Panická porucha
Intenzivní úzkost, panicky záchvat, obvykle trvá několik minut, ale někdy se může vracet ve ?vlnách? i po dobu dvou hodin. Při panickém záchvatu dochází náhle k záchvatu intenzivního strachu, pocitu, že se něco hrozného přihodí, a pocitu ztráty sebekontroly.
Během panického záchvatu postiženy prožívá celou řadu příznaků, z nichž nejčastější jsou strach ze smrti, zbláznění nebo ztráty sebekontroly, bolesti na hrudi, pocity nedostatku dechu, závratě nebo pocity na omdlení, silný třes, pocení, nucení na zvracení nebo zvracení, bolesti žaludku, mravenčení v rukou a nohou, návaly horka nebo zimnice, depersonalizace nebo derealizace. Může se objevit řada dalších příznaků, výše jmenované jsou však nejtypičtější. V úzkostných myšlenkách se objevuje strach z omdlení, ze smrti, ze ztráty sebeovládaní nebo ze zešílení.
Náhlý začátek a vysoka intenzita tělesných symptomů vyděsí nositele natolik, že je často přesvědčen, že musí mít velmi vážnou tělesnou nebo duševní chorobu (např. selhává mu srdce, má infarkt, zešílel apod.). Prožitek je plný děsu a hrůzy, postižený má pocit, že s tím nemůže nic dělat. Cítí se proti záchvatu bezmocný. Jednotlivé záchvaty obvykle trvají jen několik minut, v průměru mezi 10 až 20, velmi výjimečně déle. Po záchvatu někdy zůstává třes, napětí a vyčerpání. Jindy dochází k uvolnění a letargii.
Běžnou reakcí na záchvat paniky je snaha uniknout ze situace, kde k panice došlo (např. útěk z metra), nebo co nejrychleji vyhledat pomoc a bezpečí (např. telefonické volání lékařské záchranné služby). Důsledkem záchvatů paniky bývá snaha vyhnout se situacím, které paniku vyvolaly (např. samotě, obchodům, čekaní ve frontě, dopravním prostředkům, uzavřeným prostorům).
Velmi často lidé s panickou poruchou vyhledávají léčbu u somatických odborníků, jako jsou internisté, neurologové, gastroenterologové a další. Zbytečně jsou podrobeni celé řadě vyšetření, která však neodhalí žádný organicky patologický stav. V mnoha případech se dostanou k přiměřené péči u psychiatra až po letech martyria zatěžujících vyšetření a zbytečných hospitalizací v jiných oborech. U většiny lidí trpících panickou poruchou se rozvine agorafobie.
Martinův otec ve 48 letech náhle zemřel na infarkt myokardu. Předtím si stěžoval na bušení srdce. Martin došel k přesvědčení, že jakákoli změna týkající se srdeční činnosti může vést k smrti. Ve 31 letech si po zátěži v práci všiml, že mu srdce bije nepravidelně. To ho vyděsilo. Úzkost vedla k dalšímu zrychlení tepu. S hrůzou si představil, jak umírá. Dostal se do záchvatu paniky. Volal pohotovost. Lékař mu naměřil vyšší tlak a rychlý pulz. Pak mu píchl injekci. Přestože mu řekl, že srdce je v pořádku, Martin zůstal neklidný. Lékař se během vyšetření tvářil ustaraně. Naměřil zvýšený tlak a pulz. A otec zemřel na infarkt, když si předtím stěžoval na zrychlený tep. Martin se začal stále více soustřeďovat na činnost srdce. Stále svůj tep pozoroval. V břiše, na spáncích, na krku. Zjistil, že tep často není pravidelný. Přestal cvičit. Pak se začal vyhýbat milování. Nechtěl srdce namáhat. Jednou se v noci probudil a zjistil, že mu srdce rychle buší. Celý se zpotil, nemohl popadnout dech. Byl přesvědčen, že je to infarkt. Volal pohotovost a odvezli ho na koronární jednotku, kde bušení srdce zmizelo. Řekli mu, že je v pořádku, ale nepomohlo mu to. Martin dále musel nutkavě sledovat svůj tep. Začal vnímat i další tělesné příznaky: pocení, brnění rukou, pocity na omdlení. Po třech dnech se bušení srdce objevilo znovu a následoval další záchvat paniky. Tentokrát mu po vyšetření na pohotovosti vynadali. Martin přestal věřit lékařům, ale přesto si dává pozor, aby měl za každé situace nablízku nějaké zdravotní zařízení. Cestuje raději autem, aby mohl kdykoli do nemocnice dojet. Panické záchvaty s bušením srdce se objevují stále častěji.
