sociální fóbie

Astra:
Já tu nefňukám, já jsem tu jen uvedl příklad, kdy se se socfobikem zachází bezohledně. Flašinetoidní, současnému stavu připrdelkující řeči nikomu nepomohou.

Fobici- přestaňte si myslet, že jste středem světa a dělejte něco vy sami pro druhé.

Zdenku,
všichni jsme v podstatě sobci, a všichni máme v sobě agresi. To není ani moje, ani Tvoje specifikum. To jsou vlastnosti, které nám byly od začátku dány k tomu, abychom vůbec přežili.

Budeš se divit, ale i matka dvou dětí potřebuje k lékaři. A ne vždy je možné zajistit hlídání. Takže buď je vezme s sebou (ty menší), nebo je nechá doma (ty větší)....a tak bych mohla pokračovat.

Každý máme své problémy.

Proč myslíš, že by se vše mělo podřizovat jen sociofobikům, a ne jiným nemocným? Oni by si to o své nemoci mohli myslet taky, že by se jim svět měl podřídit...

Objednání je fajn, ale málokdy to klapne na minutu.

Zdenku, klidně ti dám u doktora přednost, i leckde jinde.
Ale to tvoje ublíženecké naříkání, jak je svět k socfobikům neohleduplný, jak jim nevychází vstříc, jak je nechápe...tohle fňukání tady v této diskusi provozuješ už dlouho.
Pořád se lituješ - tam asi u tebe bude zakopaný pes.
Ale... v tvém věku se asi už máloco dá změnit, hlavně tvůj přístup k životu i k sobě samému.

Naturo,
matka která nechá doma bez dozoru dvě malé děti a jde si sednout do čekárny, nemá sedět v čekárně, ale za katrem.

Revma myslím bolí doma, v hospodě i jinde právě tak strašně jako v té čekárně, kdežto mnohý socfobik trpí v čekárně podobně, jako trpí klaustrofobik např. ve výtahu. Nesmíš být tak sobecká a posuzovat všechny socfobiky podle sebe. Copak je pro tebe opravdu tak těžké pochopit, že všichni tu čekárnu nemusejí snášet stejně jako ty? Sobeckost je už druhá tvá vlastnost, kterou se mi tu snažíš podstrčit. Tou první byla skrytá agresivita.

Ten co nemá nic tak hrozného, by - při přednostním "obsluhování" těžkých socfobiků - čekal tři hodiny pouze za předpokladu, že by tu čekárnu v onen den naplnily samí těžcí socfobikové. Je tuším málo pravděpodobné, že jeden lékař jich má tolik zaregistrovaných (těch těžkých socfobiků), a i kdyby, tak si myslím můžeme být téměř jisti, že se nikdy nesejdou v oné čekárně v týž den.

A k těm třem hodinám čekání bych nakonec už jen podotknul, že existují lékaři, kteří si pacienty umí objednávat na určitou hodinu a u těch se tři hodiny většinou nečeká. Ale je faktem, že s tím objednávání se setkáváme čím dál tím řidčeji a i to svědčí o stále hlubším úpadku našeho zdravotnictví.

Pozor, jsou mezi námi! Přiletěli létajícím talířem a teď chodí mezi námi! Jsou to UFONI!

JSOU VŠUDE!

Zdenku,
zapomínáš na to, že SF není jediná nemoc na světě, a všichni, jak tam v čekárně čekají mají nějaký problém. Podle čeho by asi doktor měl vybírat koho vzít přednostně? Co když tam čeká maminka, která má doma dvě malé děti a ty pro ni pláčou, než se vrátí? Třeba tam čeká někdo, koho bolí strašně revma, a co ten, co nemá nic tak hrozného, má pustit všechny před sebe a čekat tři hodiny, až všichni "potřebnější" budou obslouženi?

je velmi sobecké koukat na svět takovým pohledem. Já jsem SF a musím mít přednost, všichni mě pusťte, berte na mě ohledy.
Neptáš se druhých, jaký oni mají problém. Třeba horší, než Ty.
Já třeba mám SF a v čekárně nějak obrovský problém nemám. Daleko horší je pro mě komunikace s lékařem...

Natura 12. 12. 2008 17:50:23:
"... nikdo sociofobikům neubližuje. Je na nás (SF), jak se ke světu postavíme."

Tak, jako se v uvedené větě mýlí Natura, se jistě mýlí víc lidí a proto tu uvedu situaci, kde podle mého názoru je se socfobikem zacházeno způsobem, který si já troufám nazvat ubližováním.

Např. čekárny u doktorů. Doktoři se vůbec neohlížejí na to, že se v plné čekárně lidí trápí socfobik, často s obličejem spáleným překrvením, přičemž ti doktoři moc dobře vědí, že socfobik v čekárně trpí, a že už jen pouhý pobyt socfobika v oné čekárně má vliv na jeho krevní tlak a tep, a že tím také můžou být zkreslené výsledky případného vyšetření. Socfobikové by proto měli být ošetřováni pokud možno přednostně. Alespoň ty těžší případy. Já sám jsem se s tím ale u žádného lékaře ještě nesetkal. O důvěře k takovým doktorům přece nemůže být ani řeči.

