Reklama

Panická porucha 2

eva rokytova (Čt, 18. 11. 2004 - 23:11)

Romano - máš dneska svátek, tak všechno nejlepší!!! Jéžiš, já bych se vrátila na kolej!!! Byly to nejkrásnější léta mýho života - zajímavý je, že se mi dost často zdá sen, že stojím ve frontě na ubytování - vůbec nevím, proč. Ale hned bych se ubytovala, to je pravda :))....Jindro - já taky čekám, když děti vyrazí na "pařbu". Zrovna večer jsme na to měli diskusi, že takhle dál už ne - do rána, já taky nespím, čumím z okna, tak si na mě vzpomeň,až budeš zase čekat, že taky čekám...Vando - ano, popsání toho stavu píšeš naprosto přesně: jako že se ti to zdá. Já bych to doplnila, že mám pocit propadání se do prostoru a nevím v tu chvíli, co dělat a začnu se bát, co z toho bude: jestli padnu, nebo stačím utýct.... no fuj!!!!!!!! Jinak já za sebe říkám, že každý den myslím na svoji mámu i tátu, i když už jsou mimo pozemský život, fakt, kažej den si vzpomenu!!! Moc mi chybí a taky mám výčitky, že jsem mohla udělat víc, ale se smrtí nikdo nikdy nepočítá, nepřipouští si ji, že přijde - proto je to pak šok!Pajko - pokud nemáš jiný problémy krom toho zakoukávání, tak epi nemáš!! EEG ukáže jak neurózu, tak epi.Vzpomínám, jak mi po EEG - trochu s despektem a opovržením - doktor sděloval, že tam mám neurózu. Já ma nato řekla, že to pro mne není překapení a že se nestydím za to, že jsem neurotička. A byl klid. Jinak s Tebou Pajko souhlasím, že i já přiznávám absťák na chat, kam se hrabe Xanax! :)) Prostě musím mít svoji denní dávku. Pak mívám absťáky na psa, chybí mi a těším se na ni, pardon NI. Tom mi jistě rozumí... Tak všem dobrou. Tobě, Karle, taky - ale asi až za chvíli což? Já upadnu taky až tak hoďku... Eva R.

katcha (Čt, 18. 11. 2004 - 23:11)

Děkuji za reakce. Je to asi rouhání, ale přeji si, aby to byla ta páteř, na ortopedii udělali křup, a bylo po závrati. Obávám se ale, že je to závraťofobie, což je daleko horší. Jednou mě to chytlo, a jak se znám už z toho budu mít pořád hrůzu. Teď dost vědomě, ale jistě i nevědomě to ve mě pořád bude, protože je to vážně hnus. Vaše obavy ze smrti blízkých znám velmi důvěrně, a je to jeden z důvodů, proč ještě nemám děti.(30) Obávám se, že mi z toho hrábne. Mám milovaného kocourka, a když trochu divně dýchne, už se mi zrychluje tep. O mámě, muži atd ani nemluvím.Co potom děti. Naprosto chladně a realisticky vím, že bych měla mít dvě, abych eventuelně měla pro koho žít, kdyby se jednomu něco stalo. Jinak jsem zákazník nuseláku nebo přinejměnším doživotní nocležník v Bohnicích. Je to peklo takhle uvažovat. Prý člověk vydrží víc než jen tuší, ale myslím že své dítě bych nepřežila. Nechme už těch černých myšlenek. Jdu k očařce(jsem brejloun), protože závratě můžou být i ze špatných čoček, a k ortopedoj. Z tlaku to myslím nebude. Není mi slabo jen nemám pevnou půdu pod nohama. Tak zatím.

Dita (Čt, 18. 11. 2004 - 22:11)

Jájo, mám 2Oti měsíční dceru. AD jsou antidepresiva- tady na chatu se píše hlavně o nich , o reakcích nás všech na jejich užívání, o účincích apod. Bereš nějaká?Taky se dva dny nemůžu sem dostat- včera nám nešel net a dnes zas chat. Hlava bolí už dva dny, depka mě zas ovládá. Počasí je nahouby, nějak se ted nezvládám. Lítám, vařím, vychovávám, za PéPé se neschovávám. Jde to pravda ztěžka, vychovávat ježka. Naše malá Julinka, je jak ježek bodlinka, blechy jí snad šijou, leč tvářičku má milou. Letos dárky nakoupeny, chystám se péct perníčky. Dám si vanu plnou pěny a půjdu dělat hajíčky. Dobrou noc přeju všem a zítra klidný den. Nemyslete smutně, at vám není špatně.

