sociální fóbie

Ahoj všichni. Sociální fobií trpím od zhruba od 12 let. Je mi 23. Možná má někdo podobnou zkušenost jako já se svými rodiči, kteří mohli tuto nemoc podchytit na začátku, ale díky Neinformovanosti to prakticky nebylo možné. Díky internetu a tomu, že mám k němu neomezený přístup a díky mému příteli jsem si svojí nemoc uvědomila asi před 2 roky ( teprve??!! ). Mojí soc. fobii provází hlavně ty tzv. vedlejší fyzické příznaky a u mě je to červenání, tedy takové to šílené rudnutí všude ( při styku s lidmi, hlavně ve skupinách, v restauracích při jídle, nebo vůbec při jídle, když na mě někdo přímo kouká, ve frontách v obchodech, při setkávání s těmi málo přáteli, které mám, v metru adt )Dřív ve škole to bylo takové to rudnutí před tabulí a v kolektivu. Každý si myslel, že jsem stydlivá. Je těžké někomu vysvětlit, že se nestydím. Kdyby jste mě potkali na ulici, těžko by jste ale věřili, že tímto trpím. Vypadám úplně normálně a chovám se taky navenek snad normálně, jen se více vyhýbám určitým situacím, anebo jelikož se jim vyhnout moc nemohu, tak prožívám denně neuvěřitelný stres. Co jsem pro to už udělala to bych tady mohla sepsat román. Od alternativních druhů medicíny, terapaií, regrese až po psychiatra. Dokonce můj 8 letý vztah se tímto teď totálně po

Ahoj Leo,moc mě zaujalo jak popisuješ svůj příběh se SF, jako bys mi ve většině případech mluvila z duše. Ani u mě si více méně zatím nikdo nevšiml a myslím, že ani netuší, že něčím takovým trpím. U mě přišel zvrat někdy kolem 16. roku na střední škole, do té doby jsem milovala společnost, kde jsem byla středem pozornosti, jako dítě jsem byla upovídaná k nezastavení, hrála jsem divadlo, účastnila se různých akcí. Nevím, co se vlastně stalo, ale asi tak ve 2. ročníku na SŠ jsem začala pozorovat, že se se mnou dějí "divné věci", začala jsem se červenat, začalo mi dělat problém mluvit před třídou (naštěstí na škole kam jsem chodila nebylo moc zvykem ústní zkoušení), nejhorší byly pro mě hodiny Aj a Nj, kde jsem musela mluvit, začalo to být utrpení, nemohla jsem ani číst, strašně se mi klepal hlas, byla jsem rudá, cítila jsem tíhu na hrudi a těžko se mi dýchalo a o žaludečních problémech ani nemluvím. No, nějak jsem to přežila a odmaturovala. Samozřejmě jsem nastoupila do zaměstnání,kde naštěstí pro mě nehrozily žádné situace,které bych nedokázala zvládat, i když to byl obchod. SF se u mě vystupňovala až po přestěhování do Prahy,kde jsem nastoupila po dvou letech do firmy, zase obchod :-), práce s lidma.Nejhorší je pro mě představa jezdit na školení, porady, mluvení na veřejnosti,když mě všichni pozorují, představovat se, občas mám problém i před zákazníkem. Ze začátku jsem byla na pobočce, kde jsem měla klid, po přestoupení na centrálu to začalo být pro mě neúnosné. Pořád jsem ve stresu, mám vnitřní chvění,tíhu na hrudi a pocity na zvracení. Nevím jak, ale zatím se mi to daří úspěšně skrývat, až na to červenání, řeším to vždy "útěkem". Před rokem jsem navštívila po prvé psycholožku, brala jsem antidepresiva a teď užívám neurol, bez něj bych asi nebyla schopná normálně fungovat. Zkoušela jsem i relaxaci, zatím nic nezabírá.Jsou dny, kdy je to lepší, někdy zase naopak horší. Spíš mi naopak přibyly situace, které teď zvládám hůř než dříve (např. dřív se mi nestalo, že bych se červenala doma,před rodinou a před kamarády,teď je to běžné). Chtěla bych vyzkoušet cokoliv, co by mi mohlo pomoci, mám ráda lidi, svojí práci a chtěla bych se dál vzdělávat, ale tahle "potvora" mi tak strašně komplikuje život, že jí nedokážu sama zvládnout. Začala jsem dneska docházet k jiné psychiatričce, vím, že je to hlavně na mně, ale sama nevím jak, chci to zvládnout a žít bez neustálého napětí a stresu,chodit na večeře a kafe, nenervovat se jestli budu muset někde promluvit. Závidím všem, kteří tohle nikdy nepoznali. Moc mě povzbudila Danka, konečně je tu někdo, komu se to podařilo zvládnout, to je super.

