Panická porucha 2

Hezké dopoledne všem,tady je taky dnes ošklivo, ale pro mě je tohle počasí lepší než vedro, a teď trošku vykukuje sluníčko:-)).Petře,fotky jsou SUPER!! Ale propasti moc nemusím, letos jsem byla na MAcoše a ten pohled dolů mi nebyl zrovna dvakrát příjemný:-((.Karle, telepatie i u mě občas zafunguje, ale spíš zřídka.A já už naštěstí "moudráky" nemám od asi 25 let, tak proto jsem možná taková:-))Ještě jste tady psali o ranních ptáčatech a nočních můrách nebo sovách. Tak já po ránu taky nejsem moc schopná, trvá mi hodně dlouho, než se do něčeho pustím, a naopak večer, kdy už bych se měla zklidnit, tak můžu dělat klidně do deseti a nevadí mi to. Prostě každý má jinak nastavené ty svoje "biorytmy" a nemá se to měnit.Mějte se všichni!!J.

Petře,jsi šťastný člověk,máš hodně zajímavých koníčků,které Tě baví a věnuješ se jim.Psal jsi,že jsi z Moravy,nás je tady hodně moraváků, tak jak budeš mít někde přednášku s fotkama, dej vědět. Třeba to nebude daleko a dostanu se tam podívat. Navíc se ještě pěkně chováš ke své ženě a máš pro ni pochopení, povídáš si tady s náma - panikářama, máš můj obdiv, nevím, co víc na to mám říct.

Ahoj všem, sluníčko není, tedy alespoň to jedno ze 150 000 000 000 v naší Mléčné dráze. Doufám že Vám všem svítí na duši, a když už ne celé, alespoň probleskují paprsky. Jitko máš obdivuhodného muže. Myslím, že dělá vše pro Tebe a že se k tomu nemusí přemlouvat, že to jde z něho. Člověk patří asi opravdu mezi ta zařízení, která snesou více, nežli je předepsaná nosnost. Jak fyzicky, tak duševně. Já si zase často dávám do těla (né, že bych to dělal proto, abych si pro potěchu likvidoval tělesnou schránku), ale proto, že to cítím jako poslání. Tahám fotovýbavu po divočině, spouštím se do hlubokých propastí a taky si ničím zdraví silným kafem. Zrovna letos na jaře, jsem lezl z jedné propasti, na sobě dva vaky o celkové váze přes 30 kg udělal jsem pár "štychů" po laně a říkám si "tak tohle né, to nevylezu" a zbývalo mi nahoru ještě 120 metrů. A kolega říká "buď v klidu, vylezeš, odpočiň a uvidíš". Tak jsem visel na špagátu jak chcíplá krysa. a ono nakonec šlo! Když jsem se doškrábal nahoru, volá na mě kolega ze dna, že mám ve vaku na zádech jisté zařízenícko, které on potřebuje jaksi pro lezení nahoru. Tak jsem si zasakroval a po chvíli slanil zase dolů (naštěstí už na lehko). Tolik pro pobavení. nedělám to samoúčelně. své snímky publikuju a místa, kam se mnoho jiných nedostane s povídáním ukazuju na přednáškách. Mějte se zatím všichni hezky...Petr...

Karle,to mně ale mrzí,že Tě u mého líčení zubů zabolela osmička!!Osmička je pěknej darebák a dovede potrápit,tak ať Tě ta Tvoje nebolí.Jinak všem přeji pěkný den,venku klasicky škaredě šedivo, Petře, kde jsou ty krásné obláčky a sluníčko????

Jitko,to je pěkná věta: Pánbůh nám naloží jen to co uneseme. Já mám někdy pocit,že mi Pánbůh naděluje víc,než unesu.Když si projdu celý svůj život,je toho celkem dost,co mi naložil.Ale asi si za některé věci můžu i sama... musím o tom víc přemýšlet.Co se týká braní AD a přibírání - ano přibrala jsem a teď pracně zhazuju,ale zatím se mi podařilo jen 1 kg. AD a sex - taky u mně utlumení na bod mrazu,dost mě to štve,jsem v nejlepším věku a chuť na sex nikde.Ale zatím to bez AD nejde,tak se s tím musíme s přítelem smířit a snažit se.

