Panická porucha 2

Nazdárek lidi, tak tady pravidelně pročítám vaše příspěvky, teď jsou více než zajímavé. Mám otázku, asi bude hodně intimní, nebo impertinentní. Snad mě za to neukamenujete:-))), ale patří to k životu, ostatně jako PP:-)). Baví vás sex, když máte problémy, úzkosti , stresy? No už raději utíkám, ať nedostanu přes uši. Já jen z vlastní zkušenosti vím, že mě moc nebavil a strašně jsem se při tom pozorovala, jestli mi nezačne být špatně,a když nebylo tak jsem začala křičet před manželem : " Hurááá já už jsem zdravá,- tenkrát to ještě nebyl můj manžel. No... vzal si mě i přes tyhle trapasy. To bylo ale před 14. ti lety, tenkrát nebyla taková osvěta na PP. Samozřejmě, že jsem zdravá nebyla a musela ještě hodně let na sobě pracovat.A tak jsem se dopracovala až k vám...:-)))Hezký den všem.

Cau vsem:)To je fuska, cist vsechny predesle prispevky:) Taky casto jen ctu, bez toho, aniz bych reagovala pisemne.Ted vam ale musim napsat, ze mam noveho pejska, 7-tydenni miminko labradora:) Je to peknej dabel, ale opet zjistuju, jak zvireci pritel pusobi na cloveci psychiku pozitivne.Tak zatim krasny posledni listopadovy den:)

Líbí se mi Petrův příspěvek. Pojmenoval to, co jsem nedokázala. Vnímám to možná špatně, ale myslím, že vztahy jsou takové jaké jsou nikoliv kvůli nepochopení PP, ale ve své podstatě. Díky vztahu k PP se jejich podstata jenom víc obnažila.A pak každý vztah je otázka akce-reakce a oboustranné motivace. Vztah jsou dva. Přemýšlím, co jste na svých partnerech milovaly na počátku a proč a kam se to vytratilo. Pořád čekám, kdy tu někdo na adresu svého okolí napíše nějaké pozitivum, protože jsem přesvědčena, že je vaše protějšky mají, stejně jako každý člověk má své nedostatky. Mé názory jsou asi k mému věku naivní anebo je to tím, že prožívám už 15 let hezký vztah s vědomím, že pokud ho přestanu kultivovat, vytratí se, nebude. A neznamená to, že si nechám vše líbit a současně neočekávám nemožné... Ale dalo mi hodně práce zbavit se různých negativních emocí, projevů a zbytečného, nikam nevedoucího trápení. Nechávám volně plynout myšlenky, neberte nic osobně, prosím.Líbí se mi Petrova poetika :)

Báro - te věta tvého chotě leccos naznačuje: znamená to, že se bojí, že by někoho potřeboval, kdyby mu bylo blbě, tak by se raději "utratil". Tak to bych ho chtěla vidět :)) To, že jeho nazírání na svět je pragmatické ještě neznamená, že by mu měla chybět empatie. Připadá mi strašný, že je schopen takových "citů" jako je opovržení, když ti je blbě. Co může být horšího? Partnerství je o tom, že každý v páru má stejnou cenu. Když jeden má PP problémy, tak to ještě neznamená, aby ho ten druhý měl začít považovat za méněcenného a dokonce jim opovrhoval - vždyť to je vrchol neúcty a obyčejná neurvalost!Kdybych to nezažila na vlastní kůži, ptala bych se tě, jestli si to nevymýšlíš, že to snad ani není možný v civilizovaným světě! A se vzděláním to taky nemá nic společnýho, ten můj má taky VŠ a kursy empatie ukončil na základní škole... U tebe vlastně o to hůř, má-li dokonce medicínské vzdělání. Já si myslím, že se musíme i nadále rvát samy a říkat si, že je naštěstí spoustu lidí, kteří takoví nejsou, a to nás musí držet na hladinou...Petře - s těma panickejma obludama v rybníce, které se přemění v trvalky - to je hezký příměr. KÉŽ by!Od nás všech máš za ty trvalky PP Oscara, vážně!Díky ti moc!!!!!!!!! Hezkej den fšem!Eva R.

