sociální fóbie

A přitom je sociální fóbie tak jednoduchá. Jde o to, že člověk musí hrát za sebe a nepodvádět.
Musíte přijmout boj, tedy výhry a prohry. Takže se musíte umět postavit i těm prohrám. Tedy nusíte umět i umřít. Kdo se brání smrti, ten samozřejmě smrti pomáhá. Ten je mrtvý za živa bez boje.

Zdenku, díky za informaci. Taky se bojím lidí, chodím na pracák s ČIDem, ale zatím mě nikam násilím necpou. Možná to využiju, kdyby bylo hůř...

Možná se někomu bude hodit informace, že ten kdo je evidovaný na úřadu práce, může se objednat také k psychologovi na svém pracáku. Když má člověk SF dost silnou, pak tento nešťastník nemůže vykonávat některé práce (např. já nemůžu sedět někde na vrátnici, zvedat tam telefony,

Jane, máš víc možností. Buď se svěříš se svým problémem obvodnímu lékaři a ten už tě správně nasměruje, nebo se objednáš k psychologovi a ten bude vědět, jestli ti postačí konzultace s ním, anebo potřebuješ léky. Psycholog léky nepředepisuje, není MUDr., ale PhDr. Psychiatr tě vyšetří a buď navrhne psychoogickou pomoc, anebo předepíše léky, případně obojí. V každém případě můžeš začít u obvodního doktora. Anebo u toho, v koho máš největší důvěru. Hodně štěstí!

Jane,
nějak jsem nevypozorovala, co máš za problémy, podle toho pak volit psychiatra nebo psychologa.
Pokud potřebuješ léky, tak za psychiatrem, on Ti patrně stejně doporučí nějakou terapii u psychologa.
Pokud jde o SF, tak drtiná většina používá KBT (kognitivně behaviorální terapie, vygoogli si to). Ale výsledky jsou sporné. Někdo si to chválí. Mně to moc nešlo. Já na to musím jinak.

No a za kterým mám zajít? Nebo stačí když zajdu k psychologovi a ten už mě když tak pošle k psychiatrovi?

Miraql: alkohol to vážně nevyřeší. Zvláště pokud se na něm staneš závislá. Mysli hlavně na děti jelikož není nic horšího než rodič alkoholik (nepovažuji tě za alkoholika ale časem by se ti mohla dostavit závislost). Mluvím z vlastní zkušenosti. Sám mám doma otce který je alkoholik a mužu ti říct že je to hruza a nikomu bych to nepřál. Sice naštěstí nespí a nebydlí u nás doma jelikož je celé dny pryč. Ale i doba kdy příjde domu na oběd nebo občas přez den tak je hruza. Nenávidím jej k smrti a přeju mu jen to nejhorší a čekám na dobu až konečně budeme bez něj a něco se mu stane. Možná si řeknete že je to sprostý takhle o něm mluvit ale věřte že není. Kdo to nezažil tak nemuže soudit. Ten strach, schovávání všech věcí aby nám něco neodnesl pryč, nadávky, vyhružky, hádky... no hruza. Ale to už trochu mluvím mimo takže se omlouvám.

Přeji hodně štěstí a doufám že se z toho aspoň trochu dostaneš jelikož vím co to je a taky mám strach z klepotu rukou, červenám se, neumím se v kolektivu bavit atd. a sám jsem se ještě neodvážil zajít k lekaři. Takže hodně štěstí a určitě dej vědět jak jsi dopadla.

Psycholog je poradce a terapeut, psychiatr je lékař (předepisuje léky).

No a bylo by dobré kdybych si jej jako programátor taky dovedl přeprogramovat tak aby pracoval jak chci :D

Jaký je prosím rozdím mezi psychologem a psychyatrem? A ke komu zajít? Nebo je to jedno a to samé?
Díky.

Milá Miraql,
udělala jsi mi OHROMNOU RADOST!!! Moc ti přeju, abys všechno překonala a cítila se v pohodě a byla jsi spokojená! Víš, tolikrát jsem četla, že všechno je JEN V NAŠÍ MYSLI, že to musí být pravda. I naše nemoci jsou prý jen "bludy". A mozek prý funguje, jako počítač. Co mu naprogramuješ, to ti udělá. Zase napiš, jaké děláš další pokroky :-()

Moc děkuji za podporu,budu se snažit něco s tím udělat a hlavně děkuji Fialko tobě,včera v práci jsem si dokázala podle tvých rad,že to dokážu,přišel onen pán a já stále myslela na to,jak jsi psala ,že i kdyby tak se nic neděje a vida ruce zůstaly klidné,sice svíravý pocit v hrudi ještě přetrvával ,ale zvládla jsem to!!!Dík,dík,dík...
Ještě se ozvu jek to pokračuje:-)

Ahoj Zdenku, vážím si citlivých, empatických chlapů, kteří se umí vyjádřit a není jim jedno, že se druzí trápí. Měj se tak dobře, jak si přeješ!