Zdroj: Speciální fóbie, nakladatelství Portál
Komentáře
Nevim jestli mam deprese,ale...Je normální, když vyjadřujeme svoje emoce a necháme je odejít. Je to očistný proces těla. Problém nastává, když si tyto emoce držíme příliš dlouho. Věnujeme jim neustálou pozornost a tím získávají na své důležitosti a rostou. Začnou nás ovládat a to už je doba, kdy nevíme, co s tím.Helo,nesnažte se emoce v sobě dusit, vybrečte se, smiřte se se životem i sama se sebou a jděte dál. Pokud se Vám to nepodaří, vyhledejte pomoc.
Bolševik.
Je mnoho způsobů, jak najít řešení a pomoc. Jedním z nejefektivnějších je využít nabídky Studia ForBio, nově zřízeného pracoviště v Plzni s možností špičkové diagnostiky přístrojem METATRON 4025GR Hunter. Tato NLS diagnostika nabízí velmi přesnou metodou komplexní vyšetření Vašeho organismu s vysokou mírou přesnosti. Je to jediná NLS diagnostika s certifikací pro lékařské účely. Metoda je schopna odhalit i nádorová onemocnění v jejich raném stadiu, stejně jako odhalit skrytá stadia různých onemocnění ještě před projevem jejich vnějších příznaků. Tímto neinvazivním a pro člověka bezpečným vyšetřením zjistíte, jaký je skutečný stav Vašeho organismu a účinným způsobem předejdete onemocnění a zdravotním komplikacím. V převážné většině to má zásadní význam pro rychlou prognózu a následnou volbu léčby. Můžete tak rychle a efektivně provést zásadní rozhodnutí směřující k Vašemu zdraví a dobré kondici. Více na www.forbio.cz
Panická porucha pravděpodobně potkala i mě i když já jsem měl průběh takový,že jsem si myslel,že na tomto světě končím.
Začalo se to u mě asi před 5 lety.Jenom chci doplnit,že je mi 42 let a jsem povoláním Mechanik elektronik.Seděl jsem v práci u stolu a opravoval jsem nějakou desku se součástkami a najednou prostě z ničeho nic mi stoupnul tlak do hlavy,nemohl jsem popadnout dech a ještě se mi povedlo vyběhnout s dílny ven na dvůr,kde jsem se pomalu vzpamatovával a pak jsem šel zpět na dílnu.Ustál jsem tu situaci,ale myslel jsem si že omdlím nebo jsem vlastně vůbec nevěděl co bude.Do těchto stavů jsem se dostal od té doby několikrát vždycky s podobným průběhem.Taky mě pak třeštila hodně hlava,neměl jsem energii.Absolvoval jsem různá vyšetření na Neurologii,CT vyšetření a všechna vyšetření dopadla dobře,nic závažného mi doktoři zaplať pán Bůh nenašli.Dostal jsem různé léky Citalopram,Lexaurin a ještě hodně různých dalších léků.Po nějakou dobu to bylo lepší,ale pak to zase začalo,bolení a třeštění hlavy,vyčerpanost.Tohle to trvalo tak asi 3 roky.Nebylo mi dobře,ale pořád jsem ještě byl schopen chodit do práce.Asi před dvěma rokama jsem se dostal ještě do horších stavů.Já hraju ping-pong.Takže jsem hrál zápas a reagoval jsem na míčky od soupeře a najednou jsem neměl stabilitu a začal jsem se tam různě motat a nemohl jsem hrát dál.A pak začalo to moje propadání jak jsem to vždycky doktorům říkal.Prostě jsem šel třeba v práci úsek 100m dlouhý a v tom úseku jsem se jakoby propad.Abych to vysvětlil.Vy jste tělem fyzicky na zemi,ale zdá se vám,že jste se propadli o patro níž.Je to něco takového,jako když se hodně