sociální fóbie

Ja som kvoli soc.fobii nevysiel 8 mesiacov z domu.dnes ako tak fungujem ale u odbornika som nebol.je strasne tazke vratit sa do normalu..neviem ci to dokazem

Ja som kvoli soc.fobii nevysiel 8 mesiacov z domu.dnes ako tak fungujem ale u odbornika som nebol.je strasne tazke vratit sa do normalu..neviem ci to dokazem

so socialnou fobiou sa velmi tazko zije, myslienky na samovrazdu su uz samozrejmostou kazdy den

ahojky kdyby jste nekdo mel zájem tak muzu poslat knihu.Je tam vše o soc.fobii a uzkosti,léčbě,povídání atd.uz ji mam prectenou a pomohla mi.Chodim na terapie a beru leky a muj stav je daleko lepsi.tak kdyby jste meli zajem za 150kc poštovny je v tom.Ja za ni dala 280 s postovnym.Je tam spousta zajimavych veci a pomuze

Klidně bych si sem mohla zkopírovat první čtyři řádky Martinina příspěvku. Zatím jsem se ještě neodhodlala vyhledat odbornou pomoc. Asi mám trpím jen lehčí sociální fobií. Je pro mě celkem snadné zařečit se s úplnými cizinci, horší je to s lidmi, které potkávám každý den. Rozhovor s nimi je pro mě spíš úporný boj vyhnout se trapnému tichu. Čím víc se snažím "konverzaci zachránit", tím méně dokážu zformulovat nějakou myšlenku. Nebojím se výsměchu, ale toho, že budu ostatním připadat nudná, popřípadě divná. Snažím se to překonat a účastnit se společenského života, jako každý normální člověk, ale před každým večírkem mám pocit, jako když mám jít na popravu. Teď ,co bydlím na koleji, je to pro mě skutečný křest ohněm. Pořád jsem jak na trní. Když se porovnávám se spolubydlícími, teprve vidím, jaký je mezi nimi a mnou rozdíl. Ikdyž bych se s nimi ráda bavila, jde to ztuha, a někdy to raději vzdám, sednu nad učebnice a dělám, že se učím, zatímco ony se baví. Defacto mi sociální fobie život výrazněji nekomplikuje, akorát jsem ze sebe nešťastná a jsem bez přátel, ikdyž samotářka být nechci.

Martino, jdi k psychologovi, nejlépe klinickému. Kdyby ti nesedl ten první, nevzdávej to, hledej dál, až najdeš šikovného. Stojí to peníze, ale vyplatí se to. Tvé problémy jsou řešitelné, ale sama to nezvládneš, potřebuješ pomoc venčí.

Mám problém. Jsem mladá, studuji a celkově asi nemám žádný problém. Ale jsem strašně nešťastná ze sebe. Jsem totiž hrozně plachá, dělá mi problémy jít mezi lidi..jelikož jsou tam povšechně všichni uvolnění a já jsem pořád jako zkoprnělá. nevím o čem se s nima bavit, protože pořád myslím jen na ty své problémy, úzkosti. hrozně o sobě pochybuju,přemýšlím, nevyznám se v sobě..nevím, jestli se tohle dá řešit vůlí, měla bych na sobě pracovat, ale jak na to myslím, je to čím dál horší. Pořád doma fňukám a i když se mi něco povede, stejně to schodím tím, jak se nedokážu normálně bavit s lidma..bojím se jich. Mám dojem, že se před nima musím chovat dokonale, bojím se výsměchu, hledám pořád mezi lidma nějakou spřízněnou duši o kterou se budu moct opřít, ale je to zoufalý, protože si v zápětí řeknu, že musím být samostatná. Těžko se mi překonávají jakékoli problémy, asi je to tím, že jsem maximalistka a když není něco dokonalé, tak to prostě nedokážu vzít jako za fajn věc a pak pořád zdůrazňuju ty nedostatky..ani mi nejde radovat se z úspěchů, protože se mi vzápětí něco hned nepovede a zas nad tím dlouze přemýšlím, jsem už z toho uuplně zoufalá a čím dál tím víc se dostávám do deprese. Chtěla bych taky o věcech smýšlet více pozitivněji, věřit, že se dá všechno naučit..jenže mi to nejde! nebo to je tím, že nechci?..pomůže mi někdo?

