Reklama

Změna jako přirozený sklon všech věcí a situací

Čínští filosofové viděli realitu, jejíž konečnou podstatu nazývali tao, jako proces nepřetržitého toku a změny. Všechny jevy, které pozorujeme, se účastní tohoto kosmického procesu, a jsou tedy vnitřně dynamické. Hlavní vlastností tao je periodická povaha jeho neustálého pohybu. Veškerý vývoj v přírodě jak ve hmotném světě, tak i v psychologických a sociologických sférách vykazuje periodické chování. Číňané dali této myšlence opakujícího se chování konečný tvar tím, že zavedli polární protiklady jin a jang, dva póly, které stanoví limity pro cykly změn: "Jang dosáhne svého vrcholu a ustupuje jinu. Jin dosáhne svého vrcholu a ustupuje jangu."

Podle čínské filosofie vyvolává všechny projevy tao vzájemná souhra těchto dvou archetypálních pólů, jež jsou asociovány v mnoha podobách protikladů z přírody a ze sociálního života. Pro nás, příslušníky západní civilizace, je velice těžké, ale důležité porozumět skutečnosti, že tyto protiklady nepatří do odlišných kategorií, ale jsou krajními póly jednoho celku. Nic není pouze jin nebo pouze jang. Všechny přirozené jevy jsou projevy nepřetržité oscilace mezi dvěma protiklady, všechny přechody se odehrávají postupně, v nepřerušovaném pohybu vpřed. Přirozený řád je jedním z dynamických rovnovážných stavů mezi jinem a jangem.

Pojmy jin/jang se na Západě staly nedávno poměrně populární, avšak v naší kultuře jsou zřídkakdy užívány v tradičním čínském pojetí. Většinou odrážejí kulturní představy Západu, které zásadním způsobem zkreslují původní významy. Jednu z nejlepších interpretací podává Manfred Porkert ve své vyčerpávající studii o čínské medicíně. Podle Porkerta odpovídá jin všemu, co je citlivé, vnímavé a konzervativní, zatímco jang zahrnuje vše expanzivní, agresivní a žádostivé. Další asociace zahrnují mj.
 

jin
země
měsíc
noc
zima
vlhko
chlad
nitro
jang
nebe
slunce
den
léto
sucho
teplo
povrch

 

V čínské kultuře principy jinu a jangu nikdy nebyly spojovány s morálními hodnotami. Dobrý není jin ani jang, ale dynamická rovnováha mezi oběma; špatná nebo škodlivá je nerovnováha.

Reklama

Od nejstarších dob čínské kultury se jin spojoval s ženským principem a jang s principem mužským. Tuto starověkou asociaci dnes obtížně zhodnotíme, neboť ji následná patriarchální období upravila a zkreslila. V lidské biologii nejsou mužské a ženské charakteristiky striktně odděleny, nýbrž se v různém poměru objevují u obou pohlaví. Podobně staří Číňané věřili, že všichni lidé, ať muži nebo ženy, procházejí cyklem jin/jang. Osobnost každého muže a každé ženy není něco neměnného, ale je to proměnlivý jev, který je výsledkem vzájemného ovlivňování ženských a mužských prvků. Tento pohled na lidskou přirozenost ostře kontrastuje s pohledem, který je vlastní patriarchální kultuře a který určil pevný řád, v němž se od mužů očekává mužskost a od žen ženskost. Zkreslil význam těchto pojmů tím, že mužům se dostalo vedoucí role a většiny společenských privilegií.

Z pohledu tohoto patriarchálního jednostranného výkladu je časté spojování jinu s pasivitou a jangu s aktivitou zvláště nebezpečné. Naše kultura tradičně představovala ženy jako pasivní a vnímavé, muže jako aktivní a tvořivé. Tato představa vychází z Aristotelovy teorie sexuality a byla používána po celá staletí jako "vědecké" opodstatnění pro udržování ženy v podřízeném postavení jako mužovy pomocnice. Spojení jinu s pasivitou a jangu s aktivitou se zdá být dalším vyjádřením patriarchálních stereotypů, moderní západní interpretací, neodrážející původní význam čínských pojmů.

Jedním z nejdůležitějších poznatků staré čínské kultury bylo uvědomění, že aktivita, ten "neustálý tok přeměn a změn", jak o ní mluvil Čuang-c', je základní aspekt vesmíru. V tomto pojetí se změna neprojeví jako důsledek nějaké síly, nýbrž je to přirozený sklon vlastní všem věcem a situacím. Ve vesmíru dochází k neustálému pohybu a aktivitě v kontinuálním kosmickém procesu, kterému Číňané říkali tao, tj. "cesta". Pojem absolutního klidu nebo nečinnosti se v čínské filosofii téměř vůbec nevyskytoval. Podle Hellmuta Wilhelma, jednoho z předních západních překladatelů I-ťingu, je pro Číňany "stav absolutní neměnnosti natolik abstraktní, že jej... nemohou pochopit".

