Reklama

Zamilovaná do psychologa

Husa (Pá, 16. 1. 2009 - 19:01)

Přečtěte si toho Yaloma - pro širokou veřejnost velmi čtivé a zas tak moc nezjednodušuje

Návštěvník (Pá, 16. 1. 2009 - 18:01)

To jsem psala já s tím přenosem.Kdysi jsem to totiž prožila.Co se stane,když je tam přenos i protipřenos??To by mě zajímalo,jestli to někdy"klaplo".:-))
nebyl právě Jung"zamilovaný"do pacientky?nebo freud?pamatuji se že některý z těchto velikánů ano.

Dospělá (Pá, 16. 1. 2009 - 17:01)

deniso, přenos je zamilovanost.
Rozdíl mezi přenosem a láskou je stejný, jako mezi zamilovaností a láskou.
Tedy že přenos je zamilovanost do PŘEDSTAVY.
Láska je pak citový vztah k osobě, kterou známe, vč. jejích nedostatků.

denisa (Pá, 16. 1. 2009 - 17:01)

jaký je rozdíl mezi láskou a přenosem, ptal by se cynický terapeut? Ani Jung to pořádně nevěděl...

Husa (Pá, 16. 1. 2009 - 13:01)

Do tebe, Dospělý, bych se tedy nezamilovala, ani kdybys byl poslední mužskej na světě!
to anonym: Dobrý psycholog umí s přenosem pracovat a využít ho v terapii. Zamilované pacientky se zbavují špatní psychologové nebo ti, kteří cítí problém s protipřenosem.
Moc hezky o tom píše např. Irvin Yalom - Lži na pohovce

Dospělá (Pá, 16. 1. 2009 - 13:01)

Dospělý, kdybys byl opravdu duševně dospělý, nepsal bys jako puberťák, shazující jakoukoliv emocionální reakci.
Asi máš s city sám problém, že takto reaguješ a snažíš se ponižovat pisatelky s problémem.

Návštěvník (Pá, 16. 1. 2009 - 13:01)

V případě psychologa to není láska.je to běžný jev a říká se mu přenos.
V případě,že toto u vás vycítí,měl by okamžitě ukončit terapii a svěřit vás někomu jinému,třeba starší ženské:-))
Pokud nejste i na straší ženské:-))

Dospělý (Pá, 16. 1. 2009 - 12:01)

Zamilovat se můžeme i do psychiatra, učitele, lékaře, ...Většinou to ale dělají husy, které neodhadnou situaci a ještě se předvádí. Kdo je nad věcí, tak se nezamilovává, jen proto, že je na něho dotyčný milý, hodný a ještě ho povzbuzuje v jeho zoufalém rozpoložení.... Podívejte se samy na sebe s odstupem, jak jste trapné a směšné. Buďte tak trochu zamilované, ale nikomu to neříkejte a berte to síš jako dobrý bonbónek.

Natura (So, 10. 1. 2009 - 21:01)

Docela si dokážu představit, že se toto stane, že se žena zamiluje do svého psychologa.
Neumím si ale představit, že bych to tomu psychoterapeutovi i řekla. Jak jste to udělaly? Jak reagoval?
Já bych se docela styděla, a připadlo by mi to jaksi "nepatřičné", takový cit. I když je to samozřejmě pochopitelné, někdo se k vám chová hezky, má pochopení, vyslechne a chce pomoci, to pak zraněná duše má k zamilování blízko.
Ale jak píšete-je to jen projekce, není to pravá láska, jenže to bolí stejně, tak je to fuk, jak se to nazve.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se z toho dostaly? Bylo skutečně možné nadále zůstat u toho psychologa v terapii?

vae (Čt, 8. 1. 2009 - 18:01)

láska sice není pravá, ale je tak intenzivní...ta projekce je intenzivní... I když je to docela drsné zrcadlo si to tady číst. Jak to vše souvisí dohromady s tím, co se nám nedostalo od rodičů, s tím jak v terapeutovi vidíme toho, jenž nás vyvede ze tmy. Otevřeme se mu, což je dost intimní akt. Ale psycholog by to měl ukočírovat. Tak to je. Vztah přece nemůžr být založen jen na konfesijním a zpovědním způsobu, že bude jeden, který má problémy a druhý, co mu s nimi neustále bude pomáhat...to pak podle mého prostě nemůže být štastný...

