Tr(á)pím (se) kvůli mámě

No to by pak všichni viděli i mé úžasné reakce, že bych se musela přiklopit do kanálu.. To je slabé slovo, opravdu, já se pak chovám strašně, co se třeba jen slovníku týče..

Já mám tak vzteklého...To jsou takoví zvláštní týpci, kteří se dokáží tak úžasně pžetvařovat, že by ani psycholog nepoznal, jací jsou to h...
To chce snad skrytou kameru, natočit to!

Já mám tak vzteklého příbuzného, že mu to přerůstá přes hlavu. Myslím,že jsou mu úplně jedno následky. Třeba dneska jsem na něj opakovaně i chtěla volat policii, ale co bych jim tak řekla? Že soustavně dělá psychický teror mé příbuzné? Za to nejde dát žádný trest.
Usiluje jí o život, vím to! Má patologické touhy, chce, aby se u nás pravidelně něco hrozného stávalo.
Je mu i jedno, jesli by měl mít následky, to je hrozné! Když hrozím, že volám policii, nebo psychiatrii, tak řekne- zavolej, aspoň budu mít pkoj, a vy poznáte, jak jste si ublížili, už vám nikdo nebude nakupovat.
Myslím, že je dementní, nedokáže odhadnout u ničeho následky.
Když třeba je na neschopence, tak tu příbuznou musím doslova chránit vlastním tělem. Před pár dny jsem na vlastní oči viděla, jak ji málem dohnal k pádu, protože jí se špatně chodí,pomáhá si hůlkou. Když jej požádala,ať jí couvne z cesty židlí, on na to spoostě reagoval, že teď nemá čas. Viděla jsem, že je to úzká ulička, že bych jí sama normálně neprošla, ale musela bych jít bokem! Tak ona se zastavila, prosila, že se dlouho neudrží. On zase, že si má nějak pomcot sama, v tom ona neudržela rovnováhu a já k ní přiskočila na poslední chvíli, protože to bylo opravdu v pádu, trvalo mi pak asi půl minuty, co jsem se ji vší silou snažila udržet v náručí, aby stála na nohou. On na té židli dál seděl a nepomohl!
Jsou to strašné pocity zoufalství, kdybych se zrovna nebyla zvenku vrátila, tak.... Když je on doma, musím ji před ním hídat, je to tak smutné, že to nemůžu ani říct :´-(

Cože? Nějak nerozumím, to...Ty chceš za někým utéct, nejlépe za tím, kdo by ho odsuzoval. Popsala jsi ho jako muže, který je velmi obratný manipulátor. Myslíš, že by ho tak dokonale nezblbnul, že by nakonec ten, za kým jsi utekla, utekl on od Tebe?

No myslím, že on je tak...Cože? Nějak nerozumím, to už je jak nějakej rébus..

Jo, slyšela, šířil o ní,...No myslím, že on je tak šikovný, že by zase začal šířit takový poplašný zprávy, že za tím, za kým by jsi utekla, by raději sám utekl.

Jo, slyšela, šířil o ní, že spolu chodí. Jestli je holkař se asi nikdy nedozvím, on je tak "šikovný" na takové situace, že by jich klidně mohl mít i víc, v tom by uměl určitě dobře chodit. Buď by oklamal okolí, nebo by mu to okolí i pomohlo skrývat. To já jsem tak hlídaná, až mě z toho přešla všechna radost, vždycky se dušuju, že bych už proto dělala naschvály, nebo to by ani nebyly naschvály, ale prostě útěk, třeba za někým, kdo ho za to bude odsuzovat.

Já nevím, co povídal, s...Takže jsi třeba slyšela, že chodí s tou konkurentkou? A zároveň chtěl chodit s tebou? Není to nějaký "holkař"?

Já nevím, co povídal, s kým je nebo není, asi to povídal taky různě..

