylo jí 36 a měla 3 dcery -21,19 a 18 let. Manžel ji opustil když byly dcery ještě malé a vzal si děti k sobě. Jmenovala se Bony a její celé jméno bylo Bonita.

Trvalo jí po rozvodu pár let, dostat se z toho a její život se změnil. Řekla, že její manžel si našel jinou a moc se mu líbila nová přítelkyně. Dcery si vzal k sobě, aby jim dal nový život a ony prý žijí dobře, každá má svého přítele a žije s ním. Ale asi se nikdo nezeptal, co se stalo s mámou. Krucinál, jak se asi cítí matka, který vzali všechny děti a navíc si je odvede manžel, co odešel za jinou? Jak žije taková matka pak?

A tak odešla a našla si skromný pokoj a skromnou práci. Neměla ani televizi ani rádio a ani si nevařila. Bydlela v komplexu, kde se pronajímaly pokoje a chodila jíst a kupovat si jídlo ven, aby to někomu nevadilo a vysvětlila to tím, že to bylo mnohem levnější než si koupit všechny potřeby na vaření, jako troubu, lednici apod. Četla, a bůhví o čem přemýšlela. Ale dá se asi pochopit zklamání a apatie. Nějaká lednice nebo jídlo je vedlejší a starosti, kde vzít peníze na lednici-to je jiná úroveň, když srdce krvácí.

Žila tak několik let. Byla ze slušné rodiny, měla dva bratry a oba vystudovali v Americe universitu. Sama se několikrát zmiňovala o pár doktorech, přátelích rodiny. Zmínila se o tom, co četla o psychologii, sociologii, historii a ....... . Prostě nebyla hloupá, nikdy neklesla k drogám a rozhodně nikoho neobtěžovala. Žila tak spoustu let a vysvětlovala, že nechtěla žádný vztah, že chtěla být sama. Přestala dělat všechny věci, co předtím, jako plavat, procházky, jezdit na kole. A začala číst.

A asi se někdo po tolika letech nad ní ustrnul a její rodina ji zaplatila dovolenou na Floridě v místě, co se nazývá "Paradise". Ale ještě než stačila dojet, ukradli jí batoh se všema věcma a penězma a neměla, kde spát a tak si lehla na nějaké místo. Ale za to ji zavřeli. Normální sazba je 23 dní, ale jí dali 2 a půl měsíce. Americká justice to nazvala "trepassing", teda překročení soukromého území. A asi se nikdo nezeptal proč a co za tím bylo. A nebo spíš ona o tom nebyla schopna mluvit, byla příliš zaskočená.

Ve vězení se uzavřela do sebe. Proležela a probrečela noce a nakonec klesla k apatii. Když ji pustili, asi někde seděla a někdo ji vzal do baru a tam jsem ji potkal.

Nemám moc peněz a navíc jsem v cizí zemi vetřelec a tak se ke mě taky chovají. Ale čert vem prachy, když je někdo na dně. Vzal jsem ji k sobě. Ale viděl jsem její skromnost. Nabídl jsem jí jídlo, ale odmítla, říkala, že je ok. Ale musel jsem jít a uvařit a dát jí to do ruky a teprve pak jsem viděl, jak se její oči trochu pousmály. Bůhví, co se s ní stalo, protože ani nespala. Já se probudil a ona byla opřená a hleděla do prázdna. Odešel jsem do práce a ona nespala, přišel jsem z práce a pořád byla vzhůru. Jen když jsem byl s ní, občas zavřela oči a na pár hodin únavou usnula, ale pak se probudila a její oči pátraly po tom, kde zase je a co se zase děje.

Tím, že byla 2 a půl měsíce ve vězení, přišla o práci a pronajatý pokoj tam doma v Michiganu, odkud přijela. Prostě ztratila všechno a viděl jsem její igelitovou tašku, kde měla jen pár oblečení. V kapse jen pár dolarů. Když se konečně po pár dnech osprchovala a umyla, cítila se trochu lépe, ale její věci potřebovaly vyprat. Ale bránila se jít do veřejné prádelny, řekla, že si je vypere sama.

A tak jsem se s ni šel na chviličku projít a došel až do landry, prostě jsem zvolil trik. A v landre /americké prádelně jsem viděl, jak se klepe před cizími lidmi. Když jsem se na ni usmál, viděl jsem strach, co má z lidí. Řekl jsem, že už jí nic nehrozí, že jí nikdo neublíží. Bránila si své věci a tak jsem je musel vzít a sám je strčit do pračky. Šel s ní do obchodu a koupil jídlo pro dva, ale neřekla, co chce, prostě jsem se musel ptát, co má ráda. A pak jsem chtěl jít do supermarketu koupit jí nové oblečení a toaletní potřeby, ale vpůli cesty se zastavila, že dál nepůjde, že chce zpátky nebo do útulku. A tak jsme došli zpátky domu. U mne si sedla a zase apatie.

A tak jsem řekl, "poslouchej, už nejsi v jailu, už nejsi ve vězení a nikdo tě neomezuje, nikdo ti nemůže nic nařídit a teď už všechno záleží jen na tobě. Teď můžeš zase prožívat všechno hezký. Teď jsi svobodná a nezávislá na nikom. A i když nic nemáš, tak jsi silná. Pomalu krok za krokem se zase postavíš na své nohy, jsi silná, vím to a cítím to z tebe. .Nemusíš mít strach se na cokoli zeptat a o cokoli požádat. Prostě ti chci pomoc." Trošku se pousmála a když jsem usnul únavou, přišla ke mně a lehce se mne dotkla.

Říkal jsem jí, že jí chci pomoc a budu se snažit jí z toho dostat a pomalu den za dnem půjdeme dál a dál mezi lidi, aby si zase zvykla, že jí pomůžu najít vlastní bydlení a práci. Ale nebyla schopna pracovat, nebyla schopna mluvit a na některé otázky prostě neodpověděla, prostě nemohla. Odmítala komunikovat s lidmi a dokonce i já byl dost stranou. Nespala, nedokázala spát, byla příliš skromná, aby o něco požádala a musel jsem jít a dát jí to. Omlouvala dokonce svého manžela, co se na ní podepsal.

Byla u mne tři dny, mohla mi ukrást cokoli, mohla mi vykrást byt a odnést počítač a moje vlastní obrazy, o kterých věděla, že mají cenu desítky tisíc dolarů. Mohla si vzít jídlo z lednice, mohla mi ukrást peníze z kapsy, když jsem spal. Ale nevzala si ani jídlo a když jsem spal, ona seděla na židli. Chtěla spát na židli a musel jsem jí vzbudit, aby si šla lehnout do postele.

Ano vím, byl to případ pro psychiatra, ale měla ještě kus normálnosti, dokázala sama dojít do lednice a dát tam vajíčka a máslo. A přála si jít do útulku, kde byli všichni ti, co zkrachovali. Znám to místo z vyprávění od lidí, co tam byli, člověk se musí bát o své věci a jsou tam lidé, co kdysi vraždili i lidé se stejnými osudy. Je to všechno jiné, jenom ne normální svět a tak jsem se snažil jí pomalu dostat do normálního světa začít znova, ukázat jí další věci a naučit jí mít z toho radost.

Sám nemám nic, utekl jsem z Čech do Ameriky a doma nechal všechno, svoji minulost, hrál jsem profesionálně divadlo, byl jsem učitelem bojového umění, studoval jsem veterinu, byl jsem básník a psal jsem povídky a lecos mi vyšlo, měl jsem spoustu kamarádů, ale potkal jsem někoho, prostě holku, co mě moc podrazila a tak jsem zbaběle utekl začít znova. A žiju v cizí zemi a dělám práci, co bych doma nedělal a pořád se potýkám s tím, jak se mi někdo vysmívá, že jsem z komunistickýho Československa, co už dávno není. Mám skromný pokoj a jediné, co mám jsou moje obrazy, co jsou podle kritiků na špičce, a jsou obrovsky cenné, ale protože jsem emigrant, visí mi tady v pokoji a pár zákazníků si každý rok něco koupí. Můj plat je dobrý a vystačím si. Taky jsem byl málem na ulici po hurikánu, když jsem vylezl z nemocnice a se zlomenýma žebrama se musel o sebe postarat sám a nikdo mi nepomohl. Američané prostě nemají rádi slabost a jsou sobečtí a asi taky mají strach, protože se tu potuluje spousta divných lidí. Pár let jsem splácel dluh za nemocnici a .....Ale to je jiná historie. Prostě vím jaké to je ztratit všechno a..... . A když jsem potkal Bony, tu ubohou ženu, co byla příliš skromná, byl jsem ochoten si najít byt, kde by ona mohla bydlet a dát se dohromady. Nejsem žádný samaritán, nejsem ani Budha ani Ježíš, jsem jenom člověk, co cítí.

Ano ,můžete se zeptat a namítnout, že patřila do ruky psychiatra, ale kdo ne? Kolik je na světě lidí, co jsou normální a co by patřili do vězení, za to co provedli nebo do blázince. Potkal jsem tady v Americe spoustu lidí a znám lidi, co berou drogy, co je prodávají, jsou tu lide co zavraždili, co kradli, co....... .Je tu různá sebranka. Všichni co mají dvě zdravý ruce, aby si mohli vydělat peníze a žít slušně.

A můžete namítnout, že ona byla slabá. Jo to je pravě to. Někdo je silný a dokáže se postavit na vlastní nohy, ale jsou lidé příliš citliví a slabí a třeba mají příliš velké srdce a nedokážou se bránit, co třeba jsou nenormální, co by se rozdali do posledního. Asi tak jako moje babička -kdysi velkostatkářka, ale vždycky milá a hodná a obětavá, měla 12 dětí a komunisté jí sebrali celý statek, ale nikdy nepřestala být hodná a nakonec se starala o dva vnuky, protože její dcera se na ne vykašlala a vychovala je ze skromného důchodu a když byli vnukové v pubertě, jednoho dne ji prostě zbili, sebrali peníze a babička skončila po několika dnech v nemocnici s rakovinou, vyčerpaná stará opuštěná žena. Umřela u nás doma a..... .

Prostě jsou lidé, a někteří jsou divní a zvláštní. A někteří jsou až příliš hodní. A já se ptám, kdy se konečně vzpamatujeme a přestaneme ubližovat a ničit a kazit osudy a životy, kdy se konečně poučíme, kolik toho máme na svědomí a co ještě provedeme.

Teď sedím ve svém pokoji a na stole je pořád ta polévka, jídlo pro Bonitu. Volal jsem do vězení a do útulku, ale nesdělují žádné informace. A tak myslím na to, komu se ta chudák ženská dostane do ruky a kde asi skončí. Nevzala si ode mne nic, ještě si u mne zapomněla tričko, jediné náhradní, co měla. A ani si nevzala můj telefon a je tady na stole a já můžu jenom doufat, že si ho opsala a nebo ze si pamatuje cestu, kde bydlím, kdyby potřebovala pomoc. A ještě vidím její skromné, pomalé a vystrašené pohyby. Prostě nechtěla být nikomu na obtíž.

Pro mne to byl námět napsat další knihu. Ale někde ve mne se něco příčí, že jsem nemohl udělat víc, než dostat její skromný příběh na kus papíru. Její jméno bylo Bony a její celé jméno bylo Bonita - což se dá přeložit jako "oceněná", ale osud je asi trochu jiný a vede naše kroky ......... .

Autor: Petr Kulík

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (19)

  • Obrázek uživatele newfie
    newfie (anonym)

    Veµmi pekný a dojemný článok o µudskom teple spolupatričnosti a láske .Keby takto myslelo viac µudí bola by naša Zem krásnou a láskavou kolébkou všetkých µudí...

    Feb 19, 2001
  • Obrázek uživatele j. mašek
    j. mašek (anonym)

    Petre, nekolikrat se zminujete v clanku o Osudu, tak jsem tu. Delam www.OSUD.cz :-) a muzu Vam rict, ze takhle lidsky a hluboky pribeh jsem snad na internetu jeste necetl. Klobouk dolu a diky za nej. Fakt! Cimz Vas i Doktorku.cz chci pozadat, zda by bylo mozno clanek umistit i k nam. To za prve. Za druhe. Jsem rad, ze jsou to mozna prave Cechoslovaci - emigranti, kteri vnasi do "tvrdych americkych pomeru" trochu lidskosti a trochu humoru. Jako ve Vasem pripade! Jeste jednou, diky....

    Feb 19, 2001
  • Obrázek uživatele petr K.
    petr K. (anonym)

    Vazeny pane,dekuji za Vas komentar k memu clanku a zaroven jsem spise chtel podekovat ja Vam za Vas osud.cz ,protoze je opravdu spousta super informaci .Budu velice rad pokud muj clanek umistite i na OSUD.cz ,jen mi prosim dejte cedet v ktere rubrice ho najdu .Kdyz jsem byl jeste v cechach studoval jsem veterinu ale zaroven i altern. cinskou medicinu a cetl spoustu casopisu a proto se mi libi jak doktorka.cz,tak osud.cz .diky za Vas komentar

    Feb 19, 2001
  • Obrázek uživatele Katerina M.
    Katerina M. (anonym)

    Je prijemne vedet, ze existuji lide, kteri dokazou mit tak hluboky soucit s ostatnimi. Jsou pripraveni delit "posledni sousto od huby" a svym srdcem trpet s nimi. Bohuzel to ale vetsinou nepomuze a clovek musi jednat rozumem. Vubec si nemyslim, ze byla Bony tak beznadejny pripad. Proste trpela na deprese, ktere jsou dnesni moderni medicinou lecitelne. Ale znam Americky zdravotni system a vim, ze nepojisteneho by nechali "zdechnout na ulici". Presto si myslim, ze opravdova pomoc takovemu clovekovi zahrnuje predevsim pristup k odborne lekarske peci. Nemyslim tim vubec, nechat ji zavrit do blazince,z neho by se v USA jako nemajetna uz asi nedostala. Ale antidepresiva. Ta zenska mela ucebnicovy priklad deprese, k ni jsou nachylni lide labilni, jak autor pise "lide s velkym srdcem". Nechci tady drzet lekci o psychiatrii, to neni muj obor. Pripadne mi jen, ze si lide strasne radi hraji na spasitele, uspokojuje je pocit, ze delaji dobry skutek a ze maji dobre srdce. Pritom se ale rozumem nezamysli, co je pro toho druheho nejlepsi a ze nikdy neni nic tak beznadejne, jak se zda. V pripade Bony to uz ale asi nikdo nezmeni. Ve vlci Americke spolecnosti uz pro ni neni misto.

    Feb 22, 2001
  • Obrázek uživatele petr K.
    petr K. (anonym)

    Vazena Katerino M - reaguji na Vas komentar-tak teda-ja sam nevim co je podstatou zivota, ale rozhodne to neni davat nekomu antidepresiva kdyz ma problem ,je videt ze o psychiatrii a psychologii vubec moc nevite.A posledni veta "Ve vlci americkew spolecnosti pro ni neni misto " -pokud budeme podle vas lidi vyrazovat a zarazovat tak ten svet bude pekne ubohej >Potkala jste nekdy nejakyho psychologa nebo psychiatra?Asi ne protoze by jste vedela ze to jsou taky lide co maji svoje problemy a kazdy z nich vam rekne ze jsou veci hlubsi >kdyby to vsechno bylo tak jednoduche tak by nikdy nevznikly obory jako inkarnacni regrese, ci psychiatrie vubec,Prectete si znova clanek, treba vam dojde o cem je .Nazval jsem urcite lidi "osoby s velkym srdcem " a vy to nazyvate "labilni" .Skoda ze Vam unikla podstata .Navic se hluboce mylite ze "americke zdravotnictvi necha neplatici zdechnout na ulici " .a take je pekny nesmysl o americke vlci spolecnosti ,protoze jsou to v 80 % zbabeli a vystraseni lide co si hraji na svem pisecku a drzi si "sve" i kdyz j to treba blabol z filmu nebo moda .Mozna proto tady tolik "kvete " osobni psychoanalyza a ..... .Nechci aby moje odpoved byla prilis ostra ,ale prave lide s takovymi "zmatenymi" nazory jako jste napsala, se na Bonite podepsali, protoze ji nabizeli sedativa, misto ....... .Vite on kazdy obor muze byt super, kdyz ho clovek pochopi, znam psychology a psychiatry co si leci sve "mindraky? na jinych, ale znam i spickove a genialni psychology co se zapsali do historie vedy, protoze sli dal az za "oponu " dogmat a proto vzniklo treba Holotropni metoda, ci Inkarnacni regrese ci prenatalni psychologie. Proste patent na rozum neexistuje a presto je tu spousta takovych si mysli ze ho maji a leci vsechno "antidepresivy " nebo se snazi nekoho odsoudit,protoze je "jiny ".Nikdo poradne nezname sami sebe a svuj talent a uz vyzrazujeme lidi ze spolecnosti -treba z te americke-to je smutne .A nejsmutnejsi na tom je ze treba lide co navstivily pardenni kurs -treba homeopatie -pak chodi a vytrubuji ze je to jedina nejgenialnejsi metoda a vytrubuji do sveta svoje rozumy a ohlasy .Preji hodne uspechu do dalsiho studia psychologie a pokud budete chtit vedet vic o tech hodnych lidech s velkym srdcem-prectete si clanek "O hodnych lidech " ,ktere jste nazvala labilni

    Feb 23, 2001
  • Obrázek uživatele petr K.
    petr K. (anonym)

    kazdopadne by jste mela studovat p.Katerino psychologii a psychiatrii by jste musela studovat jako soucast mediciny a pochopit souvislosti s fyziologii, anatomiii a patologii mozku ,o tom se snazim psat .Jedna vec je jasna - nekteri lide berou drogy a nekteri lide antidepresiva , ale je to vsechno nahrazka, proto vznikla psychoanalyza jako medicinsky obor, ale to je zase psychologie.Strucne receno jak uz jsem rekl jsou veci hlubsi kdy se musime vratit treba v hypnose dal az do minulych zivotu a pak se da treba lecit nektere psychosomaticke poruchy jako astma apod. a pokud vystudujete medicinu a psychiatrii a neco si pamatujete tak vam musi dojit o cem treba hovori cinska medicina, pochopite vice akupunkturu ci princip jogy, ale clovek musi studovat cely zivot by nasel spojitosti .Omlouvam, se ale nechci zustat jen u diskuse ,opravdu by jste se mela venovat vice studiu kdyz chcete polemizovat o psychiatrii,preji hodne usili a uspechu

    Feb 23, 2001
  • Obrázek uživatele Nada
    Nada (anonym)

    ...ja ....ja brecim, promin, nemuzu jinak!

    Feb 19, 2001
  • Obrázek uživatele Natálie
    Natálie (anonym)

    Kateřino Petr má pravdu. Copak antidepresiva něco řeší? Ano, momentální část života. Ale kde je podstata? Musí se přece změnit podstata člověka, odstranit příčina, aby člověk změnil svůj život. Žádná tableta to nevyřeší. Je to dlouhá cesta, člověk musí pátrat a zkoušet, chtít pochopit druhého do hloubku, ne jen zhodnotit momentální situaci. Pokud by Bonnita potkala víc takových lidí, jistě by nakonec znovu objevila hodnoty svého života. Když člověk přijde o všechno, pár tablet mu život nespraví.

    Feb 23, 2001
  • Obrázek uživatele Katerina
    Katerina (anonym)

    Neunikla mi podstata clanku jako hlubsi zamysleni nad lidskym osudem a smyslem zivota vubec, zaujal me ale predevsim jeden lidsky zivot. Taky nechci vytrubovat sve rozumy o psychiatrii, nejsem odbornik. Ale Vy, pane Petre, nejspis taky ne, slucujete-li pojem antidepresiva analogicky se sedativy. Pripady deprese jsou vlastne onemocnenim metabolismu, kdy mozek prestane produkovat dulezite latky (serotonin). A prave moderni pripravky pomahaji dostat latkovou vymenu do "spravneho behu". Asi Vas to prekvapi, ale moje matka je psychiatr. Travila jsem s ni hodne casu na klinice a potkavala lidi /outsidery a zkrachovalce, jak byvaji nepravem nazyvani/. Jsou mezi nimi profesori, inzenyri a vubec inteligentni lide, kteri proste ztratili silu zit. Prichazeli jako trosky, vetsina po pokusu o sebevrazdu. Po tydnech, mesicich se vraceli ke svemu zivotu, plni noveho elanu a sil. Vim, ze to neni recept na vsechno, ale proc hledat veci hlubsi tam, kde je jednoducha pomoc. Stejne jako pri angine potrebujem penicilin ( a vsichni duveruju tehle 60 let stare tablete), muze i pri psychickych problemech pomoci medicina. Lide si ale fundamentalne stoji za svymi neoduvodnenymi predsudky o jedovatych tabletach, ktere nic neresi a o blaznech, kteri je berou. Taky labilitu vsichni povazuji za neco zcela urazejiciho. Je to ale pouze nestalost, schopnost citlive reagovat na vnejsi podnety, opak citove plochosti. Je skoda, ze Vas srdceryvny clanek skoncil komentarem o depresi. Nemejte mi to prosim za zle. Mimochodem ja nejsem ta, ktera lidi zarazuje a vyrazuje. Staci ale jen otevrit oci a videt, ze tenhle faktor ve spolecnosti davno funguje.

    Feb 23, 2001
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Myslím, že se Vám pane Kulíku podařilo té ženě pomoci. Váš článek se mi velmi líbil- děkuji Vám za něj...a nejen za něj...

    Bře 20, 2001
  • Obrázek uživatele Tara22
    Tara22 (anonym)

    Amerika je tezka, pro nas, vetrelce, ale je tez tezka i pro domorodce, jak je videt.Zajimal by me dalsi osud Bonity a hlavne Vas, pane Kukliku,co delate,jak se vam dari, jestli jste se pokusil nejak najit Bonitu a jine. Doufam, ze nejsem tak moc zvedava, ale je to od srdce. Diky za to, ze zijete a hlavne piste. Tara

    Kvě 21, 2001
  • Obrázek uživatele Katarína
    Katarína (anonym)

    Velmi mě váš článek zaujal.Jak dopadla tá žena??? To se asi nikdo nedoví.Jak bych chtěla pomoci a je tu spousta lidí co by se takhle zachovaly.Ale Vy jste to zažil a pomohl.Za to at Vás búh žehná.

    Čer 29, 2001
  • Obrázek uživatele Ratty
    Ratty (anonym)

    Vas clanek je moc hezky a Vy sam jste jiste velice hodny clovek,ale myslim,ze Katarinu odsuzujete prilis ostre a nepravem.Nezlobte se,ale ma pravdu.Ja sama trpim depresemi a proto si myslim,ze vim o cem mluvim.Ve chvili depresivni epizody,jak rikaji lekari,do vas muze hucet kdo chce co chce,ale vas mozek to proste "nebere".Ano,protoze mu chybi latka,fungujici jako neurotransmiter-prenasec nervoveho vzruchu.Tou latkou je serotonin(jedna z mnoha,v podstate kazde dusevni onemocneni je zalozeno na nedostatku nebo i prebytku nektere z techto latek).Serotonin se organismu doda v tabletkach-ta vase obavana(zbytecne) antidepresiva.Po nekolika mesicich uz mozek zacina vnimat realitu nezkreslene-a muze zacit terapie.Omlouvam se za tu prednasku,ale musela jsem.A jeste neco.Doufam,ze me neposlete studovat,jako Katarinu-bylo by to jaksi zbytecne,jsem vedec-molekularni biolog.Takze i o tech neurotransmiterech neco vim.Tak,muzet se do me obout,ale nic ve zlem,jak rikam-Vas clanek je hezky,zachoval jste se hezky,byt to k nicemu nebylo.Te zeny je mi samozrejme take lito.

