Můžou větší děti při cestování nosit plenky?

My se od babičky s dědou přestěhovali, když mi bylo dvanáct. Do té doby jsem na cestování nebyla zvyklá, byla jsem vždycky spíš taková stydlivka, co se bála cizích lidí, takže mi to cestování nedělalo dobře. Neumím to popsat, prostě jsem vždycky cítila takovou úzkost a když se mi začalo chtít na záchod, nedokázala jsem to normálně vyřešit. Prostě jsem radši pořád doufala, že to vydržím až do cíle. Což se zas tak často nepovedlo a většinou to povolilo samo. Ta ostuda byla hrozná, ale už je to docela dávno, takže to mám trochu v mlze. Při té poslední nehodě to ale bylo v zimě a kupé samozřejmě nebylo vytopené a máma řekla, že v tom mokrém být nemůžu a stáhla se mě kalhoty i s kalhotkama. Kromě nás tam byli nějací dva cizí lidé a to si pamatuju pořád, jak jsem se styděla, když jsem se před nima musela převlíct.Tehdy jsme ale jeli na Vánoce, tak bylo do čeho, jinak jsme většinou oblečení nevezli, protože jsme něco měli pořád u babičky, takže mě obvykle čekala cesta přes celou vesnici s mokrýma kalhotama a pak hned po přivítání ty vyčítavé pohledy všech na mě a trapné mlčení.
Ale rodiče dost brzo rozhodli, že když si nedokážu zajít na záchod, tak prostě budu na tyhle cesty v plenkách. Já se tomu dost bránila, i když to vlastně můj problém řešilo, ale strašně jsem se styděla něco takového nosit, taky mi muselo být důrazně domluveno, než jsem uznala, že s tím nic nenadělám. Díky plenkám jsem měla suché oblečení a když se mi chtělo na záchod, tak jsem se do nich stejně nakonec počurala, takže jsem se nemusela tolik stresovat, ale musím říct, že jsem to dost nenáviděla. Starší ségra, mladší brácha a ještě malá pětiletá sestra a jenom já musela nosit plenky. Brala jsem to jako svoji potupu. Víkendy jsem vždycky vyhlížela s obavami.

také jsme vždycky neměli auto, jako malí jsme cestovali běžně autobusem. Vzhledem k tomu, že jsem odmala kropenka, tak stačilo říci našim, že potřebuji zastavit. Někdy, když byla zastávka šikovně v obci, tak jsem vyběhla a bylo to, ale někdy jsem to špatně odhadla a muselo se zastavit. Jednou se mi stalo, že autobus stál u závor, nohy pokroucené do vývrtky, na čele pot, tak jsem vystoupila a sotva jsem kousek od busu zasedla, viděla jsem, že se autobus rozjíždí, závory se zvedly. Jak jsem vystupovala z autobusu, viděli to cestující z auta stojící daleko za ním (museli vidět i proč jsem vystoupila), tak mě popovezli za autobusem. Bylo mi trapně až na půdu, jela jsem na tábor, bylo mi asi 14-15, ale ostatní byli fajn, nikdo se slůvkem nezmínil. Jindy zase v autobuse cestovali vodáci, krásní kluci, pádla měli uvnitř. Čekala jsem, až mi řidič zastaví, myslela jsem si, že se držím madla a ono to bylo pádlo. Autobus zabrzdil a skoro jsme padli oba. Po mých zkušenostech nosím na cestování šikovnou sukni, abych, v případě potřeby, neblýskala moc holým zadkem. Vždycky jsem si vzpomněla na scénu ze Sněženek, jak bylo Suchánkovi špatně. To znám důvěrně, schovat hlavu do pytlíku, takovýto pokřikování je jí špatně, pak ty přilípnutý nosy na skle, jak se na mne, na dávicí, dívali z autobusu. To je rozhodně horší, než když sednu za autobus. Když se sedne k zadnímu kolu, kromě řidiče, to nikdo nevidí. Měla bych asi blok ulevit si do plen, vadí mi i v nemocnici mísa. KAŽdÝ chodí na WC, tak proč se stydět? Dneska už jsou odpočívadla, pumpy, v příp=adě potřeby zastavím i MHD. Ještě se mi nestalo, že by mi řidič nezastavil. Pokaždé, když nastoupím, tak se dívám, zda je WC odemčené, zda je funkční, abych věděla najisto, až bude třeba.

