Těhotenství po čtyřicítce

Tak jako umírají lidé po starší, tak bohužel i mladí, ale to co jsme udělali my s mým manželem, beru jako nezodpovědnost vůči dceři. Oba jsme již děti měli z předchozích manželstvích. Vnoučata? Bude mi 50 let a mám mrňavé vnoučky a přemýšlím jak jinak než tohle je správně atds., jim zpříjemním pobyt s babičkou. To jsem hodně energická a hodně pružná, sport, hudba atd, auto ení problém. Děti jsou dnes hyperaktivní a co bych s klukama dělala v 75 letech. Pokud má babička zvířátka a upeče buchty, ale to já dělám taky, snad to vnoučátkům stačí. My babičky bychom si neměly užívat jen vnoučátek, ale i vnoučátka by se mlě těšit co zase ta babička, dědeček vymyslí. I když je člověk stále v produktivním věku, přece by si na ně měl udělat čas.I já bych si dovedla klidně představit prcka, ale co za 10 let? Je pravda,že každé dítě je dar a když je zdravé, tak je to dnes to nej co si člověk může přát.

tak to je jasny,ze je lepsi,kdyz maji rodice dite brzy.ale i starsi rodice vychovaji dite do dospelosti a doziji se vnoucat,sousedka mela dve deti po 42letech a dnes ji je 75 a ma tri vnoucatka a je v pohode a ve zdravy si vsech uziva,kazdy na to ma jiny pohled

Niké, plně s tebou souhlasím a o tom to je. Prostě člověk z různých důvodů má mít dítě tak brzy, aby ho stačil dovychovat a někdy ani to nestačí, protože i v dospělosti má člověk pocit, že když má rodiče, má se komu svěřit,radovat se spolu s nimi nad svými dětmi...

Pokud se žena cítí dobře, není asi problém rodit i později. Děti miluji a je mi hodně po čtyřicítce, šla bych do toho hned ,ale vidím stále svoji 21-letou dceru, které, i když je velká, chybí ten, kdo byl v naší rodině starší, TÁTA. Protože byl starší, víc si všeho vážil a dcera prožila moc pěkné dětství. Dnes jede s malým synem (4 měsíce) např. do ZOO a brečí, všudě táta chybí, jeho rady, jeho city. On se nedožil vnuka a vnuk dědečka. Pokud jde o první dítě u ženy, není co řešit, bez dětí není život úplný. Kdyby se tak daly vychovat za 10 let.

bez do toho Moniko drzim peste mas pravdu ono to nejak dopadne,zalezi na zene jak je silna vnitrne,taky mam mimco po 40+,dnes je mu 18 mesicu a ma se k svetu,je to moje stesticko,ktere bych nikomu nedala a pubertu zatim neresim

Bude mi 39 let,no skoro vlastně už je a mám pocit, že jsem těhu.Tak jsem si říkala, že kouknu na diskuse a jsem překvapená,jak to je dnes zcela normální mít dítě po 35tce...Přítel děti nemá a já mám 19letou žábu,která už vylétla z hnízda a tak bych mimi uvítala...no uvidíme po návštěvě lékaře..testy jsem dělala před 14dny a oba teda neg....myslím, že bylo brzy a teď už to nechávám náhodě....JDU DO TOHO :-) Nějak to dopadne.

Sestře je 44 a bude mít druhé dítě. Potíže nemá vůbec žádné, tlak, cukr - všechno v pořádku. Ten strach je pochopitelný, ale doufám že zbytečný. No, já měla obě děti hodně brzy, ale stejně jsem se druhého porodu taky bála, ten první byl totiž dost těžký. Před 15 lety sestra rodila poměrně dlouho, ale v pohodě to zvládla. A teď se zatím ani neuvažuje o císaři, asi až jak se to bude vyvíjet.

Lindo kolik je vasi sestre a kolikate ceka miminko,reknete ji at se tolik neboji,kdyz ji vse dobre vyslo,tak to dobre dopadne,ale mozna pujde na cisarsky rez nebo ji to nenabidli? Amela teh.cukrovku?

Gratuluju k miminku, my budeme mít holčičku, tedy sestra, ale jsme hodně spolu, nejlepší přítelkyně, tak to samosebou hodně prožívám s ní. Jdu s ní dokonce i k porodu, manžel se bojí, málem omdlel i v poradně při odběru krve, nenutí ho, což je asi rozumné. Těším se, ale taky budu ráda, až bude po a budu mít zdravou neteřinku.

at se sestra neboji,neni to dobre pro mimco,ono to dobre dopadne,ted uz tomu musi verit,dejte potom vedet jak to dopadlo,taky jsem rodila ve 43letech a taky jsem mela pred porodem strach,ale odrodila jsem za 1hod a 20min.porod byl uzasny,ted je malymu uz 19mesicu a moc si ho uzivam,ale strasne to utika,drzim pesti

Určitě je víc neplánovaných těhotenství, sestra se taky nesnažila, myslela, že to v jejím věku už nepůjde, a stalo se. Nakonec je ráda, má nového mladšího manžela, ale je už holt úzkostlivější. Bojí se o zdraví miminka, i když jsou všechna vyšetření v pořádku. Taky dlouho přemýšlela o interrupci, ale manžel o dítě stojí a lékař ji ujistil, že je vše v pohodě.

Nezáleží jen na přechodu. Podle mého lékaře se možnost otěhotnění běžnou cestou výrazně snižuje už před čtyřicítkou. Častější je prý v tomhle věku neplánované otěhotnění. Ty, které se později sami rozhodnou, těm se příliš bez pomoci nedaří, i když dříve problémy neměly.

vetsinou maji prechod zeny od 48let az do 54let,ale jsou i zeny co ho maji drive nebo pozdeji,

vzdyt je to jedno kdy ma zena prechod,moje znama ho mela ve 36letech po operaci,je to u kazde zeny jinak

No my měly sraz ze školou /byly jsme na ekonomce jen třída holek/, a ve 42 letech jsou již čtyři v přechodu, co jsme se tak bavily, ale asi je to dědičné, protože ony říkaly, že jejich matky taky.

No, já nevím, jestli předpřechodové - přece jen je před porodem, bude to tedy spíše těhotenská přecitlivělost :-) A s tím přechodem - pokud bude i pro mě a sestru platit to, že je to podobné jako u matky, tak máme ještě fůru času - naše maminka měla přechod v 57 a hodně ji to štvalo. Už chtěla mít klid.

tak to máš asi pravdu

To víš, je to předpřechodové plačtivé stadium. A k Jitce: nejsem ta, s kterou se tady hádáš, ale jen blb se sníží hádat se s jiným blbem.

Dano, dík, taky jí to pořád říkám, hlavně ať je v pohodě, ona chodí se strachem za mnou, její manžel je sice fajn ale je neotřesitelně optimistický, tak se mu nemůže moc svěřovat, on to vždycky odbude, sice v dobrém, ale ženské si v tomhle jistě líp rozumí. No, ještě 6 týdnů. Jinak občas nějaké přiblblé narážky okolí jsou, ale to ji naštěstí nerozhodí.

Lindo, já rodila ve 42, absolvovala jsem veškerá vyšetření, taky jsem měla strach, ale víc z okolí, všechno dopadlo dobře, mám zdravýho kluka, taskových holek bylo najednou kolem mě víc, jako bych je dřív nevnímala, snaž se jí podpořit jak to nejvíc jde, to člověk opravdu potřebuje a jestli má mladšího chlapa, tak vůbec není o čem debatovat, bude to v pohodě uvidíš