rychle rozjede výtah nebo okamžitě zastaví,prostě hrozný pocit.Já jsem pak opět absolvoval CT vyšetření ,Neurologické vyšetření a všechno bylo dobré,ale já už jsem nemohl chodit do práce a přežíval jsem.Potom mě můj doktor poslal na Psychiatrii,kde mi doktorka napsala léky,ale mě to nějak zvlášť nepomáhalo,takže jsem byl na nemocenské doma u rodičů.Nějakou dobu jsem doma bral předepsané léky,ale nějak se to nelepšilo.Měl jsem neustále stavy propadání se a ty potíže které jsem tu popisoval.Dostával jsem se do stavů,že mi najednou začal jakoby puchnout jazyk,měl jsem pocit,že mi všechno v krku puchne a že nebudu moct dýchat,tak rodiče zavolali rychlou sanitku a ta mě odvezla na pohotovost na Psychiatrii a tam mě píchli injekci po které se mi ulevilo a navrhli mi jestli bych tam nechtěl být hospitalizovaný.Já jsem to nejdřív odmítl a když mě naši odvezli domů tak se to opakovalo a zase jsem chtěl po rodičích aby zavolali záchranku,tak pro mě přijeli a pak už jsem zůstal na Psychiatrii,kde se mnou jednali dobře a dávali různé léky,ale stavy jsem měl hrozné a nemohl jsem to vydržet a tak jsem podepsal revers a jel jsem domů,ale byl jsem tak vyčerpaný,že jsem se doslova doplazil do obchodu s pitím a koupil jsem si dobrou vodu a myslel jsem si že totálně zkolabuju.Zavolal jsem rodičům jestli by pro mě mohli přijet a oni pro mě přijeli a jeli jsme domů. Tak jsem byl chvíli doma a zase se to všechno opakovalo a potřeboval jsem zase záchranku a sousedka u nás byla,je zdravotní sestra a ta mi doporučila tu psychiatrickou léčebnu a pak už mi řekli,že záchrankou už pro mě nemůžou pořád takhle jezdit a já jsem jim řekl,že si ten výjezd té sanitky zaplatím.Přijeli pro mě a neplatil jsem nic a odvezli mě zase na Psichiatrii,ale já jsem znova podepsal reverz a tím jsem si zavřel dveře k jakémukoliv léčení.Opět pro mě přijeli rodiče a už nevěděli co se mnou mají dělat.Já jsem stále bral léky,ale zhubnul jsem a dostával jsem se do horšího a horšího stavu.Měl jsem neustále nutkání chodit.Nemohl jsem chvíli sedět ani stát,jenom jsem pořád musel chodit a strašně rychle.Potom,ale následovalo to,že jak jsem stále chodil z místa na místo,tak se moje svaly vyčerpaly natolik,že mě začaly brát křeče do stehen a lýtek a já jsem se doslova plazil a válel po zemi.Potřeboval jsem být v klidu abych se nevyčerpával a neměl pak křeče,ale ta neuróza byla tak silná,že jsem absolutně neovládal svoje tělo a pak jsem začal koktat a nemohl jsem se zastavit až silnější léky mě zklidnily.Přesto,že jsem asi třikrát podepsal revers tak paní doktorka byla tak ochotná a ještě mě přijala a navrhla mí Psychiatrickou léčebnu v Jičíně,kde by mě ale vzali, až za týden. Já jsem ale byl v pekelném stavu a nechtěl jsem už být na světě.Doktorka mi navrhla ještě jednu možnost a to být hospitalizován v Kosmonosech.Přijal jsem to a byl jsem vděčný za tu možnost,kde by mi mohli pomoct.Nakonec jsem,ale ten týden nějak vydržel a v Kosmonosech se rodiče za mě omluvili a nastoupil jsem do léčebny v Jičíně,kde byl doktor tak ochotný,že mě vzal.V Jičíně je léčebna,kde pacienti můžou chodit i na