Také jsem se styděl si říct před někým cizím, že chci čůrat, ale na nehodu si pamatuji jen jednu. Na cestu mi nikdo plenky ve vyšším věku nenutil. Ale možná, kdyby se nehody opakovaly častěji, třeba bych dopadl stejně jako vy. Neoponovali vám rodiče třeba tím, že se stydíte si říct, že chcete na malou, za to se ale nestydíte se přede všemi počůrat? Musel to být hrozný pocit, sedět v mokrém oblečení před zraky cizích lidí. Určitě si stačilo při příští jízdě na to vzpomenout a začalo se vám chtít hned znovu. A když jste nosily plenky, jak to probíhalo? Povedlo se vám to vydržet, protože jste věděly, že to skončí max. v plenkách, nebo jste se do nich počůraly stejně? Mimochodem, ve mně ten stud zůstal dodnes. Hodně dlouho to držím a když už vím, že je to na krajíčku, teprve prosím řidiče v autě o zastavení, že to nevydržím. Busem raději necestuji vůbec a ve vlaku si dojdu, tam to problém není. Vím, že holky to řeší tak, že nepijou, aby nemusely, ale pak je bolí hlava. To já se bez vody neobejdu a piju často, načež pak chodím i častěji na malou.

Jaruško, to je přesně ono, co píšete. Měla jsem to podobně. Taky jsem se styděla říct, že musím jít na záchod. Ve vlaku, když byl třeba nacpaný lidma včetně chodbiček jsem vůbec nedokázala rodičům nahlásit, že musím na záchod a prodírat se tím davem až tam. Takže jsem se samožřejmě občas počurala, ale stejně jsem to příště udělala zase. Mým rodičům taky trpělivost nevydržela dost dlouho a na řadu přišly plenky a měla jsem je až skoro do šestnácti, kdykoli jsme někam jeli. Bohužel cesty vlakem u nás byly dost časté, tak dvakrát do měsíce se jezdilo hodinu a půl vlakem za tátovou rodinou, navíc nás bylo docela hodně, měla jsem ještě tři sourozence a problém jsem měla jediná já. Dodnes mám díky tomu podvědomý odpor k cestování, i když nevím, jestli se to tehdy dalo v mém případě řešit jinak než plenkama.

Už hodně dlouho přemítám, zda také přispět či to nechat být, nakonec jsem se přece jen rozhodla. Dosahuji už důchodového věku, tak snad mne hned nikdo nenapadne, že jsem úchyl nebo nezironizuje, že bych do 60 a od 60 měla nosit už také pleny. Ale to je u nás všeobecné riziko, že se jiné názory, než zrovna nám konvenují, takto shazují. Chtěla jsem reagovat už dříve na příspěvek Šárky, ani se jí nedivím, pokud si četla některé reakce zde, že se už raději neozvala. Její debata se známými není tak zcela mimo. Ovšem cestování se tu smrsklo pouze na jízdy autem. Pak bych i souhlasila s Marií, že rodiče mohou za děti myslet a zastavovat. Ale nemusí to být samospasitelné a také ne všechny rodiny autem cestují (však celá tahle debata začala veřejnou dopravou). Když jsem byla děcko, auto jsme nikdy neměli, i když jsem byla jedináček a nijak jsme nouzí netrpěli, ale na auto nebylo. Čas od času i mě potkalo, že jsem s rodiči cestovala na velké vzdálenosti vlakem nebo autobusem. Copak ve vlaku to ještě šlo, ale autobusy jsem nenáviděla. Chápu Šárku i její dceru, já byla v těchto věcech velmi stydlivá, hlavně před lidmi. Pochopí asi jen ten, kdo zažil, ale říct v plném autobusu cestou na rekreaci, že si potřebuju odskočit, aby kvůli mě řidič zastavil,to byl pro mne tehdy nepřekonatelný problém, i když to teď zpětně nechápu. Rodiče byli dost přísní, zejména matka, takže když se mi takto stala párkrát v autobusu nehoda, matka - neboť nebyla tak osvícená jako Šárka - mi pak na delší cestování nařídila pleny, že už těch ostud bylo dost. A nebyly tenkrát žádné jednorázové. Nijak často jsme necestovali, takže moc takovýchto zážitků zase nemám, jen párkrát do roka, za to ale až do nějakých 14ti let. A když jsem se vztekala, tak mě matka zpacifikovala a bylo vyřešeno.Chci tedy říct, že nemusí pomoci, když rodiče za děti myslí, chápu Šárku, že z toho byli rozhození. Někdy za takovou nehodu může i stydlivost dítěte, já na matčinu otázku, zda se mi nechce na záchod, nikdy nedokázala odpovědět ano, chce. Z dospělého pohledu rozumem neuchopitelné, ale bylo to tak. Raději jsem trpěla - no a někdy nezvládla.

a nedoporučují odborníci nosit plenky i dospělým tak do 60 a od 60 znovu? |Co je to za nesmysl? Pokud se za děti myslí a třeba před průjezdem města se zastaví, dělají se přestávky při jízdě, nejsou pleny třeba. To spíše utrpí důstojn ost dítětě, pokud se nacpou do plen.