Miraql,
Fialka Ti to hezky napsala a klidně můžeš věřit i tomu, co píše Natura. Vpletl jsem se sem teď proto, že abych Tě varovat před tím pitím. Je mi přes 50 a teprve před asi 10 lety jsem sekl s chlastem a to, co mi chlast vzal už se mi nevrátí. Běž raději k tomu psychiatrovi pro antidepresiva, než se s Tebe doopravdy ten alkoholik stane. To, že si dáváš pravidelně pivo ještě neznamená, že si alkoholik. Může se stát, že až Ti zaberou ty AD, které Ti budou předepsány psychiatrem, tak nebudeš potřebovat to pivo pít. Já jsem chodil jednu dobu k psychiatrovi i k psychologovi. Patřím mezi lidi, kterým psycholog pomoci nemůže, ale Tobě by určitě poradil, protože jestliže Ti manžel řekne, že jsi debil místo toho aby Tě podpořil, tak toho psychologa budeš pravděpodobně dřív nebo později potřebovat. Psycholog má přehled o dalších odbornících, kteří se specializují na rodinné věci apod., a také by sis pravidelně popovídala s člověkem rozumným a vzdělaným, který se na Tebe v žádném případě jak na debila dívat nebude.

Chlast je cesta do pekel. Mě připravilo pití o to nedražší co jsem měl. I já Ti držím palce, abys cestu k odborníkovi našla co nejdříve. Klidně se tu ptej, čtou to tu ženské rozumné a určitě Tě budou umět povzbudit líp než já.

Milá Miraql, přečetla jsem si tvůj příběh, který mě dojal. Víš, já nemůžu docela úplně pochopit, proč ti vadí, že se ti třesou ruce, protože jsem to sama nezažila. Ale vím jistě, že pokud se něčeho bojím a očekávám to, tak to zaručeneě nastane. Víš, co tím myslím? Třeba si řeknu, když jdu poprvé na pracák k neznámé úřednici, že se ztrapním tím, že začnu koktat, nebo mi "tikne", škubne hlava, což se mi běžně neděje. A taky, že jo. Prostě si naprogramuju mozek a on jede podle toho! I kdyby se ti ruce vážně klepaly, co je na tom? Tak se ti klepou! Prosím tě, zkus jednou zaplatit sama a uvidíš, že si toho pokladní buď vůbec nevšimne (to jen ty sama jsi přesvědčená, že ti všichni koukají na ruce, ale tak to vůbec není, každý má svých starostí dost), anebo se ti ruce opravdu rozklepou. No a co? Někdo se zase rozškytá, začne koktat, možná si někdo i "cvrkne" :-))) Kvůli pokladní, která se soustředí na to, aby dobře vrátila, aby neměla manko, je otrávená, utahaná, myšlenkami třeba u svých nemocných dětí které hlídá tchýně...
Všechno je pouze a jen v naší hlavě! Jsou to jen naše představy. A kvůli tomu by sis chtěla namíchat pořádný koktejl, abys měla klid? Kvůli takové maličkosti? Miraql, to bys mě ranila :-((
Holčičko, utíkej k doktorovi a všechno mu řekni.
Taky jsem si ještě před rokem myslela, že na mě všichni kolemjdoucí ve městě, nakupující v obchodech poznají, že jsem nejistá a nervózní a bojím se, že to nezvládnu. Že je na mě na první pohled vidět, že se odlišuju. Že jsem nenormální, snad i blázen. Ale opak je pravdou. Absolutně nikdo si mě nevšímal a já taky po nikom nekoukala. Myslím si, že jsme středem pozornosti ostatních. Není to tak trochu třeba egocentismus? Tak jsem se naučila, "na sebe kašlat", říkat si, jsem jen jedna v tisícovém davu, nikdo výjimečný, kdo by zasluhoval pozornost už jen tím, že si vzvednul nákupní košík a vstoupil. Jsem anonym a jako taková nikoho nezajímám. Nejsem sama, kdo se ztrapní. Když se to stane, jak dlouho si to ten druhý bude pamatovat? Deset minut? I kdyby! A věřím, že nikoho cizího, tím méně úřednici, nebo pokladní, nezajímám natolik, aby na mě myslel celých deset minut...
Miraql, držím ti všechny palce, co mám!!!

