Panická porucha 2

Leníku, to je pravda, že každý má jinou taktiku, jak se odreagovat. Já se dokážu odreagovat taky hlavně muzikou, ale když na mě přijde nějaká deprese, málokdy najdu způsob, jak se z ní rychle dostat. Většinou mi musí někdo pomoct a to vždycky není možný. V pátek mě dokázala děsně vytočit jedna profesorka a myslím, že to jentak nezkousnu. Je to angličtinářka a ptala se nás, co budem dál studovat. Já bych chtěla pedagogickou školu se zaměřením čeština - angličtina, na což mi odpověděla tak, že to vyznělo, že jestli jsem se nezbláznila...Je fakt, že mi angličtina nejde nejlíp, ale tak je moje věc, kam si dám přihlášky a jestli mě vezmou.... V pátek mě z toho trochu dostal přítel, když mi řekl, že je to jen moje věc a nemám si z profesorky nic dělat. Jenže ona mě dokáže vytočit děsně snadno. Nedávno jsem něco četla v angličtině a nevěděla jsem, jak se to čte, tak jsem tam něco zablekotala, na což ona odpověděla: "koukám, že jste minulou hodinu probírali psychický nemoce" a dodala něco, jako jestli nejsem nějaká nemocná, což mě hodně dostalo a myslela jsem, že z té třídy uteču. Minulý týden to zas dokázala němčinářka. Vyzkoušela mě a já to neuměla. Počítala jsem s tím, že tam půjdu a budu mít 5, takže mě to nenaštvalo. Naštvala mě až ona, když začala s tím, že chci z němčiny maturovat, musím umět pořád a všechno....dává nám toho děsně moc a myslí si kdoví co, navíc tohle říká pořád, takže mě to už štve..Tak jsem se tam taky rozbrečela jak malá holka. Dřív se mi nestávalo, že bych se dokázala rozbrečet ve škole, ale tak před dvouma rokama nebo tak nějak to začalo. Myslela jsem si, jestli to třeba nesouvisí s antikoncepcí...Docela mi vadí, že se dokážu tak snadno rozbrečet kvůli každý blbosti...

Kamčo, každý máme svůj systém, jak se odreagovat, relaxovat a řešit problémy. Já si dám masku na ksicht, strčím nohy do lavoru a pustím si muziku. A to, že je blázen a jezdí jako šílený a navíc cestuje do nebezpečných zemí a za neznámem... to mě na něm tehdy tak moc upoutalo. Přišel mi odvázaný, svůj a pro to jsem se do něj zamilovala... takže mu to teď nemůžu a ani nechci zazlívat...

Leníku, taky mám o něj pořád strach. Stačí, aby se mi chvilku neozval a už mám strach. A když se mi neozývá ani po tom, co jsem mu psala, tak je to děsný. Nedávno ho bolelo břicho, myslel si, že žaludek. Druhej den mi napsal mail, že asi zajde k doktorovi, protože ho to bolí. Děsně jsem se začala bát potom, co jsem si přečetla mail, protože se mi neozval za celej den a ten mail psal ráno. Pak jsem ho sháněla na netu a nic. Když tam byl jeho kámoš, tak jsem ho k němu poslala, aby něco zjistil. Nakonec mu doktor dal jen algifenový kapky. Jenže jemu se do druhýho dne ještě přitížilo, tak ho doktor poslal na chirurgii, kde mu zjistili, že má zlomený chrupavčitý výběžek hrudní kosti. Byl s tím 3 týdny doma a od minulýho týdne šel do práce. Minulej víkend se ho ale chytla taky nějaká chřipka, tak se to pokoušel o víkendu vyležet. Bylo mi hrozně, když jsem ho viděla, jak měl ty teploty a tak.. Tvůj přítel má docela zajímavej způsob, jak řešit problémy. Já se o něj strachuju taky hlavně proto, že je hemofilik, teď nevím, jestli to jedno i není y :o))

Dito a Judito...taky jsem trošku nepochopila to s tím magorem...holky, koho jste tím myslely??

Čauky Leníku. Taky jsem na tom skoro stejně. Ne, že bych se o něj musela starat, když mu není dobře, ale prostě nesnesu to pomyšlení, že leží sám v posteli a není mu dobře. Dneska už mu je dobře, tak jsem si "užila" místo krásného večera aspoň ráno.. No, užila, to se snad ani říct nedá, protože neužil si to ani on ani já. Vyčerpalo nás to oba a už jsme nemohli, takže z milování ani jeden z nás nic neměl. Navíc mě to vůbec nebavilo. Doufám, že ty prášky přestanou brzy účinkovat, aby mě to přinejmenším aspoň bavilo :o)) Pak jsme se šli osprchovat a dívali jsme se na televizi. Když jsme se chvilku mazlili, dopřála jsem mu orální uspokojení a myslím, že byl docela dost spokojenej :o)

