sociální fóbie

Čtenářko,
a nejde alkohol zaměnit jen za ty prášky?
Obojí brát současně (léky i alkohol) je dost odvaha. To je skoro sebevražda. :-(

Naturo, tak já chodím k psychologovi a mohla bych i na skupiny, ale zatím se nato necítím, bylo by to o alkoholu a já čistá úplně nejsem. Jinak teď běhám po různých vyšetřeních, nevím, ale vždy před Vánocemi toho mám nějak hodně.
Jakou naději na zlepšení vidím ? Žádnou upřímně, už mi je dost let a problémy se SF a alkoholem mám strašně moc let.
Jo léky někdy zvyšuji, právě záleží kam jdu, co mě čeká, jak se cítím, hlídám si miligramy Neurolu, ale někdy to jsou i 3mg. Někdy méně, není to dobré.

Milá Naturo, tak jsem tady jen pár vteřin, děkuji za vzkaz, ještě si ho pročtu a odepíšu později,ju ?

Zdenku,
tu potlačovanou agresivitu, tím jsem měla na mysli sebe, ne Tebe.
A k tomu ostatnímu-ne, nikdo sociofobikům neubližuje. Je na nás (SF), jak se ke světu postavíme.

Změnit můžeme jen sebe. Ne ostatní.

Naturo,
nějak se mi asi nepodařilo pochopit, proč spojuješ potlačovanou agresivitu s mým teskněním po společenství dobrých lidí. Citově založený člověk - a podle mě většina socfobiků citově založení lidé jsou - má dnes spíš problémy, kde ventilovat své cítění a soucítění. A problém s ventilací přebytků lidskosti nemají dnes jen socfobici. Stačí se podívat kolem sebe, kolik lidí si dnes vodí pejska na procházku, přičemž láskou k té němé tváři uvázané za krk, přímo září.

Říkáš: ".. ale chce to najít nějaký přijatelný ventil. Abychom neublížili ani sobě, ani druhým."

Já to vidím tak, že je ubližováno spíše socfobikům svým okolím a že agresivita ze strany fobiků společnosti nehrozí ani náhodou. Ale to je pořád dokola. Socfobikům tu bude stále podstrkováno něco, s čím nemají nic společného a stále tu bude upevňována jejich víra v to, že špatní jsou jen oni. Je to flašinet a asi to udělám podobně jako to udělala Lucka (http://socialni-fobie.webnode.cz/). Škoda jen, že zatím neprozradila okres svého působení. Nebo jo?

... Chtěl bych tu připomenout, že se socfobici cítí "nanic" hlavně ve styku s cizími lidmi. Toto se mnohdy opomíjí a je třeba to zdůrazňovat, právě tak jako to, že některé věci - mezi které patří i jedení - by měli lidé dělat doma. Je přirozené, že některým z nás bašta s cizími lidmi nechutná.

Zdenku,
píšeš, že sociofobik touží po "dobrých lidech".
Napadlo mě, že vlastně SF je nějak potlačená agese. Je to sebeagrese, nebo sebedestrukce.
Svou zlost na lidi obracíme proti sobě.
Možná by léčba SF (a nejen jí) měla spočívat v tom, že si uvědomíme své emoce a NEBUDEME SE BÁT je projevit.
Ale chce to najít nějaký přijatelný ventil. Abychom neublížili ani sobě, ani druhým.

Já nejsem na sport a otevřenou agresivitu neumím projevit. Realizuji se skrze umění, především muziku.
Věřili byste, že některá hudba může působit naprosto euforicky a antidepresivně? (Na každého jiná.) Já jsem si to zažila. Je to jako extáze, jako sex, jako droga. Splynutí s hudbou, která souzní s rytmem mé duše...to je orgasmus! :o)

Vzkaz pro "čtenářku" z diskuze Alkoholismus, kdy jsme si povídaly o SF:

Psalas, že jdeš běhat po doktorech, co jiného, krom léků s Tebou ještě dělají? Máš terapie? Co Ti pomáhá, krom léků? Máš podporu rodiny?

Jak Ty sama vidíš naději na své zlepšení?

Já už beru jen ten Rivotril, většinu věcí zvládám jakž takž. Jen tu práci ne.
Rivotril beru nepravidelně, podle potřeby. Někdy 2mg denně (to jsou čtyři 0,5 mg tabletky), jindy nic. Když je zátěžová situace, potřebuji aspoň ty 2 mg, abych sebou skutečně přestala mlít jako ratlík.
Ty bereš (krom AD) léky na úzkosti stabilně denně? Nemusíš zvyšovat dávku?

"

Naturo, to jsi vystihla přesně "setrvat v tom hnusném stavu pocitu oddělení", to je přesné. Mám to za sebou :-()
Anetko, určitě to přejde. Jen musíš být trpělivá (naučit se být trpělivá).

Obávám se, že to není tak jednoduché prostě si říct, že si život budu užívat a hotovo. To bychom mohli říct už dávno, a netrápit se tolik let.

