Panická porucha 2

Až teď jsem pročetla vaše reakce. Nešlo mi obhajobu chování vašich protějšků, na druhou stranu si přiznejme, že to s námi nemají lehké, když není volný roh, přeplněný supermarket, v nejlepší zábavě odcházíme z příjemné společnosti, když nám tam potvora PP brání volně a svobodně žít vezou se většinou s námi a jsou nuceni dělat ústupky...Podle toho, co popisujete, mám štěstí na své okolí, ti nejbližší mne více méně pochopili, nikdo mne neuráží, sama naopak mám tendenci věci zlehčovat a sebe zesměšňovat. Některé reakce vašich partnerů by mne zraňovaly natolik, že by se odrazily na vzájemném vztahu příliš negativně a vedly dříve či později k umrtvení citu. Nevím, jestli to lze nějak vykompenzovat. Nevím, jestli nevěra nebolí míň...

:o))) tak ja si ho Ajo nevezmu :o)))a just ne. Priznavam, ze me ta pocatecni euforie uplne presla.A Pajko, byt to dite nebo rodic . . . to nebyl moc dobry priklad, protoze to je snad jeste horsi. To by mozna ty starosti o ne byli jeste intenzivnejsi. Nezlob se, ale vazne neverim tomu, ze by zenska (OK, priznavam, jsou nejake vyjimky) dokazala mavnout rukou nad prapodivnymi stavy kohokoliv z techto blizkych. Ja sosobne (kdybych nemela PP :o)) bych letela do knihovny a cetla a cetla a hledala. Prvni, kdo mi doporucil psychiatra a lecbu na tenhle styl byla moje mama, ktera PP nikdy nezazila (teda udajne) a ona je ten prvni koho volam o pomoc, ktera me drzi za ruku, jezdi pro me, kdyz nekde trcim a nevlezu do MHD. Lepsi, nez slyset od toho myho "hmmm, tak ja pro tebe jedu"A nejlepsi na tom je, ze mi pak vynada, ze jsem rozmazlena a ze on je posledni koho volam a kdo se neco dozvi. Jezisi, cim to je ??? zase bych vrazdila . . . :o)))

Jo holky,když ten můj "umírá", tak bych taky vylítla z kůže,ale jelikož jsem úzkostlivá tak se starám a starám a pečuju...Někdy zase celej týden skučí jak ho něco bolí,a přijde víkend,má jít s chlapama na trénink a pookřeje,vrátí se a zase celej týden kňučí jakže ho ta noha bolí,že nemůže došlápnout.Já bych ho za to nakopala někdy do pr....A Radko, taky už se nechci vdávat, protože už mooc dobře vím, do čeho bych po těch letech šla.Aja :-)

Napsala jsem to nepřesně. Jak byste se chovali k blízkému člověku. Nemusí to být nutně partner, ale dítě, rodič, sourozenec, se kterým žijete ve společné domácnosti, chodíte nakupovat, trávíte i volný čas...Nemusíte sem nic odpovídat, zkuste odpovědět sami sobě...

Pro Jacika: Dik za podporu. Ve stredu si dojdu pro novou varku...do te doby preziju. Zacnu si postupne snizovat davky a uvidime. Doufam ze za tri mesice jsem z toho venku...Hlavni je optimismus :-) Dik

No, Pajko, já myslím, že Radka to vystihla dost přesně s tou rýmou, manžel když má jakoukoliv nemoc, starám se o něj, přestože mu skoro nic není, on je ale přesto vzteklý, že ho nechám umřít hlady. Je to asi jiné, než kdyby měl pp, nebo úzkostnou poruchu nebo cokoliv jiného psychického rázu, ale pokud by byl jinak naprosto normální, to znamená, že by třeba nebyl agresivní, což u některých psych. nemocí je(znám to z rodiny), určitě bych se nechovala tak, že bych řekla Neotravuj!!když bych viděla, že mě potřebuje, to bych nedokázala.A věřím, že většina tady z nás. Petře,já nemám vůbec pocit, že jsem statečná, spíš naopak:-((. Připadám si hodně závislá na ostatních a neumím se se svými problémy normálně vypořádat,jak by se asi ode mě očekávalo.No Ajo, mám taky ten samý problém, nesnáším, když mi někdo nutí alkohol, já nemám zrovna chuť(neříkám,že si někdy nedám trochu vína,ale už moc dlouho jsem to nezkoušela) a musím vysvětlovat, PROČ nechci pít.Karle, to by tedy byla odborná pomoc se vším, jenomže takové znalosti jako ty nemá každý, můj muž např.při mém prvním záchvatu tachykardie mi hledal srdce na pravé straně,fakt,to si pamatuju doteď:-)).Tome, ten tvůrce"katastrofických scénářů" jsem přesně já, asi jsi to taky na mě myslel. A tady je obloha taky skoro zatažená, ale pomalu vylézá sluníčko a já asi pojedu odpoledne na výlet do nedaleké Mladé Boleslavi,už se těším.Hezké odpoledne všem a hlavně bez panik:-)))).J.

