sociální fóbie

rox-ahojky.Neviem kolko mas rokov ani ci robís a tak podobne.Tak sa neviem tak vyjadrit,ale ver mi aj ja som tym presla a teraz mam uplne v pazi co si kto myslí a hovorí o mne.Volakedy som sa hanbila aj za svoje meno a to nehovoriac o inych veciach.Clovek musí mnoho prejst nez sa naucí sam seba chapat a vnimat veci inak nez ako ich vníma teraz.Skus byt trochu konkretnejsí co ta najviac trapi? Takto je to tazke ked neviem o tebe viac.Nech vsak veci vyzeraju akokolvek katastrofalne treba vzdy verit,ze sa to da zvladnut.To inak vravím ja co som bola tak isto natom,ale ber to ako príklad,ze vsetko sa da zvladnut ci skor alebo neskor.Tak napis viac.pa

Ahoj lidicky, sem tu nove prichozi a doufam, ze sem jeste nekdo chodite. Mym velkym zivotnim problemem je socialni fobie spojena se silnym stresem a panickymi atakami, trva to uz asi 10 let. Potize zacaly asi v polovine studia VS, tehdy se se mnou rozesla kamaradka a jakoby najednou se obnazily vsechny me dosavadni potize a nedostatky v komunikaci, vuli a dostatecnem hodnoceni sebe sama. Tehdy jsem ale nic neresil a snazil se vsechno odsouvat do pozadi, nebo jsem nechal jine resit za mne, vyhybal jsem se neprijemnym situacim. Postupem casu to odstartovalo velkou paniku na verejnosti a pri komunikaci, rudnuti v obliceji, paleni oci. Vse jsem zacal resit az pred 3 lety, kdy jsem pochopil, ze vylecit se musim sam a to s odbornou pomoci. Absolvoval jsem KBT a dalsi je prede mnou, kombinuju terapie lekarske s duchovnimi, snazim se pohybovat. Je to hodne tezke, protoze setrvacnost mysleni i navyku je obrovska, ale verim, ze to dokazu.

Pokia? máte problémy s depersonalizáciou a derealizáciu, kliknite si na http://depersonalizace.unas.cz/ Ak neviete čo to je, tak si kliknite na http://depersonalizace.webzdarma.cz/ S pozdravom Ivan Vrzala.

Ahoj všem,pořád stejné problémy a řešení v nedohlednu... jsem děsnej slaboch :((

Ahoj lidi,taky jsem náhodou objevil tohle téma. A taky mám sociální fobii, s těmi příznaky, jaké jste tu už mnohokrát opakovali:-potíže s komunikací s lidma, nemám skoro žádné kamarády, nedokážu si najít holku (je mi přes 25),nesmělost,nemám skoro žádné společné zájmy s ostatníma, většinu času trávím sám....atd. Moc rád bych zapadnul mezi ostatní,trávil čas s kamarády, prostě žil společensky,ale nejde to. už si se sebou fakt nevím rady. Ale jak vidím, nejsem sám. Bohužel, ještě jsem neslyšel žádný ,,zázračný" návod, jak se tohop zbavit.Zatim ahoj

Ahojky lidičky, je tu někdo z Brna, kdo by mi tady někoho doporučil? Nejspíš nějakýho psychiatra, kterej by mi pomohl se vyhrabat z těch příšernejch problémů SF??? Díky moc všem

Předmět: Sociální fóbie Autor: Lucka Datum: 29.8. 2004 23:07:45 Ahoj lidi, zajímalo by mě, jestli máte někdo zkušenost se zvládáním sociální fóbie. Timhle problémem trpím už 4 roky, a vlastně ho nijak neléčím, zajímalo by mě, jestli z problému vede nějaká jiná cesta, než je je braní antidepresiv...díky za komentář. Lucka Předmět: Sociální fóbie Autor: Balik Datum: 21.10. 2004 13:13:53 cau, zkus hypnozunajdi si opravdoveho odbornika, zadneho sarlatana, a jdi do toho; mozna se toho nezbavis uplne, ale urcite ti to vyznamne pomuze; za ty prachy to stoji