Mnoho odborniku doporucuje i starsim detem obeho pohlavi - az cca do 15 let veku, pripadne i pozdeji - noseni plenek, a tyto doplnit vhodnymi igelitovymi kalhotkami. Velmi hezke lze zakoupit napr zde:
http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p18h9s10-Nachthose-Olli.html
nebo
http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p132h9s10-Nachthose-Petra.html
nebo
http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p12h9s10-shortartige-Windelho.htmlnebo
http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p279h9s10-Windelhose-Lukas.html
nebo
http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p15h9s10-Huefthose-Ute.html.
Dle (nejen) mych dosavadnich zkusenosti si je deti vzdy primo zamiluji!!

Jsou jen pro malé děti, nikoli pro úchylný chlíváky líný si dojít na záchod.

nečetl jsem moc příspěvků ale jezdil jsem do lázní od 5 let až do osmnácti plenky jsem přestal nosit ve třech letech i na noc ale v lázních jsme museli nosit erární oblečení a když jsme šli ven a na noc všechny děti do 13 let dostávali plínku sestry říkali že je to kvůli našemu pohodlí a bezbečnosti ale je to doba dávno minulá

Já jsem taky byl v 9 letech...já mám dost podobnou zkušenost jel jsem na školní zájezd k moři a taky jsme všechny děti dostali plínku ale pemprsku potom jsme na pokoji museli jít do sprchy

Mezi uchyli se nepočítám a synovo pomočování radikalně řešíme s nefrologem ale výsledek žádný jen koloběch náštěv a stresu což dětem zrovna moc nepomuže a plínky jsou jen taková pomucka k zvladnutí problemu třeba jako leky proti bolosti.Přečtite si nějaké servry o enureze a dozvíte se že již niní i lekaři připouštějí plenky jako častečné řešení problemu npř. www.sny v suchu.cz ale zde to nemá cenu řešit vy svým dětem rači nadavete ,tahejte je po doktorech ,kupujte každý týden nové matrace a hlavně mějte připravený dostatek rezervního povlečení a pyžam.

Každý pochopí, že plenky pro vělké dítě - NE! Pokud se vám dítě počurává, asi je něco v nepořádku, snažte se to řešit, ne zamáznout plenkami.

Dobrý den, mám syna, který...No nejlepší napad to sice není ale když to dobře zaobalíš že mu to dal ježíšek aby se nemusel trapit tak by to mohl vzít nebo mu skus dát plínku dřív aby si na ni zvik a pak to bude v pohodě já to taky takhle letos udělala synovi k narozeninam je mu 12 a počuraval se každou noc doktorka řekla že to chce čas a že stoho vyroste a odborníkovi doporučení nechce dat tak jsem se rozhodla vratit se k plenkam je to super mín prace s praním prostěradel a pžamem. Syn to zprvu vzal jako uražku že neni mimino ale po vysvetlení že to muže skusit en jednu noc jak se bude cítit je už niní používá třetí měsíc a noc bez plenky si zatim ani on neumí představit. Takže moje rada zní skus mu dat jednu plenku již před vanocema popovidej si snim že jeto proto aby byl vsuchu a nebyl ještě víc nemocnej a přidej ktomu že ho ježišek sleduje a ví co ho trapí tak udělá radost i ježíškovi a on mu přinese za to nějakej supr dárek věř mi funguje to alspon na mého syna já mu letos také davam pod stromek plenky plus darky co si přál alspon část.Takže nevahej a na doktory moc nespolehej ty koukaj jeno na peníze a pacienti jsou jim ukradený a když doktora tak rovnou specialistu a ne pediatra. Takže mu klidně ty pleny pod stromeček dej a syn ti ještě časem zaně poděkuje

Místo plen s ním jděte k doktorovi, v 7 letech už je na takové věci moc velký.

Dobrý den, mám syna, který se v noci pomočuje, chci mu začít dávat na noc pleny. Ale zároveň ho tím nechci vystrašit a zhoršit psychiku.
Myslíte, že je dobrý nápad dát dítěti v 7 letech pod stromeček pleny? Syn pořád věří na Ježíška, tak jsem myslela, že by to mohl vzít, že mu to dal on a nemuselo by mu to tolik vadit. díky za Vaše rady

ale děláte z vlastních dětí mrzáky a debily.

ale děláte z vlastních dětí mrzáky a debily.

Já jsem měla pleny do 7 let...Mně to teda vadilo!

Já jsem měla pleny do 7 let na den a na noc do 11 let a nikomu to nevadilo

píšu z vlastní zkušenosti.my jsme kdysi používali normální látkovky,pak asi kolem 10 roků drynites a nebo do těch drynites někdy i 1 látkovku.ze začátku synátr protestoval,ale když zjistil,že je v suchu,tak mu to už nevadilo,akorát ta látkovka mu vadila.tu jsem mu dávala hlavně proto aby se naučil budit a pomohlo to,