Je starší, o 10 let, ale to...Takže on rozšiřoval proti tvé vůli, že spolu chodíte? Že si uděláš školu z jeho vůle? A aby tě popíchl, nasadil ještě nějakou konkurentku?

Je starší, o 10 let, ale to už jsem myslím psala, ten zbytek radši nepřipomínat...
Když to není na ostro, tak buď to předstírají, že jsou spolu, případně šíří, že se chystají spolu chodit...
A další vysvětlení mi nějak nejde kloudně napsat, je to na zjankovatění..

Že by byl chtěl, abych šla...:-D taky si někdy připadám, že žiju v matrixu :-D
Takže z toho všeho vyplývá, že je to starší muž, snad ne nějaký externí učitel?
Jaký je rozdíl mezi chozením "?" a chozením "na ostro"?

A co bylo jeho cílem? Vdát...Že by byl chtěl, abych šla k němu pracovat?? To by mě nenapadlo, to snad nechtěl, to mě úplně zaskočilo..
Já nevím, jak to s tou konkurentkou měl, to je úplně jedno, já se zabývám tím, jak se choval právě ke mně, "křoví" mně nezajímá, ale tehdy jsem je brala jako jisté měřítko. Proč bych to měla taky řešit, když se mnou nechodil "na ostro". Celé to kolem mě byl a je nějaký fantasmagorický matrix.

U něj mě tedy nenapadá...A co bylo jeho cílem? Vdát se sTebou? Nebo, aby jsi studovala jeho vybranou výšku, protože chtěl, aby jsi šla k němu pracovat? A takhle si vád dobíral dvě, proto ta konkurentka? Nebo jak tomu mám rozumět???

U něj mě tedy nenapadá jediná věc, kterou by mi pomohl. Byly věci, které on bral jako "pomoc", pomáhal mi, ale s něčím, s čím jsem absolutně nesouhlasila a vím, že nikdy už bych se tomu nevěnovala, nedělala to. To hlavní věděl, že dělám školu co nechci, měla jsem slzy v očích, když jsem mu to říkala, věděl, že důvod nejsou přijímačky, že jsem se tam dostala, nebo to, že by mi to nešlo.
A že jsem mu na otázku, jestli nechci dělat 2 školy najednou, řekla, že ne, že už tohle vystuduju a pak půjdu na magistrát- já to řekla, protože jsem byla v nejhorší situaci v životě, šlo o to, že jsem cítila, že tím jedním dnem, co mě odmítl, že to bude nezvratné a že se mu musím zdát co nejvyrovnanější, jakože se mnou půjde všechno hladce. Věděla jsem, že mě má za moc mladou, bez cíle nebo ambicí, chtěla jsem, aby neviděl, jak jsem rozházená, že ta druhá škola je ve mně tak hluboko, že to určitě budu ještě studovat. Měla jsem proti sobě konkurentku co byla starší, a já věděla, že to bude hrát roli.
Mezi námi absolutně chyběla komunikace, to že si se mnou někdo píše pod nickem, já jsem nikdy nepochopila, jestli to fakt píše on, nebo to píšou nějaké jeho kamarádky nebo někdo využil naší situace a dělá, že si se mnou píše on, já si to myslela celou dobu, že si se mnou píše jeho "manželka",takže jsem se bála spoustu věcí psát.
A vůbec, je mi z toho na zvracení, opravdu.
On opravdu za mě žádné zásluhy nemá, já jsem se celou tu dobu jen šíleně trápila, trávila jsem celé dny, noci psaním, rozebíráním, co je náznak, co není, doma jsme se hádali v jednom kuse, hlavně ty hromady času o ničem, nikdy neudělal nic, co by bylo jasné, nikdy jsem nemohla být spokojená, jenom jsem pořád něco řešila. Neměla jsem vůbec náladu ani chuť dělat cokoli jiného, vůbec nic.
Absolutně se změnil můj pohled na svět, nemůžu pochopit žádný vztah, založený na citech, protože to považuju za naprostý nesmysl. Já vím, že ti lidi se netrápí jako tehdy já, ale vůbec není důležité, aby mezi 2 lidma byla nějaká láska.