ahoj Pilgrime, tak jsem sem po delší době opět zaskočila. K maturitě ti moc gratuluju, navíc k tak úspěšně složené maturitě. Já měla kdysi nějaký trojky:). A jak se daří teď? Doufám, že se moc neflákáš, protože flákání je opravdu trochu rizikový v tom, že vede k depresím, však víš a navíc je to škoda. Život určitě neni černá skvrna, spíš bych se na něj snažila nahlížet jako na možnost bavit se, dělat co tě zajímá, jen ji musíš využít, vykašlat se na to všechno co tě svazuje a trochu zariskovat a taky se nebát toho, že všechno nevyjde tak jak chceš. Já jsem se sociální fobie zbavila tak ve 27, je to škoda, protože bejt v situaci ve který jsi teď ty, naložila bych se svym volnym časem řekla bych dost experimentálně, rozhodně bych se snažila najít si nějakou zajímavou brigádu, možná bych i vycestovala, no a samozřejmě zapařila s kamarádama, třeba na vodě. Kamarádů jsem ovšem dřív měla dost málo, jeslti vůbec nějaký. S tim naslouchánim a vnímánim něčeho co tě až tak nezajímá, to opravdu neni jednoduchý, někdy pěkná nuda, ale je docela důležitý umět to. Je dobrý si danou situaci představit co nejreálnějc, jako by ses v ní nacházel, aby ti byla blízká a líp si porozuměl tomu, co kdo říká, pak se i snáz a smysluplnějc reaguje. Někdy je to ale hodně namáhavý, tak je dobrý si připravit nějakou dobrou formuli, kdyby náhodou někdo přišel na to, že nevíš, oč se jedná. Třeba

Tak uz to mam za sebou:) Maturita probehla celkem v klidu, mam vyznamenani. Ale taky hlavne diky tomu, jak to probihalo, vsem se radilo atd...Na druhej den byla naplanovana oslava v jedne hospode. Prisli tam skoro vsichni. Nakonec i ja. Po trose alkoholu uz mi bylo i vic do reci, takze jsem se docela bavil. Prvni varka lidi odchazela v deset hodin, dalsi varka pred druhou rano a ja jsem sel se zbytkem jeste do jednoho klubu, kde jsme hrali stolni fotbal. Po treti hodine jsem vysel pesky domu (40min) a poctive jsem se rozhlizel u kazde cesty...prece jen moje reakce byly dost zpomaleny:) Doma uz vsichni spali, takze zadnej problem nebyl. Dokonce mi ani nebylo blbe, coz jsem docela rad. Alespon chvili jsem citil, ze nekam patrim a ze zivot neni jen cerna skvrna. Ted mam pres 4 mesice volno...doufam, ze na me nepride deprese z nic nedelani.Posledni zvoneni jsem stravil doma, aspon jsem se mohl neco naucit.Na te komunikaci ma asi taky jak pises podil ten nezajem. Ale mam pocit, ze kvuli tomu ted premyslim pomalej a nedokazu poradne vyslechnout oc jde.Rekl bych, ze tata je urcite vic spolecenskej nez mamka. Ale ne nijak moc. Se mnou se byt ve spolecnosti nenaucil (nebo jsem se to nenaucil ja?)

Ahoj Pilgrime, tak jsem po nějaký době opět zavítala na tyhle stránky a koukám, že jsi mi tu zanechal odpověď. Takže jeslti dobře počítám, teď máš svaťák? Už z tý předstvy mi naskakuje husí kůže:). Tak to se určitě radši uč, napsat sem můžeš až to budeš mít za sebou. Držim palce! Jaký bylo poslední zvonění? A taky tě čeká maturitní večírek, bojíš se toho nebo se těšíš, jak se odvážeš až bude po všem? I když na antidepresiva by se asi nemělo pít, co:). Já to tedy dělala, přiznávám, ale ždánej problém nenastal, možná ty prášky co jsem jedla, nebyly moc velký driáky. Koukala jsem taky, co je to ten Aspergerův syndrom, možná to máš, možná to mam i já. Taky jsem občes mívala dojem, že jsem jaksi "mimo mísu", že jsem nepochopila, co okolí sděluje těma různejma slovníma i mimoslovníma přesmyčkama. Jenže těžko říct, do jaký míry je ten tvuj divnej pocit z takovejch situací danej chybějící zkušeností ze sociální komunikace, jelikož se člověk lidem stranil, a do jaký míry je to vrozený. možná taky nedáváš pozor na to, co lidi řikaj, protože tě to nezajímá, nebaví, nudí.(?) Ten syndrom je vrozenej a píšou, že se nedá léčit, jen se dá naučit určitejm způsobům chování mezi lidma. Takže jslti ho máš, skupinová terapie, pokud by to pro tebe nebyl moc velkej šok, by byla určitě prospěšná. Psyhcoložce si tohle řikal? K tý tvý rodině, chápu to dobře když si myslim, že tvuj táta je hodně společenskej? Možná seš v tomhle po mámě, ale to ještě neznamená, že je to definivtiní a neměnný. Já fobii taky podědila(jeslti se to tak dá říct) a přesto se s tim dalo hodně dělat. Osobně jsem si udělala takovej závěr, že největší chybu jsem dělala v tom, že jsem se trápila tim, že podle mýho mínení moje reakce tak nějak nezapadaly do toho, co se od lidí bavících se ve skupině čeká, nějak jsem to neuměla a asi pořád neumim, ale teď už na to kašlu, jsem prostě taková. Ráda bych ti poradila, aby ses pokusil odpustit si nedokonalost, vykašlat se na dokonalost, jenže ono to neni tak snadný, co?:) Pilgrime tak až budeš mít čas a chuť tak zase napiš, co je novýho a tak. Zatim ahoj