docela mi ted Vase prispevky vehnaly slzy do oci,trpim zcela jiste SC nejsem schopna s pocitem klidu odvest syna do skolky.(Dnes jsem napriklad zvolila jinou,delsi cestu,jelikoz na te kratsi bylo strasne moc lidi).Pak jdu do prace,kde pracuji na PC a vim ,ze tam prijde pan ,ktery rad kritizuje a hlavne diva se mi na ruce,zacnu se klepat a samozrejme udelam tu chybu,kvuli ktere prijde priste a kritizuje nanovo.Kdyz ten pan odejde jsem v poho,ale jen do te doby nez se ukaze jeden pritel,ktery mi neni lhostejny,to mi ztezknou i nohy a jsem jako paralizovana.Pote mam jit na nakup do mistniho marketu,uz naucene davam detem penize do rukou aby platily,aby nahodou prodavacky nevidely jak se mi ruce pajtlujou.Deti to berou jako hru ,jeden plati a druhy uz saha po klicich ,ze bude odemykat,co kdyby nahodou stal nekdo u vchodu ,to by byla hruza.Lecim to alkoholem,vim ,ze tak po tretim pivku bude lip a s jistotou musim rict ,ze jsem uz alkoholicka.O to horsi jsou rana,vyhybam se manzelovi ,kdyz si prijde sednout ke stolu mam zrovna nejvic prace nekde jinde,hruza on chce udelat kafe,radeji otevru skrinku nad konvici to alespon trochu zamezi pohledu na me ruce...Stale se premlouvam zajit k lekari,jednou uz jsem i byla skoro na ceste ,sverila jsem se manzelovi a at mi tam odveze,zakroutil ocima a rekl ,ze jsem debil!!!No nic prasku mam doma dost,kolikrat premyslim udelat si z nich poradny mix,mela bych klid.Doopravdy to ,ale udelat nechci,chci zit,jit v klidu do prace na nakup a hlavne chci videt deti vyrustat,snad se to casem zlepsi a nebo dostanu odvahu sednout si sama do autobusu plneho lidi a zajet si k nejakemu odbornikovi.Drzte mi palce....

Anetko,
samozřejmě, že jsi udělala dobře. První krok je k psychiatrovi. Dá Ti léky. Ale tím to nehasne, SF sama nezmizí. A většinou nezmizí vůbec, ať se snažíš jak chceš.
Já jsem měla původně diagnostikovanou taky SF. Mám určité znaky SF. No ono je jedno jak to nazvem, jestli úzkostnou poruchou, nebo SF, nebo jinak.
Postup je stejný. Antidepresiva, léky proti úzkosti, psychoterapie.
Zatím nic lepšího na to ještě nikdo nevymyslel.

podle toho co jsem si přečetla a co mě už leta trápí mám sociální fobii,pořád hrozně zčervenávám a jsem hrozně nervozní když mám jít do společnosti moc mě to trápí,že se nemužu normálne bavit jako ostatní.Objednala jsem se k psychiatrovi myslite že jsem udelala dobře?nikdy jsem tam nebyla a dost se bojim,nevim co se tam vsecghno leci a nechci aby me považovali za cvoka.Máte někdo zkušenosti s psychiatrem?napiste dekuji

Anetko,
jo, jsou na to léky, obvykle AD. Většina socfobiků ale necítí nějaké výrazné zlepšení po nich. Na mě taky nepůsobila. Na konkrétní stavy soc. úzkosti jsou pak jiné léky, které se berou před nějakou výjimečnou zátěžovou situací. Např. když máš mít ústní zkoušku ve škole a máš pocit, že tam ani nedojdeš, apod.
Terapie je samozřejmostí i při lécích. Obvykle se doporučuje KBT.

Zdravím a musím se přiznat, že pořád ještě nemám odvahu, nebo nenašla jsem odvahu sednout za volant. Mám obavu, mám pocit, že když se třeba na křižovatce svižně nerozjedu, budou na mě troubit. Asi bych potřebovala tmavá skla, to by se mě líbilo. Tmavá skla nemám a pořád mám stejný stach a myslím si o sobě, že jsem nemožná. Ještě že diskuze je anonymní. Daniela

Napište mi prosim nekdo jestli se da vylecit soc.fobie a jestli jsou na to nejake leky či jen terapie,moc dekuji

Petře,konečně se našel jeden rozumnej člověk, kterej pochopil mojí situaci,v tom,v čem jsem chtěla pomoct mě rozhodně léky pomoct nemohli a proto pořád zbrojím proti doktorům a jejich diagnozam,oni sami nevěděli a stejně dál předepisovali a stanovovali diagnozy...já přitom potřebovala akorát jedno, aby mě někdo vyslechl,dal mi pár rad do života,případně mě nějak terapeuticky uklidnil a byla bych v pohodě,místo toho jsem ale sežrala prášky na hlavu a ted se divím, že jsem díky těm práškům dopadla tak jak jsem dopadla...doktoři na mě napáchali víc škody než užitku a já jim to ani nemůžu nijak dokázat...dík za tvá slova