Ahoj Jájo. Vidíš, tebe jsme přeskočili a přitom tato diskuse především o tom, pomoci bezradným. Píšeš, že už víš, že máš PP - daignostikoval ti ji lékař? V každém případě, pokud "cítíš" srdce (stahy, bušení, arytmie) a máš strach ze smrti, může to být jeden z příznaků PP. Většina z nás tady popisuje, že nejrychleji zabere nějaký lék proti úskosti (Lexaurin, Neurol, Xanax nebo homeopatické léky). Ale, pokud jsi nebyla u lékaře, běž a poraď se s ním. Pokud se jedná skutečně o PP, nezvládneš to sama, bude to jen horší - vhodná léčba antidepresivy a nebo psychoterapie (nebo obojí) je velmi účinná - všichni, co sem chodíme jsme na tom mnohem líp a nebo je z toho někdo venku úplně.Jitko, za sebe mohu napsat, že nemám vůbec pocit, že jsem silná - jsem posera a strašně mně to štve.Bára

Ahoj lidi, jsem tu vlstně podruhé a pročítám si vaše povídání.(Co toho je!) Jste úžasní, moc vás obdivuji.Těžko najdu teď slova, která by vystihla pocit z té atmosféry. Nedokáži teď reagovat k jednotlivým příspěvkům aniž bych měla pocit, že nevhodně zasahuji, asi je to tím, že si moc s lidmi nepovídám. Mám to štěstí mít manžela, který má pochopení a má mě hodně rád. Přesto si myslím, že to není dobré. Když mi bylo hodně zle, tak se mnou byl, mluvil na mě, když jsem nemohla v noci dýchat, chodil se mnou venku, když jsem dostala hrůzu, že měl jet na služební cestu na týden pryč nechal se přemluvit a nejel! Prostě trápil se se mnou. A mě zas mrzí, že i tehdy jsem mu vyčítala, že vůbec neví, jak mi je. Nevěděl, nemohl, protože to neprožíval ale trápilo ho, že jsem trpěla já. Nezbavilo mne to paniky. Až ty přášky. Přesto je neměl rád (zbavily mne sexu) a přemlouval mne abych je brát přestala. Mimochodem stává se nám dnes velmi často, že na sebe myslíme a telefonuje si navzájem ve stejnou chvíli, a to tak těsnou, že si někdy nemůžem zkontaktovat, jak má ten druhý obsazeno. Z nějakého filmu co jsem dávno viděla mi uvízla věta: Pánbůh nám naloží jen to co uneseme. Ne nejsem věřící. Jen se mi to často vybavuje (říkejme třeba osud, život) Říkám to ale proto, že mě kolikrát napadlo, že bych žít s nějakým samorostem neunesla. Pozor neříkám "nehohla" říkám "neunesla", protože nejsem tak silná. A myslím, že vy když máte partnery takové jak popisujete musíte být silné, zvláště pak s PP.

Evo, to broušení zubů asi nebyla žádná slast. Představ si, že když jsem o tom četl, tak mě zabolel můj divný ležatý zub uvnitř (osmička neprořezaná a položená uvnitř vodorovně).Petře b, obláčky byly pěkné. Zítra by to chtělo sluníčko, ale takové to skutečné zařídit tam nahoře. Evo R, spoluúčastnice nočních můřích sletů, už spíš? No já už taky jdu se zvodorovniti, jako ta moje osmička. Ta se tím ovšem dostane z vodorovné polohy do svislé, tak nevím, co na to řekne.Pajko, to že se cítíš hůř ráno a líp večer, je zajímavé - mám to taky, a měl jsem to tak v době PP a mám to tak i teď bez PP (večer mě všechno nejvíc baví, ráno ještě moc nežiju). Někdo to ale má přesně naopak. Tak třeba se to dělí podle toho, kdo je noční můra a kdo je ranní ptáče. Ranní ptáče prý dál doskáče, Morgenstunde hat Gold im Munde (ranní hodina má zlato v ústech, něm. přísloví), nějaké přísloví pozitivní pro nás noční můry někdo neznáte? Evo R.?

