ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ona me opravdu milovala, to...El, to si ani já nedokážu představit, že bych byla s někým jiným.. Ale doufám, že časem se to třeba změní. A jednodušší to má vždy ten, který odchází. El, snaž se tolik netrápit.

Ona me opravdu milovala, to vim. Oba sme ztratili ten svuj vysneny protejsek a treba pro me, nedokazu si predstavit, ze bych si nasel nejakou holku.Ona to ma asi jednodussi, protoze si myslim, ze se zmenila uz vsechno asi tolik neproziva a neresi.
----
Myslet na to budes stejne porad, nemam dlouhodobou vlastni zkusenost ale na osudovou lasku se zapomenout neda nikdy.
to co prozivam nepreju nikomu.

Tak to já jsem skončil u...No kluci.. já si třeba myslim, že už nikdy nebudu nikoho tak moc milovat a že sem přišla o toho pravýho a toho se bojim nejvíc, že na to budu pořád myslet.. je to normální stav? Já doufam, že jo:) mrzí mi, že jsi na tom takhle El. A paciente MuDr. Chocholouška - mě zase mrazí, když si čtu tvůj poslední příspěvek.. máš teď přítelkyni?

Teda Bobe,ty seš ale vůl.To se fakt hned tak nevidí.Lituji ženu,která s takovým pitomcem jednou bude žít.

To sou věechno strasny kydy, ze nejde zapomenout a kdesi cosi.
Normáln+ di na dýzu, seber tam nějakou kost a uvidíš, jak rychle zapomeneš.
A budeš zde příští tejden psát, jak si strašně nově zamilovanej, dej tu lásku, když ji v sobě máš, nezadržuj ji v sobě, nějaká ti určitě dá

To není pravda.Záleží na tom,jaké má člověk srdce a jak hlubokého citu je schopen.Někdo zapomene za pár dnů,někomu to trvá roky.Někdo nezapomene nikdy,ale pravidlo to není.

pokud Te opravdove milovala tak na Tebe nikdy nezapomene!

u psychologa jsem uz jednou kdysi byl kvuli nervum z prace, vicemene to bylo tak ze jsem se tam vypovidal bylo to. jeste ze dneska jdu s kamosema a kamoskama ven, treba prijdu alespon na chvili na jine myslenky. rano jsem sel s nima do bazenu a asi tak 10 minut jsem mel pocit ze me nic netrapi, hrali sme na babu. kdybych byl dneska sam doma tak bych mel asi peknou depku a porad bych na ni myslel, jestli je s nim a co asi dela.

Psycholog je naprosto k ničemu,tam ani nechoď.Osobně netuším,proč vlastně obor psycholog existuje.Snad jen na to,abys měl komu solit.Pokud je možnost,změň prostředí.V případě,že ti bude fakt blbě,zajdi za psychiatrem,vůbec se toho neboj.Řekni mu co a jak a pomůže ti.Nejhorší je to,co jsem měl já.V té době nebyl internet,nebylo nic a v noci mi zbyly jen slzy,které jsem polykal hodiny.Dnes alespoň touto formou je možné sdělit své pocity a i třeba v noci najdeš někoho,kdo je přilepený na skle a popovídá si.

premyslim o tom, ze bych zasel za psychologem ale nevim jestli by to k necemu bylo.to co ziju neni zivot co bych chtel je to jen prezivani. asi si ji taky hodne miloval kdyz je to tak dlouho a presne to same ceka i me.

Tak to já jsem skončil u lékaře,protože už jsem ani nežil.Jen existoval.Nic víc.Docela mi to připomínáš,když to čtu a ještě teď mě mrazí.Bylo to nejhorší období v mém životě a poznamenalo mě to tak,že od té doby je ten život nějak jiný.A je to více než 17 let.

od rozchodu si pisu obcas dennik, pry je to dobry na zformulovani veci co ma clovek po rozchodu v hlave, ale nevim jestli mi to nejak pomaha. Taky nemuzu ani videt dva lidi co jsou spolu a treba se drzi za ruce, tak moc jim to zavidim. Cas mi utika celkem rychle pondeli a skoro uz je zase patek a kdyz si vzpopomenu, kdy sem s ni naposledy mluvil tak mi to pripada jako cely rok. a pritom je to ctrnact dni. Takova ten stav beznadeje a prazdnoty mam uz tak dlouho, ze uz ani neverim ze bude lip. uz jsem si na to asi tak nejak zvyknul a to ze je mi mizerne uz beru jako normalni stav.

presne tak to mam i ja...Já sem se na fotky nemohla ani podívat, proto chápu, že si je smazal.. A taky chápu, že ti ji všechno připomíná, to je naprosto normální, já to tak mam taky. Ale věci od ní nevyhazuj, přeci jen jsou to dárky. Schovej je někam do krabice. Já vim, jak ti je, ale teď ti nikdo druhej nijak výrazně nepomůže, to musíš hlavně ty sám.. nejde o to zapomenout, ale vyrovnat se s tim. I když se mi to lehce kecá, vim, že je to těžký. Jen věř, že na tom nemůžeš bejt pořád špatně.