taky se mi to stalo, potkala jsem člověka, co vystudoval psychologii, automaticky jsem se k němu vztahovala jako k terapeutovi, zamilovala se neskutečně, odmítl mě až po čase... a najednou mi došlo, že at to byla láska skutečná či neskutečná, dal mi to prožít i s následnou bolestí. která je intenzivní, ale kterou neodmítám a jsem s ní. Možná to prostě jen byla hysterická reakce duše na to, že je tu někdo, kdo rozumí....ale i tak ta bolest je skutečná...a já v tom naopak ale vidím něco hodně pozitivního...že ten člověk mohl být klíčem k emocím, najednou to, že jsem odmítnutá neberu jako to, že já jsem méněcenná a že je jasné že mě nemohl chtít. najednou už také něco chci já a jsem pevnější v tom, co jsem...
tak jsem se vykecala:)

Nina (Po, 3. 12. 2012 - 01:12)

Dobrý den,
stalo se mi to samé. Trpěla jsem sociální fóbií a rozhodla se to řešit s odborníkem. Bohužel, stal se mi velice blízkým až jsem se do něj zamilovala. Vyřešila jsem to hledáním nového psychologa. Použila jsem portál http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog . Se svojí psycholožkou jsem teď velice spokojená :) Nina

Hermína (Čt, 12. 7. 2012 - 22:07)

Dobrý den,

ráda bych...Na jaké téma budou rozhovory, o co půjde?

Pavel (Čt, 12. 7. 2012 - 21:07)

Pampeliško,myslím si ,že Froud byl,je a bude tím nejlepším v otázce neuroz.Pokud jde o psychotické zážitky ,psychozy tady jsem toho názoru,že vévodí Jung.

Spolupráce na k (Čt, 12. 7. 2012 - 05:07)

Dobrý den,

ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi.
Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.
Vše naprosto anonymně. Nemusíte uvést své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky.

V případě zájmu napiště na mail: [email protected].

pro M od Julie (Čt, 24. 5. 2012 - 11:05)

Jak vás tak čtu, tak si...Tak já naprosto souhlasím. Právě proto, že jsem rovněž určitý čas můj vztah s terapeutem řešila, nakonec vyřešila. Mé zkušenosti s vícero terapeuty mě právě přivedly k tomu, že je třeba, přesně jak píšete, věnovat se tomu podstatnému a neztrácet drahocenný čas vyměřený na terapii. Vztah s terapeutem je důležitý a lze z něj mnoho vyčíst, ale je třeba ho probrat a udělat za ním tečku, potom se posunout dál... Freuda, Junga, Rogerse a další jsem četla (tedy alespoň něco z jejich díla), navíc psychoterapii navštěvuji, nevylučuje se to. A, pokud se nedržíte jen u přenosu, zjistíte, jak je vlastně psychoterapie bohatá a přínosná.

Mucha (Čt, 24. 5. 2012 - 05:05)

Pampeliško, prozraď z jakého jsi města.

aneb (St, 23. 5. 2012 - 22:05)

Freuda? Já nevím, přijde...Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde

Pampeliška (St, 23. 5. 2012 - 22:05)

Poslední věta mi není...Freuda? Já nevím, přijde mi sice přínosný ve své době až převratný, ale dnes už přece jen překonaný.
Ale můj terapeut na Freuda nedá dopustit, přijde mi někdy až rigidní, jak se ho drží.
Když jsem se zmínila, že bych si měla něco od Freuda přečíst, řekl, že raději ne, ne v terapii, měla bych pak tendenci se do něčeho stylizovat.

Pampeliška (St, 23. 5. 2012 - 22:05)

Kontakt s terapeutem je...Pavle, po sexu? Já bych řekla, že po sexu už ten vztah právě moc kamarádský být už nemůže. Nedokážu si to představit.

Pavel (St, 23. 5. 2012 - 16:05)

Kontakt s terapeutem je vlastně obdobou přátelského vztahu.Četl jsem kdysi vyjádření velmi sympatické, zkušené ženy.K přátelství mezi mužem a ženou,pokud oba mají normální orientaci,uvedla že je možné,ale až po sexu.

Reklama

Přidat komentář