sociální fóbie

Iva to psala v roce 2001. To už je 10 let.

mila pani terezo mam socialni fobii asi 3roky a verte mi ze ne kazdemu pomuze chodit mezi lidi ba naopak ja si myslel ze to zlomim tim ze budu chodit ven tam kde je vetsi dav lidi ale to nepomaha aspon ne me myslim ze je na toto spis dobry xanax jednu dobu jsem ho bral a citil jsem se jako v 17letech kdyz jdem vsude chodil na kazdeho se smal a nemel strach z niceho ale pak jsem se nekde docet ze na nem muze byt velka zavislost tak jsem ho prestal brat vim ze je to jenom o spatnych myslenkach v hlave ale proste je to jednou v hlave ten smutek z danych situacich a neuspechu pred lidmy jak se budu zase chovat co si o me budou myslet a pocit ze nekdo vi cim prochazim ale jak se toho zbavit lecbou urcite ne ne kdyz je socialni fobie rozrostla do extremnich rozmeru

Ahoj, jmenuji se Iva a mám...Ahoj Ivo,

sociální fobii má hodně lidí, většina se z ní dostane. Fobie vzniká, když člověk nechodí příliš mezi lidi (nezaměsnanost, mateřská, nebo málo známích)

Dostat se z fobie můžou všici, jen je zapotřebí chodit mezi lidi a to je problém. Člověk s fobii na to není zvyklí a ani nemá dost přátel, nebo známích, nemá společenské naviky a tak se ve společnosti necítí dobře.

Tímto ale trpí hafo lidí, jen o tom nikdo nemluví, pač se za to každej stydí.

Nevím jestli máš přítele, práci, nebo chodíš do školy, nevím jaké máš koníčky. Ani nevím v jakém stádiu máš tu fobii.

Spoustě lidem dělá problém i nakupovat, chodit do práce, mluvit s lidmi. Někdo to dělá ale necítí se u toho dobře.

Pokud nechodíš ven, tak bych začala - aspoň do přírody. Pokud chodíš a vyhýbáš se lidem, tak bych začla bavit se s nějakými,co ti nedělaj problém, třeba důchodci, nebo ošklivější lidé - zeptat se třeba na cestu, dát se jen tak do řeči. Pokud nechodíš do práce, tak si najít něco, kde nejsi příliš v kontaktu s lidmi, nebo jen trochu, ale čím dál víc s lidmi mluvit aby ti to přišlo normální.

Taky si všimni jak si úžasná, krásná a všech svých předností. Všichni lidi sou důležití a úžasní i když se tak necítěj. Je dobré mít přátelé a blízké, kteří tě maj rádi takovou jaká seš. (Ale to má málokdo)

Přeji ti, ať se z toho brzo dostaneš! :-)

Vypadá že tomu rozumíš...nemusíš mít žádné doporučení stačí tam zavolat a domluvit si schůzku, na internetu najdeš různé inzeráty psychiatrů jen se neboj jim situaci popsat

Sociální fobie je pouze z...
Vypadá že tomu rozumíš chtěla jsem se jenom zeptat,chodím totiž k psychologovi ale moc to nepomáhá, můžu se k psychiatrovi sama objednat nebo musím mít nějaký doporučení?

Sociální fobie je pouze z přehnaného myšlení na neuspech v dané situaci.Tento pocit prožívá skoro každý člověk,jen u člověka se soc.fobii je to samzřejmně více úzkostná záležitost.Soc.fobikovi chybí sociální dovednosti(běžné mezilidské situace),které dříve zvládal na jedničku,ale z obávaného strachu tyto dovednosti zapomíná.Dají se samozřejmně opět naučit a člověk se uzdraví,proto se soc.fobie ani nepovažuje za duševní onemocnění.Hlavní je se daným situacím vzbuzující úzkost nevyhýbat a postupně je překonávat.Je to složité vysvětlit,jelikož nejsem odborník,ale jedná se o velmi dobře léčitelnou poruchu.Njelepší co pro sebe můžete udělat,je svěřit se blízké osobě,která vás podpoří a pak si zajít bez obav k psychologovi,ten vás také uklidní a doporučí Kognitivně behaviorální terapii,ve které se opět naučíte zvládat úzkost a veškeré sociální dovednosti,které vám úzkost způsobovali překonáte.Také Vám psycholog rád doporučí psichiatra,který vám předepíše vhodné antidepresiva.Doporučuje se obojí.Takže vzůru do toho,vše je hotovo.

