Cesta k moudrosti

Jak to vlastně začalo? Nečekejte, že Vám tady budu popisovat návod na meditaci, kontemplaci či jiné podobné nesmysly, kterým stejně nevěříte. Moje cesta začala úplně normálně.Jednoho dne jsem prostě ráno vstal z postele podíval se do zrcadla. A ....

Normálně jsem zkoprněl.A nejdříve jsem se lekl a zakřičel na toho vetřelce, aby vypadl z mého bytu. Chtěl jsem mu dát facku, protože nereagoval na moje výzvy, ale moje ruka se zastavila o zrcadlo a to se rozbilo. Moje babička říkala, že rozbité zrcadlo znamená 7 let neštěstí.A tím to začalo. Posadil jsem se na postel a nadával si, proč já blbec jsem se díval do zrcadla, co mě to napadlo. Zapsal jsem si své první poučení: "Nikdy se nedívej ráno do zrcadla ,nikdy nevíš koho tam potkáš."



O hodinu později mi zavolala má přítelkyně a můj hlas jí vyděsil. Za dvě hodiny byla u mne. Snažila se ze mně vytáhnout, co se mi přihodilo, ale statečně jsem zapíral. Jen jsem řekl, že dnes mám blbý den. A tak mi odpověděla, že když už jsem v tom, tak až po uši, že mě jedna další rána už nepřekvapí a sdělila mi, že odchází za jiným.

Jo, to byla rána, zapomněla si u mne svou dřevěnou panenku a plyšového medvídka, o které jsme se vždycky rvali. Oba jsme se hádali, kdo je jejich největší kamarád. No a já to sbalil do kufru a chtěl to vyhodit z okna a taky se tak stalo. Jenže přitom spadl i květináč s kopřivou, jež jsem si pěstoval pro okrasu. A o pět minut později někdo zvoní u dveří, načež mě sebrala policie za pokus o ublížení na zdraví. No a to bylo teprve ráno. Napsal jsem si své další poučení: "Žena je jako květina a ani květinou jí neuhodíš, ale květináčem ano."


No samozřejmě mě pustili, uznali to jako nešťastnou náhodu. Ale policejní ředitel mě při odchodu poklepal na rameno a tiše mi pošeptal, že taková šťastná náhoda, jak se zbavit ženský se nestává každý den. A připsal jsem si další heslo: "Svět není takový, jaký se zdá být a někdy, když někdo odejde, je to štěstí." Aby ne,zůstal mi ten plyšový medvídek, konečně s ním můžu usínat jenom já a můžu se o něj prát leda tak s kocourem.

Doloudal jsem se domů a nevěděl co si mám myslet a najednou jsem si uvědomil, jak jsem v tomhle světě ztracenej a kdo jsem. Rozbolela mě z toho hlava a šel jsem si pro prášek a velkým obloukem jsem se vyhnul zrcadlu.Vzal jsem si pár prášků abych se ujistil, že usnu spolehlivě. A pak se posadil do křesla. Ale najednou jsem začal mňoukat a štěkat a kdybych měl ocas, tak s ním vrtím.Bože co se to se mnou stalo? Myslel jsem na ty prášky a utíkal jsem k poličce a zjistil, že jsem si vzal kočičí vitamíny.Chudák kočka na mě pitomě koukala a nevěděla, co si má myslet, jestli mě má obejmout, že jsem dobrovolně sám sebe přiřadil do kočičí společnosti, ale nakonec mě kousla, jak to že jí sahám na její žrádlo. Napsal jsem si další poučení: "Nikdy se neper s kocourem o žrádlo."


Rvačka s kocourem trvala dvě hodiny, Nevím, kde se to ve mě vzalo, asi z těch kočičích vitamínů.
Musel jsem vypadnout z toho bytu, abych ještě víc nezcvoknul. Loudal jsem se ulicí, až jsem narazil na skupinu lidí, jež cosi provolávali a hráli na kytaru.Zjistil jsem, že to jsou lidé, co provolávají Krista. Jejich spolek se jmenoval Nová voda života. Zapamatoval jsem si, co mi říkali a utkvělo to ve mne.

