sociální fóbie

ahojky,zkousela jsem se divat na Tvuj profil, ale nejak jsem se tam nedostala...zajima me ten Tvuj rozborclovicka,mam urcite problemy a uz nevim jak dal...mohla ys mi napsat na dana020"seznam.cz,predem dekuju...

Chicki,
mně dřív vadily přeplněné nádraí a fronty v obchodě.
Ale není to jen o psychice, ale i o špatném fyzickém zdraví a o tom, že Ti vadí energie druhých lidí, protože jsi přecitlivělá a ty energie Tě užírají. Když tak se mrkni na můj profil na
www.lide.cz/mati.h
a můžu Ti udělat rozbor Tvého človíčka.

moje mamka bere nějaký prášky na uklidnění. našla jsem Neurol a ještě nějaké. Myslíte že mi to pomůže při úzkostných stavech? Nemam s tim vůbec zkušenosti.

marti: jako bys mi hovořila z duše. Nejhorší fakt je, že než mě nějaká taková situace čeká, říkám si "hlavně z toho nic nedělej, buď v pohodě", ale nikdy to nepomůže. Třeba nedávno jsem šla k dr. a mě prostě strašně vadí zalidněné čekárny u doktora (to je pro mě peklo), šla jsem tam, těžce jsem dýchala, snažila jsem se být klidná, ale jen jsem spatřila na konci chodby ty prosklené dveře, které tam vedly, srdce se mi rozbušilo, začala jsem hrozně rychle dýchat, no prostě je to děs... Můžu si vštěpovat do hlavy, že budu v pohodě a že na tom nic není (jako že mi to tak třeba, když jsem doma a přemýšlím o tom, fakt připadá) ale tělo si prostě pak v tý "krizový" situaci poručit nedá.
A ten bylinkový čaj by "měl uklidňovat" nebo tě uklidňuje opravdu?

s tím třesem rukou mám taky problém..vlastně trpím asi taky nějakou lehčí formou sociální fobie..hlvně při vystupování třeba s referátem před třídou atd.ty stavy bezmoci kdy má člověk pocit že jestli nezdrhne tak to nepřežije..a pak když je po nějakým tom vystoupení přijde úleva ale hrozné vyčerpání..a říkáš si proč se nervuju z takových kravin dyť o nic nejde..ale poruč to svýmu mozku..psychika je hodně zajímavá věc a myslím že psychoterapie a myslim že i terapie vlastní(ale opravdová,kdy si člověk opravdu klade úkoly které musí zvládnout,pije třeba nějaký bylinky a snaží se mít se rád) může pomoct..nedávno jsem začala pít bylinkový čaj Nervan ,myslím že ten byměl hodně uklidňovat

Honzo,
dr., asi praktická, je divná, ne?! Tak si zajdi k psychiatrovi, ten s předepisováním nemá potíž. Pokud nechce předepsat psyhiatrička, tak běž k jiné!

Není tu mezi Vámi nějaký doktor, který by mi pomohl a předepsal antidepresiva? Můj kontakt je n.pet"centrum.cz. Dříve jsem je bral a pomáhaly mi, teď mi je ale moje současná doktorka nepředepíše.

Nejen PRO LUCKU pomoc i zde
v alternativní PSYCHOLOGICKÉ PORADNĚ:

www.pristav69.cz

Lucie,
Tví blízcí Ti nepomáhají, ale dál Tě nechávají ve Tvé světě a ZA TEBE VŠE ŘEŠÍ. Pccházíš z "nemocné" rodiny a ta se na Tobě podepsala na 100 %.. Jsi nejspíš také špatně vychovaná, mamka už neměla sil zachraňovat Tvoji psychiku a nechat se prát se životem - když sis něvěděla rady, vše za Tebe bylo vyřízeno nebo jsi s ničím nebojovala. Budeš v životě chudák, to vl. už jsi, pokud např. nezačneš číst knížky a podle nich se uvádět znovu do světa. Mamka Tě totálně asi nechtěně oddělila od lidí, možná Tě chtěla mít jen prosebe, když táta-manžel selhal, a tak to dopadlo. Jsi ZATÍM celkem "nepoužitelná" a samé Ti to zažíná vadit.
Knihy najdeš např. na www.obchod.bhakti.cz nebo na www.poznani-knizy.cz