Hezký den všem!!!Tady je na obloze krásně, svítí sluníčko:-)).Karle, já jsem musela vytáhnout slovník cizích slov:-((, ale příspěvky od obou mužů jsou takové vyrovnané, klidné..Jsem zvědavá, co napíše ještě Tom:-)).Jacík má asi pravdu,oni za to třeba vážně nemohou,neumějí se správně vcítit a neubližují s nějakým úmyslem, prostě to jenom nedokážou. Mně tedy naštěstí muž nezesměšňuje, o to jsem na tom lépe, ale pochopení nemá a znalosti už vůbec, ale ty ani od něho nevyžaduju.Pajko,já ale vůbec nechápu souvislost s nevěrou, asi jsem něco nepochopila.Hezký den !!!

Kdo to nezažil na vlastní kůži, nepochopí.. Tak jim to nemějme za zlé. Můj manžel, absolutně psychicky odolný, zdravý, vůbec nechápe co mi je. Plete všechno dohromady, deprese, PP,psychické poruchy... (přesto, že má kamaráda psychiatra, který mu to podrobně vysvětlil),.Plete antidepresiva a antixylotika...Když mi vždycky bylo blbě, tak říkal "á naše maminka má zase depku.." A přesto si nemyslim, že to dělá schválně. Nezbývá mi, než mu závidět, že on takovéhle stavy nikdy nezažije.

Teda Petře,ten tvůj poslední odstavec mě dostal,ty seš fakt třída, stejně tak mě dostávají ty básničky od Dity(mimochodem DITO sepisuješ si je bokem???,je to dobrý materiál)Báro musím uznat,že tvůj manžel je fakt tvrdej chlap,ale myslím,že je správné pokud je tvrdý i na ostatní,tak že je pak tvrdý i sám na sebe, na rozdíl od mého miláčka, který se chová v nemoci tak jako bych už měla malé dítě a ne přítele.Samozřejmě, že není dobré, že nesnese nemocné a trpící, a když říká, že by se radši utratil, tak myslím,že z toho má spíš strach,že by se mu to jednou stalo, tak by radši nebyl.Na druhé straně straně si říkám,když se na to dívá z pohledu přírody, že tam taky přežijí jen silní a zdraví jedinci a slabá zvířata dřív nebo později zahynou, a to je přirozený výběr.Myslím,že je hrozné jak v dnešní době se pacienti udržují na živu "zuby nehty",aby si vytrpěli tu bolest co nejdéle místo toho aby se nechali v klidu a důstojně doma zemřít, pokud je to možné.Tohle myslím spíš na určité případy,abyste se na mě nesesypali a nevyložili si to jinak.Hezký den,Aja.

Myslim, ze s tim egoismem to neni o tom, jestli je clovek zena nebo muz. Pokud mame v sobe aspon kousek altruismu, pak je dost pravdepodobne, ze pritahneme k sobe toho druheho, ktery bude mit trochu silnejsi ego. A naopak. U nas v sirsi rodine je to naopak - muzi se vic vcituji a zeny maji silnejsi ego a taky mene empatie.--Mozna nekdy i mame pocit, ze egoistictejsi je to druhe pohlavi, protoze jim nejsme a tak logicky hodnotime vic je. A pak taky realisticky vzato clovek ma tendenci svoje ciny hodnotit lip nez jsou, a ciny toho druheho vidi bez ruzovych bryli, pokud ovsem neni zamilovany.A pak je to mozna taky o vyberu - mnozi z nas (at zeny nebo muzi) mame tendenci si vybirat silne osobnosti, a ty byvaji o neco egoistictejsi.Ale samozrejme jsem to zjednodusil, skutecnost je vzdycky jeste slozitejsi :-).