Když čtu tvůj článek je mi úzko a chtěla bych moc pomoci.Nejsem žádný odborník, ale myslím, že jsem si prošla svým.Každopádně bych také doporučovala změnit lékaře.Někteří lékaři Vás nabouchájí různými léky ať se vás zbaví, ale jak pak má člověk fungovat když mají tolik vedlejších účinků to už nikoho nezajímá.Také by mě zajímalo proč váš manžel nepracuje.Moc vám to tím neulehčuje.
Ráda bych vám poradila jednu takovou věc...možná si řeknete že to je blbost, ale mě to z velké části pomohlo.
Začla jsem se zajímat o astrologii, meditaci,relaxaci a člověka to sklidní a vyčistí ho to od stresu, který podstupuje dennně.Více poznáte sama sebe....pokud by vás to začlo bavit tak budete mít koníček, který vás aspoň trochu odprostí od chmurných myšlenek.Pak jsou další metody jako léčení léčivými kameny....nevim jestli máte k těmhle věcem blízko,ale opravdu za zkoušku nic nedáte.Je spoustu dalších metod, ale pokud vás to začne bavit začnete potom pátrat sama.Uvidíte, že vám bude lépe....musíte tomu věřit a bude dobře.Možná jsem blázen nebo divná já, ale kdybych to nevyzkoušela a nefungovalo to tak tomu taky nevěřim.Přeju hodně pozitvního myšlení a hromadu sil...zvládnete to....věřím v to.

Musím se omluvit za překlepy- brýle! Tak snad jste to přečetla.

Zoufalče- nenašlo by se něco, co by vám přinášela aspoň trochu radosti? Začalo bych změnou psychiatra. Stilnox nespavost neléčí, na to jsou jiná antidepresiva, např. Trittico. Pak bych změnila práci, najděte si něco na částečný úvazek, nebo požádejte o pomoc úřad práce. Váš manžel proč aspoň částečně nepracuje? Bohužel to, jak člověk působí na okolí, se promítá i do komunikace. V současnosti se vůbec velmi málo komunikuje a já, ačkoliv nemám vaše problémy, s lidma téměř nead rámec svých povinnosí nepromluvím. Nikdo nemá zájem, nebo se bojí, nebo stydí... Nejste divná. Trochu se dejte do pořádku, oblékání, úček a budete vidět, ře jste normální. Udělejte si malý denní plán radostí. Držím vám palce.