Romana (Čt, 18. 11. 2004 - 22:11)

Ahoj Jindro, taky mám nepřiměřený strach o děti, taky vím, že je nepřiměřený a taky to nejde se ho zbavit. A taky mi absolutně nepomáhají rady typu nemysli na to. Já na to taky myslet nechci a nechci se životem probát, chci se radovat a být jako dřív, ale bohužel nějak to nejde.Pajko, epilepsii můžeš vyloučit. A i kdybys měla třeba nějaké epi ložisko, tak evidentně zcela neškodné vzhledem k tomu jak dlouhá doba uplynula.Zítra jedu do školy na dva dny, dokonce přespím na koleji, ale ani se nepůjdu opít:( , píšu v sobotu několik zápočtů :( tak ahoj všem Romana

Jája (Čt, 18. 11. 2004 - 21:11)

Pro Ditu z Ol.Ahojky, no to já se místo na tvargle těším na zabíjačku,kterou máme tuto sobotu. Jinak tě obdivuji za tvou výdrž s tvými problémy. Nevím, jestli máš děti, já jednu 3letou čiperu a věř, že deprese ohledně smrti, že ji neuvidím maturovat, dorůst... nejhorší jsou večery, když jdu spát. Zprávy nemůžu sledovat.Taky by mne zajímolo, co je to ta léčba AD či jak se to píše? Můžeš mi to objasnit. Ať jsem zase chytřejší...Papa a dobrou noc všemJája

Vanda (Čt, 18. 11. 2004 - 17:11)

Mne je 24 a moji mame je 52. Taky se svymi rodici uz neziju, ale jsme od sebe jen 30km a v kontaktu kazdy den...

Pajka (Čt, 18. 11. 2004 - 17:11)

Se mne zdá, že máme úplný absťák z té nefunkční "doktorky" :)))Kam se hrabe Neurol se svou závislostí! :o)

Pajka (Čt, 18. 11. 2004 - 17:11)

Vando, Tvoje maminka má pravdu. Už jsem nebyla žádná holčička, bylo mi 41, ale ono to bolí vždycky. Je to hodně zvláštní, znám lidi, kteří se od rodičů úmyslně co nejvíc vzdálí, minimálně se stýkají, takže přestanou být každodenní součástí jejich života a pak je to tolik nebolí nebo lépe řečeno tolik neschází, když s nimi nemohou stále komunikovat jako dřív. Něco na tom je. Rozhodně je to řešení, se kterým nejsem sice schopna se ztotožnit, ale akceptuju, pokud žádná ze zúčastněných stran odloučením nestrádá.

Pajka (Čt, 18. 11. 2004 - 17:11)

Evo, ano, obraz ataky je stejný jako u petitmal = malého epileptického (to je jak malé černé :))), jenom bych měla mít okénko, což já nemám. Já jsem až moc při vědomí, sakra, jinak bych nebyla tak děsně vyděšená. Fakt je, že mne v mládí nahnali i na EEG, tam mi našli sporadické epileptické ložisko v levém spánkovém laloku, odeslali na zkoumání na neurolog.kliniku, což tehdy byla dostupnými metodami a přístupem akademiků mučírna, vyvolávali mi epilept.záchvaty, až jsem z toho dostala největší, nejdelší, nejhlubší, nejpříšernější ataku života (teprve teď z literatury vím, že ty dvě diagnózy mají některé společné spouštěče, tehdy nebyla PP pojmenována ani popsána). Zkoumali mě neuróza versus epilepsie vyhrožovali!!! mi psychiatrií, až jsem na reverz utekla, otěhotněla a uzdravila se. Nikdy jsem už pak EEG neopakovala a myslím si, že epilepsii nemám. ačkoliv kdoví...