Ve skutečnosti k takovému "rozhodnutí" člověk musí nějak vnitřně dospět.
Někdy potřebuje dlouhou dobu setrvat v tom hnusném stavu pocitu oddělení, aby se v něm něco zlomilo.
To nejde jen tak vstát a jít, když nemáš nohu...:-(

Musis si uz rict a dost! Mne soc. fobie omezovala cely zivot, rekla jsem si, ze zivot je prilis kratky aby mi ho kazila nejaka blba fobie a zacala jsem zit! Skus se rano zacit usmivat, dvihni hlavu a jdi jako kdyby jsi byla sebevedoma, snaz se tesit z malickosti a nekoukej na lidi, co si o tobe mysli! A mas vyhrano. Zivot je opravdu kratky, tak ho zacni zit a uzivat!

Zdenku, ty si ve své socfobii lebedíš. Taky cesta.....

ahojky všem,tak jsem se konečně odhodlala a měla první schuzku u psychiatra.Byla jsem z toho dost nervozní a připadala si blbě co ji tam asi tak budu povídat,ale mam to za sebou a ted mě čekají další sezení.Léky nemužu protože kojim.A jinak trpim soc.fobií skoro pořád zčervenávám a flekatim z nervozity,bojim se mluvit a chodit nekam kde je vic lidí.Trápí mě to dost mám dvě děti a chtela bych žít na plno a ne se pořád něčemu vyhýbat.Máte nekdo zkušenosti s léčbou u psychyatra?jak vsechny ty sezení probíhají a jestli to alespon pomuže???

Na stejné cestě všichni nejsme a ani být nemůžeme. Cesta na které stojí fobik který vyznává nějaké to náboženství, bude určitě jiná, než ta, na které stojí fobik pilně naslouchající kněžím vědy.

Také se mi zdá být přirozené, že starý pařez (např. já) se už těžko bude s chutí vrhat do nějakých tréninků (vyjma skoků do rakve:-)), narozdíl od mladého člověka, u kterého bude všeliké trénování naopak přirozené a jeho zápolení se SF pochopitelné. Jak jsem už řekl, já bojovat nebudu, ale tentokrát bych dodal, že být mladší o 30 let, tak bych určitě vyzkoušel všechno možné.

Problémy se SF bude také jinak řešit sytý student, který má vše zajištěno od bohatých rodičů a jinak bude bojovat se SF hladový socfobik klepající kosu(bezdomovec), který byl ze společnosti vyhnán na ulici antidepresivem zvaným alkohol.

Zase ale nikomu nehodlám nic vnucovat, snažím se tu jen vyjádřit své pocity a vidění problematiky okolo SF.

ahoj všem,kdybyste měli zájem,mrkněte na http://socialni-fobie.webnode.cz/

To Zdenek: To, že trpíš sociální fobií nejspíše znamená, že jsi se k mírumilovnosti nedopracoval. Proto se mně nezdá, že by jsi šel jinou cestou. Protože jsme nakonec na stejné cestě, tak si rád přečtu i Tvoje názory.

Já nehodlám bojovat s nikým a ničím, a také tu nebudu lidi k boji s fobií vyzývající přesvědčovat o tom, že jdou do bitvy předem prohrané. Já mám na problematiku okolo SF prostě jiný názor než oni a raději bych se tu s mírumilovnými lidmi poradil, jak a co udělat, aby žití s tou SF bylo pro člověka co nejsnesitelnější.

Možná bych se tady s někým shodl v tom, že lidé si tu povídající (i na jiných stránkách SF se zabývajícími), jako by se dělili na dvě skupiny.

První skupina navrhuje cosi v tom smyslu, že se SF je třeba bojovat, vystavovat se trýznivým situacím, trénovat, skupinově psychoterapeutovat apod. a druhá skupina se přiklání spíš k názoru, že SF je součástí jejich povahy, že je třeba se s ní smířit a naučit se s ní žít, páč je neléčitelná, snad i vrozená, atd..

Možná tu nejsem sám, kdo tu vidí dvě hlavní skupiny (názory), a možná tu také nejsem sám, kdo si občas při čtení zdejších příspěvků položí otázku: je nutné, aby tyto dvě skupiny šli stejnou cestou? Připadá mi to, jako by se lidé na rozcestí donekonečna dohadovali, kterou cestou se vydat, namísto toho, aby se prostě každá skupina vydala po té své cestě a v rámci své skupiny si na této cestě lidi vyměňovali zkušenosti, radili atd..

to Gregor:
Na každého funguje něco jiného, na mě léky nefungují. Nedokáží mě zbavit závislosti, nedokáží mě naučit prohrávat.
Situaci naopak ještě velice zhoršují. Prášky naopak vedou k úniku od reality a s únikem se přece musí sociální fobik vypořádat.

Máte tady někdo zkušenosti s terapiemi?
Těmi,co trvají několik týdnů někde v léčebně?

Není to tak jednoduché, na začátek bych užíval léky od psychiatra proti úzkost, to nejde vůlí ovlivnit, ale musíte chodit ven, mezi lidi, mluvit a taky si nemyslet, že jste středem světa. Vy se bojíte lidí a zároveň se cítíte čímsi výjimeční. Buďte takoví, jak se cítíte. Je vám blbě, proč to maskovat? Nechce se vám usmívat, proč se usmíváte a jste servilní?...atd. Autor je vyléčený fobik. Vyléčil mě život