A navíc mi ještě dluží...Musíš se naučit říkat "NE" a vykašlat se na to, jestli ti něco dluží či nikoliv. Hlavně se v tomto na něj nespoléhej a neupínej s tím, že ti má něco vracet, že ti něci dluží. On toho využívá ve svůj prospěch. A jestli on tuší, že čekáš, až ti to vrátí (jako protislužbu nebo co máte mezi sebou) a proto se k němu jako "máš", tak se to bude snažit tím tuplem využít ve svůj prospěch. Počítej s tím, že to splacení bude oddalovat, co nejdál. Dokonce se může snažit si házet klacky pod nohy nebo tobě, aby to splacení trvalo o nějakej pátek dýl.
Takže se na to vykašli. Život je takovej, že někomu pomůžeš a on jakmile je "na koni" se na tebe vy... Takže se na to vy..., on ti to život vrátí někde jinde.

A navíc mi ještě dluží několik věcí, mně školu a matce práci. Kvůli té škole jsem dlouho držela hubu, protože jsem si nebyla jistá jestli mi tam chce pomoct nebo ne, v případě, že by mi chtěl pomoct, tak jsem ho nechtěla úplně odbýt(onse na mě vyžil mnohem víc), jenže to nejdůležitější(zkouška) se mi tam teď pokazilo, jím zapřičiněné, takže už nemám proč svoje opravdové pocity skrývat. Je to kruté, ale on byl ke mně krutější,i když za tím podle něj byla "láska". Dělat si z někoho srandu, že dobře nevidí, to je tak nechutné!

Jenže on si nedá říct doháje, tak jako včera, včera jsem řekla jasné odmítnutí, a zase v noci zřejmě něco zorganizoval, myslím, že to byl on. Já jsem povahou takovej pose**, že bych se určitě nikdy, nikdy, neohrozila tím, že bych někomu někdy řekla falešné odmítnutí, když bych to neměla v sobě na 200% rozhodnuto, že to tak chci s vědomím, že následky budou nezvratné!! A pokud třeba nejsem zatím rozhodnutá, jenom nepatrně couvám případně nic neměním, protože to může být pořád ano nebo ne. Ale tady nemám nad čím váhat.
Ať všechno zastaví on, a nebudu muset žadonit jak blbec pořád dokola!

Písemně mu to vysvětluju,...Jsou muži dobyvatelé, kteří si myslí, že když žena říká ne, myslí tím ano. A tím, že si dáváš tu velkou práci s vysvětlováním, jako by jsi mu říkala, dobývej mě dál. Holka, která nechce, řekne jednou NE a stačí a nerozebírá to.

Písemně mu to vysvětluju, na diskuzích kam chodí a žádám ho, ať mě nechá být, že mu nikdy nedám šanci + jsem to tu psala, snažila jsem se, aby se dozvěděl ty nejhorší věci na naši rodinu, tak, aby si nemyslel, že jsem si to vymyslela. Mojí matce navíc dluží práci, kerou jí nechal vzít, takže doufám, že to napraví, když ze sebe dělal takového charakera.;-)
Je to opravdu věc, která mě trápí snad úplně nejvíc, v noci se budím, že dělám něco blbě, že si může dělat pořád velké naděje. Vím, že nesmím s ním přijít do osobního kontaktu, že bych mu to třeba šla říct osobně, proože tohle právě on bere, že za ním lezu, abych ho mohla vidět, stejně tak psaní mu na jeho osobní mail.
Každý den se za to modlím, ať už je to pryč, už žádné náznaky, a když třeba den nic nepřijde, oslavuju jak šílená, brečím, proč to bože muselo trvat tak dlouho to zbavit se jej. Cítím k němu veliký odpor.