Leníku,to mi povídej,já jsem telefonista na záchranku a na policajty a do nemocnic.Hned přítele vidím mrtvého.

jinak já tím trpím od dětství,vždy si vše vykreslím v nejhorším světle,rodiče dlouho nejeli,nechávali mě doma samotnou velmi brzy,matka klidně byla přes noc u kámošky,ještě jsem nechodila do školy a já jsem měla velmi ošklivé představy,co se stalo a noční můry.Různými dušev.sr....procházím leta,dokonce to v 16ti vyvrcholilo závislostí na opiátech,abych byla ve svém sdělování o sobě uplná a upřímná,když vy jste také upřímní.jsem čistá 6let a 6let to trvalo.Nikdy jsem si nepřipustila,že jsem vlastně duševně nemocná,myslela jsem si,že jsem prostě jen hrozná.Můj otčím si to myslí již dávno,ale nějak jsem ho nechtěla poslouchat.Přitom sama jsem mu radila,at si zajde k lékaři a místo polykání oxezepamu,konečně zahájí léčbu-on trpí depresí.Já toho mám asi víc,jak tak koukám:-))

Kamčo - zažívám to samé jako ty. Když příteli něco je, hrozně bych ho opečovávala, starala se o něj, i když by sám nejraději někam zalezl a byl sám se sebou s svým trápením nebo nemocí. Jsem taková ošetřovatelka, která se nemůže dívat na trápení své druhé drahé polovičky :-) Je mi hrozně, když vím, že je u sebe doma, leží v posteli a já nezmůžu nic... navíc chudák musí s tou horečkou do práce... A taky máš o něj strach, když se neozve nějakou dobu, i pár hodin? Pořád mám panickou hrůzu, že se mu něco stalo. Je to blázen, odragovává se tím, že háže smyky v autě na zamrzlém parkovišti nebo když jsou suché silnice, jezdí jako blázen... A on mi na to řekne: "Kdyby se mi něco stalo, určitě se dozvíš. Neměj strach." No nekopla bys do toho? :-))))Dito a Judito - Doufám, že tím magorem jste nemyslely mě... myslím po reiki, jak jsem tady o tom psala. Kdybych rozepsala všechny zážitky, tak už mě rovnou pošlete do Bohnic. Proto jsem o tom nepsala do detailů...

Já nemám tyto stavy nepřetržitě,myslím,že takové dryjáky jako lexaurin,já musím fungovat:-)) snad ani nepotřebuji.Já tyto stavy mívám jen chvilkově a obvykle je musí něco vyvolat-třeba to okno,někdy stačí zprávy a dítě nemůže týden nikam ven,abych já se nesvíjela hrůzou.trvalé mám akorát ten tlak na žaludek,stále jsem jak před zkouškou a "bolí mě srdce",víte jistě všichni velmi dobře o čem mluvim.Pak zas mám euforické stavy-nic mezi tím.Obvykle mám jen depky,které nemají důvod,ale vlastně deprese nemá důvod,že.Když jsem vyhledala odborníka,tak si se mnou povídala a říkal mi právě,že se nemám čeho bát,že to nebezpečí není takové-A já podruhé říkám.JA TO PRECE VIM!!!!Všem Vám děkuji za ochotu mi pomoc a váš čas,nad mým "materiálem".Pokud jste tu někdo z Prahy,nemůžete mi doporučit nějakého lékaře?

Straspytlince: Muj prubeh onemocneni se temer shodoval s Tvym.Odborne se tomu rika psychoza.Na ni ovsem jiz existuji leky, a to tzv. neuroleptika. Urcite se objednej u psychiatra, dost ti pomuzou.Po lecbe leky ovsem nemas jistotu, ze se ti nemoc po nejake dobe nevrati.U me pobyt v Bohnicich pouze urychlil navrat k dusevnimu zdravi, a to pomoci neuroleptik a antidepresiv. Bolest,kterou jsem pri samolecbe(bez leku) prozil se slovy neda vyjadrit.Pokud bych se to pokusil priblizit, tak je to neco podobneho, jako kdyz vam zaziva urezavaji ruku, ale Vy u toho neomdlite, ale vyzerete si to az do konce(2 tydny). Strasne me tato zkusenost zocelila.A o zazraku, ktery se mi behem samolecby stal radeji uz nebudu hovorit. Drzim palce "Straspytlinko", protoze vim,jakej masakr to je. Vse,co v dusi vznika se da ale dusi i odstranit. cauky

Ja jsem se z uzkostnejch stavu dostal tak, ze sem je normelne naplno prozival a nechal se jimi ridit.Chtel sem experimentovat sam se sebou.V hlave jsem mel jenom jednu myslenku, na kterou jsem se upnul-tzn. NESPACHAT SEBEVRAZDU.Nakonec sem se stejne dostal do Bohnic,ale tam me z toho nedostali, pouze mou vlastni samolecbu urychlili. caues

Taky ještě ponocuješ?

