sociální fóbie

Ahoj, jestli máte jako já problém s mluvením před lidmi, s prezentováním, tak bychom to mohli společně nacvičovat. Každý by si vybral nějaké téma, co ho baví nebo studuje. Jestli máte zájem, tak se ozvěte na fóru http://www.socialnifobie.info/for1.php?cti=1&id=301

Co je to ta Silvova metoda? Díky moc

Naprosto ti rozumím. Já taky prošel vším možným, co mi mělo pomoci - individuálem, skupinovou terapiíí, a přesto se v různých situacích stále cítím pod psa. Je ale pravda, že se něco změnilo a že jde hlavně o zvyk. Dříve nebo později se to nové, lepší nějak zautomatizuje a pak budeš fakt v pohodě. Jako dřív. Mně vždycky vyděsí to, že přes veškerý zkušenosti a pozitivní změny se v nějakých situacích dostanu do "transu" a nejsem schopen ho změnit. Prostě to tam je... ale bojuj dál a nevzdávej to. Co tebe nejvíce děsí?

Taky je dobrý denní stacionář Horní Palata u strahovského stadionu. Stačí tam jen zavolat a objednat se na úvodní pohovor. Není třeba lékařské doporučení!

Taky je dobrý denní stacionář Horní Palata u strahovského stadionu. Stačí tam jen zavolat a objednat se na úvodní pohovor. Není třeba lékařské doporučení!

Pro Jardu,Martinu,Lucku a další: Neposlal byste mi někdo svůj mail, moc rád bych si s někým promluvil o našem společném problému. Sdělené trápení je poloviční trápení, a radost z úspěchu, se kterou se podělím, je dvojnásobná. Můj e-mail je: jenik.bartos"tiscali.cz.

Ahoj, jmenuji se Honza, je mi 28 let a peklem sociální fóbie procházím již 12 let. Když vzpomínám na doby před tímto obdobím, tak je mi do breku, vždycky jsem totiž rád býval středem pozornosti. Myslím, že jádrem problému je to hrozné uvědomování si sebe sama, ta snaha vypadat přirozeně, která nám neustále brání v tom být skutečně přirozený. Možná někdo nezasvěcený řekne

Já sám trpím SF a zkoušel jsem už lecos i Silvovku jsem několikrát absolvoval a dost intenzivně se ji věnoval, velké zlepšení se nedostavilo,co jsem dělal špatně možná by mi pomohla rada a nebo jen ujištění,že to jde pomocí této metody zmírnit.Je mi 19 a je mi z toho občas na bl..í.

Pro Pavla: Beru Deniban. Ten do vélké míry zmírnil i deprese, dřív jsem brala antidepresiva, nejdelší dobu asi Citalec, ale neměl na mě žádný vliv. Já jsem nejvíc vnímala to, že se zmírnily deprese, co se týká soc. fóbie, to skutečně přišlo jakoby samo, možná to byl důsledek zmírnění těch depresí, že člověku není pořád špatně a má mnohem víc energie se soustředit a poslouchat ostatní, komunikovat s nimi.

Jaké prášky Ti Martino zabraly ?

http://socialnifobie.me.cz
http://socialnifobie.me.cz/for1.php

Ahojte. Nevím, jak silnou SF jsem trpěla, ale takové stavy mi dávaly na psychiku dost zabrat. Dušení se, červenání, třas před lidmi, neschopnost mluvit, myslet v přítomnosti jiných, non stop pocity méněcennosti, deprese...
Mi pomohla dost výrazně Silvova metoda, a téměř mi zmizela nespavost. Je to opravdu jiný život. Moooc bych vás všechny chtěla povzbudit, ven z e SF se dá dostat. Každý si může najít způsob léčby, který se mu bude nejlíp hodit. Taky přeju hodně štěstí:)))

Ahoj všem, před rokem jsem začala brát antidepresiva kvůli depresi a sociální fóbii. Deprese se zmírnily tak, že obvykle dokážu fungovat jako normální člověk, co se týká soc. fóbie řekla bych, že zlepšení je stoprocentní. Člověk na sobě doslova vidí, jak dokáže čím dál samozřejměji dělat věci, které pro něj byly utrpením...Přestala jsem neustále přemýšlet o svém chování, když jsem ve společnosti ostatních lidí, a stalo se to tak rychle, že jsem doslova každý den viděla, jak je to lepší a lepší...jsem za to nesmírně vděčná a šťastná, určitě víte proč...člověk se necítí pořád trapně, nemá pocit nenormálnosti...Všem lidem, u kterých se projevuje soc. fóbie a omezuje to jejich život, bych doporučila, aby začali chodit k psychiatrovi a brali nějakou dobu prášky. Mně osobně to pomohlo velmi rychle a v podstatě bez jakéhokoli úsilí (co se týká soc. fóbie). Nemyslím si, že chodit k psychologovi a donekonečna teoreticky rozebírat vlastní pocity a vzpomínky a cokoliv jiného, je vždycky to nejlepší. Hodně štěstí.

