ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

štěstí,že sem takový...Někdo už sem musel napsat jinak se tu ulitujete k smrti!Debil jsem nepopírám, ale kdo to tady má napsat?Zažil jsem si taky svoje!Mrtě to bolí, ale už se stalo ne?Tak už se na to vyserte a běžte dál..

štěstí,že sem takový pitomec jako Jirka píše jen občas.Debile.

Ona me opravdu milovala, to...Kámo to nebyl vztah, ale nemoc:)Jasně můžeš jsem psát smutný řeči o lésce až za hrob...no ale nevyšlo to co?Tak se prober a zaber!!

Lidi zažil jsém to taky a hnipal jsem do toho několik let..No a co z toho nakonec si každý uvědomí, že to nemělo cenu, ale jestli se chcete užírat tak se užírejte! a rozebírejte to do posrání stejně budete sami a k tomu zakompexovaný lidi!Hledat dál to je ta cesta..

To je nápad,běhej a jezdi na kole.Jen se pak nediv,že budeš běhat maraton celý život a sám.

Nejlépe je rozchod řešit sportem. Sám běhám maraton jednou do měsíce a jezdím na kole o stošest.

dobrý den, ráda bych se s vámi podělila také o svůj příběh.
před pár lety jsem měla kolegu v práci, v některých věcech jsme si rozuměli a tak jsme se rozhodli, že spolu zkusíme přátelství.
Ne vztah, protože už jeden nás ve vztahu byl.
Vím přátelství mezi mužem a ženou je poněkud nezvyklé, ale chtěli jsme to zkusit, jak to bude fungovat.
A musím říct, že k jistému erotickému vzplanutí u nás na počátku došlo, ale dál jsme o raději nerozvíjeli.
Časem jsme se naučili rozumem krotit svoje touhy. Jenže ouha, ačkoli rozumem chtěl respektovat toto předsevzetí, cit si někdy moc radit nedal.
Docházelo k neuvěřitelnému trýznění, to v našem vztahu vytvářelo dramatické napětí a dynamiku, známou jen za starých bájí románů. Měli jsme řady rozchodů a nového sbližování. Nakonec jsem s práce musela odejít.
Bolelo to a stále to bolí, ale den ode dne je to lepší.
Po prvním týdnu jsem sice mělo pocit, jako bych ho neviděla měsíce, ale situace se postupně uklidňovala.

No tak koukám,že tady se asi s rozchodem moc smířit nedá,spíš by ještě člověk upadl do deprese,ještěže jsem si přečetla příspěvky a hlavně ty poslední dřív,než jsem něco napsala,ještě bych dostala vynadáno,že já nejsem já a že můj příběh je ten samý jako nějaký jiný.
pro jeptišku-ono většinou je rozchod o tom samým a ty příběhy jsou si podobné
pro petru-prožívám něco podobnýho a mám z toho všeho první radu - nepiš mu,protože mu to dělá dobře,pokud to dělá úmyslně a uvidíš,že se ozve sám

Petro - tomu sama nevěříš.

Petro,tak se mi zdá,že...jeptiška Vilma-tak teď mi moc křivdíš,píšu sem poprvé v životě,ale neva,chtěla jsem jen být s lidma,které bolí stejná věc a poradit jak se mám dál zachovat,teď to vypadá,že mám vypadnout,tak dík

Petro,tak se mi zdá,že podobný příběh už koluje jak kolovrátek napříč všemi tematy a od všech chceš stejnou odpověď,jen pod jiným jménem že?

Já se prostě jen snažila komunikovat,abych věděla co ho třeba trápí nebo jestli nedělám něco špatně já,všude říkají,že vztah je hlavně o komunikaci a předejde se tím nedorozuměním,no a asi to taky není ono:o(