presne tak to mam i ja zhubnul jsem asi 6 kilo. kdyz sme se rozesli tak jsem z tech let smazal kompletne vsechny fotky, ted me to docela mrzi a posledni dobou myslim na to, ze vyhodim i vsechny veci co mi dala, i kdyz mi je toho strasne lito, neco jsem i rozdal, ale nevim jesti se toho mam takhle zbavit. ale stejne se neda uplne zapomenout. i ten byt mi ji hrozne pripomina jeste ze se za dva mesice stehuju

dekuju, vim ze v tom nejsem...Já jsem po rozchodu taky nemohla spát, nejedla sem, během pár dnů jsem hrozně zhubla, lidi v práci se mě ptali, co je se mnou a to sem se fakt snažila, aby nikdo nic nepoznal. Byla sem tělo bez duše. Ještě teď mě mrazí, když si na to vzpomenu, hrozný období. Nemohla sem tomu uvěřit, nic pro mě nemělo žádnou cenu, chtěla sem jen jedno jediný - jeho. Měla sem štěstí na lidi, který mě podrželi. Pomalu sem začala chodit za kamarády, který sem třeba dlouho neviděla, protože sem na ně neměla čas, mluvila sem s nima o něm, všechno milionkrát rozebírala až ani nebylo co:) teď, po půl roce to neni výborný, ale nesrovnatelně lepší než co bylo.. Prostě bojuju, nic jinýho mi nezbývá, ale hlavně chci. Spoustě lidí hodně dlužim za to, že mi s tim pomohli.. a při nejmenšim pro ně tu chci být. Vážně nevěš hlavu. Já sem myslela, že nikomu nemůže bejt hůř než mně:) Došlo mi, že v životě člověk nemá nic jistýho, takže je důležitý si vážit i zdánlivě samozřejmých věcí - zdraví, mládí, přátelé, rodina, práce.. je toho hodně o co člověk může během chvíle přijít..

dekuju, vim ze v tom nejsem sam a tohle se deje spouste lidi prave ted a to ze nemuzu dal zit znam moc dobre. kez bych to videl stejne jako ty. alespon ses vyspala, ja uz pul roku nemuzu poradne spat, bud se budim kazde 2 hodiny nebo spim 3 hodiny denne a vzbouzim se uplne spocenej.jako by novy den nebyl novym zacatkem. jak dlouho ti trvalo nez jsi se z toho vseho dostala?

pro A.To jsou mi opravdu...A jak dlouho se v tom má člověk plácat? Měsíc od měsíce je to lepší, člověk se s tim postupně vyrovnává.. nemůžeš bejt nešťastnej celej život..

pro A.To jsou mi opravdu moudra.Půl roku po rozchodu pro člověka,který opravdu miloval,není vůbec nic.To je jak týden.

myslim, ze bych byl schopny...El, přebolí, pomalu, ale jistě.. já sem si po rozchodu myslela, že už nemůžu žít. Taková pitomost!! Vim, že je to šílený se každý den probouzet s tim, že už nemáš toho druhýho, ale pokud je vám souzeno, že spolu máte být, tak prostě budete. Ale vždycky to musí být oboustranný, což zatim neni, takže co dělat? Jít prostě dál, jako to udělali všichni ostatní.. Pomalu, ale jistě. Za půl roku si na mě vzpomeň, budeš na tom mnohem líp:) ale už to neřeš, nemysli na to, jaký by to bylo kdyby.. žádný kdyby. realita je taková, že spolu nejste, tak se s tim nauč žít. nekontaktovat je těžký, ale dobrý řešení. Přeci nejsi na světě jen kvůli jednomu člověku.

A neni ten inpulz právě...myslim, ze bych byl schopny na vse zapomenout a zacit s ni od zacatku, ale jak ji znam tak ona by to asi nedokazala.rozchod byl pro me impulz ale ten co me dostal na dno. taky jsem si po rozchodu uvedomil spoustu chyb co jsem udelal a jak se choval. dneska bych urcite situace resil uplne jinak, ale je pozde. kazdopadne jsem se z toho hodne naucil.

vim, ze to je ted relativne cerstve, ale mam pocit, ze tohle nikdy nepreboli. v podstate je to uz sedum mesicu.kdyz uz si myslim, ze jsem z toho aspon trosku venku tak bud ji nekde potkam nebo mi napise a tak. Ted uz ty zpravy myslim nehrozi, navrhnul jsem ze se nebudeme kontaktovat a oba to uz 14 dni dodrzujeme.