Vanda (Čt, 18. 11. 2004 - 17:11)

Pajko - Moje maminka mysli na svou maminku, ktera uz tu neni pre 10 let, kazdy den. Aspon, ze clovek ma ty vzpominky - Zivot zemrelych je ulozen v pameti zijicich. Mno, mne nejvice pomaha a zrejme nekdy i pomuze, ze kdyz mi umrela ta kamaradka, tak mi moje mama rikala, ze ta moje kamaradka by si urcite neprala, aby me takhle bylo, ze by chtela abych byla vesela a smala se, tak at to tak udelam. Tak az tu nebude moje maminka, budu se snazit to taky takhle brat. Ze se budu snazit bejt pro ni nejlepsi jako do ted:) Nemej vycitky, vzdyt jsi psala, ze jsi to nevedela. A kolik ti bylo let, jestli se muzu ptat? Jinak s tim hmatem, to musi byt opravdu sila. Ja jediny, co je tak vzdalene podobny bylo, ze jsem mela ten pocit, ze se mi to vsechno jen zda, ze je to jen naka iluze, ze tu vubec nejsem, ale zaroven nevim, kde jsem. Bylo to hodne intenzivni a ja ani nevedela v ty dobe, ze to, co se mi deje, je PP, takze hruza mnou jimala. Ted uz takhle silne stavy nemam. Ani neberu zadne leky, z nich mam taky fobii:) Evo - diky za odpoved, najdu si jeste naky info na netu.Zatim:)

jindra (Čt, 18. 11. 2004 - 16:11)

Ahoj, hezký podvečer všem,moc se mi líbí výraz Pajky-neprobojte se svým životem. Já se bojím vlastně pořád něčeho, nejvíc tedy od té doby, co jsem vdaná a mám děti, ten strach o ně byl a je nepřiměřený. Oni se baví, jsou na zábavě a já čekám, dokud oba neleží v posteli, klidně neusnu. Nechci se už zbytečně něčeho obávat, ale nějak mi to prostě nejde z hlavy.Katcho, ty závratě jsou vážně divný, taky bych řekla, že to může být od krční páteře, zkus zajít za doktorem.Navíc teď jsou zase změny počasí, změny tlaku,nebo jsou uváděny často závratě jako vedlejší účinky léků, asi to bude od něčeho trochu.

Karel (Čt, 18. 11. 2004 - 16:11)

Ahoj pratele, taky jsem se sem nemohl dostat, asi cela Doktorka.cz nefungovala.Katcho, ty zavrate by asi chtely k doktorovi. Merila sis doma aspon tlak, pokud mate tlakomer? To muze souviset s vic moznymi pricinami, ale PP je mezi nima taky.Vando, hezky jsi to napsala s temi zrnky pisku a kratkym okamzikem naseho zivota v porovnani s behem vesmiru.

eva rokytova (Čt, 18. 11. 2004 - 16:11)

Pajko, tak, jak to popisuješ, tak mi to připomíná stavy mého syna, který má lehkou epilept. zónu: ten stav, co popisuješ (duše bez těla), je zřejmě to náhlé zakoukávání se do jednoho místa (někdy se tomu říká, že čumíš do blba). Myslím, že to není, že sahá smrt, ale jakýsi "pocit beztíže", který způsobuje mozek... Co myslíš? Takhle mi tento stav vysvětlovat dětský neurolog na EEG. Eva R.

eva rokytova (Čt, 18. 11. 2004 - 16:11)

Tak fakt se sem dnes nedalo od rána dostat!Vando -ta thanafobie je stach ze smrti, je to druh fobie. Každý člověk ho má, ale když naroste do větších rozměrů, to znamená, že se tím zaobíráš víc a mučí tě to, pak je to fobie a je třeba ji zaléčit. Katcho jo, mně je taky už takový 3-4 dne blbě s těmi závratěmi. No chce to "zalexaurinovat" či "zaxanaxovat"- tělo potřebuje zmírnit tu ataku tenze, která způsobuje to motání. Ono prej to ve skutečnosti není závrať, říkal mi psychiatr, ale pouze POCIT. Když se tělo lékem zklidní,měl by ten pocit závrati přejít. Nechceš zkusit to Gelsemium či Igantii - já zatím bojuju s Gelsemiem! Myslela jsem si, že to přestane, když mi třeba lehnu, nebo zavřu oči - houby, furt stejný...Jinak souhlasím s Radkou, že to nemusí být závrať psych. původu: jednou jsem to měla také, dokonce dvojité vidění - a měla jsem zablokovanou krční páteř, takže rada navštívit ortopeda, je dobrá. Uf, držme se! Eva R.