Myslel jsem, že to je ta pravá cesta a tak jsem došel domů. Tam jsem se zase popral s kocourem, který si preventivně bránil svoje papání, neměl jsem v úmyslu to jíst, ale skočil na mě. Nicméně jsem byl rozhodnut najít pravou cestu a vlezl jsem do sprchy. Radili mi, abych vždycky, když se sprchuju, se modlil a snažil si představit, že ze mne voda smyje všechny hříchy a tak jsem pustil vodu. Bohužel jsem pustil horkou a opařil se. A to tak, že jsem se už ani do toho zrcadla dívat nemusel, prostě bych se nepoznal. A zároveň jsem usoudil, že to asi není ta pravá cesta. Za pár dní mi splaskly puchýře a zůstaly jen jizvy. Napsal jsem si další poučení: "Pitomče, nečekej že horká voda z tebe smyje tvoje hříchy."

Najednou jsem to nebyl já a nikdo by mě nepoznal. Přemýšlel jsem o tom a najednou si uvědomil, že to je opravdu nový začátek, že začínám s novou podobou novou cestu. Jo a to duchovno ve mě zůstalo. Něčím mě to přitahovalo a něco mi říkalo, že tam musí být ten zakopanej pes.A druhý den jsem šel do knihovny a koupil si všechny možné knihy o duchovnu a duševnu.

A tak jsem se dočetl, že základem je například dech a jeho ovládání. A hned jsem začal svoje dechové cvičení.A šlo mi to skutečně rychle a dobře a dělal jsem pokroky. Dokázal jsem dechem rozehřát své končetiny a dokonce i jednotlivé časti těla. Nakonec jsem dospěl takového mistrovství, že jsem si na své zozpálené dlani dělal topinky. Ale jinak nic víc mi to nepřineslo. Naopak, sousedé mě málem vystěhovali. A já se divil koho může vyrušovat můj astmatický dech. Ale měli pravdu. Zaposlouchal jsem se do svého dechu a zjistil že zní jako vrzání starých dveří. Napsal jsem si další poučení: "Když chceš správně dýchat, namaž si nejdřív dveře"


Usoudil jsem z toho, že dechové cvičení je jen počátek a dostal jsem se tak ke zvukům a najednou se dočtu, že každý zvuk má účinek na nějaký orgán. A studoval jsem ty zvuky a ovlivňoval své orgány. Bohužel to mělo jeden účinek. Naučil jsem se zpívat. A taky jsem dostal průjem.


Chudák můj kocour ze mě nechápal a odstěhoval se ode mne do kuchyně. Cítil jsem, že se se mnou děje obrovská změna. I ten kocour to poznal. Začal jsem zpívat různé mantry a zaklínadla, abych urychlil svůj duchovní pokrok.A opravdu. Brzy i v tomto jsem dosáhl takové dokonalosti, že jsem dokázal zesílit sílu a vibrace svého hlasu. Ale pak začaly praskat žárovky a sklo a tak jsem s tím musel přestat. A na mé zdi se objevilo další heslo: "Zpěv je nádherná věc a povynáší ducha, ale praská sklo."


