Duševní poruchy jako následek války

14.5.2002 00:00
Napsal život

Čtyřletý chlapec se jménem Hasib se šklebí jako zvíře a opakovaně tluče hlavou o podlahu. Mladík Favad říká, že jeho otec se každou noc probouzí vylekán a zděšen. Stařec Muhammad odvrací zrak od trosek své vesnice; když se na ně dívá, ochromuje ho vzpomínka na znetvořená těla.

Všechny tři případy jsou vedlejším produktem amerického bombardování. Psychiatři říkají, že po desetiletích neustálého válčení jsou v Afghánistánu milióny dalších případů. "Většina našich lidí trpí v různé míře psychickými poruchami," tvrdí psychiatr z kábulské psychiatrické léčebny Fatih Muhammad Sultání. "Řekl bych, že postiženo je 70 nebo 80 procent populace."

Podobně jako mnoho jiného, pevné statistické údaje chybí, nicméně další psychiatři také soudí, že většina ze zhruba 27 miliónů obyvatel trpí nějakou duševní nemocí. Světová zdravotnická organizace (WHO) ve zprávě, kterou vydala v listopadu, odhadla, že nemoc je vážná u jednoho z pěti Afghánců, tedy u asi pěti miliónů lidí.

"Afghánští specialisté nám říkají, že za největší zdravotnický problém považují duševní zdraví," prohlásila autorka zprávy Loretta Hieberová-Girardetová z kábulského týmu WHO. WHO a další organizace, které chtějí pomoci, téměř nevědí, kde začít. V nejnovějších kolech plánování mnohamiliardové pomoci určené pro obyvatele Afghánistánu a rozvoj země WHO navrhla vyčlenění jednoho miliónu dolarů na takové základní činnosti v péči o duševní zdraví, jako je zhodnocení potřeb a výcvik lékařů při rozeznávání příznaků nemocí.

"Nemáme v tom zkušenosti a odborné znalosti," přiznává mluvčí afghánského ministerstva zdravotnictví Abdulláh Fahím. "Potřebujeme plnou podporu světového společenství... Tato nemocnice v Kábulu je jediná v celé zemi."

Nebylo tomu tak vždy. Ještě asi před deseti lety byly v Kábulu tři psychiatrické léčebny a jedna klinika pro pacienty léčené ambulantně, uvádí Sultání. Všechny ale byly zničeny v občanské válce mezi afghánskými frakcemi počátkem 90. let. Existující léčebna s 50 lůžky byla znovu zřízena v jedné z budov někdejší polytechniky, avšak extremistický islámský Taliban, který vládl od roku 1996 do loňského podzimu, nepodporoval rozšiřování systému péče o duševní zdraví.

Zpráva WHO poukázala na to, že počátkem roku 2001 v celém Afghánistánu působilo jen osm psychiatrů. Situace se mohla poněkud zlepšit návratem některých vysokoškolsky vzdělaných lidí z exilu poté, co ve válce vedené Američany byl loni v prosinci Taliban svržen.

Nekonečné války podkopaly duševní zdraví i jinak. Narušily život na venkově a přiměly milióny obyvatel uprchnout ze svých domovů, čímž se zhroutila tradiční neformální poradenská služba ve vesnicích, například na ženských schůzkách.

Tato nahromaděná krize duševního zdraví je obrovskou překážkou pro lepší budoucnost Afghánistánu, upozorňují odborníci.

"Jestliže polovina obyvatelstva je v depresi, nemůžete společnost přestavět. Populace živoří, je pasivní, bezradná," říká Lynn Amowitzová z americké organizace Lékaři za lidská práva. Jako zdravotnická specialistka podrobně studovala depresi mezi afghánskými ženami.

Afghánští odborníci vědí, že terapeutické rady a léky - na poruchy spánku, na potlačení nočních můr a výbušných nálad - mohou pomoci. Avšak v zemi patřící k nejchudším na světě a v zemi s jedním z nejhorších systému zdravotnické péče se léčení dostane jen velmi málo lidem. Dokonce i ti, kdo najdou cestu do jediné psychiatrické léčebny, nejsou vždy léčeni.

"Snažíme se jim dát léky z nemocničních zásob," říká Sultání. "Ale někdy jich nemáme dost. Žádáme mezinárodní organizace, které nám pomáhají, o další."

Dvoutýdenní braní nejlevnějšího léku stojí přibližně 20 dolarů, což je pro Afghánce celé jmění. "Lidé jsou chudí. Nemohou si koupit léky na tržišti," uvádí Sultání. Na venkově lze neléčené nemocné často najít v muslimských svatyních, jak se modlí o pomoc.

"Lidé za mnou přicházejí a stěžují si: 'Tolik jsme toho ztratili.' Radím jim, aby čekali na pomoc Boha," říká přední duchovní v jihoafghánském městě Kandahár mulla Naím Achund. "Moje rada je uspokojuje."

Jiní v zaprášených ulicích Kandaháru nacházejí uspokojení v temné a přeplněné místnosti, kde Gulam Muhammad, jediný psychiatr ve městě, přijímá neustávající proud pacientů. Muhammad si za návštěvu někdy účtuje jen 1000 nebo 2000 afghání, což je v přepočtu jedna nebo dvě koruny.

"Málokdo chápe všechny tyto problémy, které jsou důsledkem války. Lidé jsou v této zemi vystaveni tolika druhům stresu," konstatuje Muhammad, který má v Afghánistánu praxi již téměř 40 let.

Afghánci jsou jako kdokoli jiný, říká, jen okolnosti se proti nim spikly. "Kdyby byli vzdělanější, kdyby měli práci, kdyby měli peníze, kdyby měli mír, nikoli válku, byli by jako Američané," tvrdí. V Kábulu přepracovaní psychiatři vidí záblesk naděje v příslibech pomoci a v plánech ekonomického rozvoje Afghánistánu.

"Když pro ně postavíte dům, když jim dáte práci, vyřešíte část jejich problému," vysvětluje Sultání. "Nemůžete nahradit ztracené členy rodiny, ale přesto jim můžete pomoci. Mír může porazit traumata."

Zdroj: ČTK

Související články

Mozek jako zbraň

11.3.2002 00:00

Úterý 11.9. 2001

13.9.2001 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

doporučuji přečíst článek Genetika, kolektivní myšlení a státní...
www.bilide.cz  |  16.8.2008 23:43

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *