Kniha o lásce a přátelství

To, že smrt přítele pocítíme tak hluboce, není ničím překvapivým; vztahy tak hluboké se stávají nejvlastnější součástí nás samotných. V dopise napsaném po smrti svého přítele soudce Lorda napsala Emily Dickinsonová: "Odpusťte slzám, že kanou jen pro nemnohé, ale těch nemnohých je příliš mnoho, neboť nebyl každý z nich celým světem?"


Každý přítel je opravdu světem o sobě, zvláštní planetou citů, zkušeností, vzpomínek a osobních kvalit. Každý přítel nás uvádí do světa, jenž je současně jeho i náš. My všichni jsme sestaveni z mnoha světů a každé přátelství probudí jeden nebo více z nich k životu. Přátelství způsobí u každého jedince "konstelaci" vesmíru významů a hodnot. Takový jedinec sdílí se svým přítelem jedinečný pohled na svět a jedinečné zkušenosti, které tento svět přináší.


Přátelství je tedy jistou astrologií duše, neboť nám otevírá planetární světy, jež vnášejí do našich životů kulturu a uspořádání. Ztratit přítele znamená ztratit světy a nemít vůbec přátele znamená stát stranou od bytí na tomto světě a tuto izolaci hluboce pociťovat.


Když tělo pociťuje bolest, obvykle se nejprve zjišťuje přítomnost infekce; u bolesti duše bývá užitečné nejprve zjistit, zda jí neschází přátelství. Přátelství vytváří kosmologie, v nichž žijeme, a pokud nemáme kultivovaný svět vytvářený rozhovory a sdíleným přátelstvím, cítíme se zákonitě osamoceni, nezakotveni a nezařazeni.


Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že přátelství, stejně jako mnohé jiné záležitosti duše, je jen jakási tečna kružnice našeho života, jakýsi dodatečný příjemný doplněk. Kdybychom však chtěli vzít za slovo Epikura, Ficina, Thomase Mora, Emily Dickinsonovou a mnoho dalších, museli bychom si uvědomit, že přátelství je nutnost. Jestliže ho budeme zanedbávat, pocítíme jeho nepřítomnost jako chorobu duše. Přátelství je hlavní složkou procesu utváření duše. Chybí-li nám, pociťujeme ve svém srdci bolest a slabost.



Thomas Moore

Nakladatelství Portál