Zamilovaná do psychologa

Oprava - reagovala jsem na Zuzu (ale omylem jsem zmáčkla reagovat na "Lenku").

Ahoj Lenko,
děkuji Ti...Moje zkušenost je ta, že ona přenosová zamilovanost časem odezní a objeví se nové druhy přenosu - tedy přenáší se na terapeuta zase jiné objektní vztahy, než ten tradiční "oidipovský" či "Elektřin". Důležité je, aby oba, jak klient, tak terapeut, v terapii setrvali, toto období přestáli a zanalyzovali, jen tak se mohou dostat dále. Zatím jsem zažila oba případy terapeutů: jeden to neustál, můj současný je však velice dobrý a už jsme za touto problematickou etapou. Chce to vytrvat, ale chce to také kvalitního terapeuta a vhodný terapeutický směr.

Mají výcvik ? V jakém...Nino,
terapeuti musí projít náročným sebezkušenostním výcvikem, který trvá několik let, a stojí je doslova stovky tisíc.
To není žádná sranda. Každý psycholog nemůže být terapeut. je mnoho terapeutických škol, tedy odvětví, kterému se terapeuti věnují, a někteří jich absolvují i několik a pak ve své práci jednotlivé prvky kombinují podle potřeby.
Jo, terapie je náročná odborná práce, na tu nestačí "jen" vystudovat VŠ.

Mají výcvik ? V jakém smyslu, to se copak dá nacvičit, jako psa když vodíš na cvičiště?

zdaleka ne každý psycholog...Terapeut by ale tohle umět měl. Od toho má výcvik.

Ahoj, mě se stalo něco podobného, před půl rokem. Řekla jsem to psychologovi hned, stále na terapii chodím a vztah rozebíráme. Nevím, co ti na to tvůj psycholog řekl, ale pro většinu terapeutů by právě tohle měl být cenný prostředek k tomu, blíž poznat člověka a jeho vztahy s ostatními. Protože ta "láska" většinou není pravá, jen na osobu terapeuta přenášíš to, co ti chybí, přisuzuješ mu vlastnosti a schopnosti, které jsi neviděla u svých rodičů, partnerů, atd. Důležité je nebát se mu říct o všem. Totiž se způsobem, kterým vnímáš jeho a jak se k němu chováš, můžete pracovat až do té míry, že se ti pak povede vyřešit své problémy v klasických vztazích. A nemusí to být jen muž - znám heterosexuální slečnu, které se toto stalo u terapeutky.

psala jsem prispevek o lasce k lekarce 16.12.2007. Ted nastala situace, kdy moje milovana doktorka sla pred mesicem na neschopenku, protoze je po operaci. A bude doma hodne dlouho. A kdovi...vrati se vubec? jsem bez psychiatra, nechci chodit k zastupujici. Nemam zadne zpravy, jak se me doktorce vede, nemam odvahu ji volat, nikdy nerekla, abych ji zavolala. Mam pocit, ze muj zivot je u konce. Asi to bude nejlepsi.

psala jsem prispevek o lasce k lekarce 16.12.2007. Ted nastala situace, kdy moje milovana doktorka sla pred mesicem na neschopenku, protoze je po operaci. A bude doma hodne dlouho. A kdovi...vrati se vubec? jsem bez psychiatra, nechci chodit k zastupujici. Nemam zadne zpravy, jak se me doktorce vede, nemam odvahu ji volat, nikdy nerekla, abych ji zavolala. Mam pocit, ze muj zivot je u konce. Asi to bude nejlepsi.

Nejspíš jsi jen amatrér. O komplexnosti tu nepoučuj, sám pleteš pátý přes devátý.
Jako není každý lékař dobrý, tak v oboru psychiky je třeba zvlášť pečlivě vybírat, komu se svěřit, to ví každý průměrně inteligentní člověk.
Psycholog by měl poznat, kdy je třeba poslat klienta jako pacienta k psychiatrovi!
Pravdu máš jen v tom, že já bych se vyhla každému terapeutovi, který něco jiného hlásá a něco jiného dělá - sám svůj vlastní život nezvládá - viz. naši významní psychologové.
Psychiatrie je zcela jiná kapitola. A nejsem si jistá, zda se profesionálové v tomto oboru už jako ploviční blázni narodili, jak tu hlásáš ty. Protože jak je známo psychiatr se pozná v blázinci jen podle klíčů.:o)))Podle mě je to spíš deformace profesí. Feťáků mezi psychiatry bude jistě dost - vždyť není nic snažšího než předepsat psychofarmaka sám sobě.
Terapeuta jen s výcvikem bych si nikdy nevybrala, když už, tak jedině UK a delší praxe.