Dobrý den všem. Co dělají u Vás mráčky? Tady je mírně protrhaná deka. Snad smím decentně vstoupit do aktuální diskuse. Myslím, že vztah partnera, k jakýmkoliv zdravotním potížím jedince, je stejný, jako jeho vztah k jedinci samotnému. Zesměšňuje Vaše potíže, ubližuje Vám, zlehčuje. Zkuste promyslet, jak by se tentýž partner choval, kdyby jste byly téměř zdravé (úplně zdravý člověk asi neexistuje). Nenašel by jiný způsob, jak Vám ublížit, zesměšnit Vás? Znám spousty podobných případů. Moje kamarádka, zdravá, krásná. A stejně její partner, vážící 130 kg, o ní tvrdí, že je tlustá, že má špeky. Je to v každém člověku. Je ale velmi smutné, když k objektivním a závažným potížím se přidá lidské nepochopení, neúcta od člověka, kterého nejvíce potřebujeme, který je nám nejblíž. Co Vám mám říci pěkného, abych udělal radost? Teď zavřu oči a budu si minutu představovat, jak se panické obludy ruku v ruce s lidskou lhostejností utopily v bahně. Bahno se přeměnilo v louku na které rozkvetl koberec trvalek. Nad ním vysvitlo slunce, které již nezapadne a ze země vytryskl pramen s křišťálovou vodou. Pěkný den Petr.

Pro Evu - me to napadlo, ze kdyz mi ty prasky dochazeji, tak co bude dal. Tak jsem si sam poslednich 14 dni snizil davku na polovinu a bylo mi fajn. Pak prvni den bez a bylo to porad dobry. Az tak druhy, treti den jsem zacal citit ze se to vraci. Skoda...mel jsem radost ze jsem venku :-( Tak nic, tak rychle a snadno to nepujde :-) Zitra rano dostanu nove baleni, tak se "nahodim" do normalu a pak zacnu pomalu snizovat. Dik T.

Tak to se mi zase jednou cosi povedlo!!!Chtěla jsem, abyste si o tom všichni sami popřemýšleli a podívali se na zdraví-nemocný i svýma očima. K člověku patří i egoismus a u některých mužů je velmi výrazný, ženy se obětují snáze a mnohým role pečovatelky vysloveně sedne. Nebyl to přece žádný výslech, ale téma k přemýšlení, nečekala jsem, že mi adresně budete odpovídat...Radko, nevím, kdes vyčetla cokoliv o rozchodu. Zkus si ten příspěvek přečíst znovu. Napsala jsem: "Některé reakce vašich partnerů by mne zraňovaly natolik, že by se odrazily na vzájemném vztahu příliš negativně a vedly dříve či později k umrtvení citu. Nevím, jestli to lze nějak vykompenzovat. Nevím, jestli nevěra nebolí míň..." Ten rozchod sis tam přidala, spousta lidí žije v "prázdných" vztazích bez lásky, ze setrvačnosti nebo jiných racionálních důvodů. Nemám zájem vyvolávat konflikty a už vůbec bych si nedovolila vám radit, co a jak máte se svými vztahy udělat.

