Duševní poruchy jako následek války

Čtyřletý chlapec se jménem Hasib se šklebí jako zvíře a opakovaně tluče hlavou o podlahu. Mladík Favad říká, že jeho otec se každou noc probouzí vylekán a zděšen. Stařec Muhammad odvrací zrak od trosek své vesnice; když se na ně dívá, ochromuje ho vzpomínka na znetvořená těla.

Všechny tři případy jsou vedlejším produktem amerického
bombardování. Psychiatři říkají, že po desetiletích neustálého
válčení jsou v Afghánistánu milióny dalších případů.
"Většina našich lidí trpí v různé míře psychickými
poruchami," tvrdí psychiatr z kábulské psychiatrické léčebny
Fatih Muhammad Sultání. "Řekl bych, že postiženo je 70 nebo 80
procent populace."


Podobně jako mnoho jiného, pevné statistické údaje chybí,
nicméně další psychiatři také soudí, že většina ze zhruba 27
miliónů obyvatel trpí nějakou duševní nemocí. Světová
zdravotnická organizace (WHO) ve zprávě, kterou vydala v
listopadu, odhadla, že nemoc je vážná u jednoho z pěti Afghánců,
tedy u asi pěti miliónů lidí.


"Afghánští specialisté nám říkají, že za největší
zdravotnický problém považují duševní zdraví," prohlásila autorka
zprávy Loretta Hieberová-Girardetová z kábulského týmu WHO.
WHO a další organizace, které chtějí pomoci, téměř nevědí,
kde začít. V nejnovějších kolech plánování mnohamiliardové pomoci
určené pro obyvatele Afghánistánu a rozvoj země WHO navrhla
vyčlenění jednoho miliónu dolarů na takové základní činnosti v
péči o duševní zdraví, jako je zhodnocení potřeb a výcvik lékařů
při rozeznávání příznaků nemocí.


"Nemáme v tom zkušenosti a odborné znalosti," přiznává mluvčí
afghánského ministerstva zdravotnictví Abdulláh Fahím.
"Potřebujeme plnou podporu světového společenství... Tato
nemocnice v Kábulu je jediná v celé zemi."


Nebylo tomu tak vždy. Ještě asi před deseti lety byly v
Kábulu tři psychiatrické léčebny a jedna klinika pro pacienty
léčené ambulantně, uvádí Sultání. Všechny ale byly zničeny v
občanské válce mezi afghánskými frakcemi počátkem 90. let.
Existující léčebna s 50 lůžky byla znovu zřízena v jedné z budov
někdejší polytechniky, avšak extremistický islámský Taliban,
který vládl od roku 1996 do loňského podzimu, nepodporoval
rozšiřování systému péče o duševní zdraví.


Zpráva WHO poukázala na to, že počátkem roku 2001 v celém
Afghánistánu působilo jen osm psychiatrů. Situace se mohla
poněkud zlepšit návratem některých vysokoškolsky vzdělaných lidí
z exilu poté, co ve válce vedené Američany byl loni v prosinci
Taliban svržen.


Nekonečné války podkopaly duševní zdraví i jinak. Narušily
život na venkově a přiměly milióny obyvatel uprchnout ze svých
domovů, čímž se zhroutila tradiční neformální poradenská služba
ve vesnicích, například na ženských schůzkách.


Tato nahromaděná krize duševního zdraví je obrovskou
překážkou pro lepší budoucnost Afghánistánu, upozorňují
odborníci.


"Jestliže polovina obyvatelstva je v depresi, nemůžete
společnost přestavět. Populace živoří, je pasivní, bezradná,"
říká Lynn Amowitzová z americké organizace Lékaři za lidská
práva. Jako zdravotnická specialistka podrobně studovala depresi
mezi afghánskými ženami.


Afghánští odborníci vědí, že terapeutické rady a léky - na
poruchy spánku, na potlačení nočních můr a výbušných nálad -
mohou pomoci. Avšak v zemi patřící k nejchudším na světě a v zemi
s jedním z nejhorších systému zdravotnické péče se léčení dostane
jen velmi málo lidem. Dokonce i ti, kdo najdou cestu do jediné
psychiatrické léčebny, nejsou vždy léčeni.


"Snažíme se jim dát léky z nemocničních zásob," říká Sultání.
"Ale někdy jich nemáme dost. Žádáme mezinárodní organizace, které
nám pomáhají, o další."


Dvoutýdenní braní nejlevnějšího léku stojí přibližně 20
dolarů, což je pro Afghánce celé jmění. "Lidé jsou chudí. Nemohou
si koupit léky na tržišti," uvádí Sultání.
Na venkově lze neléčené nemocné často najít v muslimských
svatyních, jak se modlí o pomoc.


"Lidé za mnou přicházejí a stěžují si: 'Tolik jsme toho
ztratili.' Radím jim, aby čekali na pomoc Boha," říká přední
duchovní v jihoafghánském městě Kandahár mulla Naím Achund. "Moje
rada je uspokojuje."


Jiní v zaprášených ulicích Kandaháru nacházejí uspokojení v
temné a přeplněné místnosti, kde Gulam Muhammad, jediný psychiatr
ve městě, přijímá neustávající proud pacientů. Muhammad si za
návštěvu někdy účtuje jen 1000 nebo 2000 afghání, což je v
přepočtu jedna nebo dvě koruny.


"Málokdo chápe všechny tyto problémy, které jsou důsledkem
války. Lidé jsou v této zemi vystaveni tolika druhům stresu,"
konstatuje Muhammad, který má v Afghánistánu praxi již téměř 40
let.


Afghánci jsou jako kdokoli jiný, říká, jen okolnosti se proti
nim spikly.
"Kdyby byli vzdělanější, kdyby měli práci, kdyby měli peníze,
kdyby měli mír, nikoli válku, byli by jako Američané," tvrdí.
V Kábulu přepracovaní psychiatři vidí záblesk naděje v
příslibech pomoci a v plánech ekonomického rozvoje Afghánistánu.


"Když pro ně postavíte dům, když jim dáte práci, vyřešíte
část jejich problému," vysvětluje Sultání. "Nemůžete nahradit
ztracené členy rodiny, ale přesto jim můžete pomoci. Mír může
porazit traumata."


Zdroj: ČTK

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Související články: 

Komentáře (1)

  • Obrázek uživatele www.bilide.cz
    www.bilide.cz (anonym)

    doporučuji přečíst článek Genetika, kolektivní myšlení a státní hranice . . . dole na : www.biolide.cz

    Srp 16, 2008

Přidat komentář

Reklama

Reklama