sociální fóbie

Tím, že si to budeme o ostaních myslet, nedokážeme s nima pracovat v teamu a nedostaneme se mezi ně. Jde o to, abychom přijmuli ten boj a mohli si to s nimi rozdat.

Omlouvám se, ale omylem jsem v předchozím přízpěvku vymazal řádek.

Britto, léky které předepisovali Tobě, běžně předepisují kdekomu. Ostatní je ale ustojí.

Léky Ti těžko pomůžou se sobectvím, s láskou, k tomu abys mohla být více užitečná, pracovitější.

Zdeňku. Blázni nejsou ti, kteří vytvářejí ten velký provoz. Oni se tomuto boji adaptovali. Tím, že si to budeme o ostaních myslet, nedokážeme s nima pracovat v teamu a nedostaneme se mezi ně a mohli si to s nimi rozdat. Jde o to, abychom tento boj zvládli i my.

Danielo. K řízení auta. Stačí když budeš řídit tak, že nikdy nebudeš zbrklá a vždy budeš vědět co děláš. Vždy si musíš nechat rezervu a nesmíš riskovat. Z počátku se neboj jezdit pomaleji.

Nakonec z Tebe bude lepší řidič než z mnohých riskujících mužů.

zdravím, Vás kteří jste reagovali na můj příspěvek. Jsem hodně překvapena, myslela jsem si, že právě muži si budou klepat na čelo a říka, no jo to je, ale pitomá ženská. Asi vím, že se každý něčeho bojí, nebo má z různých věcí, nebo situací obavy. Já jsem, ale asi ten typ, že pokud není řízení auta jenom na mě, tak to odkládám. I když vím že nejednám správně. Já jsem nebyla u žádného psychologa, ne to je jenom můj osobní problém, ani bych nepiznala, že se bojím do dnešního provozu, raději řeknu, že jsem zlenivěla, mám obavu, že v dnešní době, by mě málokdo pochopil. Ještě jednou, dík za příspěvky Daniela

Naturo, kdyby byla nějaká šance jak se z toho dostat, neváhala bych.Mě na tom prostě nejvíc štve, že mě ti doktoři ty prášky prostě dávali,já jim ani jednou neříkala, že bych měla nějaké psychické problémy,prostě je nepochopím nikdy,na jakém základě mi vůbec stanovovali ty a ty diagnozy...Když se s nima budu chtít soudit,stejně to nevyhraju, protože oni si prostě najdou fígle,proč mi ty prášky museli dávat.Jsem totálně v prdeli.Napsala jsem to jednomu docentovi csc nebo kdo ví co ještě to bylo a on mi na to odpověděl, že mám chodit na psychoterapie.Jo jenže v době, kdy jsem ty psychoterapie potřebovala mi dal doktor akorát blbé prášky.Já tomu jako lajk nerozuměla a ten doktor mi to sakra měl vysvětlit, proč vůbec mi ty prášky dává a jaký k tomu má důvod,proč vůbec mi stanovil takovou a takovou diagnozu a co to pro mě vlastně znamená.Děti se před těma lékama chráněj, všude to píšou a dospělému to jen tak vnutěj, aniž by měli důvod.Jaké ted kroky mám podniknout,když jsem totálně v hajzlu a at udělám cokoliv, zdraví mi to nevrátí?Dovedeš si vůbec představit, co to pro mě je,když od začátku na těch lécích akorát chcípu a vím přitom, že jsem byla naprosto zdravá, že mi ani nepomohlo ty prášky prostě vysadit,protože mi po tom zase bylo jinak blbě,ten mozek už byl tou chemií zasaženej a nedalo se to vydržet.Dostanu se z toho akorát tím, že dobrovolně chcípnu, protože představa, že takhle zničená budu žít až do mé smrti-tolik let bez rodiny,sama s vymytým mozkem, kdy nemůžu vůbec nic,je pro mě strašná.Prostě chcípnout nic jiného mi nezbyde.

Britto. Co s Tebou? Prostě už je to tak jak to je, nezbude než se s tím smířit. Anebo s tím něco dělat. To ale neustálým opakováním v diskusích fakt nevyřešíš.
Napiš, jaké konkrétní kroky jsi ochotna podniknout, aby ses z toho dostala.

Zdenku, problém je v tom, že já žádného psychiatra nechci,ale musím tam chodit, protože jsem to nechala zajít až tak daleko, že jsem v důchodu a musím se domněle léčit.Přitom mi ty prášky akorát ublížili a já nemám nikde dovolání a nikdo ani nebude potrestanej za to, že mi ublížili na zdraví.Jsem prostě v patové situaci a nejhorší na tom je,že se z toho už prostě nedostanu.Nikam nechodím, nic nemůžu,nemůžu ani spát, nemůžu se smát a cítit, nemůžu sexovat,nemůžu tancovat ani se opíjet,ztratila jsem díky tomu skvělou práci a bydlení.Do smrti budu litovat, že jsem k tomu psychiatrovi šla,mě totiž nic nebylo-měla jsem jít pouze k psychologovi.

