sociální fóbie

Lidi, není nad to se narvat Lexaurinem jako dělo a být jak rozvařené rajče. To pak každé vystoupení stojí za to :-)

Někdo ten Lexaurin používá, aby usnul, někomu se po něm točí hlava, houpe se to s ním. Nutno vyzkoušet předem. A je na předpis. Jinak je to taky možnost. Možná by poradil i obvodní lékař.

Týna:
Pokud máte velké úzkosti, dejte si 30 minut
před vystoupením tabletu 1,5 mg Lexaurinu. Případně jej zkombinujte s šálkem čaje z kozlíku lékařského, čaj vypít asi hodinu před vystoupením. Eventuálně můžete i 3mg Lexaurinu, kdyby bylo hodně zle. Nedávejte předem kávu, černý čaj, kolu zkrátka nic s kofeinem a také ne alkohol, protože toto vše zvyšuje nervozitu a úzkost. Snad vám to uleví...

Ahoj, mám docela velký...Mohla byste zkusit SÉDATIF PC. Je to volně prodejné homeopatikum. Víc inf. najdete na internetu. Jinak se radívá: představujte si, že všichni v sále před vámi sedí ve spodním prádle. Všichni jsme jen lidi...

Ahoj, mám docela velký problém. Za pár dní budu muset vystupovat před velikou skupinou lidí a vůbec nevím jak to zvládnu. Taky trpím SF. Nemáte nějakou radu nebo neznáte nějaké prášky, které by mi pomohli?? Dokonce jsem byla i u psychologa, ale ten mi nepomohl.

Ahoj všichni, také bohužel trpím sociální fóbií již několik let (vystupování na veřejnosti). Co mi částečně pomohlo zmírnit soc.fóbii bylo následující:
1)neustálé vystavování se stresové situace - mozek si na to částečně zvykne, ale nefunguje to bohužel tak skvěle a lehce jako tvrdí prof. Praško. Navíc jak se člověkovi jednou nezadaří, vrátí vás tom ještě níže než odkud jste původně vyšli; težko se dostává zpátky.
2)Pro zklidnění mi pomáha určitě bylinná kombinace sypanných čajů (meduňka, levandule, dobromysl, kozlík lékařský, mateřídkouška). Navíc to někdy kombinuji s homeopatiky (např.gelsemium sempervirens 15 CH). Asi tak před měsícem jsem začal brát přírodní antidepresivum "Saframyl" - pomůže jistě vytvořit lepší náladu, avšak na soc. fóbii dle mého názoru není až tak stavěný a je navíc velmi drahý.
3) zkoušel jsem i hypnózu u psychologa, ale dle mého názoru je efekt slabý.

Pokud bude mít někdo z vás radu, co vám zabralo, budu rád, pořád jsem ve fázi hledání. Zůstávám optimistou, zatím.

ještě jednou pišu mail [email protected] tenhle je správně.

Kdyby se kdokoliv našel, kdo má podobné problémy, budu ráda, když mi napíše na [email protected].

je mi 22let.

Trpím SF. Léčím se už...Kolik je ti, stydlivá? Ptám se, protože si myslím, že věkový rozdíl by pro to, co si představuješ, asi nebylo ono. Jinak ti držím palce a přeju zlepšení, uzdravení!

Trpím SF. Léčím se už několik let a stále mám problémy, ale ted jsem už na tom mnohem lépe než při začátku léčby. Často mě trápí samota. Hledám lidi, kteří jsou na tom podobně a chtěli by si o čemkoliv psát. Později se třeba můžeme i setkat. Jsem z Hradce Králové a bylo by fajn mít tady alespoň jednu kamarádku a vzájemně se podporovat.