vycházky ven mimo budovu a samozřejmě,že vše je založené na vzájemné důvěře.Nastoupil jsem léčbu a ze začátku jsem dostával opravdu silné léky,ktré mě tak trochu uspávali a postupně jsem dostával nižší dávky až se hladina dávek stabilizovala.Měli jsme tam dobrý kolektiv a pracovní terapie a hodně osobního volna mě pomáhaly,tak že jsem se pomalu začal vzpamatovávat.Ale ještě v té léčebně jsem měl potíže dost velké,ale jak píšu zlepšovalo se to a já jsem šel po 6 týdnech domů.Doma jsem pak byl ještě asi půl roku a pak jsem nastoupil do práce a pomalu jsem se začal vracet do běžného života.Teď už skoro rok pracuju a jsem v podstatě bez potíží,akorát občas menší nevolnost přijde,ale takhle je to zlaté.Tento můj příspěvek je opravdu dlouhý,ale měl jsem potřebu moje dnes už bývalé potíže zveřejnit na Internetu protože se domnívám,že by to někomu z vás mohlo pomoct.Hlavně pokud byste někdo měli podobné potíže,tak to hlavně nevzdávejte i když už se vám bude zdát,že to nemůžete vydržet.Já jsem si myslel,že to nevydržím,že se z toho nedostanu a že už to opravdu nepůjde dál,ale dostal jsem se z toho a jsem strašně moc vděčný všem doktorům,rodičům,kamarádce a známým za ohromnou pomoc.Kdybyste se mě chtěli někdo na něco zeptat ohledně této nemoci,tak mě můžete zkontaktovat na Tel.č. 723 732 192. Držím všem palce.S pozdravem Zdeněk.
Toto je důležité pochopit, protože mnoho lidí si myslí, že prášky vyléčí vaše utrpení z části jsou prášky samozřejmě užitečné a pokud psychiatr určí,že je máte brát tak je berte, ale důležité je si uvědomit že prášky vám negativní dojmy, které jste nashromáždily v podvědomí sami neodstraní. Buddhismus učí že takové duševní poruhy vznikají převážně s nahromaděného hněvu v podvědomí a pokud mysl tento hněv spatří pak přirozeně dostane strach protijedem je rozvíjení soucitu ke všem ostatním bytostem a např. opakováním mantry bódhisattvy soucitu (Om mani peme hung) doporučuje se minimálně 1 milión manter a taky velmi pomáhá dělat přání ke všem cítícím bytostem třeba každou hodinu si nastavit budík a přát všem cítícím bytostem všechno nejlepší, hodně štěstí ať dosáhnou trvalého štěstí rozpoznání mysli mě kupříkladu velmi pomáhá když si představuji, že z mého srdečního cetra uprostřed hrudi září průzračné duhové světlo ke všem bytostem a dělá je šťastné. Když je mysl naplněna o něco víc pozitivními dojmy začne se to zlepšovat:-) www.bdc.cz
tvůj názor respektuju každej má právo na svobodu projevu:-))
Mám tento problém pátý den a jsem z toho hotová, nebudu popisovat příznaky, ty jsou zde uvedeny..
Nejen, že je to hrozný stav, o kterém ani nechci mluvit, ale mám depky i když to nemám, že mě to zas chytne a chytne:(
nechci to mít a nechápu, proč se to tak najednou objevilo.
Věřím na sílu pozitivního myšlení, ale nejsem v tom tak dobrá, abych si s tím sama poradila, proto jsem se objednala k psychologovi.
Doufám, že mi pomůže, jinak se zblázním.
Nesnáším nemocnice a vše stresující.
Pořád přemýšlím, proč se mi to stalo. Už tak, že jsem měla stresující dětství a doted´ neustále problém s rodiči. Do toho rozvod a ztráta zaměstnání.