pro pycholooga: myslím si, že žába je jenom normální citlivá holka, které se toto téma vnitřně dotýká. Proč vlastně tohle povolání děláš, když v něj absolutně nevěříš? Proč luvíš jenom o ostaních o chybách ostatních a ne o sobě? Jaký Ty jsi psycholog? Myslím, že to všechno bereš hodně obecně. Připadá mi, že jsi opravdu zahořklí, když jsme u rozdávání názorů na naše osoby...
pro beatricii: nevystudovala jsem psychologii, ale vím, že někteří psychologové tvrdí, že terapeut se má nejprva vcítit, a potom bojovat sám na sobě, ukázat, že jde se s tím vypořádat. má být, podle mě, stabilní, ale ne stroj, ne chirurg, protože pracuje s duší, z vnitřkem člověka. Jak by se většina lidí svěřovala terapeutovi, který by se na něj korektně usmíval a přitom říkal, všechno je ještě v pořádku, když nechcete spáchat sebevraždu... To jsem zažila to mě děsí. Nedokážu vysypat někomu takovému všechny svoje problémy, když vidím, že on je uzávřená, objektivní, nadřazená, chladná bytost...
Pro mě jsou všechny názory, které tady čtu obohacující, protože jsou to názory různých lidí. Proč chodit na diskuzi, když mě to nezajímá?
Jde o to, co je profesionalita?

Milý psychologu, nechápu, proč tu rozebíráš co mi je nebo není. Myslím, že normální člověk to nemá zapotřebí. Vlastně vůbec nechápu o co se tu všichni snažíte, skutečnost je stejně jiná. A o ZÁVAŽNÝCH poruchách nikdo nemluvil. Já nemám díky boh výcvik žádný, ale pravda to je, že ho každý neudělá. Tak o co jde? Nehodlám se tu s nikým dohadovat o blbostech, takže svou reakci sis mohl ušetřit.

Co ti nepřišel klient, psycholožko, že surfuješ po internetu? Nemáš co dělat. Když jsi tak erudovaná, tak bys měla vědět, že tady se ti nedostane žádné plnohodnotné diskuse, vždyť je to jen blafání, to nevíš?

Vnímám a myslím, ale nejsem otrávený a zhrzený jako ty.

No, tak jako psycholog si troufám říct, že to poznám, i když taky ne vždy! Kde koho odrazuju - je přání, aby lidé nemuseli chodit k psychoterapeutům odrazováním? také je v mém příspěvku obsaženo konstatování, že někdo díky utrpení může být lepším terapeutem.
Pokud tedy myslels svůj komentář na mě, tak já to beru, ale k tobě mám tutéž radu jako pro žábu: nauč se myslet, ale i vnímat (příspěvky)komplexně!

No, tak jako psycholog si troufám říct, že to poznám, i když taky ne vždy! Kde koho odrazuju - je přání, aby lidé nemuseli chodit k psychoterapeutům odrazováním? také je v mém příspěvku obsaženo konstatování, že někdo díky utrpení může být lepším terapeutem.
Pokud tedy myslels svůj komentář na mě, tak já to beru, ale k tobě mám tutéž radu jako pro žábu: nauč se myslet, ale i vnímat (příspěvky)komplexně!

Psycholog musí být především profesionál a musí svoji práci umět. To ty nepoznáš. Nikoho neodrazuj, každý má svůj vlastní rozum a měl by poznat, kdy psychologa jen dotuje. To může být i jiný diktor, proč vás posílají pořád dokola na vyšetření, která jsou zbytečná? Člověk je smrtelný a s nejistotou se naučte žít.

pro žábu: něco se pozná, něco ne, takový je život, nic není černobílý...
na tobě, podle tvých rychlých reakcí se dá také něco poznat. někdo by řekl, že jsi emočně-nestabilní osobnost, ale nemusí to být pravda, možná jsi jenom zabraná do diskuse a opravdu to prožíváš. nicméně, když si přečtu diskusi celou, je vidět, že problémy máš. na druhou stranu, kdo je nemá? všeobecně, pokud psycholog nebo psychiatr zvládli svoje problémy, mohou být lepšími terapeuty, protože prožité utrpení může obohatit (platí i naopak, mnozí zatrpknou a mohou se mstít), ovšem aby pracovali lidé s psychozami nebo závažnými poruchami osobnosti v těchto profesích mi připadá kontraproduktivní.
pokud jde o deprese nebo úzkostné poruchy vůbec - jak může dodat sílu takový terapeut? nevědomě to klient vždy vycítí, a pak se nelepší. přemýšleli jste někdy o tom, proč mnozí lidé chodí k terapeutům plno let a nic se nezlepší, mnohdy i problémy přibudou?
dalším faktorem je to, že jde o byznys, zejména v sourkomém sektoru -čím více léků předepsáno, tím spíše jezdí lékaři na konference zdarma a dostávají i propagační předměty, odměněni nejsou jen oni, ale i jejich rodina. je v zájmu terapeuta, aby se klient rychle uzdravil? není, protože ho ztratí, takže je potřeba pitvat minulost, ptát se na blbosti, pít s ním kafíčko atd., aby se to pěkně protáhlo! pořádně vedená terapie je dřina a zamyslete se nad tím, kolik terapeutů disponuje pro ni jak dostatečným intelektem, tak i emoční vyzrálostí! málo!mám za to, že dobrým psychologem nebo psychiatrem se musí člověk narodit, výcvik ti za peníze přilepne skoro každý lektor rád, vždyt ho živíš! na výcviku se vždy sejde dost závisláků a neurotiků, to mi věř!
milá žábo, nauč se myslet komplexně!
kolik máš výcviků, abys mohla napsat, že ho každý neudělá? já mám dva, a můžu ti říct, že některí účastníci brali několik druhů medikace kvůli psychiatrickým diagnozám...
přeju všem, abyste nemuseli vyhledávat terapeuty. doporučuju vám fyzickou práci, jogu, bojový umění nebo nezištnou pomoc starým nebo postiženým lidem.
zdravím!