Britto,
snad nebude až tak zle. Najdeš si jiného psychiatra a basta. Ale radil bych Ti, abys před tím novým nenadávala na toho předchozího. Dost užitečných rad najdeš i na těchto stránkách. Jsou lidé, kteří nemohou vyjít ani ven z bytu a taky musejí nějak žít. Tak nezahazuj flintu do žita, zas bude jistě líp. Držím Ti (a jistě i ostatní) palce.

jo a taky se najdou blbci doktoři, co tě akorát svýma práškama zničej než by se namáhali použít mozek a doporučit ti nějakou terapii, třeba v mém případě se tak stalo, úplně nesmyslně jsem dostala psychiatrický prášky-antidepresiva a pak antipsychotika, když to antidepresivum napáchalo svou škodu, ale nedostala jsem se ani z jednoho.Psychiatři mě díky tomu úplně oddělali a já ted nemůžu normálně žít.A to je mi teprve 27.Místo toho, aby mi psychiatr poradil, kam mám chodit na terapie, narval do mě akorát nesmyslně nějaké sračky.

Danielo,
proč bys měla být blázen? Fobie, nebo strach z nějakého šíleného počínání davu není bláznovství! Blázni jsou ti, kteří vytvářejí ten velký provoz. Vždyť se na ty hňupy podívejte! Vozí nám sem např. vepřové konzervy z Číny, brambory z Polska a ledaco jiného vozí napříč Evropou, aby to potom vnucovali lidem, kteří si to odnepaměti pěstovali za humny. Do práce veze natřískaný vlak lidi z jednoho města do druhého, a uprostřed cesty se míjí s jiným natřískaným vlakem, který veze lidi do práce opačným směrem. Gigantická magorárna je to, nic jiného.

A že jsi bojácnější než jiní? Nejsi přece sama, je nás takových víc, mnozí se k tomu nepřiznají, jiní chlastají, další fetují atd. Všichni být průbojní nemohou, páč by se nejspíš brzy pozabíjeli navzájem mezi sebou. Já mám taky pořád z něčeho hrůzu. Často při televizních novinách a třeba taky když jdu kolem stadionu, kde zrovna hordy prostoduchých mužů řičí při hokeji nebo jiném, pro ně předem připraveném představení. A když bych si měl jít koupit třeba pár deka salámu a říct si o to přes pult, tak mi to hrůza (SF) nedovolí a musím si jít do nějaké supersamošky, anebo mi to musí někdo koupit.

Také bych s Petrem souhlasil v tom, že MUDři chodí do práce hlavně proto, že je to jejich způsob obživy a v žádném případě nemají vrásky z našeho trápení. I já si myslím, že vysvětlit oč běží třeba při soc.fobii, nebo agorafobii nám MUDři nemohou. Nasypou tedy do nás jedy, které nám sice potlačí např. deprese a úzkosti (fobii v žádném případě), a vedlejší účinky toho léčiva potom vyhodnotí jako další nemoc, tzn. předepíšou další léky. Další léky = další vedlejší účinky a další nemoc ... až do úplného zblbnutí.

Samozřejmě, že jsou i doktoři ohleduplní a mají lidskost v úctě, ale lidí s depkami, úzkostmi a strachy z kdečeho jsou dnes přehršle, a doktoři nestíhají i kdyby se potrhali. Dostatek dobrých doktorů prostě nikdy pro všechny být nemůže a proto nemají na pacienta čas. Alespoň mně se to tak někdy jeví.

ahoj nevím jestli to sem patří nebo ne ale má m strašný problém.už 7 let od porodu jelikož mám sešívaný i konečník mám pocit neustálého nucení na stolici a opravdu tak chodím několikrát denně.mám strašný strach někam jet nebo jít kde není záchod že zrovna budu muset a neudržím to.mám prostě strach ...jakmile jdu z domu hned se mi chce...je to strašné s tím žít a nevím jak dál

ahoj nevím jestli to sem patří nebo ne ale má m strašný problém.už 7 let od porodu jelikož mám sešívaný i konečník mám pocit neustálého nucení na stolici a opravdu tak chodím několikrát denně.mám strašný strach někam jet nebo jít kde není záchod že zrovna budu muset a neudržím to.mám prostě strach ...jakmile jdu z domu hned se mi chce...je to strašné s tím žít a nevím jak dál