Myslíte, že když budu opět spokojená, příznaky odezní?? Protože toho na mě bylo opravdu moc a tím si myslím problémy i začaly. Budu vděčná za jakoukoliv radu, odpověd´. Velmi děkuji. [email protected]
Trpím uplně tím samým, tyto pocity taky mívám poslední dobou, dokonce mívám strach z toho usnout, co kdyby se mi něco přihodilo během spánku, je to děsný. Někdy mě ten pocit, tak přepadne že dostanu třesavku a nedokážu přestat. Dokonce si vsugerovávám, že bych mohla mít nějakou nevyléčitelnou nemoc. Nevím jestli tenhle pocit vyvolal to, že jsem neustále sama doma a nemám co na práci, jelikož jsem se vrátila z erasmu a teď něž mi začne další semestr nemám co dělat, tak si přivolávám nemoci, které by mě mohli hrozit. Ani se předemnou nesmí povídat o nemocech, protože vždycky dostanu záchvat a musím z místnosti odejít. Poraďte mi co Vám pomáhalo, ráda bych se toho zbavila. Ještě musím říct, že jsem tento pocit měla již před 2 roky a díky psycholožce jsem se z toho postupně dostala, ale netušila jsem že se dá do toho tak rychle dostat. Doufám, že nevadí, že jsem se tak rozepsala. Moc děkuju jestli mi někdo odepíše. Můj e-mail je [email protected]
Chce to pozitivní myšlení,protože tento stav si sami přivozujeme svým negativním myšlením.
Je dobře,že jsi navštívila odborníky psychologa. Není dobré tuto nemoc nechat přerůst přes hlavu.
Drž se a zase napiš.Čau
Já takové myšlenky neměla,spíš jako takové,že je mi nějak divně,že se asi někde vyvrátím,že tu určitou situaci nezvládnu,že se někde ztrapním a lidi na mě budou koukat.
Jde ale stejně o druh panické poruchy.
Zajdi za lékažem a řeš to klidně i tím cipralexem,nebo citalexem. Je to nový lék zvláště pro mladé lidi a jejich problémy. Je to lék nového tisíciletí. Můj doktor mi řekl,že by ho psal nejraději půlce našeho národa.
Mrkni sem na doktorku na diskuzi cipralex. Holky ti tam pomůžou a najdeš se tam uvidíš. Mě tato diskuze dala hodně a já se ze své fobie dostala za 8 měsíců. Jsou to už 2 roky co cipr. neberu,ale dodnes na něj v dobrém vzpomínám. S ním jsem byla tzv. nad věcí. Klidně zase písni,ale ta diskuze ti hodně pomůže...Měj se čau
Nemyslím si, že tě zasáhla jenom jedna ztráta. Pokud si hodíš na papír svůj dosavadní život,možná najdeš další věci, které jsi "nemohla" ovlivnit.Ale něco řídit jde.
K JÁDRU TVÉHO PROBLÉMU.Ano, existují postupy, které ti umožní se vyléčit. Je chyba si myslet, že takhle nemocná můžeš společensky fungovat.Takže večírky ano, ale až budeš zdravá. Společnost před sto lety by tě zavrhla, že v době smutku paříš. Je známo, že doba truchlení v té době trvala rok. Vyrveš si duši z těla, když budeš dělat, že se nic nestalo.Představ si nejlepší kamarádku, která by byla ve tvojí situaci. Skutečně bys ji nenechala vysmutnit ?
Na tohle je geniální EVANGELIUM. Je tam množství textů, které jsou schopné úplně rozedranou duši hýčkat jako miminko. Úleva je to až zázračná, ale potřebuješ kněze(v kostelích a kaplích)který ti k tématu řekne, kde máš číst.Písma jsou tak rozsáhlá, že jinak to nefunguje. Nenašla bys to, co je pro tebe vhodné.