:):) i to je, Judit, možný.

Proboha, nedá se to nějak vymazat, to mě vůbec nenapadlo, že sem můžou příjít taky magoři.

Strašpytlinko , myslím, že máš kombinovanou poruchu, obs.kompulzivní s úzkostnou...nečekej na nic a zajdi k psychiatrovi, nasadí AD léčbu a doporučí psychoterapii.Pokud ti psychoterapeut nebude vyhovovat, najdeš si jiného, ale určitě je nezbytné AD kombinovat s psychoterapií. Čím dřív začneš, tím líp.Opravdu.Hodně štěstí a neboj se:).

"Strašpytelce" : velmi dobře Ti rozumím a myslím, že bys měla vyhledat odbornou pomoc. Prožívala jsem takové podobné úzkosti ve svém životě stále a jen se stupňovaly zvláště pak když děti vyrůstaly a bylo to stále horší.Čím jsou větší nemůžeš je hlídat tak, jako když byly malé, těch možností co se může stát přibývá. Tyto úzkosti, které se mi střídaly s panickými stavy, že pak už jsem nedokázala rozlišit čeho se bojímmě dostaly do stavu, že jsem donutila manžela aby nešel do práce, že musí být se mnou, kdyby se něco stalo. (Byla jsem pak v Psychiatrickém centu v Bohnicích u Dr.Praška) Rozhodně navštiv psychiatra, myslím, že bez léků se z toho, alespoň ze začátku nedá dostat. Nebo jestli jsi z Prahy nebo se snadno můžeš tam dostat, zavolej do PC a zkus se objednat, tel.: 266 003 310. Mě léky pomohly, všechny potíže zmizely, rodině se určitě velmi ulevilo. Je ovšem pravdou, že mi způsobily zase vedlejší účinky, proto jsem je vysadila a teď zkouším jak to bude fungovat bez nich. Když se tak zpátky ohlédnu, synovu pubertu bych bez nich nepřežila.

Ja sem se z psychozy a deprese dostal sam diky vlastni vuli, prestoze sem byl hospitalizovan na psychiatrii.Chtel sem si vyzkouset(i kdyz sem byl v tezkejch srackach), jak hluboko do vlastni duse se muzu propadnout,a tak jsem jednal jenom pudove(mimo jine sem si napsal pro podporu na tomto serveru).Na uplnem dne svych psychickych moznosti jsem chtel jit jeste dal(ta bolest se slovy neda vyjadrit), a tak jsem duchem vystoupil ze sveho tela.Levitoval jsem nad nim asi 10 cm vysoko.Kdyz jsem se opet vratil zpatky, tak vnitrni bolest pocala ustupovat a za nekolik tydnu jsem byl uplne v poradku.Ted vim, ze se mi tato choroba nikdy nevrati.Zaroven tato skutecnost trochu zmenila muj pohled na zivot.Verte mi nebo ne, ale Vas nesouhlasny nazor mi je celkem u prdele.Jinak zdravim vsechny. cus

s tou antikoncepcí to opravdu může mít souvislost-vlastní zkušenost

Čauky Leníku... Taky jsem dneska měla strávit s přítelem podobný večer plný lásky a milování, jako ty, ale je mu nějak blbě. Nějaký křeče do břicha, takže asi půjdeme spinkat. I když mně se moc nechce, jsem se prospala chvilku odpoledne... Přeju, aby se přítel brzy uzdravil a byl zas v pohodě. Já vždycky děsně těžko nesu, když mu není dobře. Stačí, aby měl chřpku nebo tak něco a jsem z toho děsně smutná, jak kdyby nevím co. A to je vždycky a se vším, ať mu je co mu je...Pak dej vědět až poznáš, že už máš ty schopnosti... :o) pá a dobrou noc

Ájo máš pravdu, pokud jsou probémy opravdu tak silné, je dobré sáhnout i po AD a dokonce i po anxyolitikách ( Strašpytlindo - Neurol, Xanax, Lexaurin aj.) Na začátku je potřeba se trochu zklidnit a nabrat sil pro boj. V každém případě se neboj léků Strašpytlindo, kdybys měla jakoukoli jinou chorobu, taky budeš baštit medikamenty. Prošlo nás tím tady hodně, a snad nás léky nijak nepoznamenaly. Ale tu psycholéčbu to chce v každém případě. Bohužel neznám žádný čudlík, kterým bych ti to jednoduše vypla. Ale brouzdni netem, že v tom nejsi sama. Už to dost posiluje.