Trpím SF zřejmě od dětství, ale tenkrát to nikoho nenapadlo, je mi 53 let. Tenkrát se o mně jen říkalo, že jsem divná. Nemoc vyvrcholila před 16 lety, kdy jsem se složila. Po všemožných vyšetřeních se teprve přišlo na to, že je za tím psychika. Tzv. léčba psychofarmaky nebyla příliš úspěšná, rozhodně mě nevrátila mezi normální lidi. SF zůstávala, ale mohla jsem aspoň více či méně úspěšně používat tělo, pracovat a starat se o rodinu, což bez prášků nešlo. Po 13 letech kvůli návyku (lexaurin, rohypnol) přestávaly prášky působit, následovala hospitalizace, odvykačka a nasazení tzv. antidepresiv bůhvíkolikáté generace. Výsledek: po většině těchto "zázračných" léků je mi zle jak psovi, nesnáším je. Zbytek nemůžu brát, protože mám glaukom. Beru coaxil, tiapridal a na noc stilnox. Doktor říká, že už jiný lék neví, že coaxil je bohužel dost slabý, ale aspoň mi po něm není tak zle. Výsledek: málo a špatně spím, jsem hodně unavená a v hluboké depresi, denně se modlím, abych už umřela. Můj denní program je monotónní: zaměstnání (to mě trochu drží při životě, ale z kolegů se mnou nikdo slovo nepromluví, protože jsem "divná") a doma vaření a úklid. Nemám na nic chuť, nikam nechci jít ani jet. Je mi zatěžko vyjít z bytu. Vadí mi telefon, mobil nemám, stejně mi nikdo nevolá. Na podzim mi dali částečný invalidní důchod, o který jsem žádala (kvůli penězům, abych měla na prášky atd, protože musím živit tři roky nezaměstnaného manžela), chtěli mi dát úplný, to ale nemůžu kvůli penězům a kvůli tomu, že bych doma docela zešílela. Nemám sílu se zabít, kvůli manželovi a hlavně se bojím, že se mi to nepovede. Proto se denně modlím, abych umřela. Upozorňuji, že smrt je pro mě světýlkem v temnotě života už leta. Byla bych velmi vděčná, kdyby mi někdo poradil spolehlivý způsob sebevraždy. Pro tu jsem plně rozhodnutá v případě, že zcela přijdu o zrak (glaukom, poškozená sítnice) nebo si mi stav tak zhorší, že nebudu už moci chodit do práce a vydělávat. Jinak trpělivě čekám, až umřu.
Nechápu, jak jsem se mohla vdát, ale manžel jako jediný člověk na světě o mě dost stál, já jsem moc nechtěla, protože jsem nechtěla mít děti. Vážnou známost jsem neměla žádnou, jen několik příležitostných, vždy, když jsem se posilnila alkoholem, jinak jsem nebyla schopná se seznamovat. Mám dceru, ale ta mě nemá moc ráda, asi mě taky považuje za blázna. Mám i dvě malá vnoučata, ale vůbec z nich nemám radost (nejsem schopná mít radost z ničeho), jen je dobře, že nemají žádné geny po mně, měla jsem strach, že by je mohla mít. Dcera žije v zahraničí, naštěstí se stýkáme jen tak dvakrát do roka. Komunikace s nimi mi dělá problémy a nejsem schopná jim to vysvětlit. Ani se o to nesnažím, protože jsem se to pokoušela vysvětlit manželovi, a ten to vůbec nedokáže pochopit, a to se mnou žije přes 30 let a viděl všechny hrůzy, co jsem si prožívala. A stejně nechápe, proč je mi tak zle, když mi vlastně "nic není". Několikrát jsem ho vyzývala, aby ode mě odešel, ale odmítl to. Pro mě by to byla úleva, prostě bych zůstala doma a přestala jíst a bylo by to.
To je moje stručná, ale v podstatě kompletní zpověď, měla jsem potřebu to někomu sdělit, ale živému člověku se to nedá, protože třeba psycholog mě vždy někde na některém místě přeruší a začne se v určité věci šťourat. Nenechá mě říct všechno.
Vím, že mě případné reakce budou bolet, ale aspoň uvidím, co si o mně lidi myslí, do očí to nikdo neřekne.

Ahojky všechny Vás zdravim.Také mezi vás patřím.Není to opavdu jednoduché někdy ty situace ukočírovat.Já trpím SF asi od 15 let.POstupně jsem se dostávala k různým informacím jelikož jsem nechtěla žít takový život.Zkoušela jsem různé relaxace pro uklidnění , ale to mi opravdu nepomáhalo.Když už jsem byla opravdu zoufalá zašla jsem k psychoterapeutovi.Ten mě sice vysvětlil jak vlystně taková SF funguje což mě malinko slkidnilo, ale řešení víceméně žádné.měla jsem zaměstnání kdy jsem přicházela denně do kontaktu s lidma.Tam se mi to hodně zhoršilo.Skončila jsem tam a našla si jinou práci.Také jsem byla denně mezi lidma, ale říkala jsem si že když to budu trénovat zlepší se to.Jenže čím více problémových situací přicházelo tím méně jsem si věřila.Řekla jsem si, že bez léků to asi nezvládnu.Takže když to zhrnu tak jsem s tím zápolila celých 7 let než jsem navštívila psychiatrii.Tam mě napsali CIPRALEX.Je to lék přímo na léčení úzkostných stavů a SF.Beru ho již 9 měsíc.Je mi lépe, ale stále s tím bojuji,ale jde mi to mnohem rychleji.nemám úzkosti doma...když odpočívám tak nejsem myšlenkama stále u toho problému.Jsem schopná myslet i na něco jiného.PROTO TI MILÝ ROMANE DOPORUČUJI URČITĚ NAVŠTÍVIT ODBORNÍKA POKUD SI HO JEŠTĚ NENAVŠTÍVIL.Někdy to bohužel bez léku nejde.Dle mého názoru je nejlepší terapie léky a vystavování těm problémovým situacím.Pak je člověk postupně schopen aspoň z části normálně žít.Všem přeju sílu a trpělivost.