Bylo by dobře kdyby ti maminka pomohla najít pořádného lékaře.Já mam to samé od dětství,a nechápu proč se mnou moji rodiče někam k lékaři nešli,přestože jim učitelky říkaly,že nekomunikuji často pláču nic se neřešilo,a já mám dnes takové stavy ,že nevycházím ven.

Ahojky Leni,tvuj zivotni pribeh je strasne podobny memu.Moje problemy se Socialni fobii zacaly teda uz na zakladce tak kolem 14 let a bohuzel se to prohlubovalo,protoze si psychiatricka myslela,ze je to jenom nejaky pubertalni obdobi a ze to prejde.Dala mi sice taky prasky,ale ja jsem jim neverila,takze jsem je taky nejak moc nebrala.Po devitce jsem chtela jit na zdravku,protoze byl muj sen byt zdravotni sestrou uz od malicka,ale psychiatricka rekla,ze to pro me neni,ze bych to stejne nezvladla,takze jsem sla nakonec na ucnak na kadernici,kde se ty problemy zhorsily.Cim dal vic jsem se zacala kontrolovat,mela jsem pocit,ze na me vsichni koukaji,ze jsem odporna.Strasne jsem se bala vejit do ty tridy,protoze na me vsichni koukaji,sedela jsem v lavici,nedokazala jsem skoro mluvit.Taky jsem si ublizovala.Prasky jsem snedla ale az pozdeji,porezavala jsem si ruce,trikrat jsem byla na psychiatrii,jednou,pred rokem jsem byla v Praze na klinice pana doktora Praska,kde jsem bohuzel byla jenom 14 dni,protoze jsem byla prilis zavisla na rodicich a proste jsem to tam nevydrzela.Psychiatricka mi tam rekla,ze jestli odejdu,skoncim akorat tak,ze budu muset brat silny leky,aby se to vsechno potlacilo.Ja odesla a reknu pravdu,bylo to jenom chvilku dobry,potom se to zase zhorsilo,strasne jsem si prala,abych to dokazala zkoncit,ale musim rict,ze me taky dost drzel muj nejvetsi konicek esotericke vedy a hlavne vira v reinkarnaci.Vloni v lete jsem si vzala prasky a skoncila jsem s vypumpovanym zaludkem na ARU.Zadny psychiatr mi do te doby nebyl schopny pomoci,protoze ja ve skutecnosti nechtela.Nechtela jsem zit.Nebo mozna chtela,ale nevedla jsem tenkrat JAK.Predavkovani je velke volani o pomoc a o pozornost.Ja se dostala vloni v zari k psychotronikovi Brazdovi a ten mi poradil rodinne konstelace.Ze zacatku po konstelacich to bylo neco jako ocistec.Mela jsem sileny deprese.Psychotronik mi vysvetlil,ze to u lidi,kteri mely psychicke problemy tak byva a ze se to upravi a pak to bude urcite lepsi a ono JE!Zacala jsem chtit zit a zacala jsem zit,zacinam se mit opravdu konecne rada,chodim mezi lidi a dichazim jednou tydne na skupinovou terapii.Nasla jsem si konecne i par pratel a ted se ucim na zkousky na zdravku,ktere me cekaji v dubnu.Sice mam jeste trochu problemy se spani,ale doufam,ze it o se casem spravi.Obcas me nejaka ta deprese prepadne,ale uz vychazim ven mezi lidi.Dneska jsem rada,ze jsem to v lete prezila.Moc tobe Leni,i vsem ostatnim drzim palce a verim,ze to dokazete,protoze tu silu v sobe mame a jinak bysme na ten svet neprisli,kdyby jsme neverili,ze to tady zvladnem a dokazeme zit!!!Paaa

Ahoj Terko,mám stejnný problém jako ty a rád bych si s tebou o tom promluvil.Jesli máš opravdu zájem o svém problému mluvit,tak se ozvi a já ti napíši na tvuj imail.

ahoj! je mi 17 a trpím soc. fobií. chtěla bych si pokecat s někým, kdo je na tom stejně. pište na filume"gmail.com