Naturo, už máš mailíka.

Jiří, na netu si můžu vytvořit identitu jakou chci. Třeba doktora z psychiatrické léčebny.

Njn, postižení prací, tomu neuniknou ani psychiatři.

Jinak čtenářko, o své práci tu psát nebudu. Jestli chceš, písni na mail
natura.astro"tiscali.cz
tam Ti to napíšu.

Klasik pravil. Jediná ruka, na kterou se můžeš spolehnout, je ta, která ti roste z pravého ramene (levák z levého). Píšu si na jednom chatu s jedním z léčebny. Nikoli pacientem, doktorem. Ano, doktorem té léčebny. Je to známá léčebna. Už podle nicku mi bylo jasné, že úplně v pořádku nebude. Obsahově sice nepíše nesmysly, ale je evidentní, že dost cáklý je. Prosím takvým lidem se svěřujeme. U nás je kolem doktorů stále falešná aureola. Vždyť jsou to jen omylní lidé. TAk jako každý jiný. Mají sami problémy se sebou. Víc než na vás, pacienta, přemýšlejí při vaší návštěve ordinace, zda nezapomněli zamknout, když odcházeli do práce, kdy se staví na nákup, co měla zmanenat ta manželova/manželčina) poslední smska. Do toho vypisují recepty na prášky, které si oblíbili, takže je předepisují všem na všechno. Uznale přitom pokyvují hlavou, jakože vás poslocuhají. Áno, méte to těžké. Tenhle prášeček určitě zabere. Další prosím!

Tak jen řekni, jaký obor to je, prostě čím se zabýváš, zajímá mě to, já jsem psala, že jsem dělala účetní.
Od 12 let jsem vyzkoušela asi 50 druhů léků hl. antidepresiv, takhle mladá jsem tam chodila kvůli mámě, co mě v opilosti stále mlátila a kopala do mě.
Chodila jsem na individální psychoterapie i na skupiny.
V léčebně jsem byla na protialkoholním oddělení, samé ženy alkoholičky a 4 asi toxikomanky.

Od 12 let? No, chtěla jsem říct "fíha", ale pak jsem si uvědomila, že jsem se starším klukem u psychiatry byla poprvé už kolem 6-ti let. :o) Ale on svými potížemi patří spíše na neurologii. To je jiná kapitola.

Já mám vzdělání, na které se dnes dává titul Bc, nebo DiS. Prostě dvouletá nástavba na střední školu, ale na vzdělání nesejde, je mnoho lidí se základním vzděláním a IQ vyšší, než leckdo s tituly. Známe to.

Ad léčebna-to byla protialkoholní nebo pro toxikomany, nebo pro SF?

Ty bereš od 12-ti let léky na psychiku? To se musí nějak podepsat, to je jasný. Mělas i psychologickou léčbu, terapii, jakou? Bez ní to celkem nemá smysl, cpát se prášky... :-(

Naturo, na alkoholismu je rušivý element opět po dlouhé době a to jsmě tak hezky diskutovaly....

Naturo, já měla panický strach jít do léčebny, už bych tam nešla, možná za nějaký rok ano, až "vytrávím", tak nějak to nazvu. Jednoduché lidi právě vůbec v protialkoholní léčebně nejsou, za mě tam nebyla jediná jednoduchá, právě naopak, spíše VŠ nebo SŠ, ale zaměstnání nejčastěji učitelky, zdravotní sestry, ekonomky, účetní (jako já), asistentky. Co děláš Ty za práci ????
Doktoři o mně vědí úplně všechno, znají mé strachy, závislosti, tohle je už bez problému, chodím na psychiatrii od 12 let.

Čtenářko,
Když nemáš rodinu, není aspoň tak těžké jít do léčebny.
Ale když máš SF, je to těžké vždy.
Elaborátu na 2 strany bych se bála nejmíň, jsem grafoman, jistě bych něco sesmolila.
Ale co tam dělají s takovými jednoduššími lidmi, nebo i dysgrafiky, co sotva napíšou pár vět?

Jinak k těm práškům a SF-doktoři to vědí? Asi Tě za to nechválí, co? :-/

Takže podporou a oporou musím být já sama sobě, to bylo právě těžké psát v léčebně elaborát na 2 A4- Kdo je mi oporou ? No musela jsem to strašně okecat a psát, že v současné době to je léčebna a blablabla

O to se samozřejmě snažím, když mám alkohol, tak se snažím nebrat téměř Neurol a naopak, teď je to lepší o dost, ale to bude asi díky angíně.
Ptala ses ještě na rodinu. Tak nemám téměř nikoho blízkého, rodiče každého zvlášť, ale jen vím ,že je mám biologicky, jinak vážně nikoho VŮBEC nemám.