Měla bys podstupovat psychoanalýzu u dobrého PSYCHOLOGA, ale žádný psycholog, psychiatr ani partner či rodič Tvůj problém nevyřeší za Teb, než Ty svým chtěním a snažením se vrátit znovu života ze stinné "smrti", ve které se nacházíš. Rodina Tě poznamenala, nechtěně, neúmyslně. Mně zase matka i některé jiné autority ze škol, zaměstnání a někteří známí. Přesto jsem se díky knihám z bláta po 7 letech užívání léků na psychiku a přečkávání těžké imunitní nemoci ode dna SAMA odlepila. Máš podporu blízkých, tak když budeš chtít, dostaneš se z toho, jen nesmíš požadovat, ať za Tebe vše řeší a nejdřív navštiv psychologa!

taky mam pocit, že trpím nějakou lehčí formou sociální fóbie.. Nejdřív jsem myslela, že jsem jen nesmělá, ikdyž si myslím, že sebevědomí určitě mám, ale potom už mi to přestalo připadat normální a snažila jsem se dohledat nějaké informace, které mě dovedli právě k termínu sociální fóbie. Hrozně mi to vadí. Jsem nemožná v autobusu, v čekárně u doktora, na různých oslavách, kde se jí nebo pije... hrůza. Klepou a potí se mi ruce, jsem rudá, buší mi srdce, nemohu promluvit, protože se mi klepe hlas... občas když jsem mezi novými lidmi a mám svoje stavy, tak jim připadám nafoukaná. Asi se to snažím maskovat různými nepříjemnými obličeji, radši nemluvím...,takže se ani není čemu divit, že jim připadám nafoukaná. Můj přítel mi neustále vyčítá, že nejsem společenská a že se neumím bavit s lidmi. Ale já umím, jenomže ne s cizími. S blízkými lidmi a kámoškama je všechno v pohodě. Abyste rozuměli pojmu "cizí", tak to třeba myslím i rodinu mého přítele :( S těmi jsem měla problém si i připít jak se mi klepaly ruce:(

Vážená paní doktorko.Trpím strachem. Bojím se uplně všeho.Zpočátku to byla škola, úřady, práce. Ted se bojím lidí..bojím se společnosti. Nechci aby se na mě někdo koukal nebo vůbec věděl že jsem třeba v té místnosti.Nemám žádné kamarády. Nikdy jsem nikam moc nezapadla protože jsem velmi tichá a skoro vůbec nemluvím. Byla jsem vždycky taková odstrčená a spoléhala jen na sebe. Mám strach promluvit, něco říct s někým se bavit.Já ani nevím o čem se mám stěmi lidmi bavit.Rozumím si jen s mamkou a přítelem, kteří mi dost pomáhají. Spíše za mě vše vyřizují, telefonují atd. Dětství jsem neměla krásný. Už od malička jsem žila ve stresu.Táta byl veliký alkoholik a cholerik. Když se sním mamka rozvedla a našla si jiného přítele..to mi bylo 12. Byl ještě horší než táta. Fyzicky mě napadal a psychicky týral.Mamka se sním rozvedla. kamarádi mě kvůli tomu odsuzovali a smáli se mi. Že mám na sobě ošklivý hadry, že mám všude modřiny, bavili se o mojí rodině. Je mi 20 let a už mám žaludeční vředy. Krom to že při strachu mám hrozné bolesti žaludku, mám průjem, chce se mi zvracet, zbělám a poleje me pot a skoro omdlím. Ráno vstanu a první co je že mám strach co bude a zase mám ty ukrutný bolesti. Žiju neustále ve strachu a už si stím nevím rady. Strach mě omezuje!..a jediný co mi dovoluje je plakat!