ahoj, vidim ze se v tom vyznate tak se ptam, jestli to mam take? (mam take problemy rikat neco na verejnosti, ale v praci MUSIM a tak muj mozek ze strachu proste funguje normalne). Horsi je to jinde mezi lidmi, budete se mi smat (pritel se mi smeje), ja porad resim "co si o me mysli ostatni", dokonce i kdys jedu po blby sjezdovce nebo pri nejakem sportu tak mam pocit ze se musim predvest, aby se mi nahodou nekdo nesmal! nesnesu predstavu, ze jsem uplne nehorsi (a to jsem, treba v bowlingu kam nas chodilo 40 jsem byla stale posledni, pritom bytostne nesnasim byt posledni v cemkoli) nejhorsi je jizda metrem, staci kdyz se na me nekdo podiva a zacnu byt strasne nervozni (samozrejme se snazim tvarit ze nejsem), v tramvaji sedim upjate jako nejaka jeptiska a divam se uprene z okna, hlavne aby se na me proboha nikdo nepodival, nebo mi snad nezacal neco rikat. jinak v pracovnim prostredi tohle moc nemam, jak rikam, hlavne v kontaktu "s verejnosti". co to je za nemoc, tohle? dekuju. strasne me to trapi, chci se projit tramvaji od prednich dveri k zadnim s prijemnym vyrazem a ne jako ustvana zver ktera padi dozadu, aby ji nikdo nevidel (no stejne nastupuju zasadne zadnima dverma, ale nekdy dobiham....).

Ahoj všichni. Sociální fobií trpím od zhruba od 12 let. Je mi 23. Možná má někdo podobnou zkušenost jako já se svými rodiči, kteří mohli tuto nemoc podchytit na začátku, ale díky Neinformovanosti to prakticky nebylo možné. Díky internetu ( jinak souhlasím s tím, že na anglických webech je o mnohem více info )a tomu, že mám k němu neomezený přístup a díky mému příteli, který právě aj stránky překládal jsem si svojí nemoc uvědomila asi před 2 roky ( teprve??!! ). Mojí soc. fobii provází hlavně ty tzv. vedlejší fyzické příznaky a u mě je to červenání, tedy takové to šílené rudnutí všude ( při styku s lidmi, hlavně ve skupinách, v restauracích při jídle, nebo vůbec při jídle, když na mě někdo přímo kouká, ve frontách v obchodech, při setkávání s těmi málo přáteli, které mám, v metru adt )Dřív ve škole to bylo takové to rudnutí před tabulí a v kolektivu. Každý si myslel, že jsem stydlivá. Je těžké někomu vysvětlit, že se nestydím. Kdyby jste mě potkali na ulici, těžko by jste ale věřili, že tímto trpím. Vypadám úplně normálně a chovám se taky navenek snad normálně, jen se více vyhýbám určitým situacím, anebo jelikož se jim vyhnout moc nemohu, tak prožívám denně neuvěřitelný stres. Co jsem pro to už udělala to bych tady mohla sepsat román. Od alternativních druhů medicíny, terapaií, regrese až po psychiatra. Dokonce můj 8 letý vztah se tímto teď totálně po

Ahoj lidi, zajímalo by mě, jestli máte někdo zkušenost se zvládáním sociální fóbie. Timhle problémem trpím už 4 roky, a vlastně ho nijak neléčím, zajímalo by mě, jestli z problému vede nějaká jiná cesta, než je je braní antidepresiv...díky za komentář. Lucka

ahoj tak jsem byla u psychiatričky.Byla strašně příjemná.Vím,že to není záruka výborný léčby,ale strašně mě to povzbudilo.Jako,že se sebou něco dělám.Beru aurorix.Některý dny mi připadají úžasný a některý stejný jak dřív.Jdu tam za měsíc a domluvily jsme se,že mi doporučí psychoterapeuta.Mám z toho malinko strach,ale musím to udělat.Už jsem se rozhodla a basta.Jenom mě mrzí,že jsem nezačala něco dělat už dřív.A tak vám chci všem říct,na nic nečekejte a hlavně něco dělejte.Jak se říká,život je krátký.Jarka

Byla bych ráda, kdyby se mi někdo ozval na mail, jak bojuje s touto fóbií. Myslím, že jí taky trpím, ale nevím co s tím. Díky. Nela

