Zamilovaná do psychologa

Ne mozna, URCITE je to prenos.

Ja myslim, ze to jde. Ale nepocitam se do x-procentnich. U me jde o oobrovskej obdiv az zavislost a zaroven lasku. Ja vim , ze to jde tezko definovat. Vim, ze laska a zamilovani je asi neco jineho. Mozna je to u me prenos. Neco, co mi doted chybelo.

Ivano, a jak se zamiluje bez erotična??
To stejné pohlaví mě nepřekvapuje, ke všem x-procentním jsem tolerantní.
Jde tedy u tebe skutečně o zamilování??

Aho Žabo, snad se to na tobě moc nepodepsalo. Mně se to stalo už před lety, je to dávno. Psychologa nepotřebuju, ale s jedním teď kamarádím a moc si toho kamarádství vážím.
Jestli chceš, vypiš se z toho, tady je anonymita a tak ti nic nehrozí, žádné prozrazení.

A nestalo se nahodou nekomu, ze se "zamiloval" do terapeuta (-tky) stejneho pohlavi jako je on sam (-a), ale bez eroticna?? Mne totiz ano...

pardon, mělo to být pro Ditu:)

Ahoj Danko, stalo se mi něco podobného jako tobě, dokonce s podobným koncem. Stalo se to nedávno...a je mi z toho dost špatně... a myslím, že to nebyli dobří psychologové. Já chodím dál k někomu jinemu, ale už v to nemám moc velkou důvěru...

Profík by naopak měl ten problém ukočírovat, rozebrat, zvládnout. Ne? A ne ho odstrčit. Jak jsem se tu dočetla, stává se to běžně, že se klientky zamilují. Jen málokdy to může být oboustranné. Měl by to ustát a pomoci klientce to probrat a dostat ji z toho. Jinak snad už by se bála jít kamkoliv jinam, že to dopadne stejně...

Jo, a jestli myslíš, že by s tebou ten tvůj ukončil terapii, tak jestli je jen profík, tak asi jo.
Jenže i psycholog je jenom chlap a jestli je to oboustranné, klidně se to může někam posunout.
Tak napiš, jak to pokračuje.

Víš, Danko, je to už dávno a ten vztah přebily jiné vztahy. Byla to krásná láska, ale pak přišly mnohem krásnější. Můj dojem po letech je, že on přesně věděl, jak se mnou manipulovat, a jistě jsem nebyla jediná. Navštěvovala jsem ho tehdy kvůli svému dítěti, se kterým jsem si nevěděla rady. Samozřejmě jsem se strašně zamilovala a naše setkání trvala asi rok. Pak se mu asi zdálo, že na něm moc visím, a tak se se mnou rozešel. Nesla jsem to těžce, ale dnes to už dávno nebolí.
Taky jsem k němu vzhlížela, připadal mi strašně chytrý, byl docela i hezký. A mezi námi byla velká tělesná přitažlivost - oboustranná.
Psychology mám ráda, psychologie mě zajímá, a tak s jedním kamarádím. Ale opravdu jen kamarádím.

Dito, to muselo být krásné.
Vyhledala jsi někdy po tomhle ještě terapeuta?

Já si to dovolit nemůžu, ani nechci, u mě nejde o nějakou erotickou přitažlivost, jen cítím, že se na něm stávám závislá citově. Je to spíše takový přenos něčeho, jako je otec, učitel, prostě někdo, ke komu vzhlížím, a on mě nenechá vzhlížet, což mě nesmírně přitahuje, jak se chová profesionálně.

Já jsem prožila románek s psychologem o generaci starším, když mi bylo 22 let.
Myslím, že přesně věděl, jak mě kam dostrkat. Ale líbilo se mi to tenkrát.

Já mám psychologa taky o generaci staršího, a přesto mě to neuchránilo přenosu. Bojuju. Neřekla jsem mu to. Bojím se, že by terapii ukončil.

Holky, a co vás přitahuje na psychologovi?
Je mladý, hezký, chytrý...?
Mně tedy zamilovanost nehrozí, můj psycholog je o generaci starší, a já už taky nejsem mladinká. :-)

Neřekla bych tomu zamilovanost, ale spíš hra. Prostě jsme si s psychologem hráli. Já se líbila mu a on mně. Samozřejmě něco vzniklo a můžu vám říct, je to člověk jako všichni ostatní. Je to o to horší, že on ví a vy nevíte. On zná ty způsoby, ví kde přitlačit a tak si potom můžete připadat v kleci. Ve skutečnosti to nemusí být ani vyrovnaný člověk. Je to takové kouzlo, iluze.

No on mi jednou omylem tykl a hned se opravil a já měla chuť mu říct, ať mi tyká - jednostranně, já bych mu vykala... No neřekla jsem to tenkrát... A Ty svému psych vykáš? No ON mi na rovinu řekl - ohledně mého zamilování, že to u něj má většina klientek (já si teda myslím, že všechny, ale ze skromnosti to nepřiznal :)) No a já ho při loučení teda objala, jsem taková spontánnější ;) a on mi řekl, ať ho beru jenom jako panáka či rouru, kterou ke mě přichází uzdravení. Njn. Ale mám to srovnaný, nic od něj nečekám (jako vztah) a myslím, že je lepší, když ho zbožňuju, než kdybych ho nesnášela. Jinak jsem moc ráda, že sem píšete, že v tom nejsem sama...

Bezbranná ženo,

naprosto to znám a chápu Tě, taky mám psychologa, kterému jsem dovolila mi tykat a máme spíše takový benevolentnější vztah, má obrovské charisma a když jsem u něj blízko třeba u PC, tak mám chu´t mu skočit po krku a obejmout ho.
Takže on to ví, že Tě přitahuje ???? No to já bych se za tohle strašně styděla, já to musím skrývat, ten můj to doufám netuší, ale kdo ví. Vím, že bych pak měla problém k němu chodit.

To je tvoje hledisko, i lékaři jsou doma jenom manželé a otcové tak jako druzí. Nejšťasdtnější nemusí být zrovna ta žena, která má doma lékaře, protože ho někdyx víc nevidí než vidí.

Ano, také to prožívám. Můj doktor nejen, že je milý, chápavý a empatický, ale nevíc velmi přitažlivý muž. Hodně mi pomohl, ale musím k němu chodit dál - je to se mnou na dlouho. Ale minule jsem skoro nebyla schopná spolupráce, jak to se mnou "mlátí". On to poznal, řekl mi, že se to běžně stává a že to zase přejde. Ale já vím, že nepřejde. Doktora měnit nechci, nejsem schopna se hned tak každému otevřít. Někdy mám pocit, že celý můj život nemá smysl, kromě 1x týdně návštěvy u něho... Myslím si, že jeho žena musí být nejšťastnější člověk pod sluncem...

Já to měla podobné. Zamilovala jsem se do svého profesora na střední škole. "Přenos" byl oboustranný a vzali jsme se. I tak to může skončit. :-D