Indigové děti
Co znamená výraz "indigové děti"?
Jsou to děti, které přicházejí na svět od druhé poloviny osmdesátých let a vykazují nový, neobvyklý souhrn psychologických znaků, představujících dosud nezdokumentovaný charakterový typ. Tento typ má pozoruhodně jedinečné rysy, které vyžadují změnu v jednání a výchově jak od rodičů, tak i učitelů s cílem poskytnout těmto dětem maximální podporu pro dosažení rovnováhy a souladu v životě a tím jim pomoci vyvarovat se možných frustrací.
Název "indigové" je odvozen z modré barvy, která převládá v jejich auře. Indigové děti jsou skutečně zvláštní a představují velké procento všech dětí, které se nyní rodí na celém světě. "Vědí", kdo jsou a odkud přicházejí, a proto je naší povinností je co nejlépe poznat, akceptovat jejich výlučné kvality a provázet je životem s láskou a péčí.
Deset atributů, které nejlépe vystihují tento nový druh dítěte:
- Přicházejí na svět s vědomím královské důstojnosti a často tak jednají.
- Uvědomují si, že "jsou hodny toho, že mohou být zde", a jsou překvapeny, že druzí tento jejich pocit nesdílejí.
- Vědomí vlastní hodnoty není pro ně velkým problémem. Často říkají rodičům, "kdo a odkud jsou".
- Mají potíže s autoritou (bez možnosti výměny názorů, diskuse či volby).
- Některé věci jednoduše nedělají, například čekání ve frontě je pro ně nesnesitelné.
- Jsou frustrovány systémy, jež jsou zaměřené rituálně a nevyžadují kreativní myšlení.
- Často nacházejí lepší způsoby, jak něco doma či ve škole udělat, takže vypadají jako "likvidátoři systému" (jsou v opozici vůči jakémukoli řádu).
- Na první pohled se chovají asociálně, i když jsou mezi sobě rovnými. Jestliže kolem sebe nemají nikoho podobného smýšlení, uzavírají se do sebe s pocitem, že jim nikdo nerozumí. Ze společenského hlediska je pro ně školní docházka neobyčejně obtížnou záležitostí.
- Nereagují na prostředky výchovy typu provinění a trest ("Počkej, až přijde táta domů a uvidí, cos udělal").
- Neostýchají se dát najevo své potřeby.
Zdroj: Lee Carrolla a Jan Toberové - The Indigo Children - volný překlad Blanka Anfilovová
Komentáře
Perla-dnes si lidé začínají do své aury přidávat indigo, protože se má za to, že je to jaksi "nad"..že budou "duchovnější, lepší"no snad jsem ten článek blbě nepochopila, ale udělal se z toho zase humbuk.A chyták na blbce, pardon
Už mě dost dlouho nervuje, jak se lidé chovají k sobě, druhým, přírodě atd. Když se o tom bavím, někteří mi říkají, že to moc řeším a že s tím nic nenadělám..Jak přimět lidi, aby se už konečně nad světem zymysleli a něco udělali(aspon sami pro sebe?). To budou pořád muset být vichřice, povodně, zemětřesení, teror a pod, pořád dookola.
Přitom stačí tak "málo", trocha laskavosti a nestavět do dopředí jen své zájmy
Člověk by se mohl mít daleko lépe, kdyby chtěl, kdyby víc žil v souladu sám se sebou a vším...snad se toho jednou aspon naše děti dočkají:))
Proč zabíjejí?
Proč kradou?
Proč žárlí?
Vím jistě, že takových otázek bych mohl položit mnoho.....
Zamyslete se nad problémem, který vás trápí, najděte jeho původ. Nežádám vás, aby jste něčemu co jsem zde napsal uvěřili, jen se nad tím zamyslete....
Kubo a jak se to na ni projevuje krome jeji aury??
Kolik doláčů mám poslat jako zápisný do klubu? Osvědčení z Menzy a můj hlas na magneťáku , jak jsem ve dvou letech přednášel Máchu a Nezvala určitě nebude stačit:) Protože chytrý neberete, jako všichni avatáři C.H.U.D.:) Protože ti by mohli náhodou na něco přijít.
Já si prostě myslím, že takový zařazování "zázračným dětem" více škodí, než prospívá...Můj praděda se kdysi ještě s pár "Vyvolenými" a jedním "Avatárem" pokoušeli založit v Indii něco na způsob elitního lidstva...No a skončilo to tak, že škoda mluvit, zvláště před "přemoudřelými" kteří hledají a neví co:(
Prostě, kdo nevěří, může si prohledat net, jak veškerá duchovnost 20. století končí přinejlepším komercializací.