No a můj kocour už si balil kufry, že se ode mne odstěhuje. Přemýšlel jsem o tom a došlo mi, že kocour má asi pravdu, že něco dělám špatné, byli jsme přece tak dobří kamarádi. Boxovali jsme se jen jednou denně a ...... Napadlo mě, jestli to třeba není stravou. A změnil jsem svůj jídelníček. Stal se ze mě vegetarián. Začal jsem chroupat semena a pěstovat doma různé zrniny. A také byliny. Dočetl jsem se, že léčivá houba Kombucha je vlastně plíseň, a tak jsem tu plíseň pěstoval taky. Ale nějak se mi neulevilo. Naopak, skončil jsem v nemocnici. Lékaři se smáli a nechápali moje znalosti a snahu duchovně postoupit. Ale pustili mě rychle a druhý den jsem byl doma. Vzal jsem tu plíseň a spláchl ji. A otevřu další knihu o posmrtném životě a reinkarnaci. Bože to bylo to, co jsem hledal. Tak možná proto všechny ty problémy. A taky jsem tu plíseň neměl spláchnout, třeba to mohl být příští politik nebo president. No a já spláchl toho budoucího prezidenta do záchodu. Poučil jsem se a napsal další poučení: "Dej si pozor na to co děláš, nikdy nevíš, jestli je před tebou budoucí president nebo otravnej komár."


A naučil se chránit vše živé. Jednou, v létě jsem spal při otevřeném okně a bylo po dešti a spousta komárů mi přilítla do bytu. Ze spaní jsem jednoho zaplácl Ale hned jsem se probudil a litoval, že jsem zaplácl asi dalšího prezidenta nebo politika a bylo mi z toho smutno. Podíval jsem se na ty krásný komáry, na ty živé bytosti a zvolal: "Tak pojďte vy bestie, jen si mě sežerte ...... A kocour si zase ťukal na čelo. A já skončil zase v nemocnici. Známý lékař se už zdálky smál a těšil se na další moje vyprávění. Z toho vyplynula moje další poznámka: "To, že uctíváš všechny živé bytosti, neznamená, že se musíš nechat sežrat za živa."


Domů jsem se vrátil ještě ten večer. A v hlavě hokej z toho, jaká je vlastně pravda. A otevřel jsem další knihu o posmrtném životě a čtu, že je možné mluvit s duchy. To byla další obrovská škála možností, jak se dozvědět něco o universálních zákonech a pravdě. A kde k tomu bylo nejblíž? Samozřejmě jsem šel rovnou na hřbitov. Přelézal jsem v noci plot a to tak neopatrně, že jsem spadl obličejem do kopřiv. Popálen jsem došel k nějakému hrobu a dočetl se, že ho zakopali terpve včera. A tak jsem se uklidnil nad kopřivou a snažil se s úctou vnímat,co slyším a vidím. Koncentraci jsem měl vypěstovanou dobře už z dechových cvičení a ze zpěvu. A po chvíli jsem slyšel chrápání. Bože to jsem nevěděl, že nebožtíci ještě i po smrti chrápou. A hned jsem na nebožtíka promluvil a zeptal se, jak se jmenuje. Odpověděl, že Franta. Ptal jsem se dál, jak se cítí. Řekl, že dobře, jen má žízeň a bolí ho hlava, jestli nemám něco k pití nějakej.třeba rum. No to je pecka, tak některý ožralci chtěj chlastat i po smrti. Zeptal jsem se, jaká je pravda o světě, ale odpověděl, že jeho stará je ochlasta jako on a že svět stojí za bačkoru. To mě teda dostalo. A ještě jsem se ptal, co si jeho duše teď přeje a on řekl, že flašku rumu.A pak se kdosi zvedl a já si uvědomil, že jsem celou dobu mluvil s nějakým opilcem, co ležel za náhrobním kamenem.
Znechucen jsem se vrátil domů a napsal si další poznámku: "Když chceš mluvit s duchy, nemusíš kvůli tomu chodit na hřbitov."


A doma, kocour čekal za dveřma, sbalený kufry a že odchází. Vzpomněl jsem si na své poznámky, že když někdo odchází, může to znamenat i štěstí a popřál jsem mu hodně štěstí a na cestu mu zabalil nějaký žrádlo a jeho vitamíny. Když jsem zavřel dveře, najednou mi došlo, že jsem mluvil s kocourem. No to byla nová zkušenost, novej rozměr a nová schopnost. Tibeťané mluvili s kočkama telepaticky.