Mimoto jsou tam i postupy, jak rozeznávat lidi. V tomto stavu (panickém)začneš být atraktivní pro dravce. Myslím tím psychopaty, kteří se vybíjejí na slabších, nebo je zneužívají.
Zjisti si v lékárně, jestli můžeš jíst Guaracujan. Je bez předpisu a během půl hodiny tě jenom půlka uklidní abys netrpěla. Jestli si myslíš, že ho budeš jíst a opíjet se a všechno se vyřeší jaksi samo, tak nemůžeš být na větším omylu.
To,jak se teď cítíš, se dá přeložit jako požadavek tvého osobního růstu.
Až se naučíš toto zvládnout,pomůžeš dalšímu člověku ve stejné situaci.
Mimoto časem přijde další jiný problém, který při nevyřešení možná bude kulminovat jako tento. Lepší je věci řešit hned a upřímně sama k sobě.
POKUD jsi rozhodnutá jednat ATEISTICKY,tak si připrav min.1000,- Kč za sezení u školeného psychitra(jsou i dražší) a počítej tak možná se třemi-pěti sezeními.
U psychiatra, který léčí zdarma, se postupuje takto:neschopenka,antidepresiva,prášky na spaní.Antidepresiva bez neschopenky je kariérní sebevražda, protože zpomalují pohyby,mluvení,vštípivost a výbavnost.Anebo jen zpomalují a způsobují tloustnutí v pase při současném ochabnutí svalů.Prášky na spaní znemožňují REM fázi,proto si člověk není shopen rovnat myšlenky a vyspat se do růžova.
Navíc každý takový psychiatr ti řekne, že budeš mít problémy desítky let.Neschopenku ti dá na měsíce a pak tě nedoléčenou namotivuje do práce.
Další možnost jak se vyléčit, je soustavná péče MILUJÍCÍHO ČLOVĚKA(než se uzdravíš), který tě chápe a ví co dělá. Obětí nebo dobré slovo od někoho takového má velice podobný účinek jako evangelium. Myslím tím tu úchvatnou energii proudící srdcem.Samozřejmě při strachu s podporou Guaracujanu.Ovšem obejdeš při tom výšezmíněný osobní růst a co je horší, můžeš si na pomocníka vypěstovat závislost.
Ahoj a hlavně to s alkoholem nepřeháněj,žere totiž vit. C a bez něj člověk není vitální. Kdyby něco, dej si šumivý do ne už horké vody. Účinkuje rychleji. Nedostatek tekutin a jídla taky způsobuje zkleslost. Té se musíš vyhýbat,když nejsi OK.
JINAK -tvůj strach z tvých reakcí na alkohol je částečně oprávněný,protože ti alkohol otvírá podvědomí a ty vidíš tu paseku. Jak jsem řekla,máš standardní reakci, ale nejsi ve standardní situaci. Musíš se vyléčit. :)
na tvém místě bych začala s psychiatrem a nechala bych si napsat nějaká mírnější antidepresiva. To je ale jen taková pomocná berlička do začátku.
A pak bych vyhledala dobrého psychoterapeuta a s tím bych se začala věnovat skutečnému řešení. Začala bych na tvém místě s důvody, proč máš potřebu za každou cenu chodit na párty a pít tam alkohol, protože podle toho, jakým způsobem o tom píšeš, je to u tebe nejspíš patologické.
Pokud „budeš šťastná“, může se tvůj stav na nějaký čas zlepšit. Ovšem kdykoliv se příště dostaneš do krize-a do krize se dostává čas od času každý-tak se ti tvé stavy vrátí, a časem se to bude nejspíš zhoršovat. Když to vyřešíš teď, máš dobrou šanci zbavit se těchto problémů nastálo.
prosím, mám dotaz. Beru lék trittico 150 2 třetiny jednou deně na večer cca 2 měsíce. Od doby, kdy ho beru se mi neustále zvyšují jaterní testy. AST 3,31 UKAT, ALT 0,90 UKAT, GMT 1,5 UKAT, CHOLESTEROL 5, 60 UKAT. Před léčbou tritticem jsem měl vysoké jen GMT. Jiné léky kromě horčíku a vápníku neberu. Je to u antidepresiv normální? Děkuji
Bob
Nevim jestli mam deprese,ale je mi moc smutno,furt se mi chce brečet a nic me nebavi. Nemuzu se k nicemu donutit. A do prace se da rict ze pred timhle utikam. Tam je mi nejlip. Jsou to 4 tydny co mi umrela doma maminka a ja se stim nemuzu smiřit.
