Jak jsem si nechala propláchnout střevo

Několik let jsem trpěla různými neduhy, se kterými si lékařská věda nevěděla rady. Po návštěvě alternativního zařízení zněla diagnóza: střevní disbióza. Že mám zkrátka ve střevech málo hodných bakterií a moc těch zlých. Což prý, mimochodem, má téměř každý.

Vlastní proplachovací procedury jsem zvládla bez potíží - nebylo to ani příjemné ani nepříjemné. Absolvovala jsem tři, a to obden. Avizovaná únava se nedostavila, připadala jsem si taková příjemně vyčištěná. Ale pak to začalo!

Dostala jsem akutní zánět močových cest, zanítila se mi dáseň kolem čelistního kloubu tak, že jsem nemohla otevírat pusu, poprvé v životě jsem viděla, co to znamená "padaly jí vlasy po chumáčích", vrátila se kandidóza, i když právě od ní jsem doufala, že mi výplachy definitivně pomohou. Na obou rtech, po celé jejich ploše, a ještě několik centimetrů okolo, se mi udělal obrovský opar. Na kůži po celém těle mi začaly naskakovat vřídky a mezi prsty na rukou se objevila plíseň.

Stačí? Mně to tedy stačilo! Všechna oslabená místa mého organismu se ozvala. Trvalo asi měsíc, než jsem se zase dala dohromady.

Jenže moje kamarádka absolvovala výplachů pět a neměla problémy žádné. To jen zrovna můj organismus, navíc 40 let zanášený různými jedy z potravy a ovzduší, se nedokázal vyrovnat s tak náhlou změnou k lepšímu.

A jaké z toho plyne ponaučení? Někdy je méně více, začněte pomalu. Nebojte se této procedury, ale buďte opatrní - sledujte reakce svého těla a podle toho se zařiďte. Všechny případné bouřlivé projevy je nutné trpělivě překonat a o to větší úleva pak následuje. O to více byla očista potřebná.

Mrzí mě, že jsem už dávno nevěděla to, co vím teď - že každý musíme soustavně udržovat vlastní tělo čisté, nezahlcovat ho škodlivými potravinami, ač by reklamy na ně byly sebelákavější!

Autor: Iva Plocková