Ale kdo uvěřil tomu je to stejně jedno a dál šlape brázdu za vůdčím beranem:)
Viděli jste už například "matku meeru" nebo podobné posly světla? Navenek zázrak a pod ním obyčejná lidská, často ušlápnutá dušička...
A tak to dopadne, když se na základě nějakého fenoménu hned zakládá sekta...
No a hvězdář Grygar je jen populista, ten co nevidí dalekohledem, tak to už nevidí...
Jinak s Tebou rád pokecám, protože jsem potěšen, že jsem poznal člověka, který nemá tzv. hlavu jen na klobouk...
tož pokud by snad těch,co nechtějí být "pomýlení" ještě víc...
mohli bychom založit jednu z poboček CELOSVĚTOVÉ SÍTĚ
7 NEJSTATEČNĚJŠÍCH-NEJINFORMOVANĚJŠÍCH...
podrobnosti o účelu a smyslu pošlu zájemcům někdy příště..
mohla byste mi poslat nějaké odkazy na to, jak vychovávat indigové dítě? Snažím se, ale mám pocit, že dělám chyby.
Děkuji.
Vite co? Na mne pasuji skoro vsechny mozne definice indigovych deti. Nasel bych toho jiste mnohem vic, nez se muzete kdekoliv docist, kdybych napsal muj zivotopis.
Zjistil sem to nedavno, je mi skoro 30. Myslel jsem si, ze az udelam vysokou najdu ten svuj smysl.. ale nenasel a dal sel studovat. To co tu ted pisu, je dusledkem toho,
ze mi neco pomohlo otevrit oci. Byla to souhra tolika problemu, ze jsem se mesice ubijel tim, ze jsem se jen opijel.. a rikal si jaky sem frajer a vsude se tim chlubil. Pak se bohudik neco stalo a dekuji za to.
Sem si vedom toho, ze pusobim rozmazlene. Sem si vedom toho, ze mne okoli nechape. Sem si vedom toho, ze jsem jinej. A reknu vam, hodne jsem se kvuli tomu driv trapil, a ani sem nevedel proc se trapim. Myslel jsem si, ze se takto trapi vsichni a "nemluvi se o tom". Byly otazky, na ktere sem
hledal odpovedi. Neresil jsem tyto otazky tyden, ale treba 10, 15 let. A teprve potom se objevila odpoved. A ja myslel, ze maji podobne otazky vsichni. A tak jsem vsem vysvetloval, jak ze to myslim, a jak lze vyresit kazdodeni problemy. A ti lide mne neposlouchali, oni se mi casto smali, a ja byl tak hloupej, ze jsem chtel lidem stale radit a tim se zesmesnoval.
Kdyz mi umrel deda a byl sem tehdy hodne malinkej, vsichni kolem plakali. Ale ja veril, ze k nemu prijdu, a zase mu vratim zivot. Kdyz sem k nemu prisel a uvidel jak se veci maji, citil jsem ze na to me schopnosti nestaci, nerozumel jsem tomu. Pri pohrbu jsem nemel potrebu plakat, a to sem mel dedu tak rad. Myslim, ze se na mne nekteri divali pres prsty, myslim ze babicka to byla, kdo hodnotil lasku lidi k dedovi podle toho, kdo jak moc place (ach ty predsudky). A o mne pak rikala nehezke veci. Ptala se me maminky, proc ze jsem nebrecel, ze jsem jen zlo si mozna myslela. A ja si o ni nemyslel na oplatku nic spatneho, ja si rikal ze ma babicka dozajista pravdu. Vzdyt je o tolik starsi a zkusenejsi. A bylo mi to lito, mel sem snad plakat, abych jim ukazal moji lasku? Ne, to neni rozhodne muj styl.
Buh. Zajimava to vec. Zase si vypujcim moji babicku. Jen jako priklad me drivejsi nevedomosti. Jsem pokrteny. Kdyz se reklo buh, predstavil jsem si moji babicku. Brzy rano vstavala do kostela, strasne pobozna, a pak nam po taji chodila na brambory. Nutila nas abychom kleceli na zemi a modlili se kazdy vecer. Sestricky to delaly, nepremysleli nad tim. "Zdravas Maria milosti plna pan s tebou, pozehnana jsi mezi zenami a pozehnany je plod zivota Jezis,..." dodnes si pamatuji tyto "basnicky". Jak ja jsem je nesnasel.. Kdyz se reklo buh, hrde sem rikal ze v nej neverim, ja verim jen sam v sebe - to jsem tvrdil! Nikdo mi totiz nevysvetlil pravou podstatu slova "buh" a magicky vyznam modlidby. Namisto toho jsem to schytal: "Ja to rikam, to je kriminalnik a on skonci v kriminiale, tam patri to hrisne dite". Zaslozil jsem si to? Kdyz jsem to slysel, jak se o tom bavi ma vlastni rodina? Jak to na dite asi ma pusobit?
