plenky v nemocnici

Když si to mislis tak OK.JA...ted jsi se sám odhalil.Myslíš s y,Jak říkám pracuju jako sestra na dětském oddělení,15 letého kluka by jsme ani nemohly dát na pokoj s děvčaty.To by byl průšvih.Prostě kluci a dívky na jiném pokoji.Když není místo,přidá se do pokoje další postel.

Když jsem v 15 musel poprvé do nemocnice tak jsem se styděl jak hrom . Mám totiž od mala problém s inkontinenci . To znamená ze nosím plenkove kalhotky. Měl jsem obavu že se mě tam budde někdo nadávat . Ale dopadlo to dobře sestry byli chotne.kdyžbylo potřeba mě prebalit nebo prevlict postel tak pohodě. Akorát jsem musel být na pokoji s holkama

Myslím, že podobné nehody nejsou v nemocnici nic zvláštního, i když příjemné to člověku zrovna není. Taky jsem se po operaci asi tři měsíce v noci pomočovala, prostě to bylo z prožitého stresu, a jak to samo přišlo, samo to postupně odeznělo. Styděla jsem se, ale člověk prostě nenadělá nic.

Pavol, tebe také doma málo řezali, že si děláš do gatí. Nechci, aby se mým dětem v nemocnici smáli, že se podělávají a na mě by si ukazovali, že jsem je řádně nevycepovala. Na noc tě měli zřezat a ráno znovu, aby ses naučil na záchod. Trochu sem tu na to neměla čas, protože jsem měla trochu hoňku s OSPOD. Ale uznali, že sice děti vedu přísně, ale nedělají si do gatí jako tady různí -náclitetí jak v tomto vlákně a to mi hodně pomohlo, když si to přečetli. Mladý jde přes prázdniny s mandlemi, aby nezanedbal školu a už teď mu dávám zvýšené kapky, aby tam snad zase nepochytil něco jako minule od harantů zdejších pipek.

počas mojej poslednej...A ty si normalne chodiaci pacient ? Ja som sice este nikomu to nepovedal ani doktorke ale mam ist do nemocnice a mam problem z pomocovanym a neviem co mam robit...hanbim sa to povedat tam ze sa pocuravam ..doma nosim na noc plienku ale mam strach ze ako zareaguju

myslím že v nočnej smene...Chcem sa spytat ak mam problem s pomocovanym a mam ist do nemocnice ,chcem sa spytat ze ak mam s tym problem a neriesil som to este u doktora,viete mi poradit alebo povedat co v takom pripade budu robit sestricky ak sa zdoverim s tym prave im ?

Byl jsem na kapackach po autonehode, nemeli prenosne stojany aby se dalo jit na zachod, tak misto toho mi dala sestra plinky. Ze zacatku to byl odpor. Lepsi nez si navrtat na cevy do tela.

Naprosto souhlasím! V...Máš u mě bod. Nenapsala bych to líp. :-)

Divím se, že na tu blbku...Naprosto souhlasím! V životě by mě nenapadlo mlátit dítě, protože se v noci počůrá. A i kdyby mu bylo třeba patnáct. Ono to asi těžko udělá schválně, aby pak leželo v mokré posteli. To dělají jen krávy, které by vůbec neměly mít děti!

Za to ty jsi evidentně...Divím se, že na tu blbku vůbec reaguješ. Copak sis nevšiml, že to je jen provokatérka? Úplně stačí si přečíst, jak se tu naváží do ostatních, když někdo napíše, že se do nemocnice chodí léčit a ne tam blbnout. Moje dcera taky nosila v nemocnici pleny a to jí bylo už skoro třináct. Nikdy by mě nenapadlo jí mlátit nebo nadávat, že se počurala. Zrovna tak bych si nikdy nedovolila kritizovat někoho, kdo má zlámané kosti, že to je nějaký ufňukanec. Tahle namyšlená pipina by fakt potřebovala pár pořádných přes tu svoji nevymáchanou hubu.

Trochu jsem si chtěla udělat plán na pracovní týden, co budu na poradách procházet, ale odpovím ti hned.Kdybych byla chlap, tak bych pochopila, že by sis možná chtěl poměřovat, kdo ho má většího. Ale vidím, že si jen změkčilý ubožák, myslící, že je středem vesmíru a všichni z tebe padnou na prdel. No jo, chlapeček měl bebíčko, že? Není náhodou příklad arogance to, že s naprostou jistotou tvrdíš, že jsem žádný úraz a natož pořádný neměla?

Nějak se porada protahuje a...Za to ty jsi evidentně pobrala rozumu i za jiné, nádhero.A jestli si myslíš, že když má někdo zlámané srůstající kosti, sešroubované titanovými šrouby a je podle tebe změkčilá slečinka, když se plouží po chodbě, tak to bych ti s chutí tehdy natankoval pár pořádných berlou do toho tvého samolibého obličeje aby se ti v té tvé arogantní palici pořádně rozsvítilo. To je vidět, že jsi nikdy žádný pořádný úraz neměla. Ono by tě potom tyhle namyšlené žvásty přešly.