Jájo, dík za odpověď,...Darjo, ahojky, ani já na tom nejsem finančně valně, též zvažuji každý výdaj, ale u mne je to především ztráta iluzí, jsem za celý život lidmi unavená a velice často zklamaná.Měla jsem poměrně dost přátel, ale postupně jsem začala tyto vztahy neudržovat, hlavně ty které už nebyly doopravdy srdečné, poté i bližší a bližší...
Byla to má vůle a i mne to navíc vysávalo časově a finančně.Stáhla jsem se do ústraní
a v něm zůstávám. Pokud jsi mladá, může se to u tebe ještě vyvinout jinak. Já mladá už nejsem a tak nelituji. Užila jsem si toho za celý život více než dost. A též si myslím, že jsem vždy víc ze sebe dávala, nežli přijímala.
A ještě k tomu, co jsi napsala. Svět těch bohatších je jiný, s bohatšími nemám společnou řeč, ti mi nemohou rozumět a s tím vědomím s nimi i já jednám jinak, než s lidmi chudšími, mezi které se počítám, ač
ani já nejsem "socka". Ale setkání s člověkem duševně bohatým je mi stále milé, jenže
takové lidi často nepotkávám. Jen v knihách. Pa. Jája.

Jájo, dík za odpověď, máš pravdu, o nálepku nestojím.
Často ale uvažuju, jestli moje fobie nepramení z toho, že zatímco se moji příbuzní zabývají tím, jestli mají jet do Francie nebo Itálie, jestli si dát koňak nebo starou whisky, já žiju od výplaty k výplatě a každá návštěva, na kterou nechci přijet s prázdnou, mě finančně vysaje.
To ale nikomu z příbuzných nemůžu říct, tak se prostě nějak neurčitě vymlouvám na pracovní přetížení - a jsem v rodině za podivínku.
Nejsem ale socka, s kamarádkami do hospody chodím ráda.
Jájo, můžeš mi napsat, jak to pociťuješ ty?

Můžete mi někdo říct,...Mám podobné "příznaky" jako ty, Darjo a také nevím,proč zda bych si hned měla nalepit nálepku "sociální fóbie". Teď se všemu prostě nálepky dávají, dříve jsme byli lidmi, kteří nejsou příliš společenští, dnes se i na takové jakoby "banalitě" živí spousty psychologů a psychiatrů a lidé hned, jak něco nemají v "normě" pak tomu, že mají psych. poruchu uvěří. Jája.

Můžete mi někdo říct, jak jste získali jistotu, že máte sociální fobii?
Já mám u sebe podezření, ale k lékaři bych nešla ani za nic, AD rozhodně nemíním požírat.
Uvažuju o těch vitamínech, jak o tom píše o kousek výš hajzlík.
Já nemám problém chodit do práce, ale hrozně mi vadí rodinné oslavy a pod. Dokážu si sama pro sebe zdůvodnit, proč tam nechci, ale rodina mě nechápe.

Jinou veci ovsem je, zda neni opravdu proc se bat spolecnosti, a zda socialni fobie tedy vlastne neni zdravou reakci na realne ohrozeni jedince...

Zdravím. Já jsem také několik let trpěl sociální fóbii.. prakticky celou střední školu a ať se vám to zda divné nebo ne tak všechny mé příznaky( deprese, úzkost před ostatníma lidma...) zmizeli prakticky ZE DNE NA DEN!! A řeknu vám jak se mi to povedlo... je dost možné že já jsem vyjímka ale já měl tuto fóbii kvůli NEDOSTATKU VITAMÍNŮ!! A překonal jsem to v den kdy jsem dostal od pojišˇˇtovny za odběr krve balíček s tabletkama obsahující základní vitamíny jako např ( B1,B12,kys. listová...). Je dost možný že u někoho je sociální fóbie zapříčeněná něčím jiným, ale rozhodně není pravda že antidepresiva jsou jediným možným řešením. já je bral několik měsíců a nepomohli my ani za mák. Vím moc dobře jak se někteří lidé cítí když jen chodí do školy(práce) a potom jen rychle domů a doma jen čekat na další ráno.

omlouvám se za chybu,ne pohlo,ale pomohlo.

Myslím,že předání zkušeností,vyslechnout jeden druhého by pohlo víc než chodit k psychiatrovi.Žádný psychiatr,který to má naučený jenom z knih, lidi s tímto problémem tak dobře nepochopí jako samotní fóbici mezi sebou

Ahoj,
chtěl bych se zeptat,jestli lidé s tímto problémem se někde setkávají?