Pajka (Čt, 18. 11. 2004 - 16:11)

Vando, když se takový smutný věci stanou, většinou se člověk začne chovat lehce otupěle, mechanicky, prakticky, dolehne to až později. To bylo opravdu jako symbolické předání štafety života a pro nás všechny propastné štěstí vystřídané propastným smutkem. Je to už téměř deset let a opakovaně, ne příliš často, když usínám, běží člověku hlavou různé myšlenky, které se tak podivně řetězí a já zase vidím a prožívám ten okamžik s maminkou. Vždycky se podivím, jak jsem se k tomu dostala, ale asociace jsou tak záludné a je fakt zvláštní, že vždycky z nějaké zcela banální a nevinné myšlenky doputuju až k tomu okamžiku. Ale pak si rychle vybavím to krásné, co ona a já... a hladím své vzpomínky na ni... Moje trauma je, že měla na konci života agorafobii i PP, ale já jsem to nevěděla a nedokázala jsem jí její stavy usnadnit. Nemůžu to vrátit, nemůžu to napravit, nemůžu se stále zbavit výčitek... Je to mé asi největší životní trauma :((( K tomu hmatu: stav těla "boj-útěk", fyziologicky dochází k odkrvení periferních částí. Má to zcela prozaický důvod, aby člověk, pokud by byl zraněn, příliš nekrvácel. Je to ovšem provázeno i silným otupením kožního čití a mně se stávalo a ještě někdy stane, že mám pocit, že necítím tělo. Je to tak intenzivní a přesvědčivé, v té chvíli jsem přesvědčená, že jsem jen duše bez těla, ale vidím své ruce i nohy a čekám, že vymizí i vnímání a myšlení, že je na mne sahá smrt. jsou to zlomky sekundy, většinou zmateně a prudce udělám nějaký pohyb a to mne vrátí do reality. Když už vím, proč to tak je, je to stále nepříjemné, ale neprožívám tak hluboký děs, jen nasazuju metody, jak si hmat přivodit zpět. Masáž, teplo nebo chlad, sprcha nebo epilátor :)

Vanda (Čt, 18. 11. 2004 - 16:11)

Zdravim vsechny:)Smrt mych rodicu mi pripada uplne nepredstavitelna. Az mi umre mama, tak si myslim, ze mi hrabne, jako to psala jindra. Mam totiz pocit, ze moje mama je poslednim clovekem, ktery me ma bezvyhradbe rad, jak psala zase Eva. A ze je nejhodnejsi na svete:) Vim, ze hodne lidi at z me rodiny nebo pratel me ma rado, ale mama je mama. Ale na druhou stranu si zase taky rikam, k zivotu patri smrt stejne jako zrozeni a co se ma stat stane se a ja to nikdy nebudu vedet predem, jen to budu muset ustat. A taky, kdyz uz to ustalo tolik lidi prede mnou, zvladnu to taky, jako uz jsem zvladla jednu tragickou smrt a celej kolotoc PP. A taky, ze jsme jenom maly zrnka pisku a nas par desitek dluhy zivot neni ani oka-mzik ve srovnani s existenci vesmirneho kolosu:) Katastroficky scenare mi stejne presto chodej. Jeste, ze nemam deti, to bych byla asi porad ve strehu. Mam 3-leteho synovce a pri predstave...no, nebudu si uz radsi nic predstavovat, to bude nejlepsi. Evo a co je tedy presne ta thanafobie, resp. jak s tim ma clovek nalozit? Jinak buddhismus mi je asi take nejblizsi, precetla jsem si par knizek a vybrala si do svy hlavy par vet, diky nimz se clovek muze dostat do nadhedu nad spechem soucasnyho zivota. Ale nemyslim si, ze clovek by musel uprednostnovat bezvyhradne jednu viru, jen si vzit ze vsech nabozenstvi ty spravne a posilujici a hlavne sobe blizke myslenky. Jinak Radko, myslim, ale samozrejme nevidim do tvy situace, ze pritel by mel byt prvni a ne posledni, na koho se muzes obratit, kdyz se ti neco deje, ne?Co se zavratemi nevim, ja mam jen takove slabe motanice a je to neprijemny. Na druhou stranu strasne miluju vysoka mista, vyhlidky, kopce a skaly, je to super pocit, kdyz je clovek nahore:) Pajko - jak jsi psala s vnoucatkem a maminkou a o praktickych vecech pri smrti ... uplne mi naskocila husi kuze, vlastne vsechny tvy posledni prispevky na me zapusobily. A co to je potlaceni hmatoveho citi? Omlouvam se, ze to pisu vsechno paty pres devaty... snad se v tom nekdo vyzna, zatim cus:))