Jajo, ty jsi tady asi poprvé a zatím nikdo nereagoval na tvůj dotaz, tak zareaguju já, ale bude to asi proto, ze ta otázka nebyla úplně jasná. Co myslíš těmi stahy srdce? Nepravidelné stahy, arytmie, extrasystoly? Normální stahy máme přece všichni, tak prosím upřesni.Jindro, to telepatické spojení mezi dvěma si blízkými lidmi jsem mockrát zažil, existuje to, ale jen s někým, kdo vysílá na stejné vlně, nebo s kým jsme si hodně blízcí. Třeba víš, že ti do pěti minut zavolá a stane se. Nebo něco podobného. Už jsem to ale pár měsíců nezažil, prostě není ta správná telepatická spoluosoba.

Dobrý večer. Tato diskuse je bezvadná věc a moc mi pomáhá, má ale jednu malou nevýhodu - to co se napíše bývá občas pochopeno jinak a než to člověk uvede na pravou míru, pěkně se toho zamotá. Nakonec to vypadá, že se předháníme, kdo má doma většího padoucha - to ne. Psala jsem tehdy v noci zoufalá, vystrašená a s pocitem samoty ve svém trápení. Myslím, že právem.Můj muž je zodpovědný, spolehlivý, ale ne, pokud se jedná o duševní podporu. Pajko, na některé připomínky nejde nereagovat. Píšeš, že přemýšlíš, kam se vytratilo to, co nás okouzlovalo v začátcích vztahu. Ono se to třeba nevytratilo, ale člověk má jiný žebříček hodnot v osmnácti a jiný ve čtyřiceti, navíc jsem neměla příležitost ho vyzkoušet v krizových situacích, protože v té době jsem žádné krizové situace nezažívala. Připouštím, že jsem se vdávala nezralá, ale zase na to, jak jsem byla hloupá, mohla jsem dopadnout daleko hůř. Tečka.Je tu někdo, kdo bere antidepresiva déle než rok a nepřibral? Já za poslední dva, tři měsíce bobtnám, všechno je mi těsné a když si chci pořídit něco nového, dostanu v obchodě před zrcadlem takový vztek, že si nekoupím nic.Naše kočka má "mrnění" - no prostě je v říji. Je to očistec, je neklidná, pořád mňouká a nebo se plazí po zemi a vystrkuje "ďůrku". Dostala nějakou hormonální inejkci, ale než to zabere, ještě si asi užiju - je mi jí líto, chudinky.Tak dobrou noc. Bára

Mám jeden zážitek s "vciťováním se " do druhého, nevím sice, jestli je pravdivý, ale já tomu věřím: před pár lety jsem četla jeden takový příběh, týkal se manželů, žena trpěla nějakými depresemi a její muž ráno odjel do práce, ale byl celý den strašně nervozní, měl divný pocit. Odpoledne už to nemohl v práci vydržet, sebral se a jel domů a našel svojí ženu v bezvědomí, protože si chtěla vzít život a on jí vlastně zachránil. Asi se měli hodně rádi, on to prostě nějak musel vycítit. Vyprávěla jsem to potom mužovi, že bych tohle taky chtěla zažít,ne tedy, že bych si chtěla vzít život, ale takové hezké soucítění, aby třeba poznal, když mi je opravdu mizerně.Tenhle muž byl daleko a poznal to a můj leží na gauči a nepozná nic:-((.Ale taky jsem našla nějaká jeho pozitiva: je společenský,šikovný,odveze mě, kam potřebuju,rozumí si s dětmi, věnuje se jim hodně,zabezpečí dobře rodinu. Hezký večer!J.