Mám takový problém, že...zkus DMAE - volně prodejné na internetu, není to přímo lék ale zlepšuje to myšlení a náladu a podle mě se ti zvýší nepřímo i sebevědomí - mě to celkem pomohlo.. za zkoušku nic nedáš :)

Znáte někdo někoho, kdo má na SF invalidní důchod? Jak postupovat, aby byl přiznán. děkuji.

Mám takový problém, že mám strach z lidí,co si o mě budou myslet, že jim příjdu trapná nebo že sem horší než o ni,navíc sem z lidí hodně nervozní, vždy se celá roztřesu a je to na mě vidět(hrozně se mi roztřesou ruce,zčervenám,..),chtěla jsem se zeptat jestli je to ta sociální fobie? je mi 17 a chodím do třídy ,kde každej má hodně vysoký sebevědomí a připadám si tam jako nula, poslední dobou je to ještě horší, chodím k psycholožce ale vůbec to nepomáhá,neznáte nahodou nějakou dobrou radu nabo např. nějaký prášky co by mi s tím pomohli prosím, dyby jo tak kdyžtak napište na [email protected] děkuju

prijdu sam sobe směšný v...Dobře, víš o tom, že umíš být ukecanej. To my tušíme taky.

Ale můžeš nám tady poradit, co jsi udělal proto, aby jsi ostatním něco dal a ne jenom skrýval to co bys mohl ostatním dát.

prijdu sam sobe směšný v online hrach na cheatu si prijdu dost ukecanej a v realnym zivote neprimluvim i nekolik dni

kdo mi prosím...tohle uplne znam zhorsuje se to s umerne s tim po jakou dobu se ti podari vyhnout kontaktu s lidmi kdyz jsem zil u rodicu tak jsem cely letni prazdniny nevysel z domu a kdyz uz tak jen na zahradu ani si toho nevsimli :D zavrel jsem se na cely hodiny ke kompu a kdyz jsem pak mel jit zase do skoly dostal sem uplne az agonii v noci jsem spal minimalne a parkrat jsem se i pozvracel kdyz jsem se pak dokopal k tomu do ty skoly jit tak dalsi dny to bylo jen lepsi sice jsem s nikym nemluvil standartni odpoved ucitelum byla : nevim ... taky se desim toho az budu muset jit do prace ta predstava ze budu muset bejt nekde s lidma se kteryma budu muset vychazet nebo tak neco ja ti to nedokazu ani predstavit ted jsem na vejsce tam se to da jeste prezit mam dokonce u kamarady teda 2 spis jsem tak jen pojmenoval skupinu lidi se kterymi jsem schopnej mluvit :D a to stejne jen o uceni

socio fobii jsem si vypestoval na zakladce ve asi v 8mi tride ... mam to pravdepodobne z toho ze jsem prestaval postupne chapat kdyz nekdo o necem mluvi co tim vlastne mysli vzdycky sem se v tom uplne ztracel ani vysvetlit se to poradne neda pripadal sem si hrozne retardovanej tak sem prestal mluvit s lidma pod zaminkou ze kdybych byl normalni tak bych se taky s retardama nebavil a ze to normalnim lidem jak oretard teda usnadnim ... to moje nepochopeni toho kdyz mi nekdo neco rika se porad zhorsuje je mi 21 a je to casto fakt zle zvlast pri ustnim zkouseni na vejsce kdyz pak premejslim nad tema otazkama v klidu a nad tim co jsem jim na ne treba odpovedel tak se hrozne stytim ze me musej mit za totalniho idiota ... uplne se kvuli tomu desim jakehokoli kontaktu s lidma vzdy kdyz nekam jdu stravim hodinu tim ze si pripravim otazky snazim se prijit na co nejvic veci na ktery by se me kdo mohl ptat a pripravuju ci co odpovim nemam zadny pratele teda jen dva ve skole ale resime jen matiku fyziku a chemii ... a nejhorsi je ze se uz ani nechci zmenit ze mi vyhovuje bejt sam popravde casto jsem lidma znechucenej protoze mi prijdou hloupy a nechci s nima mluvit protoze by si pak mysleli o me ze jsem ja idiot tezko rict co s tim :D snad se nechci ani dozit dne kdy budu muset nastoupit do prace

ty jsi jako všude, či co?...Tak sem napiš, jak se zbavit panického strachu z odmítnutí. Toto je příčinou sociální fóbie.
Aby diskutující nemuseli být vyhazováni jako první z týmu, ale dokázali pochopit, že může odejít taky někdo jiný.