Ahoj veroniko, mame ted ve skole shon, takze neni moc casu ani chute na psani...Presne za dva tydny mam totiz maturitu, musim se poradne ucit. Skusil jsem si trochu pomoct tim, ze jsem si objednal takovy naucny knizky "Jak ziskat sebeduveru a prekonat nesmelost" a "Umeni konverzace", do dukladnyho cteni se snad pustim po maturite.Jinak moje rodina je taky takovou lihni socialni fobie a uzkosti. Mamka mela za mlada taky dost velky problemy se zapadnutim mezi lidi, je absolutne antispolecenska...ale ja mam u sebe trochu podezreni jeste na nejakou chorobu (Aspergeruv syndrom, narcistni porucha osobnosti), nemam to nijak overeny, ale docela se tam vidim. Tata je pro me spis neco jako nejakej strycek, protoze spolu temer vubec nemluvime. Je casto v praci...kdyz jsem byl mensi tak sice byval vic doma, ale vubec nemluvil. Ja k nemu vlastne ani nemam zadnej vztah. Jinak je chytrej a snazi se venovat, treba i pres svoje pracovni vytizeni chodi na vsechny tridni schuzky ve skole. Mezi svyma znamyma je clovekem, za kterym si ostatni chodi pro radu, ale mam pocit, ze ke me ma o dost dal. Proste to ve me vyvolava jen uzkost.S tim probiranim problemu u psycholozky nevim jaky by to mohlo mit ucinky, protoze jsem to jeste poradne nevyzkousel. Urcite by mi to ale mohlo pomoct naucit se treba lip mluvit. Pri te komunikaci ve skupine lidi ("kamaradu") se taky asi nejvic bojim, ze se ztrapnim, ze reknu uplnou blbost, ze me budou okamzite kritizovat. Taky se to tak casto deje, casto rikam blbosti nebo mlcim, kdyz bych se mel branit a casto jsem tercem stiplavych poznamek. Za svuj nejvic prekazejici problem povazuju, ze nedokazu premyslet nad podstatou ruznych veci nebo situaci, jsem zmatenej a casto tak dochazi k neporozumeni a ponizujicim trapasum. Jsem jakoby nekde jinde, duchem nepritomnej a vuli se to nijak vyrazne zmenit neda. Pri poslouchani slov skoro nedokazu premyslet nad tim, co znamenaji. Jsem silene nepozornej. Na vsechno odpovidam vetsinou univerzalnima slovama, ktery se hodi temer na cokoli, takze pri tom ani nepremyslim. Desi me situace, kdy si neuvedomim uplnou samozrejmost. Pro ostatni jsem uplnej debil, protoze delam takovy blbosti, ktery by nikdo neudelal, vetsinou nevim o cem se mluvi atd. Podle psycholozky jsem neurotickej s tezkymi pocity menecennosti. Takze trpim komplexy, ze jsem oproti ostanim blbec s nizkou inteligenci. Zmatek je umocnenej tim, ze ve skole mivam vyznamenani a ostatni mi zavidi znamky a jeste vic me kvuli tomu nenavidi a vylucujou me od sebe ponizujicima poznamkama. Moje uzdraveni je na hodne dlouhou dobu, pokud k nemu nekdy dojde :( Mozna je to tema praskama, ze ted nemam tolik chute spachat sebevrazdu...