A jak to poznáš, že měl psychické problémy? Myslím, že jde o to, že už ty problémy neměl. Pokud prošel tím výcvikem, tak by to problém neměl být a ten výcvik taky neudělá každej. Pak už je to jen na něm jak se k tomu postaví. Pokud mu na tom záleží, bude se podle toho chovat a když mu nezáleží bude se svejma pacientama spát.

Psychoterapii je nutné brát to jako práci a odvádět ji profesionálně a bezvadně. Vyhněte se psychologovi, který to šel studovat, protože měl sám psychické problémy.
Rachel zadrž!!!! ve svých názorech. Jsou daleko od podstaty věci. Nechtěla bys , aby tě operoval doktor, který se dobře vciťuje a bojí se stejně jako ty... Já zírám.

No, teda tady se to nějak rozjelo!

žabko, to je skvělé! Na známky se ti nikdo ptát nebude - já měla samí, ale to hlavně díky mé ocd, protože si moc nedovolím nebýt dokonálá. Bylo to ůplně nanic a to jsem věděla, i když jsem to dělala. S tím, jak si psala, jak se cítíš je to skvělý výkon! a i ta škola! Jsi na té psychologii?

Můj psychiatr rozhodně není ten, kdo se nerozčiluje a mluví tichým a hebkým hlasem. Ty dokážeš s lidmi mluvit a zároveň to vlastně vážně? Vždyť to se netýká jenom toho, když člověk mluví, k němu velice mile, ale vlastně by ho nejraději poslal do háje? Pro tebe je to "jenom" práce? Já takto nedokážu jednat s nikým a nedovedu si to představit. Možná proto jsem takto dopadla:(

Já si myslím, že nejspíš jsem rozmazlená. Jak psala žabka, mám pocit, že jsem neměla šanci udělat něco sama, vyzkoušet to, protože rodiče se o mě prostě moc starali, všechno bych pokazila, a tak to raději udělali. Měla jsem se vzbouřit a hrnout se k tomu, jenže já sjsem typ mouchy sežerte si mě. Už se s tím snažím něco dělat a vím, kde byla chyba. Ale pokud jsi studovala psychologii, tak sama dobře víš, že to není roozmazleností... Znám spoustu rozmazlenýžch lidí ůplně bez problémů. Stejně tak lidí s psychickými problémy, kteří rozhodně nejsou rozmazlení. Myslím, že dřív bylo takových problémů taky spoustu viz. třeba moje babička, ale tenkrát se to neřešilo. lidé se za to styděli, proto si myslím, že je to jenom dobře.
Ty sama něčím trpíš? Myslím si, že hodně lidí, kteří mají problémy jdou studovat psycholéogii, protože se dokážou lépe vcítit do ostatních. Myslím, že jestli jsem já něco tím, co prožívám získala, tak je to mnohem větší empatie a tolerance. určitě zatím stojí i snaha pochopit sebe, Ale to je podle mě ůplně normální. A Vám se nikdy nestalo, že jste při pomoci, nejenom pacientovi, zjistili, že pomáhá i on Vám? Mně ano a často. Myslím, že pokud člověk chce, tak každou práci může vnímat jako povolání, s tím, že on obohacuje a pomáhá, ale také se mu to vrací.
Mně se prostě nechce věřit, že to, jak se ke mně můj terapeut chová je jeném přetvářka. Připadá mi hodně upřímný a rozhodně mi neříká samé laskavé věci. Určitě je to nevyspělí vztah, ale, co s tím mám dělat? Je to spíš závislost a já to vím.
Mně rozhodně nikdo nenadbíhá.

A jak vnímáte, pro psychology, vztahy ke svým klientům? Jak je možné to brát jenom jako práci? Jak se to dá naučit? Díky

A všem do všeho dobrého hodně síly!