Ahoj, je mi 29let a v minulosti jsem tyto stránky navštěvovala poměrně často, neboť i mě trápila sociální fobie. Již v posledních ročnících ZŠ jsem si začala uvědomovat, že se některých situací bojím víc než ostatní. Muj strach se pak na gymnáziu začal stupňovat. Ve 3.ročníku na VŠ jsem zmobilizovala všechny síly a navštívila psychologa, ten mi ale nijak nepomohl. Dva roky nato jsem se se svým problémem svěřila příteli, který mě zavedl za psychiatrem. S ním jsem se naučila relaxovat a hlavně mi předepsal léky. Abych pravdu řekla, moc jsem nevěřila, že mi to pomůže, ale jak se říká, za pokus nic nedáš(tenkrát jsem to ale takhle lehkovážně nebrala). Až asi po měsíci, a to jsem se hodně pozorovala, pravidelného užívání léků jsem si začala uvědomovat, že je něco jinak. Ne že bych se přestala bát, ale byla jsem nabitá enegrií, měla jsem chuť experimentovat,...zkrátka nesedět doma. Navíc trapný situace do kterých jsem se samozřejmě dostala jsem rychleji zametala pod koberec. Momentálně jsem už půl roku bez léků, psychiatra nenavštěvuji. Učím na ZŠ a je mi fajn. A jestli mi jednou zase fajn nebude, tak vim jak to řešit. Myslím ale, že sociální fobie už mi nehrozí. Přestala jsem se pozorovat, už moc nepřemýšlím o tom, co si o mě myslí ostatní, z trapasů kterým se stejně nedá vyhnout občas vytěžím i trochu legrace(lidi to maj rádi:)), i když jsem třeba za "blba":).. Tedy moje rada zní: NAVŠTIVTE DOBRÉHO PSYCHIATRA! Mně to opravdu pomohlo a to jsem v nejhorších chvílích pomýšlela i na sebevraždu. Takže vám všem trápícím se touhle protivnou fobií přeju, abyste tu "potvoru" co nejdřív vyhnali z hlavy. JDE TO, FAKT!:) Ahoj

Zdravím,ja mam zřejmě ten samý problem jako ty,chtěl bych si s tebou promluvit napiš mi na e-mail,prosím co nejdřív a mohli bysme si o tom promluvit na nějakem chatu

Jsem přesvědčená,že mám soc.fobii.Jsem objednaná k psychyatričce.Zvolil jste někdo stejnou cestu?jaké máte zkušenosti s léčbou?

Příteli, ta skrytá reklama na tvůj internetový obchůdek je mazaná, ale ne zas příliš. Tenhle tělesný problém beletrie (ale ani horlivé čtení Bible) rozhodně nevyřeší.K té operaci - bude se asi jednat o krční (resp. hrudní) sympatektomii, kterou provádějí i v některých českých nemocnicích. Ta porucha má údajně společný základ i s hyperhidrózou, což je nadměrné pocení (rukou, podpaží atd.) a řeší se to docela elegantně a (většinou) jednodenním "ambulantním" zákrokem. Výsledky jsou údajně u většiny případů okamžité, i přes menší procento vedlejších efektů jako závrať atd. Doporučuju se podívat i na příspěvky k nadměrnému pocení atd. v tomhle fóru. Je tam pár zkušeností.

Lidi sežeňte si knihy od Vladimira Leviho.Jsou hodně povzbuzující a poradí.Seznam hnih je na: http://literatura.kvalitne.cz/levi.htm

Léčila jsem se na sociální fobii, agorafobii, depresi či co. Ani lékař v tom neměl moc jasno. Už je to snad za mnou, přesto bych ráda slyšela i někoho z Vás, kdo má nebo měl podobné problémy.Ahoj!!

Existuje oficiální diskusní fórum o Sf.Dej si www.seznam.cz,fobie-hledat-je to druhé od vrchu.

Mila p.doktorko,chtela bych vas poprosit o zodpovezeni teto otazky- nejaky Standa napsal na tema cervenani,ze se dozvedel o zakroku ktery je provazen v Anglii, pry se odstrani cervenani pomoci odstraneni nejake cevky vzadu na hlave. V podstate jste si jeho clanek mozna precetla.Zajimalo by me jestli je to vubec pravda a zda ano jestli ma tento vedlej.ucinky a jake a kolik to priblizne stoji. A posledni vec:nemate pro nas co tak snadno a kdekoli zcervename nejakou radu?Special.make-up nebo neco tak? Mockrat Vam srdecne dekuji.

Ahoj Beo, podívej se na stránky www.gaudia.cz, třeba Ti pomohou tam. Ahoj Jana

Ahoj!!!Bola by som ve?mi vďačná za každú odpoveď či konkrétnu radu. Cítim potrebu navštíviť nejakého odborníka (psychológa alebo psychoterapeuta) v Prahe, ale vobec neviem, ako sa dostať k niekomu, kto je naozaj dobrý.Mám menšie podozrenie, že trpím soc.fóbiou.Dúfam však, že sa len potrebujem porozprávať a počuť vhodný názor na moje problémy.Poradí mi niekto? Ve?mi sa teším a vopred ďakujem!!!!

Zkuste mi poradit n adané téma. Děkuji. Rob

Jestli chceš pokecat o socfobce,zajdi na adresu:www.psychologia.sk/socfob/index.php

Zdravím vás,chtěl jsem se zeptat jestli nevíte, zda může způsobit sociální fobie i jiné nemoci např. diabetes. Pokud s tím máte někdo zkušenosti, prosím napište. P.S. Nevíte o nějakém dobrém psychologovi, který by mi pomohl se SF z Plzně?. Díky moc.