V taoistické filosofii je často užíván termín wu-wej, doslova "nejednání". Takový překlad však vůbec neodpovídá původnímu významu. To, co Číňané myslí pod wu-wej, se nedistancuje od jednání, nýbrž jen od určitého druhu aktivity, který není v harmonii s nepřetržitým kosmickým procesem. Vynikající sinolog Joseph Needham definuje wu-wej jako "zdržující se nepřátelského chování vůči přírodě" a zdůvodňuje svůj překlad citací Čuang-c'a: "Nejednání neznamená nicnedělání a spočinutí v tichu. Dovolme všemu, aby dělalo to, co přirozeně dělá, aby jeho přirozenost byla uspokojena." Když se člověk zdrží jednání, jež je v rozporu s přírodou, nebo jak říká Needham, "nejde proti povaze věcí", pak se nachází v harmonii s tao, a jeho konání bude úspěšné. To je význam zdánlivě záhadného výroku Lao-c'a: "Při nejednání může být učiněno vše."

Podle čínské filosofie tedy existují dva druhy aktivity: aktivita v harmonii s přírodou a aktivita proti přirozenému běhu věcí. Pojem pasivity, úplné absence jakékoli činnosti, se zde neobjevuje. Proto častá západní asociace jinu a jangu s pasivním a aktivním chováním neodpovídá čínskému myšlení. Podle původní představy dvou archetypálních pólů to vypadá, že jin může odpovídat citlivosti, sjednocování, spolupracující aktivitě. Naproti tomu jang se vztahuje k agresivní, rozpínavé, soutěživé aktivitě. Akce jinu si je vědoma okolního prostředí, akce jangu si je vědoma sama sebe. V moderní terminologii bychom mohli tu první nazvat "eko-akcí" a druhou "ego-akcí".

Tyto dva typy aktivit se úzce vztahují ke dvěma typům znalostí nebo ke dvěma stavům vědomí, jež se během věků vyprofilovaly jako charakteristické vlastnosti lidské mysli. Obvykle je označujeme jako znalosti intuitivní a racionální a tradičně je spojujeme s náboženstvím a mystikou a s vědou. Ačkoli asociace jinu a jangu s těmito dvěma stavy vědomí není částí původní čínské terminologie, přirozeně rozšiřuje starověkou představu a budeme ji tak pojímat i v naší diskusi.

Racionální myšlení a intuitivní vhled jsou doplňující se způsoby práce lidské mysli. Racionální myšlení je lineární, soustředěné a analytické. Je vlastní říši intelektu, jehož funkcí je rozlišovat, měřit a kategorizovat. Proto jsou racionální vědomosti často roztříštěné. Intuitivní jsou však založeny na přímém neintelektuálním zážitku reality, který je důsledkem rozšířeného stavu vědomí. Proto jsou syntetizující, holistické (* Termín "holistický", z řeckého holos ("celý"), se vztahuje na chápání reality ve sjednocených celcích, jejichž vlastnosti nelze redukovat na vlastnosti menších částí.) a nelineární. Z toho je patrné, že racionální znalosti budou pravděpodobně produkovat egocentrickou neboli jangovou aktivitu, zatímco intuitivní moudrost tvoří základ ekologické, jinové činnosti.

Zde nalézáme rámec pro naše zkoumání kulturních hodnot a přístupů. Pro naše účely budou nejužitečnější tyto asociace:

 

jin
ženský princip
zdrženlivost
citlivost
spolupráce
intuice
syntéza
jang
mužský princip
náročnost
agresivita
soutěživost
racionalita
analýza

 

Podíváme-li se na tento seznam protikladů, snadno nahlédneme, že naše společnost vždy upřednostňovala jang před jinem, tedy racionální přístup před intuitivní moudrostí, vědu před náboženstvím, boj před spoluprací, těžbu přírodních zdrojů před jejich zachováním atd. Tento důraz podpořený patriarchálním systémem a ještě povzbuzený převahou smyslové kultury během posledních tří století vedl k hluboké kulturní nerovnováze, která leží u samých kořenů naší dnešní krize - k nerovnováze v myšlení a pocitech, hodnotách a postojích, v sociálních a politických strukturách.

Zdroj: Fritjof Capra: Bod obratu, nakladatelství DharmaGaia

 

 

 

Reklama

Komentáře

Reklama