Dnes bych jim rekl, jak to myslim. A stal bych si za tim, protoze mam nyni silnou konstrukci na ktere jsem si postupne postavil svuj zivot a nenecham si to nikym zborit. Divam se nyni na lidi jinak, vsichni mi prijdou dobri, ti co maji problemy a jsou na mne treba i zli.. ja jim chci pomoct, ale oni mne neposlouchaji, oni na mne utoci. Zjistil sem, ze nema vyznam, ba dokonce nesmim temto lidem pomahat, i kdybych casem ziskal schopnosti vyssi nez maji bohove. Tito lide jsou jen nevedomi, ale ja jim nesmim ukazovat moji pravdu. Oni si musi najit tu svou. Tak se jim alespon snazim ukazat cestu, ale oni mne neposlouchaji. Mne je jich lito, ale proc by melo? Vzdyt si za to muzou sami. Jsou to jejich volby, jejich zivot.
A vite co je podle mne na tom vsem nejsmutnejsi? Nejsou to lide, kteri tvrdi ze je pojem "indigove deti" jen blabol. Je to tento system. Moji rodice se zachovali naprosto spravne. Oni mne jednou dotahli k psychiatrovi. Jako duvod teto navstevy uvedli "roztekany, hyperaktivni, nedokaze se soustredit, vyrusuje ve skole, obsas ma zlozvyky a tiky". A ja byl k psychiatrovi naprosto uprimny. Byl sem malinkej, ale pamatuji si to zive. Ja u nej hledal pomoc a oporu. Ale on mne ani neposlouchal, ja si pripadal, ze ja jsem psycholog a on je muj pacient co dela jen svou praci. Copak jsem to ale mohl nekomu rict? Ano rekl jsem to myslim rodicum, ale reakci si nepamatuji. S predpisem jsme sli do lekarny, tam jsme vyzvedli prasky a "ono ti to pomuze, dej si". Ve skole jsem pak usinal, byl jsem totalne utlumenej a mimo, tak jsem to odmitl brat.
A odezva? Ma tiky, tak zkusime ocniho lekare. A ja jim rikam, tiky sou spontalni.. ja to muzu kontrolovat, ja jen kdyz sem hodne nervozni proste obcas mrkam. A ocni lekar? Predepsal mi bryle.. 2x sem je musel ze zurivosti venku za popelnici rozdupat a doma zalhat, ze mi spadly, aby mne rodice dotahli k jinemu ocnimu lekari, ktery rekl ze vidim naprosto bezvadne a ty bryle by mi jen postupne znicili zrak.
Nestacil by jen vyskoleny psychiatr co by mne poslal k vyskolenemu psychologovi, ten by definoval ze jsem jinej a rekl jim par veci, jak se ke mne maji chovat - uplne by stacilo, aby mne nechali zit "v mem svete" a nechali mne obcas rozhodovat o tom co chci. To mne asi mrzelo nejvic, ja nechtel nikomu ublizovat, jen jsem mel chut na syr a nechapal jsem proc musim mit neco jineho jen proto, ze to rodice povazuji za jidlo "na tento den". Tak jsem bojoval a bojoval tvrde, nikdy v nicem neustoupil. Chudak maminka, jiste si se mnou nevedela rady, jak by take mohla.
Kreativita - ja rad fotil. Kdyz jsem si za sve poctive usporene penize koupil svou prvni zrcadlovku, fotoaparat, kvuli kteremu jsem se naucil fotit a pozdeji od mnoha lidi sklidil uznani, doma mi rekli ze nevim co s penezi, proc utracim, a ja jim pritom radeji rekl polovicni cenu, kterou mne to stalo. Mne by pry "jiste" stacil jen obycejny kompakt. Dnes uz nefotim, myslel jsem si ze budu jednou "slavny" fotograf, ale ted citim, ze to neni muj skutecny "cil". Vzdy sem mel rad kreativitu, jinnost, odlisnost, nemuzu za to, jsem takovy.