Každý se v životš něčeho bojí.Někdo více, někdo méně.Mnoho lidí se bojí létat letadlem, řídit auto, pavouků.To nejhorší, co pro sebe můžete udělat, je nechodit nakupovat, přestat jezdit tramvají nebo metrem a začít se vyhýbat lidem.Velmi brzy se dostanete do izolace, což prohloubí vaše problémy, znám to velmi dobře ze svého blízkého okolí.Pokud tento denní souboj nezvládáte, navštivte raději psychiatra včas, čím dříve, tím dříve vám bude pomoženo. Nenechte to rozjet do situací, kdy někteří lidé nejsou schopni bez psychoterapeuta vylézt z bytu.To není strašení, to se bez léčení klidně může stát. Držím palce.

Tvoji příčinu se nepodaří nalézt. Každý psycholog ví o co jde, každý psychiatr a přesto nepomohou a naopak ublíží. A za to si vydělají na drahá auta.
Jde o to, že neumíš být sama sebou, jseš příliš slabá, protože si příliš ceníš svého života, nedokážeš brát život jako trénink, ale pouze jako boj. Při tréninku samozřejmě problémy odpadají. Jak jsem již naznačil, neumíš hrát karty o peníze, ale jenom třeba o sirky.
Jak napsal Zdeněk, je lepší žít v souladu s přírodou.

nemyslím si, že můj stav, nebo chování, nevím přesně,jak je mám nazvat, je nějaká nemoc. Myslím si že jsem to já, neumím se odvázat, neumím se prosadit, jsem spíš v pozadí. Za největší problém považuji, že nemám odvahu, po několikaleté odmlce řídit automobil, strašně se bojím provozu, jsem blázen? To je můj největší problém, strach, strach, strach. Jsem normální, nebo, špatně se vyjadřuji, jsem slaboch a mrzí mě to, ale nic s tím nedokážu udělat. Daniela

No co není může být, samozřejmě, že díky tomu si hodně promýšlím jeslti k tomu doktorovi půjdu, nebo jestli do toho obchodu opravdu potřebuji. Zatím se tomu nevyhýbám, ale když by normální člověk šel do obchodu každý den já už kvůli tomuhle radši půjdu max. 2krát za týden. Místo tramvaje, jdu raději pěšky :). Takže sem tam se raději té situaci vyhnu.

přesně tak, člověk čeká v malé čekárně a pokud jsou tam dva lidi je to dobré ale pokud v té malé čekárničce čeká třeba 10 lidí je to katastrofa, tělo automaticky začne tak topit, že kdybych byl hodinu na nějakém trenažeru, tak toho nedocílím. Zajímavé je že po 10-15 minutách když se trošku aklimatizuji, tak to přestane. Nesmí však přijít nová várka pacientů :), potom to začíná znovu.

ahoj k psycholožce jsem chodila,ale moc mi to nepomohlo.Pořád je to dokola léky,psycholog.A ted jsem chtěla mít mimčo a doktorka mi řekla,že mám přestat brát léky.Brala jsem cipralex,rivotril.Ted neberu nic a snažím se to nějak zvládat,ale nejde mi to.Mohl by si se mnou někdo o tom psát?Kdo má stejný problém?Chybí mi sebevědomí...a moc!Děkuji

Pokud nadále fungujete v běžné činnosti a v kontaktu s lidmi a nepříjemnými situacemi, je to celkem běžný stav daný typem povahy. Nemoc to začíná být v případě, že se cíleně vyhýbáte běžným životním situacím, což následně vede k naprosté sociální izolaci a neschopnosti normálně fungovat mimo domov. Každý člověk zažívá příjemné a nepříjemné situace během dne a není to žádná nemoc.

El-Nino já mám úplně stejný problém. Trpím malým sebevědomím a nerada jsem středem pozornosti. Nelze všechno popsat do této kolonky,ale cítím, že něco není v pořádku. Pro mě je každá návštěva doktora, zubaře, kadeřníka, uřádu pohromou..simona

Zdravim, jsem tu novy a tak bych se rad podelil s Vami o svuj problem. Tezko rict jestli trpim socialni fobii ci nikoli. Udrzovat konverzaci s lidmi mi sice problem nedela, ale pokud se dostanu do neprijemne situace (at uz si ze me nekdo udela srandu, je na me soustredena pozornost, ci mam delat referat pred tridou) je to pro me hrozne obtizne, protoze ac vim ze o nic nejde, vzdycky se zacnu potit sam od sebe a nejde to zastavit. Je to velmi neprijemne, ale nejde s tim nic delat :(