Doma jsem si chtěl dát svojí pravidelnou kůru na jizvy po horké sprše, ale najednou byly menší z čehož jsem pochopil, že kopřiva léčí a napsal si: "Tím, čím ses zkazil, tím se i naprav a když se někdy spálíš, může tě to i vyléčit."

Dostala se mi do ruky další kniha o akupunktuře a elektropunktuře. No já jsem dělal rychlý pokroky a proč se budu zdržovat s nějakým napichováním bodů, když může elektřinu čerpat rovnou ze zdroje, tak jsem strčil prst do zásuvky. Najednou se mi rozsvítilo a ztratil jsem vědomí ....

Probral jsem se zase až v nemocnici a lékař mě už zdálky zdravil a já ho pobavil svou novou historkou ?
A přibyla další poznámka do mého deníku: "Energie je dobrá k léčení, ale nikdy jí nečerpej ze zásuvky."


Zase mě pustili rychle. A doma na mě čekal naštvanej kocour a chtěl se prát, protože jsem mu dal na cestu místo jeho vitamínů moje prášky na spaní A svalil se hned za dveřma a zase usnul.


Konec prvního dílu

Autor: Peter Kulík

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (11)

  • Obrázek uživatele Pavel Pětroš
    Pavel Pětroš (anonym)

    imbecilní

    Kvě 07, 2003
  • Obrázek uživatele ema
    ema (anonym)

    Tohle je snad nejlepší a nejchytřejší stránka, na kterou jsem zatím narazila. Díky za ni.

    Bře 11, 2002
  • Obrázek uživatele Zoe
    Zoe (anonym)

    Je to fakt boží!

    Srp 23, 2002
  • Obrázek uživatele Míla
    Míla (anonym)

    Tento článek i starší - Přechod 1, 2 - se čtou velmi dobře a skoro vybízejí k zamyšlení. Díky za ně. Míla

    Říj 19, 2001
  • Obrázek uživatele Jiřka
    Jiřka (anonym)

    Když jsem začala číst, říkala jsem si: "Cvok, zralej na psychoše". Pak jsem se ale dobře pobavila. Povídka se dá bezva použít v blbých dnech, ale i když se daří. Trochu mi připomíná poučky Haliny Pawlowské. Být v životě jen vážný, rozumný, usedlý, suchar - to není nic pro mě. A ještě - když se někdy nedaří a jsem bez nálady, už se těším na zítřek, vyspím se a hned mám náladu lepší. Zvlášť po přečtení takových povídek. Velmi poučné! Musím si přečíst další jeho články.

    Lis 03, 2001
  • Obrázek uživatele Jarmila
    Jarmila (anonym)

    Dobre se to cte, je to humorne i poucne, pobavila jsem se. Zvlaste ta cast "na hrbitove" je bezvadna. Jako bych tam byla taky. Hrbitovy muzu.

    Lis 09, 2001
  • Obrázek uživatele Magdalena
    Magdalena (anonym)

    Děkuji..příjemné, milé...motta OK...odcházecí nejlepší M.

    Led 11, 2005
  • Obrázek uživatele vlasta
    vlasta (anonym)

    úžasný,takhle jsem se nezasmála ani nepamatuju,díky moc

    Kvě 07, 2009
  • Obrázek uživatele Ondřej
    Ondřej (anonym)

    ..pěkné..

    Čer 22, 2010
  • Obrázek uživatele je to
    je to (anonym)

    debilní,až to vřeští.ani jsem to do konce nedočetla,autor se snaží být vtipný, ale moc mu to nejde

    Čer 22, 2010
  • Obrázek uživatele Eliška
    Eliška (anonym)

    Tak za mně můžu říct, že je to článek vtipný a tenhle laskavý humor můžu.

    Čer 22, 2010

Přidat komentář

Reklama

Reklama