Astralne jsem cestoval a cestuji do jinych svetu, navstevuji sve zname v jejich snech. Je to zabava, nevim proc jsem se k tomu dostal. Mimotelni zazitky mne lakali, a slo mi to. Tak jsem o tom rikal ostatnim, jak je to super. A odezva? Smich, smich a mozna obcas poznamka "bacha at nezmizis a neuletis z tohodle sveta". A pritom muzu rict zcela otevrene mou praktickou zkusenost: prvni schod je bdeni a to co zazivame behem dne, druhy schod jsou ty nejzivejsi sny ktere se nam obcas v noci zdaji, a ten treti jsou astralni vylety.. a ted vim, ze je i ctvrty schod a ten treti je smesne nudny proti tomuto.. a tesim se, ze mi bude umoznem pristup i na paty, snad i sesty...
Nejsou to indigove deti, kdo potrebuje pomoc. Ti co maji tento privlastek, uz si pomuzou sami, a mozna pomuzou ke stesti vice lidem, nez si sami mysli. Pomoc potrebuji ony "rozmazlene deti", jak se tu nekdo v komentari zminil. Ale nejsou to ty, rozmazlene ve vyznamu "uminene", jsou to ty rozmazlene ve vyznamu "indigove".
Indigove deti pry nerady stoji v radach. Vite vubec jak je to mysleno? To stojite 2 hodiny v rade, a 2 hodiny premyslite o lidech kolem vas, o tom proc jsou vubec rady, jak by to slo vyresit lepe. Postupne vam vyschnou rty a zacnete se citit unavene. Rikate si, ze to tak citi vsichni a delate to co ostatni.. cekate az prijdete na radu. A
nyni? Kdyz muzu, rade se vyhnu, kdyz ne, tak si budu cist, nebo jen premyslet a rozjimat, zavru oci a budu meditovat, proste vim jak se pres to bez ujmy prenest, ted uz to vim. Mozna by ale mohli mit indigove deti na krku karticku "poustet prednostne".. nebo jeste lepe "jsem indigove dite".. a lide by je s uctou pousteli pred sebe kdyz jde ditko pro banany, ktere musi koupit pro rodinku. Minimalne ja bych ho pred sebe pustil a vysvetlil to vsem za mnou.
Premyslim, proc toto pisu. Ja uz mam jasno v tom co chci. Nepotrebuji nici pomoc. Presto tohle pisi a snazim se lidem pomahat, nuti mne to sila, kterou nedokazu popsat a zase sklidim jen posmech spousty lidi a trapne komentare. A vite co? Je mi to uplne jedno. Pokud tento text alespon jednomu cloveku malinko pomuze, pokud se bude alespon na par minut citit lepe, splnilo to svuj ucel. Me jmeno a odkaz na me stranky zde neuvedu, jen bych se tim zesmesnil - BOHUZEL.. A JE TO SMUTNE. Kdo bude chtit si mne najde.
Nevim jestli bych ja sam indigove dite poznal, ale myslim ze urcite. Videl bych v nem mozna sam sebe. Taky ted pres mne diky zasveceni jednim mistrem prochazi energie, ktera rozdava lasku a leci nemoci tech ktere si o to reknou. Malinke detatka pry tuto energii vidi a nejsou vzdy tak "neohrabane" jak to na prvni pohled vypada. Jen si na to nemuzou fyzicky sahnout, tak v to postupne prestanou verit a "zapomenou". Mozna, kdybych s teto energie udelal kouli, ze by ji indigove dite zretelne videlo..
A co rict na zaver? Jeste pred par mesici bych rekl, ze jen ABSOLUTNI IGNORANT muze na tento muj komentar napsal jedinou veticku, kde by mi tvrdil, ze nemam pravdu. A dnes? Napiste si co chcete, myslete si co chcete, je mi to jedno. Kazdy ma svou pravdu, a pro nej jiste tu nejspravnejsi. Ale prosim.. pokud vite o diteti, ktere splnuje tech par bodu, ktere se uvadi u indigovych deti, nekomplikujte mu jeho i tak velice slozity zivot. Zkuste mu vyjit vstric, dejte mu co chce a hlavne, rikejte mu ze je jedinecne, ze nikdo neni takovy jako on ci ona, ze ma veliky dar. Hodne mu tim pomuzete!
Mám na Tebe žádost - mohl by jsi mne kontaktovat na jazman"seznam.cz???
O co mi jde?
Právě o to, že to, co jsi napsal, má obrovský význam a pomůžeš tím mnohým!!!
Budu rád, když se mi ozveš, podrobnosti vysvětlím v odpovědi.
Díky Zdenek
Tak jsem teď dočetla tvůj příspěvek a chci ti za něj poděkovat. Asi bych neměla tolik energie k sepsání takového obsáhlého a tolik vypovídajího článku.
I já a moje dítě jsme prý indigo.