Pajko, myslim, ze tahle terapie nevyjde. Za prve si myslim, ze si nedokazeme uz ted uvedomit, jake je to nemit PP a byt s nekym, kdo ji ma. A za druhe si proste myslim, ze chlapi smysli jinak (timto se predem omlouvam Tomovi, Karlovi, Petrovi a tem par jedincum, kteri jsou proste . . . jini . . . lepsi). Nechala jsem pritelovi precist knizku od MuDr. Praska - odstavec urceny rodinnym prislusnikum, co je to PP a ze to opravdu neni zadny vymysl, simulace, nebo cokoliv jineho, ze je to nemoc jako kazda jina. Zdalo se, ze v prvni chvili pochopil, ale ted si porad neodpusti pripominky o mem psychiatrovi a mych navstevach u nej (asi bojuje o Oscara za vtipnost, bohuzel se smichy po zemi nevalim) a nebo obcas rekne nebo se zachova tak otresne . . . ale o tom uz tady psaly holky. Pak bych ale vyletela z kuze, kdyz ho skrabne v krku . . . a umira ! No proste, nevim, pamatuju si, ze asi pred tremi tydny jsem se radovala, ze se budu vdavat pristi rok . . . hmmm, asi nebudu, protoze proste najednou nechci, protoze i po vzajemnem rozhovoru s doktorem jsme prisli na to, ze ten vztah . . . (asi jak psal Tom) je druhy, takze na "zkousku" :o)))Ale treba si nemuzu absolutne stezovat na kamarady muzskeho pohlavi, mam dva, kteri jsou seznameni s mymi problemy a oba dva se staraji a snazi se me nenechat zakopnout, ale mozna je to tim, ze me nemaji doma. Hmmm, pozitivni stav !

Ale to ne Tome, mě většinou pomáhá i to vědomí, že existuje tato společnost spřízněných duší na dálku.

A safra, taky koukám, že už jsme tady taky dva toho jména!! Děkuji všem za moc milé přivítání!!!!No, Petře, HEZKY jsi to

Tomáši, určitě to zkus! Vysazení ze dne na den je pro mozek i tělo děsnej šok. Je třeba ho trošku "oblbnout" a postupně až do ztracena snižovat. Mě ten muj doktor dokonce řekl, že PP (i deprese) se většinou rády vracejí těm, co vysadili naráz ze dne na den. Antidepresiva jsou nenávyková a jen upravují chemii v mozku, takže se není třeba obávat délky braní. Držim palce a ozvi se.

Diky vsem, mama je v pohode, vcera jsme tam zase byli, snad ji uz brzo pusti domu - oni v te nemocnici nekdy trochu zdrzuji pacienty, kdyz maji malo vytizene pokoje. Zlucnikove kolegyne odesly a je sama na pokoji. Na druhe strane trochu ji to tam, kde je slepak, porad boli. Jindro, to vis, ze se nam ulevilo. Tome, welcome back, je skvele, ze se ti to obratilo k lepsimu, drzim palce, at to vydrzi. Petre b, vitej.Pajko, k tomu cviceni, jak bychom se chovali, kdybychom meli partnerku s PP: asi bych se snazil v momentu PP jak o psychickou podporu, tak i o nejaka okamzita opatreni na zklidneni - mackani aku. bodu, zpomalit dychani pripadne pytlik, zvednout hladinu glukozy v krvi, dlouhodobe pak dodavat vsechny ziviny na posileni tak, jak to ona citi nejlepsi (tj. nevnucuju drasticke zpusoby, ktere jsem pouzil ja, ale informuju o nich, ostatne ono se da nakombinovat milion zpusobu, jak pomoct aspon trochu), kdyby nic nezabiralo, tak prasky samozrejme taky. Mit po ruce Lexaurin vsude je dobre, uz to samo o sobe nekoho uklidni. A mluvit o tom, pokud mluvit chce, nemluvit, pokud v ten moment nechce/nemuze, kazdy jsme jiny... Evo R., ta reakce typu "Zase blázníš" je fakt smutná, to je přece to stejné, jako kdyby někdo u střevní chřipky znechuceně zabrumlal: Zase zvracíš, už toho prosím tě nech. Nebo u zlomené nohy: Narovnej si tu nohu a marš do práce.