Petře,děkuju za vzpruhu,prohlídla jsem si mráčky a hned je mi líp!To ani není možné,co ta obloha dokáže všechno vykouzlit.Je to krása,ráda se kochám přírodou.Pajko,taky to mám jako Ty,první polovinu dne je mi většinou hůř a odpoledne se to nějak rozebere a ujde to.Někdy se to zase zhorší večer nebo v noci.Někdy přijdu ráno do práce a je mi tak divně,že bych se nejraději otočila a prchla zase domů do postele.Vlezla bych si do postele a nikdo by mě nikam nedostal.Ale nedá se to,musím pracovat a tak to přetrpím.Takže teď už je mi líp než ráno. Zubařku mám fakt dobrou a ohleduplnou.Vždycky se mě ptá,jestli mě to bolí a když tak přestává.A teď se mě snažila rozebírat a tak se nemohla soustředit na to,že mi má být zle.Protože to je asi fakt hodně o psychice.

Teda vy jedete jako pilka!!!! Já mám od rána zadek v kalupu, ledva jsem stačil

Jojo, tady je taky smutně šedivo a mám dnes v duši neklid. Odpoledne a v podvečer se ale vštšinou uvolním. Když tak o tom přemýšlím, snáším mnohem hůř první polovinu dne.Evo, máš dobrou zubařku! Kdyby tak přistupovali k lidem všichni doktoři...

Tak Evičko, Tobě přednostně, protože potřebuješ první pomoc, ale i všem ostatním: tady jsou obláčky, které by tak odpovídaly mým představám pro Vás, jako náhrada za ty skutečné:www.txmx.de/grafix/wolkenPetr

Dneska nemám vůbec dobrý den, sedla na mě depka jako blázen. Včera jsem byla brousit zuby, nebylo to nic příjemného,ale zvládla jsem to. Třeštila mi hlava,ale nezkolabovala jsem jako minule,zubařka si mě pamatovala a tak na mě celou dobu mluvila a snažila se mě zabavit. Se zubama mám pořád nějaké problémy a jako správný neurotik si to dost zabírám. Počasí je dnes taky pěkně hnusné, šedivo jako blázen, Petře pošli mi sem nějaké pěkné modré obláčky, ať se můžu pokochat a přijdu na jiné myšlenky.Rozebíráte tady vztah nás panikářů a partnerů, nemůžu se k tomu moc vyjádřit, když jsem ještě byla vdaná, tak jsem měla od PP celkem pokoj, jen semtam vystrčila růžky, ale od svého bývalého manžela bych se stejně žádného pochopení nedočkala, i kdybych ji měla. Nerozumněli jsem si a jeho vztah ke mně byl hodně chladný

Vango - gratuluji k novému psímu miminku!!Uvidíš,jakou Ti bude dělat radost a jak dobře to bude působit na Tvou psychiku!!Evo R. psala jsi,že Tvá fenka má PP,můj Beník ji asi nemá,ale je fakt,že občas mívá zvláštní úzkostné stavy,sklopí ocásek a neklidně chodí po bytě, popř. se někde uklidí - třeba pod stůl.Asi už je to stejný neurotik jako jeho panička -tedy já. Kocourek je zatím mimino,tak doufám,že on bude v pořádku a nebude jako já s Beníkem. Zatím je to pěkný ďáblík.

Ako riesite stahy srdca, zo strachu ked uz myslite ze zomriete. Neberiem ziadne lieky a uz viem ze mam PP.?

Mé objetí není žádnou obětí, omlouvám se za hrubku :)))

Radko 2,nepřestalo mne bavit milování právě s tím jedním. Jakýkoliv projev něhy, letmé doteky, polibky, obětí je blahodárné.Vnímám je jako spontánní relaxaci plnou blahodárných endorfinů. Láska i ta tělesná mne vytrhává ze spárů PP.Faktem je, že jsem nikdy nebrala AD.