ahoj všichni. Tak koukám, že se tu rozproudila živá diskuse na téma, co očekávat od našich drahých. Pajko, v té situaci, že jsem já zdravá a někdo z mých blízkých má zdravotní problémy jsem se ocitla už mockrát. Pokud se něco takového objeví, snažím se především si o tom zjistit co nejvíc, abych věděla o co se jedná a mohla odhadnout, do jaké míry můžu pomoct. Někdy je to opravdu jen o tom, aby dotyčný měl pocit, že není sám - já totiž soudím podle sebe a vím, jak moc mi pomáhá, když mě třeba před zákrokem sestra v nemocnici drží za ruku. Jsme každý jiný a někdo to třeba nepotřebuje a podle toho asi usuzuje.V případě PP bych za nejlepší pomoc při atace považovala člověka uklidnit, připomínat mu, že to přejde/i když to sám ví/, ale hlavně být s ním. Jak už jsem psala - můj muž "není žádná citlivka", sám nebývá nemocný a když ho něco bolí, poznám to jen podle toho, že ubydou prášky proti bolesti nebo Coldrex.Sám nikoho nepotřebuje, má svého koníčka a tomu se věnuje několik dnů nebo večerů v týdnu.Je skromný a moc toho nepotřebuje - hlavně, aby ho nikdo moc neobtěžoval. Jasně, že se to odrazilo v mých citech k němu, jenže nejdřív tu byly děti, které potřebovaly normální domov - a ten měly. A teď, když už jsou děti dospělé, zas mně se nechce něco měnit, je to můj domov. Tak jsem se snažila přizpůsobit a zařídit si život tak, abych co nejmíň strádala. Docela to jde, ale když je mi zle, cítím se sama a propadám zoufalství. Jak se mi uleví, zas je to OK. Ale, Evo, přesně taky někdy uvažuju, co bude, až bude hůř.. Můj muž vždycky říká, že kdyby někdy nemohl být soběstačný, tak se utratí (je to veterinář). Možná si myslí, že by to tak měl udělat každý ...No, další veselé úvahy až příště, zatím ahoj.Bára

Pajko, docela mne prekvapila tvoje poznamka, ze bys uvazovala o . . . no zjednodusene napsano o opusteni tech, kteri nas nechapou. Ale myslis, ze treba muj vztah (ctyrlety a u vdanych holek jsou ty vztahy urcite dlouhodobejsi), bych v tuhle chvili a v mem stavu mohla premyslet o rozchodu ? Byt sama? Ano, priznavam, ted o tom uvazuju, ale podle mne, ted hlavne u sebe nekoho potrebujeme. Potrebujes pocit, ze kdyz prijde to buseni srdce (a ty prece vis, ze je to infarkt:o)) ze je nekdo, kdo ti pomuze hned. Nevim, jestli dobre rozumis tomu co chci napsat, ale podle me to neni tak jednoduchy. Nechapes, nechces chapat, tak bez do haje. Spousty holek maji rodiny. Tohle treba ted strasne resim s doktorem . . . obetovani se v partnerskych vztazich. Je pravda, ze az se za dva roky ohlednu zpatky, budou pro me tyhle chvile jedny z tech nejhorsich, ale tak to asi nekdy musi byt.

Ofino - pořiď si psa a budete se hezky bát spolu! Já to bouchání taky nějak špatně snáším, stejně jako moje psice ohařice.Tady naši psi mají taky PP jako my - dokonce si už skoro založili vlastní PP klub a dopisují si... Taky tady máme hodně koček, ale jestli mají taky PP - se zatím ještě neprovalilo... Všechny zdraví noční můra od Petřína a všem přeje hezký nový den!!!! Eva R.

Romano, neboj se Remoodu, já už ho polykám docela dlouho a nic špatného se neděje. Tak s chutí do toho a půl je hotovo! K příbalovým letákům

Tomáši - anxiolitika nemůžeš vysazovat ze dne na den, ale velmi pozvolna. Já to udělala, cejtila jsem se strašně dobře, tak jsem nevzala - a to byla reakce! Ten absťák bych nikomu nepřála zažít, byla to ataka na entou s pocitem, že chvíli jsem v nebi a hned zas v pekle. Až když jsem do sebe kopla svoji denní dávku, byl klid. Brala jsem 3 xanaxy denně 3 měsíce, pak snižovala na dva a půl, na dva, na jeden, na půlku, na čtvrtku, na půlku čtvrtky až na na čtvrtku čtvrtky. Je to možná individuální, ale nevěřím, že když by to někdo vysadil ze dne na den, takže by si tělo o pravidelný přísun nějak neřeklo, Možná míň drasticky, ale asi řeklo, tak tomu, prosím, předejdi!!!Tome, díky za pochopení za nás za všechny - to víš, že je nám to platné, pohladí to po duši, děkujeme ti, stejně tak i Karlovi.Pajko - na tvůj dotaz: nikdy bych nepodceňovala a nesnižovala bolest druhých... Jsem strašně ráda, že tenhle chat je, protože vy jste mnohdy jediní, kteří pro mne (nás) máte pochopení... a pozor - dokonce i radu. A to je skvělej pocit! Ditunko, napiš básničku s poděkováníčkem našim zlatym chlapcům, že pro nás mají pochopení, prosím, Básničko naše!!! Díky! Eva R.