Hlásí se neléčený pacient,který se bál vyjít i z domu.Jsem rok na AD a jsem ten nešťastný člověk na světě.Nevím jak se to podařilo,ale prostě jsem zjistila,že nemůžu do obchodů,musím utíkat,nemůžu ve frontě se postavit a vadími to,další a další .Před roke jsem začala nevysazovat až jsem se zlepšilaa nechci to zakřiknout,jsem úplně v prde.li.Lidi,já jsem tak strašně nešťastná,že nemůžu všude a musím se třepat,bát se že omdlím,Přeju všem,všem uzdravení a držím vám palečky ať se i vám všem daří
Ataky jsou nevyzpytatelné,nevíš kdy tě to posedne,já se bála všude.Jednou jsem byla v restauraci na obědě a než to připravili,tak jsem chytla paniku a utekla.Potom už jsem raději nikam nechodila.Brala jsem AD citalon 20mg po čase jen 10mg a sama jsem začala chodit do malých obchůdků,k řezníkovi to vůbec nešlo,když jsem viděla viset to maso.No hrozné,ale dneska už chodím všude,ničeho se nebojím a tak jak to bylo hrozné,že jsem plakala,že už se nedostanu mezi lidi a že jim závidím,jak všude chodí,tak dneska taky všude chodím.Jednou jsem si řekla,tak a ať třeba omdlím a budu se válet po zemi,ale neodejdu.Přišla panika a já vydržela a postupně jsem se toho všeho zbavila.Chce to ,aby si každý řekl a dost a budu bojovat.!!Držím vám všem palce,dokážete to,tak jako jsem to dokázala já !!!!!
je mi 28 let a záchvaty paniky mám kolikrát denně,když čtu že vy jen občas..myslím,že dostanu další.Myslela jsem si,že to umím ukočírovat,vždycky jsem ho rozdýchala a uklidnovala se. ale už mi dochází síly. dneska se mi k tomu přidalo zvracení a dneska jsem asi měla strach největší.. teprve mě čeká vyšetření srdce,furt si nalhávám,že s ním nic nemám..ale tohle je neúnosný.furt jen čekat,že mi zase bude zle a že umřu..i když vím,že neumřu.ale v tu chvíli?? jsem silný člověk,že nikdo nechápe že mě něco takového skolilo, (páč dokud tohle člověk nemá,nedokáže si to představit)Bojím se ,že se nedokážu vrátit do normálního života a strašně mě to ubíjí..Proč tohle musí být? co jsme komu udělali???zmizí to??proč na to nic není a proč to přijde takhle nečekaně samo v tu nejnevhodnější dobu :-(((
Nevim jestli mam deprese,ale...Je normální, když vyjadřujeme svoje emoce a necháme je odejít. Je to očistný proces těla. Problém nastává, když si tyto emoce příliš dlouho. Věnujeme jim neustálou pozornost a tím získávají na své důležitosti a rostou. Začnou nás ovládat a to už je doba, kdy nevíme, co s tím.Helo,nesnažte se emoce v sobě dusit, vybrečte se, smiřte se se životem i sama se sebou a jděte dál. Pokud se Vám to nepodaří, vyhledejte pomoc. www.karinberkovcova.cz
Já bych se Neurolu docela bála.Když u mne nastaly problémy s úzkostí,lékař mi předepsal AD s tím, že Neurol je silně návykový a jeho vysazování po dlouhodobém užívání vyvolává absťáky. Tak bacha na to.
viz https://www.doktorka.cz/diskuse/panicka-porucha#comment-3558609
Ohlasy vítány.
- Odpovědět
Pošli odkaz