Dekuji moc za vysvetleni. Budu se snazit to premoct, me spis dela vic starosti ta agorafobie. Mejte se tu vsichni hezky.:-)

Ahoj Míšo, pokusím se ve stručnosti odpovědět:

1. Dědičná není, dědí se jen sklon ke zvýšené úzkosti či neurotismu.

2. To se nedá 100% zaručit, každopádně se dá dostat pod kontrolu a úzkost zkrotit na takovou úroveň, aby výrazně nezasahovala do kvality života. Opakování nelze vyloučit, ale při dodržování určitých pravidel se tomu lze dobře vyhnout.

3. Ano, to nám všem:-). Jedná se v podstatě o nedostatečnou funkci neurotransmiterů v mozku. Neurotransmitery jsou chemické látky, které zajišťují přenos nervových signálů z jedné nervové buňky na druhou. U fobiků dochází k nedostatečnému přenosu těchto vzruchů a převodu informací. To se týká třeba pocitů radosti, uspokojení z dobrého výkonu, úspěchu apod. Nedostatek neurotransmiterů v mozku má za následek i rozvoj depresí, proto je třeba to kompenzovat psychofarmaky. Neurotransmitery jsou např. serotonin nebo dopamin, ty ovlivňují mj. i naši náladu. Nadměrně excitovaný je potom neurotransmiter noradrenalin, který je zodpovědný za spouštění stresových a poplachových reakcí, jimiž mozek reaguje na zvýšenou úzkost a brání se tak.

4. Na to nedovedu dost dobře odpovědět, ale v něčem máš určitě pravdu. Každopádně, sociální fobie má tendenci se rozvíjet u jedinců, kteří neměli dobré zázemí v rodině, nebyli často v dětství chváleni, byli vystaveni každodenní kritice a přehlíženi nebo i psychicky týráni a vysmíváni. Také tam, kde je rodič k dítěti příliš úzkostlivý ve výchově a hlídá ho téměř na každém kroku, může se SF rozvíjet. To vše se mj. projevuje nedostatkem či spíše neúplným vyvinutím sociálních dovedností v dospělosti, nízkým sebehodnocením, zkresleným pohledem na osobnost a vytrvalým podceňováním se. Však to znáš, ne:-)?

5. viz bod 2.

Nemáš zač a hodně štěstí v boji s tou potvorou.

Jeste mam par otazek.
1.je socialni fobie dedicna
2.da se 100% vylecit, aniz by se v budoucnu zas zopakovala
3.funguje mi neco spatne v mozku, kdyz ji mam
4.muze se projevit dusledkem dlouhodobeho stresu, psychickym tyranim ci traumaty z minulosti
5.je chronicka
Dekuji predem za odpovedi.

Mam lehkou formu soc. fobie krizenou s agorafobii, lecim se od 3.7. Beru na to Parolex, 1 tbl denne, Rivotril 1 tbl denne pouze pred zatezi(kdyz jdu nekam ven). Deprese nemam, chodim k psychiatrovi, ale ma obvodni lekarka moc pro leceni fobii leky neni, pry by bylo pro me lepsi, kdybych dojizdela do Klatov na nejake terapie a proste se tam vyzpovidala. Jaky na to mate nazor vy?? Dekuji predem za odpoved.

XXXMAN182: Používej malá písmena, ty prase! Hovado nevzdělané!!!
honza: Na začátku věty se píše velké písmeno a na konci tečka.

VOZERTE SE JAK PRASATA!!!
ALKOHOL JE NEJLEPSI LEK TEN VAM URCITE POMUZE PAK SE BUDETE V POHODE BAVIT VE SPOLECNOSTI!!!!

Ze kravu jednu otravuje a nakopat ju do prdele kravu!!!!

Hele jako ja mam sebevedomi a vseho docela dost, ale s tim pohledem do oci v metre to ani u mne neni nejlepsi, napriklad na takovou particku ozbrojenych ciganu nebo skinheadu a ruzny takovy pobudy a zgerby se neni moc dobry divat do oci to si pak koledujete o pekenj maler ale na slusny lidi to neni problem...

Ahoj, Májo, napiš mi, pokecáme. Dan golas.d"seznam.cz