Moje nabídka pochopitelně...ty jsi jako všude, či co? Co tak úžasného nabízíš?

Moje nabídka pochopitelně pořád platí:
--------------------------------------
Jestli někdo potřebujete skutečnou pomoc, napište. Netvrdím, že vyřeším a pomůžu úplně se vším, ale když to bude v mých silách, udělám to rád. Každý problém se dá řešit i vyřešit. Ti, kterým jsem už pomohl, Ti mi to věří - [email protected]. ( Nejde o službu za peníze ).
---------------------------------------

Pavel

Každý se v životš...Ahoj,
strašně rád bych si sel koupit graficou kartu do obchodu s kamarádem, ale strašně se stydím, co s tím mám dělat. Moc mě to trápí hodně času. Myslím nakupování všeho druhu (např. do supermarketu atd.).
Ja2n, díky za pomoc.

Tak jako Jita jsem se i já ve škole bál vyvolání před tabuli a tak jako Jita se denně bojí a jsou stresovány tisíce nevinných a bezbranných dětí. Už je to dlouhá řádka let, co jsem z té rasovny (základní školy) vyšel, ale do dnešních dnů si ten teror umím živě vybavit.

Mám za to, že zkoušení mladého člověka před tabulí - tedy před ostatními žáky – je ponižující, stresující a tedy zvrácený způsob zjišťování, kolik si toho žák natloukl do hlavy. Jsem zhnusen vždy, když si uvědomím, že musím platit daně, z nichž se financuje „výroba“ dalších učitelů, kteří vyvoláváním takto psychicky trápí bezbranné děti.

Je možné, že se mýlím a učitelům křivdím, ale zatím jsem nikde nikdy nenarazil na vysvětlení, proč dítě musí být zkoušeno tak zrůdným způsobem. Pokud to tu nyní čte některý z učitelů a je snad rozhořčen mými slovy, pak mu nic nebrání v tom, aby nám tu odpověděl na otázku: „proč je pořád pro děti školní docházka peklem, namísto toho, aby pro ně byla hrou?“

Milá Jito, rady se tu asi nedočkáš, ale blázen nejsi ani náhodou. To, co cítíš před tabulí (pocení, sucho v krku, atd.), je přirozená reakce citlivého mladého člověka, postaveného do člověku nepřirozené sociální situace. Přežili to jiní, přežiješ to také, a jednou nebudeš muset do toho pekla chodit, na rozdíl od těch, kteří ti dnes to peklo působí. Ti v tom pekle budou po zásluze úpět mnohem déle, než ty.

A dobře jim tak!

Jasně, když máš strach, že nedáš, tak nastupuje násilí a Ty opravdu nedáš.

Když vemete rozum do hrsti a přestanete se stále něčeho bát, rozhodně si uděláte radost.Já měl strach vlézt do výtahu,fakt i blej výtah v paneláku byl děs. V USA jsem musel jet do 45 patra,protože jsem vezl zboží a jít pěšky,bych asi nedošel-hele výtah se 25 patře zastavil a já a šest lidí jsme tam čekali hodinu,než nás dostali ven. Jako bych byl robot,když jsem vyšel z budovy, srazilo mě auto a teprve v nemocnici mi došlo co se stalo. Byla tam taková malá holka seděla na mé posteli a smála se.Říkala mi,že už jí nic nebolí,protože ráno umřela,vypadla z okna v 10 patře domu. A já se hlásil na psychiatrii-po dvou měsících jsem byl propuštěný s tím,že jsem v pořádku.Jezdím výtahem, nebojím se výšek a na tu holku nikdy nezapomenu.