Dobrý den paní doktorko potřeboval bych od vás radu.Mám 15 let a trpím sociální fobií jsem bez přátel. Mám obavy, že mne v budoucnu nic nečeká, že budu starej mládenec a, že se nikomu nelíbím tedy žádným holkám. Bývám často nervozní nedokážu být ani 1 minutu v klidu a dospělým nedůvěřuji, prožívám pořád deprese, smutek, zlost a frustraci a taky trím velkými pocity méněcennosti, prosím vás poradte mi

xaktx,
Brala jsem Aurorix (AD), půl roku. Podle mě bez nějakého účinku. Jen se mi po spolknutí tablety chvílemi točila hlava. Proti SF to nefungovalo, alespoň na mě ne. Ale proti celkově depresivním stavům to bylo pro první období dobrý, než jsem se dostala z nejhoršího. Měla jsem periodické deprese (Asi 1x měsíčně), taky proto, že jsem díky SF spadla do alkoholismu. Ze začátku alkohol pomáhal, jak už to bývá. Pak ukázal svou horší stránku...čekala jsem to. Ale neměla jsem jinou metodu, jak aspoň na chvíli zahnat paniku, úzkosti, deprese. Svou SF jsem si uvědomovala, ale nevěděla jsem, že to všechno souvisí s těmi stavy úzkosti.
To jsem pochopila až pak, že kdybych se léčila dřív, nemuselo k tomu dojít. Ale mě by asi stejně nic nenutilo léčit se dřív. Tak to tak asi muselo dopadnout.

Na konkrétní zátěžové situace beru Rivotril.
Prozatím jsme s doktorem neobjevili nic, co by zabralo tak, jako ten Rivotril.

Jak to máš Ty?

Natura - A co si brala ? Nechces si pokecat ?

:´(

Chtěl jsem se zeptat take trpím socialni fobiie jake leky Vám předepsal doktor?

Dobrý den, jmenuji se Jitka a sociofóbií trpím již 5 let. Ze začátku jsem se s tím snažila vypořádat sama. Ale bylo to opravdu těžké. Vyhledala jsem radši odbornou pomoc. Doporučuji všem. Mě k tomu pomohl portál http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog . Kristýna

Ano,jednak proto že můj...Máš divnou víru. A co jídlo? Jestli máš žít, Bůh ti ho taky přinese (pošle) domů? Lhostejný postoj ke smrti? Takže ti nezáleží na životě a nejsi ochotný něco dělat pro své zdraví. To všechno za tebe má řešit Bůh, neměl by za tebe i žít????
Nejdřív si zjisti skutečnou diagnozu a pak ji řeš- nejsou tady jen léky. I bylinky pomáhají na spoustu věcí, když víš, co potřebuješ léčit. Ale dělat to musíš ty!

Ano,jednak proto že můj...Pali,ale to uvažuješ špatně.Slepá víra v Boha je vlastně mrtvá víra.

Dobrý den, jsem dost...Netrap se. Když to bude chtít zveřejnit a bude tě tím zastrašovat, pohroz mu zase policií, je to právně postihnutelné. Když to zveřejní někde a ty nebudeš souhlasit, musí to na vou žádost stáhnout, jinak také může narazit. neboj se.