    Lis 01, 2004
  • Obrázek uživatele zuza
    zuza (anonym)

    Musim se přiznat,že tak soucitem alaskou naplněný příběh jsem dlouho nečetla!Velmi je mi líto křehké Bony,která byla tak dlouho silná a doslova se rozdala.Nedivim se,že ztratila chut žít,když jí doslova vysáli citoví vampíři a sobci! myslím,žes jí alespoň ukázal,že ikdyž človek o vše přijde a trpí nesnesitelnými bolestmi,pořád je tu pro něj někdo,kdo mu dá lásku a naději.

    Pro 03, 2004
  • Obrázek uživatele pavouk
    pavouk (anonym)

    No draha ratty mozna se vyznate v molekularni biologii a jste vedec ,ale to neni patent na orum, Mate pravdu o te hormonalni nerovnovaze ,ale myslite ze se to da vylecit jen pilulkama ? a dalsi otazka vite opravdu poricinu vsech depresi ? Vsak od toho je tu prece i regresni terapie ne ? neberte si to ted osobne , pisu ted vseobecne ,ale problem vedcu zpravidla pak byva v tom ze vidi svte a veci ve svych zabehanych kolejich a podle svych pravidel bilych plastu.svet neni postavenej na bankach a stejne tak neni postavenej ani jen na kostel jinak bychom byli jeste na stromech . Pisu to proto protoze napriklad t vasi vedci kazdym rokem udeluji zvlastni ceny jako Bludne balvany, jen aby si dokazali ze jen oni vedci maji patent na rozum .

    Led 09, 2005
  • Obrázek uživatele Lany
    Lany (anonym)

    Kateřině a podobně smýšlejícím - bylo vám někdy zle? Myslím opravdu, skutečně zle, tak, že jste z toho byla unavená a cítila, že už nemůžete dál? Pokud ne, zkuste si to alespoň představit a položte si otázku, zda by vám v podobné situaci pomohl něčí rozum a antidepresiva bez soucitu a lásky, anebo právě lidská účast, soucit a láska. Za sebe mohu říct, že si neumím a ani nechci představit společnost založenou na tom, čemu říkáte rozum a na jednoduchých řešeních složitých a komplikovaných problémů. Názory vaší matky, psané vaší rukou do tohoto fóra mohou být přímo škodlivé - v podstatě vyzýváte lidi k tomu, aby své problémy neřešili, aby slupli tabletu a vše bude o.k.! To je totéž, jako kdyby jste tvrdila, že rakovinu lze vyléčit pomocí léků proti bolesti. Moje matka trpí depresemi, po dlouhém přemlouvání lékařkou zkusila antidepresiva. Usínala po nich na ulici, dosl. při chůzi, několikrát upadla a zranila se. Můj kamarád díky lékům od psychiatra :) málem musel přestat studovat, protože přestal být schopen se cokoli naučit. Proberte se, Kateřino a přestaňte papouškovat matku; každý přece ví, že plevel se musí vytrhnout i s kořeny, že nejdříve se musí odstranit příčina a následky, tj to, co alarmuje, že je něco v nepořádku, s odstraněním příčin pak zmizí samy. A vřele vám doporučuji mrknout alespoň občas do svého srdce; to se totiž v těle, i z medicínského pohledu (sono :)) vyvíjí první...

    Led 05, 2007
  • Obrázek uživatele Lany
    Lany (anonym)

    Ratty, nejde o to, co do vás kdo hučí, jde o to zjistit, kde je původ vašich depresí. To LZE zjistit (jsem živoucí příklad, pokud vás to přesvědčí), a když budete chtít, přijdete na to a naslédně i na to, jak si pomoci, nebo kde a jakou pomoc vyhledat. Nezávisle na tom, jak si vedou přenašeče nervových vzruchů. Můžete o nich vědět absolutně všechno, ale to vám asi nepomůže, nebo ano?

    Led 05, 2007
  • Obrázek uživatele Nikola Lauberová
    Nikola Lauberová (anonym)

    moc mě těší,že čtu takové řádky psané rukou muže...jiný by s ní mohl mít jiné úmysly...

    Bře 06, 2013

Přidat komentář

Reklama

Reklama