Vidim ze se tady micha nekolik Tomasu dohromady :-) Odpoved od Jacika byla myslim pro me. Tedy zavolat MUDRa a presvedcit ho aby mi snizil davku...pro jistotu. DIK MOC ozvu se jak to dopadlo.

Lidičky, lidičky, tady noční můra od Petřína ve dne. Já nebyla k počítači přes víkend "připuštěna", nebo choť pracoval a hlídal si ho každou minutku... jen abych se k těm bláznům zase nepropracovala... Moc mě mezí, že jsem nemohla podepříti mé družky!- vždyť jsem jednou z nich!Báro - už jsme si to několikrát tady vysvětlovaly: trvám na svém, že je to od chlapa hnusné, když nejenom že v dané chvíli, když je ti blbě, nepomůže, ale to přehlížení a zlehčování tvého (našich!!!) prožívání při atace - JE MNOHEM HNUSNĚJŠÍ! Vím, o čem mluvím. Vždyť to Báro víš, že já to mám doma v bleděrůžovém! Jak to popisuješ, tak jako by to bylo u nás doma! K tomu ponižování patří i věta, kterou jsi možná ještě neslyšela: "Zase blázníš?" Máš pravdu i s tím opovržením, člověk to nerad přiznává, ale bohužel je to tak: já to cítím úplně stejně! Nejvíc mě dostane věta, že si to ZASE vymýšlím a otravuju s tím. To jsem na kolenou. Ono takhle ti je blbě, máš dělat co se sebou a tato reakce tvýho nejbližšího je jako další rána nožem! Je to smutný, ale já vždycky najdu pochopení jinde (třeba tady) než tam, kde by to mělo, nebojme se to říct,samozřejmé. Je to velmi smutné, jistě, ale je to tak. Karel to napsal přesně! A co si člověk říká, co by bylo, kdyby, nedej bůh, bylo hůř... Báro, já už ani o tu pomocnou ruku v danou chvíli nestojím - byla by ledová. Dokonce ti mohu (i Jindře) říct, že já jsem si právě kvůli tomuto jeho postoji ke mně, přestala svého muže vážit. A to je vážné. Zkouškou pochopení PP prostě neprošel a u mne to vyvolalo tuto reakci. Ono ale nejde o to "pochopit" - to nemůžeme chtít, když to nezažil, ale jde o to: NEPONIŽOVAT, NESNIŽOVAT A I NEOPOVRHOVAT! To už je tak zvaně, aspoň tak, jak to cítím a prožívám já - POD ČÁRU!Pajko - je těžký ptát se PP na to, jak by jako zdravý jedinec reagoval na naši poruchu. Já předpokládám, že snad s porozuměním, ale co vím jistě, tak určitě bych tu bolest druhýho nesnižovala a nedělala bych si z druhýho blázny. Vždyť to zraňuje! Tobě je blbě, meleš se v tom, je to hrůza, každej, kdo to zažil mi dá zapravdu, co prožíváme, jak je nám - a do toho vstoupí tvůj bližný (?) a řekne ti, že si to vymejšlíš... a ať už přestaneš bláznit." - Z toho jsi pak na zbláznění: to je střelba po oběšení. Ale odpor budí odpor: může se stát, že onen dotyčný od nás bude potřebovat pomoc - a my nebudeme mít dostatek empatie, protože jsme "utlučené" nezájmem o naše problémy... i to se může stát... Ještě mi to, Báro a Jindro, připomíná jeden zdánlivě (!) nesouvisející citát: "Je nečestné nepodat ruku těm, kteří klesli." My jsme sice nikam neklesly, ale tou nepřímou atakou nepochopení - ANO!Ráda bych napsala něco hezkýho a povzbudivýho krom předešlých řádků... ale taky jsem na tom přes ten víkend byla obdobně, ne-li hůř! Jediný veselý, co mne napadá, je skutečnost, že ne každej je takovej - a to nás musí držet!!! Hezkej den všem. Tome, Karle, Petře"b" - snad to "tak daleko" nedopracujete, díky i vám za slova uznání - to nás táhne zase nahoru! Eva R.