Ahoj EL,
to můžu,ale bydlíme od sebe daleko,takže bych musela cestovat a nevím co by mně tam čekalo:o(Nevím co se stalo,delší dobu jsem s ním řešila,že mi můj instinkt napovídal,že není něco v pořádku,začali jsme spolu být čím dál méně,měl nějaké problémy v práci,taky finanční,rozbilo se mu auto a vymlouval se na tyhle věci a pořád říkal,že je vše mezi námi v pořádku,že mně má rád,i jinou ženu vyloučil,na to mi řekl,že když nebude se mnou nebude se žádnou,nikoho jiného prý nechce a nehledá.No a v pátek mi večer napsal,že jde spinkat a posílá pusinku,já mu jen napsala,že jsem myslela,že chvíli popovídáme,že mi fakt moc chybí a že mně už štve jak se mi vyhýbá,ať mi tedy opravdu řekne jestli je vše v pořádku a hlavně ať mi odpoví,no a od té doby už nepřišla odpověď žádná:o(

Ahoj Petro,
ja nejsem ten kdo by mohl nekomu radit, ale muzu ti napsat,jak bych tu situaci v tvoji kuzi resil ja. Proste bych za nim zasel a vyrikal si to z oci do oci. Urcite vis, kde a kdy byva.

Ahoj,nezlobte se,že sem taky vstupuji,ale pomáhá mi číst,že ve fázi rozchodu nejsem sama:o(Můj přítel,vztah 3roky,který mi pořád říkal,že mně má rád,že se pro něj nic nemění,se mi od soboty neozval,napsala jsem mu snad 1000sms,každý den,i dnes a žádná odpověď,prosila jsem ho,že jestli je mezi námi konec,tak ať mi aspoň to napíše ať vím na čem jsem a taky nic,takže teď nevím jestli se mám smiřovat s rozchodem anebo čekat,protože opravdu nevím:o(Když jsem koukala na net,stránky které jsme spolu navštěvovali,tak byl v sobotu přihlášený a v té době jsem mu psala a nic.Je to hrozné,protože nedokážu na něj přestat myslet,nevím na čem jsem a strašně to bolí.Pořád mám nucení mu psát,i když vím,že odpověď nedostanu,telefon mi nezvedá,prostě jak tohle zvládnout?Chvílemi mně přepadá lítost,pak vztek,pak se na chvíli srovnám a jsem v pohodě,pak se mi chce zase brečet,pak hrají písničku,kterou jsme měli oba rádi a teče mi potok slz,prostě jak se může někdo po 3letech vztahu a ve 30letech chovat?vždyť stačí napsat už tě nechci je konec,ať můžu taky dál a dostat se ze zklamání,nebo si myslí,že se po týdnu ozve a já tady pořád budu na něj čekat?:o(ale asi jsem tak pitomá,že budu:o(prosím poraďte co dělat...

Ele, jsem na tom stejně. U...Amando,
tak treba neni vsechno ztraceno.

neni to tak lehke, nedokazu...Ele, jsem na tom stejně. U mě je to o to horší, že je za tím řada nedorozumění, kterým se asi dalo i předejít.
Hodně štěstí.

neni to tak lehke, nedokazu odpoutat myslenky od toho co se stalo v patek. porad mi tolik chybi. no nic jdu ted na squash a pak snad uz neco snim.

Na to,abyste si oba teď...Děkuju za odpověď. Snad už bude jen líp:)

Na to,abyste si oba teď dokázali představit jiného partnera vedle sebe,je ještě brzy,ale už to nebude dlouho trvat a pomaličku začnete otevírat své srdce novým přátelstvím,novým kamarádům a také novému pohlazení - nejen psychickému.Věřte mi,vím o čem píši.Je to jak se ztrátou milovaného člověka třeba v rodině.Naučíme se s tím žít.Bolí to,ale prostě musíme.Na člena rodiny,kterého ztratíme,nezapomeneme nikdy,na partnera si spíše časem už jen vzpomeneme.Otázkou je,zda prožitá bolest nenechá na citlivější povaze šrám.A to je důvod,proč jsem psal A. že půl roku není žádná doba.Dokonce - budu-li psát jen za sebe - i za rok od rozchodu jsem nebyl schopen ničeho.Zkoušel jsem přet tím ujet pryč,zkoušel jsem ženu na jednu noc,zkoušel jsem kolo,sport,změnil na čas prostředí,dokonce absolvoval 10 dnů psychoterapie v soukromém sanatoriu - nic.Před bolestí srdce člověk neuteče nikam.Rozumím Vám oběma přátelé,věřte mi.A odpověď pro A. - nežiji sám,ale nic víc.