Radka (Čt, 18. 11. 2004 - 15:11)

Nemyslim si Pajko, ze me peskujes :o) i kdyz se mi moc nelibi, co jsi psala, ale to proto, ze se pravda nikdy moc dobre neposloucha. Ale vic se priklanim k tomu co pise Eva. Ono se to rika . . . . ale skutek utek. Vlastne jsme se shodli i s panem doktorem, ze nynejsi situace byla tim nejsilnejsim spoustecem, i kdyz PP mam uz tak ctyri roky. Ted je to ale sila. Ale spis je to hodne podkopnuty i tema depresama.Katcho, zasla bych k ortopedovi, pokud to teda nema nic spolecneho s psychikou, nevim jestli chodis k psychiatrovi a nema na to vliv nejake AD. Ale nase mamina mela jeden cas taky strasny zavrate a pak se zjistilo, ze je to od zad. Hybala se taky normalne, ale . . . neco se skriplo. Zkus vsechno a vsechny. Pokud beres nejake nove AD, muze to byt i po nich, me treba na tenhle nezadouci ucinek upozornoval doktor, tak v tomhle pripade mu hned volej. Jsem v tomhle ale novacek, takze tezko radit. Nevim odkud jsi, ale dej vedet, treba pres znamy nejakyho ortopeda sezenem. Nebo nekoho kdo helfne. Drz se ! Ach jo, jsem posledni dobou tak unavena, uz od dvanacti se denodenne tesim az si vecer lehnu. Mejte hezke odpoledne (spis to venku vypada uz na vecer) a opatrujte se. R.

Aja (Čt, 18. 11. 2004 - 15:11)

Lidi od rána sem byla zoufalá,že sem nemůžu,a asi stena tom byli podobně co,Taky vám to nešlo?Já už mám z toho krizi.Katcho,závratě jsou fakt hrozný,a chápu,že při nich nelze téměř nic dělat,já to mám jen občas,tak mi přijde už divný,že to máš dlouho v kuse.Nechceš přece jen zajít k Dr. mě to nepřijde normální,nemůžeš mít skříplou třeba krční páteř nebo nebereš nově nějaké nové AD?Co vy ostatní na to,Já nevím.Snad se sem brzy dostanete.na zítřek a sobotu nám hlásí sníh a orkán,tak asi zalezem do peřin,co?Aja

katcha (St, 17. 11. 2004 - 22:11)

ahoj evo a ostatni zavratari. prosím poradte polosilene panikarce jak na zavrate. obcas jsem je mela, ale ted je mam uz pres tyden durch. je to zacarovany kruch. asi neni neco co by pomohlo ze? udelam cokoliv, klidne snim i cerva jak jsem zoufala? p.s: rady tipu nemysli na to, odpoutej se od strachu z nich, uklidni se atp. jsou sice pravdivé, ale naprosto nerealizovatelné. prosim pomoc. soulasim s tebou evo, ze zavrate jsou nejhorsi z nejhorsiho.. prisahala jsem si( jiste blahove), ze az to prejde, vsechno ostatni zmaknu levou zadni. jsem v koncich.. pomoooooooooooooc.

Pajka (St, 17. 11. 2004 - 17:11)

Snad to nevyznělo, že Radku peskuju. Přála bych si, aby mě lidi peskovali tak, jak já našeho psíka :)Snad pochopí, že jsem ji naznačovala možné řešení a chtěla ji vyburcovat ke změně směru na pozitivno a svébytno. To neznamená, že by se měla stát dominantní, já si ve své submisivitě lebedím a o tom to taky je... Poznat sebe, pochopit druhé a obojí respektovat. teorie mi jde :)

Reklama

Přidat komentář