Jo a ještě k výchově dětí, tak já jsem bohužel tu správnou míru nevystihla. Jeden kluk je OK, ničeho se zatím nebojí a žádnou úzkost u něj nevidím, ale z druhého vyrůstá moje úzkostlivá kopie, bohužel.Až na to, že já si nepamatuju, že bych jako dítě byla úzkostlivá a ten můj klučík to bude mít už od dětství, ach jo.Jedině mě trochu ospravedlňuje to, že jsem si jistá, že základy jsou dány už geneticky. Mám přece dvojčata, každý je jiný, takže k nim nepřistupuju úplně stejně, ale na nějak zvlášť individuální přístup taky není čas.A přesto jsou každý jiný, jeden úzkostlivý, druhý ne. Takže ten můj klučík má trochu smůlu, narodil se s úzkostlivým základem a k tomu ještě přehnaně úzkostlivé mamince. Ahoj Romana

Pajko, přemýšlela jsem o tom a řekla bych to takhle. Pokud by měl PP můj muž a já ne, určitě bych se snažila, abych mu svým chováním neublížila, žádné posměšky a tak tohle ani není můj styl, ale to by ode mě bylo asi tak všechno.Pokud by to trvalo delší dobu, asi bych byla i mírně nevrlá.Náš vzttah je už více než 2 roky jen mírně nad bodem mrazu. Možná proto já u něho oporu nehledám, myslím, že ani on by jí u mě nehledal. Ale rozhodně bych se mu neposmívala a nezesměšňovala bych ho. Jiná situace by nastala pokud by tyto problémy měl někdo koho miluju. Třeba moje maminka. Snažila bych se ze všech sil jí pomoci a doufám, že se v sobě nepletu, když věřím, že by u mě našla pochopení a oporu.Ale myslím, že u chlapů to funguje trochu jinak a často si ani neuvědomují, že někdo potřebuje jejich pochopení.No, mějte se fajn. Romana

P.S. Myslím si, že je jen málo jedinců, kteří mávnou rukou nad zdravotním stavem svých blízkých. Spoustě lidí dělá problém přiznat své city, strachy a trápení a v zájmu maskování se pak chovají jako sloni v porcelánu.Znovu zdůrazňuji, že se nikoho nezastávám ani kritika není mým úmyslem.

Zažila jsem to jako dítě i rodič a ještě oboustranně, tj.jako postižený i opatrovník. Není vůbec jednoduché zvolit správný přístup.Jako dítěti se mi moje láskyplná maminka s nejčistším úmyslem snažila natolik pomoci, že mi ustupovala a měla tendenci mne rozmazlit a ještě více schoulostivět. Potřebovala jsem laskavý, chápavý a neústupný tlak, ne ústupky typu tam a tam nemuset jít, sedět v rohu nebo na kraji řady, apod. Když ona na stáří měla podobné problémy a já jsem to netušila, neměla jsem dostatek laskavé trpělivosti, přepískávala jsem naopak ten tlak na ni. Snad až u svých dětí nacházím správnou míru, konečně vím, mám informace, snažím se je psychicky otužovat, radím, mám dost lásky i trpělivosti a snad i sebekontroly, abych neprozradila, že a jak se o ně bojím.