Ahoj vsem,v breznu mi bude 16 let.Taktez trpim socialni fobii,opravdu uz nevim co mam delat.Chodim k psycholozce i k psychyatricce,ktera mi predepsala leky,ale ja je nikdy nejak moc nebrala,protoze neverim,ze neco spravi a taky sem zapominala si je brat.Vlastne porad na neco zapominam,protoze neustale myslim na muj problem a na to jak me vsichni sleduji,no nebudu psat vsechno,protoze kazdy tady uz asi vi co to socialni fobie je a jeji hlavni rysy.Mama mi dokonce koupila knizku o tom od Jana Prasko,ale to mi bylo k nicemu.Ja neverim,ze mam nejakou sanci a to me deprimuje jeste vic,ze se to stale resi a probirame to a stale nic.Trvalo to vlastne uz od malicka,ale to sem si to tolik neuvedomovala,ale ted se to prohloubilo opravdu hodne a kazdy den,opravdu kazdy den,myslim alespon jednou na to ze bych to skoncila,ale nemam na to odvahu,ikdyz parkrat jsem snedla prasky,ale to se mi pak chtelo jen zvracet.Zkousela sem snad uz vsechno,ale proste se to neda nejak vyresit.Ja bych chtela zit jako ostatni lide.Protoze takhle uz to dal nejde,neda se takhle zit.V zari jsem nastoupila na stredni skolu do prvaku a to zacli ty problemy se prohlubovat a trva to stale.Ve skole vic chybim nez tam jsem a nedoufam ze tu skolu dokoncim,protoze tolik zameskavam,ze uz to ani vlastne nedoplnuju.Krome skoly kazdodenne nedelam nic,prijedu ze skoly domu unavena a znicena z toho stresu a do vecera se stresuju opet z toho ze druhy den zacne vsechno znovu.Ale jak si mam najit treba nejaky krouzek nebo neco,kdyz nesnesu byt ani mezi lidma ve skole?existuje na tento problem vubec nejake reseni??:-((ja uz ztratila nadeji a neverim uz nicemu..to sem chtela napsat.Takze preju vsem stesti,ale uprimne myslim,ze se to neda vyresit,alespon u me.

Ahoj Renny,jako bys mi četla z duše. Má soc. fobie propukla taky v době studia a taky mě to pěkně poznamenalo. Taky jsem na čas školu přerušil, abych se dal psychicky do kupy, a teď zase pokračuju. Ale bohužel se začínají vracet staré známé pocity, kvůli kterým jsem se mezitím léčil... Kdybys měla zájem to trochu víc probrat, tak se mi ozvi na mail. Nevzdávej se a bojuj, jinak to nejde. Měj se fajn a hodně štěstí. Martin

Ahoj všichni,přečetla jsem si vaše příspěvky o sociální fóbii. Ja se o tom snažím dozvědět co nejvíc, protože mám stejný problém. Ale myslím že první krok s tím něco dělat, je hlavně vědět, oc se vlastně jedná. Ja jsem tím trpěla před 2 lety, tenkrat sem chodila na pedak, a to studium mi davalo dost zabrat.Ani ne tak to uceni, jako spis soc. fobie. Hrozny strach z vyvolani, komunikace s kamarady vazla, proste ta skola se stala mym strachem. A samozrejme zaclo vyhybave chovani, vymlouvani atd. A po roce sem ji ukoncila. pak sem hledala nejak cas praci, sice marne, ale za tu dobu sem se dala trochu do kupy. A citila sem se fajn. Ale ted opet studuju a uz se to zacina rychle vracet. Takze planuju navstivit psycholozku. Clovek si o tom aspon s nekym,kdo tomu rozumi v klidu promluvi. Doma o tom nemluvim, zkusila sem to jednou, a bohuzel zadny ucinek. Jako by o tom nechtel nikdo slyset.A to cloveka ubiji jeste vic. Mam skvely vztah s mamkou, ale kdyz sem se sni o tom bavila ,ze mam pocit, ze tim trpim, tak o tom nechtela nicmoc slyset. Ale ja to beru, clovek, ktery nevi o co jde, tomu rozumet asi nedokaze. A tak se snazim s tim nejak vyporadat sama.Pomaha mi sport, hudba, muj pes:) Ve spolecnosti se asi nejlip citim vecer, pri prochazce venku se dokazu skvele bavit, nebo nekde na diskotece . Samozrejme nemyslim tim ze bych do sebe tlacila litry alkoholu, to vubec ne. Nepiju, ale proste se citim dobre v mistnostech, kde je min svetla, kde sem si jista tim,ze nikdo nevidi ze se treba cervenam a je mi trapne. A kdyz jsem si tim jista, tak se tak dobre taky citim. Je to proste porad dokola. Clovek uz se jen boji toho, kdy ten strach opet prijde. A mozek si na to zvyka. Takze je potreba ho to nejakym zpusobem odnaucit. Ale jak?To se lehce rika, musis se proti tomu obrnit, naucit se proti tomu bojovat. Ja se o to snazila tim, ze sem se v dane situaci soustredila jen na jednu vec, treba to co chci rict. A ne jeste navic myslet, ze se na me nekdo diva, a tim padem asi prijde ten obavany strach. To je asi cele zaklete v tom, ze clovek zacne hned premyslet, co kdyz to prijde. A kdyz o tom zacne premyslet, tak to vetsinou prave prijde. Me osobne to nekdy slo, nekdy zas ne. Ale rozhodne s tim chci neco delat, vim ze sem se citila driv mnohem lip, tak proc by to zase neslo. A preju vsem hodne stesti aby, se to kazdemu povedlo prekonat. Hlavne to nevzdavejte!