ahoj Pilgrime, máš pravdu, mam už toho za sebou celkem dost, však jsem taky děvče v letech, je mi 30:). Kolik je tobě? V podstatě taky nevim, jak by ta terapie měla vypadat, jen můžu říct, jak to dělali se mnou, ale každej je jinej. Psycholog tě podle mě může naučit relaxovat, může použít hypnozu, může zjistit, jeslti jsi ty svý problémy třeba nepodědil(tak tomu je u mě, navíc moje rodina byla živnou půdou pro sociální fobii, protože mě jako dítě moc nebrali mezi cizí lidi),nebo jeslti třeba jejich počátek nevězí v nějakym blbym zážitku, jo a často se dělá nácvik pro tebe nepříjemnejch situací a pak se to rozebírá, to s tebou dělaj taky?Myslíš, že kdybys měl možnost se s tou psycholožkou o svých problémech hloubš pobavit, že by ti to pomohlo? Já fakt nevim, se mnou se třeba snažila probírat např. to, jak to je, když sedím s kamarádama ve vinárně a co mi nejvíc vadí a z čeho jsem nervozní a proč jsem nervozní... nějaký odpovědi jsem sice blekotala, ale těch nesmyslnejch obav jsem se stejně nezbavila. Ona mi tim totiž neodhalaila nic pro mě novýho. Nejvíc jsem se bála toho, že se ztrapnim. Čeho se nejvíc bojíš ty?

Ahoj veroniko,leky beru-AD a neco na spani. Myslim, ze aspon ty prasky na spani mi pomahaji-tolik se v noci neprevaluju a vic se vyspim. Ta skupinova terapie by snad mohla pomoct naucit se trochu mluvit s lidma...Bohuzel mam pocit, ze psycholozka se snazi spis resit vsechno predevsim lekama (pracuje s manzelem psychiatrem) a az pak jako doplnkovou pomoc popovidani si s ni o problemech. Nevim jak by to melo vypadat, ale myslim, ze by to mohlo byt lepsi naopak-vic se zamerit na tu psychologickou stranku, nez na chemii. Zda se, ze ty uz toho mas taky dost za sebou...i ja mam problemy mluvit normalne pred vlastni rodinou. Skoro bych rekl, ze nevim, jak to vubec vypada, kdyz se chovam normalne...Asi nejak selhal prirozeny vyvoj osobnosti...

to maja: tvůj syn asi trpí nějkaou fobií, ale sociální to asi nebude, to by ale měl posoudit odborník. Pro sociální fobii je určitě vhodná skupinová terapie a ta rozhodně není jen pobytovou záležitostí. Jsem tedy z Prahy, tak mě můj psychiatr s takovou skupinou nakontaktoval, ale tuhle možnost jsem nakonec nevyužila, nepotřebovala jsem to. Pochybuju, že je placená, ale určitě je třeba mít doporučení, aby se tam člověk dostal. A nevýhoda je taky, jak pozoruju, bydlet někdy na malym městě či na vesnici.

to pilgrim: Ahoj, tak jsem tu po pár dnech znovu. Když jsem měla problémy já, tak jsem taky chodila k psychiatrovi i psychologovi a nepomohlo to hned, to je pravda. S psychiatrem jsem vždycky prohodila pár slov a předepsal mi léky a psycholog mě učil relaxovat. Vhodná by prej byla i skupinová terapie + nácvik různejch zátěžovejch situací. Tak to taky máš? Bereš léky? Prášky mi myslím ohromně pomohly, i když jsem tomu na začátku moc nevěřila. Byla jsem tenkrát zakřiknutá i před nejblížšíma, dost hrůza, přišlo mi tomoje chování padlý na hlavu, ale nemohla jsem si nijak pomoct, žádný logický vysvětlení nesmyslnosti mých obav nepohlo.

Skupinová terapie je pobytová záležitost jen v některých ústavech (Olomouc, Kroměříž..) jak se tam dostat? Znamená jak tam dojet, když se nedostane dál, než 2 km od domova?

Taky by mě zajímalo, jak se tam dostat, jinak snad jen za peníze k psychterapeutovi. Já navštívil jednu ¨psychterapeutku a ta měla na hodinu sazbu 400,-.

Ahoj, je možné nazvat fobií problém mého syna? Není schopen zvládnout (od vojny - modrá knížka po hospital.na psych.v Olomouci) různé pro zdravého člověka běžné situace. Např. vyjet za město, tzn. funguje vpodstatě v okolí svého bydliště +-2km. Bušení srdce, návaly do hlavy, nepříjemné pocity atak. Výtahy, poschodí, automyčka... Má někdo podobné potíže, ozvěte se prosím. Syn to jistě popíše podrobně a také se vyjádří přesněji. Ano - doporučená skupinová terapie, ale jak se tam dostat??

to veronika jo, chodim tam skoro 2 mesice...Ale spis je to asi na poradnou psychoterapii, takze chodim taky k psychologovi. A vysledky se zacnou objevovat asi za hodne dlouho :/

to pilgrin: Pilgrine a navštěvuješ psychiatra? To by ti myslím určitě pomohlo.