Mé právo, moje rozhodnutí

Jednou jsem si na kurzu kineziologie stoupl před člověka, který často kurzy vede a zastínil mu prostor ve výhledu. Já stál pevně a on do mě strčil. Vykřikl naštvaně: "Zastoupl jsi mi místo". Já se smál a říkal: "To jsou mé hranice a právo. Neruš mi je." On koukal s otevřenými ústy. Pomalu odešel na jiné místo. Mně se uvolnila židle. Sedl jsem si a smál se té komedii.... Samozřejmě jsem mu to místo měl uvolnit a nezastiňovat. Když však hrají tu komedii, měli by jí vidět i z druhé strany. Jen se směji a říkám si: Každý se snaží myslet na sebe. Přeci, ale musí myslet i na druhého. Na všem v životě se dá domluvit. Musí chtít obě strany. Jednou ustoupím já, podruhé on. To je jako v intimním vztahu, mezi kamarády, prostě všude. Teď je člověk slabší, ale za půl roku to být nemusí. Jednou jsme dole, jednou na hoře."

Byl jsem u jedné známé, že jí napíši životopis a ona mě odblokuje. Klasicky One Brain a ne metodou, kterou teď všem vnucuje. Tak jsme se dohodli. Já jí napsal životopis, jak chtěla a nevnucoval jí 100 nových způsobů. Taky bych mohl, ale proč. Ona mi za to pořád vnucovala svoji metodu a dělala pořád s ní narážky. V duchu jsem si říkal, kde to jsme. Ona chce respektování sebe, ale jiné nerespektuje. Vyváděla a mlela svou jak kafemlejnek. Odcházel jsem a poslal jí s její metodou někam... Myslím, že jsem pochopil, proč od ní chlap utekl a ten barák, co měl stavět s ní, staví s jinou.

Povaha některých lidí je nebezpečná. Jsou věci, kde nepomohou minulé životy, kineziologie, mandaly atd. Toho někteří používají na zakrytí skutečných problémů. Věcí, za které se stydí a nechtějí řešit. Jak řekla má známá: "Některé věci jsou na vytváření dalších problémů......."

Když něco slíbíme, máme si za tím stát. Slovo je slovo. Je důležité, pokud člověku můžete věřit. Je to cennější než smlouva a všechny bohatství světa.

Jednou jsem vstoupil do duchovního obchůdku. Prodavačka chtěla moje datum narození a navrhla mi nějakou spolupráci. Hrozně se divila, že sem jí to datum dal. Ale když jsem chtěl půjčit virguli, tak to ne. To je její hodnota. Chtěl jsem tedy vrátit své číslo. Cítila se velice dotčená. Pomalu jsem odešel. Nedalo mi to a za půl hodiny jsem se vrátil a řekl jí svůj názor. Koukala jako opařená a uznala, že mám pravdu. To je problém celého duchovního světa. Doufám, že mi rozumíte, existuje hodně výjimek. Plno lidí chce brát, ale nic nedávat. Nebo dát tak šikovně a říci : "Já mu dal energii." Paní na jedné výstavě prodávala kameny několikanásobně dráž, než je jejich cena. Proč? Tím, jak je držela, jim dodala kosmickou energii. Dobrá komedie. Už začínám chápat, proč se v Africe chytají obchodníci s deštěm.

Jednou jsem šel po Karlově mostě a zželelo se mi nešťastného slepce. Chtěl jsem mu dát nějaké drobné. Hledal jsem po kapsách. On už to nevydržel a začal si mě prohlížet. Připadal jsem si jako svatý, který uzdravil slepce. Moc jsem se nasmál.

Na Poříčí stála tlustá Rómka a psala na ceduli, že má hlad. Je několik měsíců bez jídla. Za její postavu by se nemusel stydět ani zápasník sumo. Kde je vidět ta bída? Říkám: "Paní, já Vám dám deset korun. Asi Vám přestal chutnat šunkový salám a chcete rovnou šunku. Chci, aby jste si koupila za 2,6 Kč papírové kapesníky, vyčistila mi boty a sebrala papíry tamhle u toho koše." Nechtěla ani náhodou. Její kumpáni mě hnali svinským krokem tak rychle, že při měření rekordu bych asi vyhrál.

Jednou jsem navštívil jednu známou. Jméno si vymyslím, třeba Jiřinka. Měla dlouhé šaty, na krku korále, zapálenou svíčku na odhánění zlé energie. Mluvila lépe jak kniha. Dostala se k nějaké kartářce jako pomocnice. Cítila se být vysoko a chovala se jako, že je někdo. Řekla mi: "Jsi ještě moc mladý. Tomu nemůžeš rozumět." Nechápal jsem a odešel. Pak jsem se zamyslel, jaký má život. Jestli vůbec někdy měla děti atd....

Známý bavič Šimek v dobách komunismu napsal krásnou povídku "Jak jsem šel k léčiteli":
Moje zdraví bylo chatrné a tak jsem se rozhodl navštívit léčitele, aby mě dal do pořádku. Na velké vile s bazénem byl nápis: TUTO VILU POSTAVILA LIDSKÁ HLOUPOST. Nic jsem nechápal a vstoupil dovnitř. Zde bylo mnoho nemocných. Po několika hodinách jsem se dostal na řadu. Vstoupil jsem do místnosti. Tam seděl nevrlý chlapík. Vedle na stole měl kasičku. Na té byl nápis: Dobrovolný příspěvek 500 Kč. Řekl jsem mu své problémy. Řekl: "Maso nesmíš, ženský nesmíš, alkohol a cigarety nesmíš. Zaplať dobrovolný příspěvek a vypadni." Zaplatil jsem a odcházel. Vzpomněl jsem si, že nevím, co vlastně můžu. Vracím se a nevěřím očím. Léčitel popíjí dvanáctku, pokuřuje cigarety značky Mars, pojídá moravský špek a na kolenou má hezkou blondýnku. Zařval: "Zapomněl si dát snad dobrovolný příspěvek?" "Ne" zakoktal jsem a odcházel. Otočil jsem se zpět a podíval se na vilu. Prvně v životě jsem pochopil ten nápis.

S pozdravem David dsex@volny.cz