Nějak se porada protahuje a...To moje pomočování nemělo přímo s operací nic společného, bylo to z psychických důvodů, protože mě operovali několikrát (nějak se jim nedařilo), ale důvod je vlastně jedno, prostě se to stávalo. Jak jsem se podle tebe měla snažit? Prostě jsem se ráno probudila a bylo mokro, později nastoupily plíny na noc, což mi na psychice moc nepřidalo. Kolikrát jsem se zoufalství brečela a bála se, že mi to už zůstane, ale naštěstí to moje mamka jako změkčilost nebrala.

Nějak se porada protahuje a tak z nudy sem se sem mrkla jako minule a co vidím? Ještě mě ukřižujte.Vidím, že rodiče moc rozumu nepobrali, když tu jako příklad, kdy se nedá v nemocnici blbnout uvádí zápal mozkových blan.Haha co jsem byla na chirdě, tak otřesy mozku za týden skotačili s námi. Se srůstajícími kostmi se ploužíte po chodbách? Že vám není hanba změkčilé slečinky. To za nás z kluků trčely všelijaké šrouby, dráty a kovové konstrukce a pokud jsme se mazali mezi sebou, tak se zapojili v mezích možností také.A z kluka chci mít chlapa, co s ním život nebude jen tak třískat a ne nějakou ufňukanou slečinku, co se ze všeho sesype.Móňo, po operaci je to něco jiného pokud to bylo v břišní dutině. Taky bych se nezlobila a podržela tě, když bych viděla, že se snažíš s tím něco dělat. Ale když bych neviděla snahu a zpozorovala příznaky změkčilosti, tak bych tě zduznila, že bys nevěděla čí seš.

Že bych ze svých dětí...Doufám, že sis to vymyslela, takhle se snad ke svému dítěti nikdo nechová. Já byla ve 14 letech na operaci a měla jsem ještě po návratu domů z nemocnice trochu problém s nočním počůráváním, které mě teda před nemocnicí rozhodně netrápilo, bylo to nepříjmené, a ještě v mém věku pěkně ponižující, ale naštěstí měla moje mamka pochopení, podržela mě, nezlobila se a postupně se to samo upravilo. Kdyby na mě tehdy křičela a chovala se ke mě jako ty ke svému synovi, tak se snad pomočuji do dneška.

Miluno, ty provokatérko,...Já když jsem byl v dětství v nemocnici, tak jsme tam rozhodně neblbnuli. Ležel jsem tam tenkrát s otřesem mozku a zlomenou nohou, když jsem se vymlátil na kole a pamatuju si, že mi bylo tak zle, že jsem byl rád, že jsem rád. Byli jsme na pokoji čtyři a akorát jsme si povídali a potom, když už nám začaly srůstat kosti, tak jsme se spíš ploužili po chodbě a nebo nás sestry vodily na rehabilitace. Ale blbnout bysme neměli šanci, ani kdyby jsme nikdo neměl sádru, protože nás tam chodil někdo neustále kontrolovat.Ale jestli byla Miluše na psychiatrii, tak tam bych byl ochotný i věřit, že tam blbnuli. Na tomto oddělení to bývá vcelku běžná věc.

Miluno, ty provokatérko, proč ty jsi byla v tý nemocnici, když ti bylo hovno zle a blbla jsi tam s děckama? Doma by ti zmalovali prdel, tak jsi chodila dělat bordel do špitálu?

Že bych ze svých dětí...Tak ty ses chodila do nemocnice vyblbnout s děckama? Tak to máš teda dobrý. Většina lidí se tam chodí léčit, ale pokud ty se tam chodíš vyblbnout, tak už se ani nedivím.Já jsem tam měla syna se zápalem mozkových blan a bylo mu tak zle, že dodneška nenacházím slova díků pro doktory a sestry, že to přežil a jak byl moc rád, že jsem tam byla s ním. A to mu bylo v té době devět let. A nepamatuju si, že by se tam chodil vyblbnout.No a pokud si myslíš, že děti, které mají mámu s sebou v nemocnici jsou potom celý život nesamostatné, tak jsi opravdu duševní chudinka.

Že bych ze svých dětí nechtěla mít rozmazlené fracky, co se mámy drží celý život za sukni, nic neumí, ničemu nerozumí...takové děti nechci mít.Jinak já jsem byla v nemocnici také sama a své rodiče bych tam nechtěla ani za zlaté prase. Pěkně jsem se z děckama vyblbla a za ty pestva co jsme tam dělali, tak by mě doma zesekali, že bych si týden nesedla. Tak jaképak traumata?Pak se nedivím, že pokud jsou sestry jako vy dvě, tak veškerý letitý výcvik přišel nazmar!Jinak po patřičném usměrnění a nechávání po sobě uklidit je klid a už to zase šlape jako má.

Napadá mě, že jsi buďto...by se měla i s tím klukem odstěhovat do Norska. Tam se s takovýmihle "matkami" neserou.