Je vlastně těžké říct všechno, co mám k tomu namysli. Podobné zážitky jako tvoje - premiantka třídy, která "zlobila" a chtěla se přiblížit ostatním spolužákům tím, že dělala stejné kraviny jako oni (kradla s nimi v obchodě, sprostě nadávala na učitele, chodila za školu) - zvláštní je, že "život" mi vždycky při první chybě dal přes prsty - vše okamžitě hned prasklo a já se utápěla ve výčitkách, proč to všechno je a proč já jsem ta chudinka, na kterou to vždycky praskne. Dneska mám pocit, že to prostě tak mělo být, že to prostě bylo správné, že jsem zavčas byla varována, že tohle není moje cesta ale jen touha být stejná, ale že prostě stejná nejsem.
Když mně v 8 letech umírala prababička, což jsem nevěděla, a naši mě nevzali sebou do nemocnice, propukla jsem v hysterický pláč, že už ji nikdy neuvidím. Bohužel, ačkoliv to tenkrát tak ještě nevypadalo, měla jsem pravdu - za 3 dny na to umřela. Taky jsem nebrečela, říkala jsem si, že se má určitě dobře.
Celá střední a základní škola jsou zážitky, které bych už nechtěla vrátit, moje marné touhy nebýt považována za mimózu, kterou nezajímá alkohol, kluci, drogy, průsery (teda mimo těch v základce), se kterou nikdo moc nekamarádil, rodiče, kteří mé odloučení od kolektivu ještě přiživovali přísnými domácími pravidly, časté myšlenky na "smrt" jako konec mého fyzického těla...
Moje psycholožka říkala mým rodičům, že by na mě v první řadě měli být hodnější ... :)
Vysokou školu jsem dostudovala zdárně, nicméně právník ze mně asi nikdy nebude. Moje kinezioložka říkala, že prostě nesnáším špatné mezilidské vztahy - je to bohužel dost složitá diagnoza, protože mne takové věci dovedou rozhodit na pořádně dlouhou dobu. Takže taky hledám co vlastně dělat.Velmi napřekážku jsou mi moje přísné morální zásady, podle kterých posuzuji nejen sebe, ale i všechny ostatní. Přemýšlím nad tím, jak pomoci lidem, vůči nimž cítím velkou lítost nejdříve - většinou pak poznám, že mají spoustu svých vlastních problémů, ať už tím škodí ostatním nebo jen sami sobě. Pořád mám tendenci dávat nevyžádané rady, které se samozřejmě obracejí proti mně, ale nemůžu si pomoci. Občas i někomu pomůžu, z čehož mám velikou radost, ale je spousta těch, kteří o pomoc nestojí a vrací ji nepoužitou zpět.
Někdy si tím připadám vyčerpaná, ale na druhou stranu, opravdu mě naplňuje pocit, že pro někoho jsem snad užitečná.
Držím ti palce, ať najdeš co hledáš, sebe sama, ať se ti podaří naplnit svůj život tak, aby nebyl v rozporu s tvým smýšlením a stejně tak i já a jednou i můj malý Mikulášek :).
Tvoje zkušenosti nejsou ničím extra, myslíš že jsi jediný kdo přemýšlí o ostatních a o věcech kolem sebe. Není to žádný znak nadřazenosti nebo jakéhosi indiga jen prostě hledáš řád a postupně skládáš mozaiku života a světa. Každý trošku inteligentnější člověk si klade podobné otázky a nachází odpovědi a tím si vytváříme ten náš svět, každý ho má jiný. Někdo na tyto otázky zanevře protože odpovědi nepřichází okamžitě. Někdo je neřeší protože je pro něj dostatečně vysilující postarat se o sebe a rodinu, jiný z honby za penězi či kariérou. Ale každý si jednou takové otázky klade.
Astrální svět a podvědomí jsou jiné kapitoly to bych sem netahal. Kreativita je motorem duše a žene člověka kupředu, protože pokud jste v něčem kreativní tak vás to baví a odreagujete se u toho. To je také společná vlastnost všech.
K tomu bohovi, nepřipustil sis někdy že to není o bohu ale o víře? Ty také věříš, svému světu a upířáš se k němu. Každý máme svojí "víru" i když v ní nefigurují žádní bohové ani zázraky, ale přesto má tu samou sílu a moc a plní stejnou funkci je špatné někoho soudit, jen proto že svou víru spojil s vírou někoho jiného, každý potřebujeme jiný stimul.
To že sis umanul neměnit tu svou konstrukci světa tě jen omezuje a v mých očích degraduje . Protože svět i lidé se mění.
http://www.super.cz/moc-a-penize/14858-natascha-kampusch-vydelala-na-vlastnim-nestesti-je-multimilionarka-.html
- Odpovědět
Pošli odkaz