Tome, co to je vysazení? Já jsem ve fázi VYSAZOVÁNÍ antidepresiv Serlift 100mg/denně. S PP jsem se léčila rok a čtvrt. Pan doktor, který mě léčí mi řekl, že nejvetší chyba je jednorázové vysazení. U mě to probíhá tak, že po UKONČENÍ léčby následuje první vysazovací měsíc, kdy se sníží dávka na (půlku) 50mg a sleduje se stav pacienta, další měsíc (čtvrtku) 25mg. Pokud nejsou obtíže, další měsíc 25mg půlím (12,5 mg) po dobu 10 dní a dalších 10 dní (12,5mg) ob dva dny až do úplného vybrání. Já se teď nacházím v té poslední fázi a zatím jsem nepocítila vůbec žádnou změnu. Je mi stále stejně dobře.Údajně prý nejvíc závisí na citlivém vysazení, aby se zabránilo abst. příznakům, nebo vrácení choroby. Držím palce všem bojovníkům s PP.

Ahoj Tome, vítej.To tvoje poselství pánům tvorstva,bych měla dát svýmu přečíst.Nevím kdo tu psal o tom alkoholu, ale já v poslední době odmítám i tu malou kapku, protože se pak nemíním potýkat s nějakou atakou nebo si skazit příští den,i kafe už jsem radši odbourala,ale je fakt, že je to společenský problém, protože obvykle se "chodí na kafe" a večer se zase pije alkohol,a já pak vypadám jako slepice,která chce kazit náladu, i když se můžu bavit i bez toho pokud je dobrá společnost i prostředí.A opravdu nesnáším!!! když mi to někdo pod výhrůžkami nutí,a na to že mi bude hned zle,řekne to přepiješ,to mi hned zkazí náladu.Pajko,chápu jaks to myslela,co nezažiju nemůžu tak dobře pochopit, ale přece jen si myslím,že bych na rozdíl od chlapů se to snažila pochopit nebo o tom aspon diskutovat a ne ponižovat pokud ho mám ráda.To sem toho zase vyplodila,uf.Tak se mějte vážení a mně milí.Aja

Ahoj,Rad bych se zeptal zdali ma nekdo podobnou zkusenost. Prestal jsem po 4 mesicich brat Setralin-Irex. Polsedni dva mesici jsem se citil fajn, zadne problemy. 2-3 den po vysazeni se to opet zhorsilo. Je to jen "abstak" nebo byla lecba kratka a mam jeste par mesicu pridat? Dekuji za odpoved

Krásný den všem,mám velkou radost, že zkoušíte mrakoterapii, ovšem dnes, tedy co se týče Moravy, se jedná ho celistvé vrstvy stratů, které jsou navíc propojeny s mlhou, takže výsledný efekt místní oblačnosti je polopropustná šeď. To i já, který se více či méně snaží žít s optimismem, rozhodně tyto oblaky neberu jako pozitivně působící. Jedině tak za polárním kruhem uprostřed tundry, tam bych to ještě bral. Radko, teda opravdu vilu v Brně nemám a vzhledem k tomu, že jsem cca 14 dnů po stěhování, předpokládám, že další změna působiště bude nejdříve tak za 150 let. Jistě mne chápete, kdo jste v poslední době prodělal přesun desítek tun, promiňte to slovo, "bordelu" do jiného bydliště. Výhled na Petřín si dopřeji občasně třeba z K-mostu, ale i tak díky za nabídku... Evo R. zase mne moc nepřechval, sice se snažím své ženě vycházet vstříc, chápat atd, být pozorný atd, ale stále jsem obyčejný mužský se všemy duhy i neduhy. Prostě jsem z Marsu.. Teda jak to tak pročítám, to není co osoba to životní příběh, ale co týden to životní příběh. Jindřiško, to je od manžela naprostá neúcta k Tvé osobě. Jsi neuvěřitelně statečná, což neplatí jen pro Tebe, ale myslím pro všechny na tomto Chatu.Karle, podobný kámen, co Ti spadl ze srdce, spadl i mě před měsícem, kdy operovali mého otce v 75 letech. Byla to cysta a neštěstí nezhoubného původu. Zaklepávám to znovu a znovu, též to dobře dopadlo. Přeji Tvé mamince hodně dalšího zdravíčka.Tome, konečně jsem i s Tebou online! S tím Petr "b" je to tak. S mou osobou je totiž spojen i titul RNDr. tudíž jsem "Věd přírodních doktor". Je to asi tak 12 let, kdy jsem v jisté společnosti správně střelených lidí, kreslil různé humorné scénky a vtípky z našeho života. A vždy jsem pod každé dílko podepsal i s titulem, tedy jeho částí. "Dr". No a jistý člen oné společnosti prohlásil, že je velká škoda, že se nejmenuju Bačka. Takže Petr "B" znamená Bačka...Pěkný den všem tedy přeje DrBačka.

