V posledním roce se názorové, finanční rozdíly i další rozdíly mezi lidmi zas o něco více prohloubily.

Rozšířilo se nálepkování „lepšolidi“, „dezoláti“, „úchyláci“ a podobné nesmyslné značení často jen na základě nějakého dílčího postoje či komentáře, aniž by se lidi skutečně vzájemně poznali a znali své životní osudy.

Mnozí lidé, kteří se cítí úspěšní a finančně zaopatření se vysmívají těm, kteří mají potíže zaplatit stále rostoucí náklady na život, se slovy, že se měli lépe ve škole učit a dělat lépe placenou práci. Kdo by však dělal tu hůře placenou práci, kdyby všichni byli jen „chytří“ a „bohatí“? Obešli bychom se bez popelářů, silničářů, uklízeček atd.?

A je opravdu nejdůležitější to, co se učíme ve školách? Je opravdu hloupý ten, kdo si třeba umí vypěstovat jídlo a postavit dům, ale nezná světovou literaturu a udělá hrubky v psaném textu?

Podobně někdy manuálně pracující lidé mají sklon snižovat nemanuální práci, přitom každý den konzumují výsledky takové činnosti při zapnutí televize, rádia, otevření novin, internetu, … Bez různých nápadů a ideí by se svět nevyvíjel a byl by nudným místem.

Ne všechny nápady a názory jsou však vždy chytré. Některé mohou být užitečné jen pro úzkou skupiny lidí a pro jinou mohou být naopak nebezpečné. Neměly by být však cenzurovány. Vždy je dobrá volná společenská diskuze. Názory můžeme označovat za hloupé, ale neměli bychom označovat za hloupé či nějak zesměšňovat a dehonestovat lidi, kteří ten názor pronesou. Za prvé proto, že již v historii se plno názorů primárně označovaných za blbost, ukázalo jako životně důležitých. (Například maďarský lékař Semmelweis vyslovil v polovině 19.století názor, že horečku omladnic - smrtelné onemocnění matek po porodu - roznáší na svých rukou sami lékaři, kteří si do té doby nemyli ruce a šli klidně od pitvy k porodu. Tento názor byl též zpočátku lékařskými kolegy bouřlivě vysmíván a odmítán, ale postupně se prokázal jako pravdivý a byla přijata pravidla hygieny a antisepse). Za druhé proto, že každý člověk má někdy nějaký hloupý názor či něco podstatného neví a chybuje.

Jen když k sobě vzájemně budeme přistupovat otevřeně, bez předsudků, výsměchu, nálepkování a s respektem, tak může volně plynou společenská diskuze a můžeme se někam posunout. Pokud se lidé budou bát vyjádřit jakýkoliv názor, ustrneme.

Pokud bude mezi lidmi dál růst hrubost, nenávist a strach, nemůže z toho vzejít nic dobrého.

Takže do roku 2023 přejeme slovy písně Marty Kubišové „Modlitba pro Martu“   z roku 1968:

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou,

Zloba, závist, zášt, strach a svár

Ty ať pominou, ať už pominou…“

Redakce doktorka.cz