Tome, tož vitaj :) Procvičila jsem si fantazii a přemýšlela, jak někde trpíš. Ještě, že máš ukecanýho psa :)Pro nás všechny "vztahové nespokojence" bych udělala pokus: Komu se chce, ať napíše, jak by se jako psychicky zdravý a nelabilní jedinec choval ke svému partnerovi, který má opakované psychické úzkostné problémy. Zkuste přemýšlet, jak byste se k němu chovali v běžném životě a jak při atace...

Hezké ráno,Tome, to jsem opravdu MOC ráda,že jsi už zase tady a doufám,že už mě nikdy takhle nevyplašíš:-)).Jsem ráda, že vše dopadlo tak, jak mělo, asi opravdu existuje někde něco vyššího, mocnějšího, co my jenom těžko ovlivňujeme..Ale ten "nahoře" tě má určitě rád, a to hodně.Nechceš přijít tu tvoji větu zařvat k nám domů? To by muž asi koukal dost podivně, kdo mu to doma řve a ještě takovéhle věci. Ale s tím prvním vztahem, to jsi mě tedy pobavil, takže já už dvacet let vlastně žiju jen tak "na zkoušku", to je taky dobrý:-))).Báro, jsem ráda, že už je líp, chápu tě, protože já mám doma taky podobně uvažujícího manžela. Všechno zjednodušuje, nemám si ničeho všímat, taky si prý svoje problémy navozuju sama a to jsou někdy řeči, že by jeden brečel. Prášky na uklidnění před ním vůbec nejím, nechci, aby si myslel, že je jím kvůli němu, že mě tolik třeba vytočil, že musím sahat po nějaké "berličce".Karle, gratuluju k úspěchu s maminkou, to se vám asi všem hodně ulevilo, co? Hlavně že je už v pořádku a můžete být opět v klidu.

Ahojte všichni po víkendu!!Vítám zpátky Toma a jsem ráda, že to dobře dopadlo. Tome, Tvůj mužský názor by nám tu opravdu chyběl,aspoň mě určitě. Taky jsem moc ráda, že to Karlovi dobře dopadlo s maminkou, Karle gratuluju!!Báro, Jindro, je to smutné, že nás nejbližší okolí moc nechápe, asi je to pro ně něco nepochopitelného anebo je to pro ně jednodušší, a nechtějí se tím zabývat. Já s přítelem nebydlím, jen se navštěvujeme, takže si své nálady a úzkosti často prožívám sama a není to taky nic moc. Ta mužská ruka, za kterou bych se v noci mohla chytnout, když je mi zle, mi moc chybí. Tak si aspoň pohladím kocourka Matýska, je to mazílek a ten se za packu držet nechá i v noci. Pejska nechávám na noc u našich, máme to tak rozdělené. No, to jen, abyste viděly, že všude je něco.Já mám dnes špatný den, i v noci jsem kvůli tomu nemohla spát, jdu totiž po obědě brousit zuby (už jsem o tom psala) a mám z toho dost velký strach. Minulé trhání zubů mě dost rozhodilo a bylo mi zle. Broušení jsem ještě nezažila a bude to asi zase hrůza. Dala jsem si na uklidnění defobin a možná si dám ještě jeden. Akorát nevím, jak se to snese s lokálkou.V sobotu jsem byla na pracovním večírku, bylo to fajn, přišla jsem na jiné myšlenky. Zpívalo se, tancovalo, hlavně se teda jedlo a pilo, dala jsem si také víno, sice decentně,ale druhý den mi moc dobře nebylo. Je fakt, že nám PP ten alkohol nesedí.Tak jdu zase něco popracovat, přeji vám všem pěkný den a buďte v pohodě.